pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 40C 7/2020-72,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně prvním výrokem zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Druhým výrokem uložil žalobci, aby žalované zaplatil [částka] s 10 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a třetím výrokem žalobci uložil, aby žalované zaplatil na náhradě nákladů řízení [částka].

2. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu vrácení zápůjčky podle ústně uzavřené smlouvy s tím, že zápůjčka byla poskytnuta žalované ve dvou bezhotovostních převodech z jeho účtu na účet žalované, a to dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla vzájemný návrh na zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu vrácení zápůjčky ve výši [částka] poskytnuté jí podle ústně uzavřené smlouvy s tím, že zápůjčka byla poskytnuta bezhotovostním převodem z jejího účtu na žalobcův účet dne [datum] a že se žalobce zavázal zápůjčku splatit nejpozději dne [datum].

4. S odkazem na § 2390 až § 2394 o. z. na základě jednotlivých prokázaných skutečností popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, se kterými odvolací soud plně souhlasil, a na které pro stručnost v podrobnostech odkazuje, soud prvního stupně uzavřel, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaná poskytla žalobci částku [částka], kterou se žalobce zavázal vrátit nejpozději do [datum], avšak žalobce svoji povinnost nesplnil.

5. Podle soudu prvního stupně bylo též prokázáno, že dne [datum] žalobce neuzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce, která měla být splatná dne [datum], neboť žalobce nedostatečně prokázal tuto skutečnost a neunesl břemeno důkazní. Zároveň se žalobci nepodařilo prokázat, že částka [částka], kterou žalovaná dne [datum] zaslala na jeho bankovní účet, představovala pouze v podstatě přeposlání finančních prostředků z úvěrové smlouvy, které byly podle žalobcova pokynu zaslány na účet žalované. V této souvislosti soud prvního stupně přihlédl k žalobcovu prohlášení ze dne [datum], ve kterém stvrdil, že prostředky zaslané na účet žalované úvěrujícím, podle jeho pokynu, představují pouze splacení půjček, které mu v minulosti žalovaná poskytla.

6. Soud prvního stupně tedy žalobu zamítl a současně vyhověl vzájemnému návrhu žalované na zaplacení [částka], neboť žalobce nezaplatil řádně a včas celou dlužnou částku.

