pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 6C 48/2020-86,

1. Obvodní soud pro Prahu 3, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6C 48/2020-86, vyhověl žalobnímu návrhu a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku [částka] s úrokem ve výši 11,52 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 13,48 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a aby jí zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení žalovaných částek na podkladě tvrzení, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro právnické osoby a příslušná Oznámení, tj. Pravidla časového pořadí úhrad pohledávek KB a Sazebník. Žalobkyně podle smluvního ujednání poskytla žalované účelový úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru nejpozději do [datum] spolu se smluvními úroky a poplatkem za správu úvěru [částka] měsíčně, a to v pravidelných měsíčních (anuitních) splátkách (s pohyblivou úrokovou sazbou) ve výši [částka] po dobu 33 měsíců. Jelikož žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, došlo podle smluvních ujednání k zesplatnění neuhrazené části úvěru a žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení své pohledávky včetně příslušenství do [datum], leč marně. Žalovaná částka [částka] sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a úvěrových poplatků ve výši [částka], dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku ve výši 11,52 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 13,48 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného výpůjčního úroku ve výši [částka] a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši [částka].

3. Žalovaná na svoji obranu vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, protože promlčecí doba je tříletá, nikoli patnáctiletá. Ujednání o delší promlčecí době je neplatné, neboť v předmětném smluvním vztahu byla žalovaná ve vztahu k žalobkyni slabší smluvní stranou. Dále uvedla, že si žalobkyně svévolně započítala žalovanou hrazené splátky nejdříve na úroky a nikoliv na jistinu a nerespektovala žádost žalované, aby tomu bylo naopak. V průběhu řízení ještě tvrdila, že dlužná částka by podle jejích záznamů měla činit [částka] a nikoli [částka], jak požaduje žalobkyně. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů, nesporných tvrzení účastníků a dalších okolností, které vyšly v řízení najevo, dospěl ke skutkovým zjištěním, která stručně a jasně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, odvolací soud na tato zjištění odkazuje a na tomto místě rozhodné skutečnosti jen stručně shrnuje.

Žalovaná je podnikající právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku od [datum], jejím předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jejími obory činnosti jsou mj. velkoobchod a maloobchod, poradenství v oblasti informačních technologií, poradenská a konzultační činnost, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy. Účastnice dne [datum] uzavřely předmětnou smlouvu o úvěru včetně žalobkyní označených nedílných součástí smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který žalovaná nesplatila. Podle čl. 6 odst. 6.1 smlouvy se žalovaná zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] po dobu 33 měsíců, nejpozději do [datum]. Podle čl. 1 bodu 1.2 smlouvy byly nedílnou součástí smlouvy mj. Všeobecné obchodní podmínky, přičemž podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že se s těmito podmínkami seznámila, že jim rozumí, že s jejich zněním výslovně souhlasí. V čl. 10 odst. [číslo] Všeobecných obchodních podmínek bylo sjednáno, že„ neodporuje-li to v konkrétním případě právním předpisům, promlčují se veškerá práva a pohledávky žalobkyně za žalovanou ve lhůtě patnácti let, a tam, kde se pro daný vztah použije právní úprava platná před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve lhůtě deseti let ode dne, kdy mohla být žalobkyní vykonána/uplatněna poprvé“. Dále bylo sjednáno, že žalovanou hrazené splátky se budou započítávat nejprve na úroky, poté na jistinu dluhu a až následně na úroky z prodlení a další poplatky s tím, že se hradí nejprve úrok a jistina dluhu dle pořadí jejich splatnosti (viz čl. VIII. odst. 3. Úvěrových podmínek ve spojení s Pravidly časového pořadí úhrad pohledávek). Jelikož žalovaná sjednané splátky včas a řádně neuhradila, došlo dne [datum] dle čl. XIII. odst. 1 bodu 1.1 a odst. 3 písm. b) Úvěrových podmínek, k zesplatnění neuhrazené výše úvěru (viz Výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne [datum]). Žalovaná částka [částka] se skládá z nesplacené části jistiny úvěru [částka] a z úvěrových poplatků ve výši [částka]. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani přes opakované výzvy k úhradě (výzva ze dne [datum] a ze dne [datum], výzva zástupce žalobkyně ze dne [datum], výzva právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]).

Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., aplikovaná ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval a dospěl k následujícím právním závěrům. [příjmení] žalované námitkou promlčení není důvodná, neboť smluvní strany (účastnice) si výslovně a platně sjednaly delší - patnáctiletou promlčecí lhůtu, a to v souladu s § 630 odst. 1 ve spojení s § 574 o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaná, stejně jako žalobkyně, podnikající právnickou osobou, bylo povinností jednatele žalované vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, tj. s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí (srov. § 159 odst. 1 o. z.). Jestliže se snad jednatel žalované před uzavřením smlouvy důkladně neseznámil se všemi jejími částmi, ačkoli svým podpisem na smlouvě výslovně potvrdil jménem žalované opak, nemůže jít takové nedbalé jednání na vrub žalobkyně. Ujednání o prodloužení promlčecí lhůty je zcela jasné a srozumitelné, takže k jeho výkladu či pochopení nebylo a není zapotřebí odborného vzdělání. V průběhu řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a další výše popsané dokumenty, které žalovaná výslovně přijala. Žalobkyně nárok u soudu uplatnila včas a obrana žalované námitkou promlčení není důvodná.

Žalobkyně dostála svým smluvním závazkům, žalovaná nikoli a dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Vzhledem k tomu, že je žalovaná podnikající právnickou osobou (nikoliv spotřebitelem či samostatným živnostníkem), která zpravidla veškerou svou činnost uskutečňuje v souvislosti s vlastním podnikáním, posoudil soud prvního stupně postavení žalované vůči žalobkyni tak, že žalovaná nebyla slabší smluvní stranou, byť má žalobkyně vůči žalované hospodářskou převahu, kterou však vůči žalované nijak nezneužila (srov. § 433 o. z.). Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě nesplacené části úvěru, aniž by záměrně čekala na podstatné navýšení částky plynoucí z nárůstu nedoplatku na úrocích z prodlení, leč žalovaná na výzvy žalobkyně nijak nereagovala, přestože si musela být vědoma následků své nečinnosti či opomenutí (omisivního jednání). Vzhledem k tomu, že žalobkyně listinnými důkazy (přehledem výpočtu dlužné částky včetně požadovaných úroků) prokázala tvrzení uvedená v žalobě (vyčíslení své pohledávky), přičemž žalovaná naproti tomu neprokázala své tvrzení o tom, že by celková dlužná částka měla být nižší, než kolik požaduje žalobkyně, tzn. že by žalobkyni uhradila více, ačkoli ji soud k prokázání tohoto tvrzení vyzval, soud prvního stupně žalobě vyhověl. Námitku žalované stran použití zaplacených splátek nejprve na uhrazení úroku, posoudil soud prvního stupně za irelevantní, neboť způsob splácení úvěru byl účastníky dohodnut výslovně a jasně dohodnut a žalobkyně podle dohodnutého způsobu postupovala.

Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyní uplatněný nárok není promlčen a je co důvodu a výše po právu, proto žalobnímu návrhu vyhověl a plně úspěšné žalobkyni přisoudil náhradu nákladů řízení.

V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

5. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že je předně nesprávný závěr soudu prvního stupně o platně sjednané promlčecí lhůtě v délce 15 let. Žalovaná trvá na tom, že v posuzovaném smluvním vztahu byla slabší smluvní stranou a ujednání o promlčecí lhůtě delší než 3 roky bylo a je v rozporu se zákonem. Dále byla smlouva o úvěru uzavřena adhezním způsobem, tudíž doložka, která je pro slabší smluvní stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, a odchyluje-li se od obvyklých sjednávaných podmínek, je neplatná a v daném případě je to doložka o delší promlčecí lhůtě v maximální možné délce 15 let. Slabší smluvní stranou může být i podnikatel, nikoli jen spotřebitel, na tom se judikatura vyšších soudů sjednotila. Obecně lze uzavřít, že slabší smluvní stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnost hájit své právem chráněné zájmy. Zásadní pak je hospodářské postavení subjektů v rámci hospodářské soutěže. Slabší smluvní strana neprovádí detailní kontrolu obsahu smlouvy, protože to je pro ni příliš nákladné. Naopak dominantní strana vynaložila náklady na přípravu smluvní dokumentace pouze jednou a může jí využívat pro všechny své klienty se zájmem o daný produkt. Je tak zřejmé, že ze strany žalobkyně se jedná o velmi propracovanou dokumentaci vytvořenou v její prospěch, která vytváří závislost slabší strany, tj. žalované. Žalovaná je drobným podnikatel, její aktiva činí celkem [částka], roční úhrn čistého obratu [částka], průměrně má jen 10 zaměstnanců, není odborníkem v oboru poskytování úvěrů, ani v oboru práva, má nižší ekonomickou sílu, než žalobkyně. Z uvedeného žalovaná dovozuje, že žalobkyně využila závislosti žalované a své ekonomické síly, když určila promlčecí lhůtu v délce 15 let. Promlčecí doba delší než 3 roky bankám umožňuje vymáhat úrok a náklady tak, aby zvýšila dluh a vytvořila tak dlužnou past, což není v souladu se zákonem, ani dobrými mravy. Žalovaná odkázala na § 630 o. z., který stanoví, že pokud je promlčecí doba sjednána v neprospěch slabší strany, k takovému ujednání soud nepřihlíží a vychází ze zákonné délky promlčecí doby. Dále zdůraznila, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje.

6. Žalobkyně se k odvolání žalované podrobně písemně vyjádřila a navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen a uplatnila nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. K podání obecného zmocněnce žalované ze dne [datum] včetně přiložené substituční plné moci odvolací soud účastníkům při jednání sdělil, že u obecného zmocněnce platí obecné pravidlo výlučnosti zastoupení, kdy jeden účastník může mít pouze jednoho obecného zmocněnce; nepřichází tedy v úvahu společná procesní ani prostá plná moc udělená více obecným zmocněncům a není možné ani to, aby účastník udělil více plných mocí vedle sebe. U obecného zmocněnce nepřichází v úvahu substituce (zmocnění dalšího zmocněnce), obecný zmocněnec je povinen zastupovat účastníka osobně. K obecným zmocněncem udělené„ substituční plné moci ze dne [datum]“ odvolací soud tudíž nepřihlížel. Podle plné moci ze dne [datum] ke dni jednání odvolacího soudu byla žalovaná zastoupena obecným zmocněncem, který, ač řádně a včas předvolán, se k jednání včas nedostavil a o odročení jednání nepožádal. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.

9. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud v postupu soudu prvního stupně neshledal.

10. Žalovaná na svoji obranu vznesla námitku promlčení a lze přisvědčit její argumentaci, že podle konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Soud prvního stupně zmíněnou judikaturu respektoval a předně soustředil pozornost na zjištění skutečností rozhodných pro posouzení námitky promlčení a na právní posouzení předmětného smluvního ujednání o delší patnáctileté promlčecí lhůtě. Důvodné vznesení námitky promlčení v občanském soudním řízení má za následek, že soud nemůže oprávněné osobě právo (nárok) přiznat.

Podle § 630 odst. 1 a 2 o. z. si strany mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let (odst. 1.). Je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k ujednání. Nepřihlíží se ani k ujednání kratší promlčecí lhůty, jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo o právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti (odst. 2).

Soud prvního stupně v projednávaném případě dospěl k závěru, že námitka promlčení důvodná není, neboť zákon sjednání promlčecí lhůty nejdéle v trvání patnácti let dovoluje, delší promlčecí lhůta nebyla ujednána v neprospěch žalované jako slabší strany a žalobkyně nárok u soudu uplatnila před uplynutím promlčecí lhůty.

11. Soud prvního stupně řešil otázku, zda v posuzovaném smluvním vztahu byla žalovaná tzv. slabší stranou (kterou může být jak spotřebitel, tak i fyzická osoba v postavení podnikatele, která mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem), a zda je namístě aplikovat ustanovení občanského zákoníku o ochraně slabší strany, posuzoval možnou aplikaci zejména ustanovení § 433 o. z. Dospěl k závěru, že žalovaná v posuzovaném smluvním vztahu nebyla slabší smluvní stranou, protože nebyly prokázány zákonné předpoklady takové ochrany, nevyšlo najevo, že by žalobkyně v právním styku jednala nepoctivě (§ 6 o. z.), že by zneužila práva (§ 8 o. z.), ani že by svoji odbornost a hospodářské postavení zneužila k vytváření nebo využití závislosti smluvního partnera (žalované) k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (§ 433 odst. 1 o. z.), nadto žalovaná je obchodní korporací u níž lze důvodně předpokládat, že rozumí obsahu uzavírané smlouvy, zejména stručnému a jasnému ujednání o delší promlčecí lhůtě. Odvolací soud odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, které má za správné. Zbývá dodat, že pro aplikaci ustanovení občanského zákoníku o adhezních smlouvách nebyly splněny předpoklady, protože žalovaná nebyla v postavení slabší smluvní strany ve smyslu § 433 o. z.

12. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila a doložila kdy a v jaké výši žalovaná plnila a žalovanou uhrazené splátky započítala nejprve na úroky, pak na jistinu dluhu a následně na úroky z prodlení a další poplatky, jak bylo ujednáno v čl. VIII. odst. 3. Úvěrových podmínek ve spojení s Pravidly časového pořadí úhrad pohledávek. Žalovaná, ač byla soudem prvního stupně vyzvána a poučena, neprokázala, že by zaplatila více. Soud prvního stupně vysvětlil, že její námitky proti způsobu započtení zaplacených splátek nejsou důvodné a odvolací soud na jeho závěry a odůvodnění odkazuje.

13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32Cdo 1490/2019, dovodil a odůvodnil závěr, dle kterého i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.)“. Není vyloučena možnost dovolat se neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy i ve vztahu mezi podnikateli.

Soud prvního stupně při rozhodování vzal v úvahu i tyto právní závěry a v projednávaném případě neshledal, že by zde byly okolnosti mající za následek neplatnost smluvního ujednání o delší promlčecí lhůtě pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud jeho závěry sdílí a poukazuje na fakt, že žalobkyně žalovanou opakovaně písemně vyzývala k úhradě nesplacené části úvěru, nesplacenou část podrobně vyčíslila, upozornila na možné nepříznivé důsledky, nebude-li žalovaná plnit a setrvá-li v prodlení, aniž by záměrně čekala na podstatné navýšení dlužné částky plynoucí z nárůstu nedoplatku na úrocích z prodlení. Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala, o řešení nastalé situace se ani nepokusila, byť si musela být vědoma následků své nečinnosti. Dokonce ani v průběhu soudního řízení nepřišla se smírným návrhem, tedy nevyvinula snahu dluh, nebo alespoň jeho část, splnit. Takové jednání žalované není v souladu s dobrými mravy, neboť závazky se mají plnit. V případě žalované podnikatelky, který uzavřela smlouvu o úvěru při svém podnikání, s ohledem na její předpokládanou profesionalitu a zcela jasné a srozumitelné ujednání o delší promlčecí době, neshledal ani odvolací soud rozpor s dobrými mravy v existenci rozdílné ekonomické síly žalobkyně a žalované. Sjednání úvěru je běžným instrumentem podnikatelů při jejich činnosti, nadto nabídka bank je široká, tudíž lze důvodně očekávat, že podnikatelé, tedy i žalovaná bez mimořádných nákladů na odbornou právní pomoc jsou schopni porozumět bankami navrženým smluvním úvěrovým podmínkám a vybrat si vhodný produkt.

Případný zásah soudu do autonomie vůle smluvních stran pro rozpor s dobrými mravy je vždy zásahem výjimečný, odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu; v projednávané věci takové mimořádné okolnosti shledány nebyly.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva, tj. na soudní poplatek a na zastoupení advokátem, kterou správně vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a poskytování právních služeb (advokátní tarif).

15. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení potvrdil podle § 219 o. s. ř., protože je v těchto výrocích věcně správný.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v této fázi řízení plný úspěch, proto má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalované, která neuspěla. Náhradu nákladů řízení vyčíslil odvolací soud takto: 2x [částka] odměna advokáta za písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu podle §§ 6, 7, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. g/, k/ advokátního tarifu, 2x [částka] paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, 21% daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a hotových výdajů podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. [částka], celkem [částka] Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.