7. S ohledem na žalobcovo prodlení soud žalované s odkazem na § 1970 o. z. a na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalované přiznal úrok z prodlení.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém především namítal, že tvrdil a doložil, že částka [částka] byla poukázána úvěrující společností na základě jeho pokynu na účet žalované z důvodu, že neměl v době přípravy (podpisu) úvěrové smlouvy ještě zřízený svůj bankovní účet v České republice, přičemž účet si zřídil až po podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že měl následně již zřízený účet, pak dne [datum] mu žalovaná vrátila na jeho účet částku [částka], přičemž ohledně zbývající částky [částka] se dohodli, že ji již nemusel žalované vracet, že ji měla jako odměnu za zajištění úvěru. Namítl dále, že soud řádně nepřihlédl k SMS komunikaci mezi účastníky, a to uskutečněnou dne [datum] od 11:10 hodin do 14:53 hodin, kterou ocitoval, a jež dle jeho názoru vyvracela soudu prvního stupně žalovanou předložený důkaz, a to jeho prohlášení ze dne [datum], které jím bylo podepsané jako reakce na odkazovanou SMS komunikaci, respektive na přání žalované. V tomto ohledu vyjádřil názor, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na daném prohlášení, aniž by však řádně vyhodnotil jeho účelovost a bez řádného vyhodnocení jím předložených důkazů, jako např. výpisy z účtu a SMS. Namítl rovněž, že se soud prvního stupně nezabýval tím, za co mu mohl vzniknout tvrzený údajný dluh ve výši [částka] vůči žalované, tj. v částce počítané na haléře, když tato částka byla přebytkem po uhrazení jiných jeho dřívějších dluhů nesouvisejících se žalovanou. Podle žalobce z doložených SMS zpráv bylo také poznatelné, jakou obavu měla žalovaná o své peníze, přičemž soud prvního stupně nezkoumal, že o takovou částku jako je [částka], neměla žádnou starost a čekala, až žalobu podá on. Zdůraznil dále, že svůj nárok doložil výpisem ze svého účtu, ve kterém v době odeslání částek označil slovy„ půjčka“, avšak soud prvního stupně řádně neposoudil ani tyto výpisy z účtu. Navrhl tedy, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby jeho žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a aby byl vzájemný návrh žalované zamítnut, popřípadě aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. K žalobcově námitce, že soud prvního stupně nepřihlédl k údajné SMS komunikaci mezi účastníky uvedla, že od počátku činí spornou její pravost, přičemž není zřejmé, jakým způsobem vznikla, když navíc byla do spisu založena až po okamžiku řádné koncentrace řízení. Dále k SMS komunikaci namítla, že určitě nevyvrací žalobcovo písemné prohlášení o účelu vracené částky [částka] ze dne [datum] s tím, že pokud je žalobce dospělý člověk a nebyl v rozhodné době nikterak omezen na svéprávnosti, pak s ohledem na obsah prohlášení nyní nemůže obstát jeho tvrzení o tom, že si od ní jen„ vypůjčil“ její účet pro zaslání této platby. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že žalobce si ještě téhož dne [datum] osobní účet založil, tudíž mu v tom evidentně nic nebránilo. K tomu dodala, že žalobce má v [obec] bratra i otce, se kterými má velmi dobré vztahy, a proto se tak jeví zcela nepravděpodobné, že by si peníze nechával poslat k třetí osobě, se kterou již nebyl v žádném bližším vztahu a ještě k tomu pak podepisoval dané prohlášení. Zdůraznila dále, že samotné vyplacení částky [částka] dne [datum] ve prospěch jejího účtu [právnická osoba] Leasing, SE, žádným způsobem nesouviselo se zápůjčkou ve výši [částka] poskytnutou žalobci dne [datum], přičemž žalobce se zcela záměrně, respektive účelově snažil tyto dvě„ smíchat“ dohromady, ačkoliv je z dříve poskytnutého chronologického soupisu zřejmé, že se jednalo o dva po sobě jdoucí právní vztahy. K námitce, že nepodala žalobu o zaplacení dříve než žalobce a že tak vlastně své peníze nechrání, uvedla, že se jednalo o zcela zavádějící tvrzení, neboť v období podání žaloby žalobce několikrát vyzývala prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky [částka], k čemuž poukázala na výzvy ze dne [datum] a ze dne [datum], a na e-mail. Zopakovala rovněž svůj zásadní argument spočívající v samotné důvodnosti (potřebě) údajné půjčky na její straně s tím, že zde proti sobě stálo žalobcovo tvrzení, vůči jehož osobě bylo v rozhodné době roku 2019 vedeno nejméně 8 exekucí v celkové výši přesahující [částka], přičemž tyto již exekvované závazky byly společně s částkou [částka] překlopeny do jednotného úvěru ve výši [částka], oproti jejímu tvrzení, která neměla v rozhodné době nejmenší potřebu si jakékoliv peníze od kohokoliv půjčovat, když v lednu roku 2019 disponovala díky dědictví po své matce částkou přesahující [částka] a v červenci 2019 pak aktuálně částkou přesahující [částka]. Vyjádřila tak přesvědčení, že se jeví zcela absurdním, že by si od žalobce půjčovala částku [částka]. K tomu doplnila, že skutečnost, že žalobce si žalobce od ní peníze půjčoval (a nikoliv naopak) přitom vyplynula i z doložené písemné (WhatsApp) komunikace žalobce s žalovanou ze dne [datum]. Závěrem vyjádřila názor, že předmětná žaloba byla účelovým využitím, respektive zneužitím její osoby, která se žalobci snažila v dobré víře po jeho návratu do České republiky znovu naivně pomoct. Podle žalované ze žalobcovy strany šlo o ryze podvodné jednání, kdy se žalobce snažil využít ve svůj (majetkový) prospěch jejich dřívější vztah, ačkoliv sám následně v rámci své účastnické výpovědi tento partnerský vztah bagatelizoval a ji obsahem své výpovědi ponížil a dehonestoval v očích přítomných osob.

11. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. S ohledem na žalobcovy námitky odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz sdělením podstatného obsahu Smlouvy o úvěru č. 2019, kterou dne [datum] uzavřel žalobce, jako„ Dlužník“, s [právnická osoba], [IČO], jako„ Úvěrujícím“, a jejímž účelem dle článku 1.2 bylo refinancování jeho závazků, jež byly následně specifikovány v článku 1.3 smlouvy, přičemž mezi těmito deseti závazky byla jako devátá uvedena„ částka Úvěru ve výši [částka]“ s tím, že„ bude poskytnuta bezhotovostním převodem na účet určený Dlužníkem č.ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba]“ V tomto ohledu odvolací přihlédl k již v řízení před soudem prvního stupně mezi účastníky nesporné skutečnosti, že shora označený účet byl v rozhodném období účtem žalované. Podle názoru odvolacího soudu tak nebylo lze přehlédnout, že též ve Smlouvě o úvěru č. 2019 byl konstatován žalobcův závazek vůči žalované, který pak dále žalobce specifikoval dne [datum] v jím podepsaném prohlášení, že„ platba částky [částka] zaslaná na můj pokyn [právnická osoba] Leasing na účet paní [jméno] Wolski… …a přijatá dne [datum], byla splátkou půjčky, poskytnuté mě v minulosti p. [jméno] [příjmení]“

13. V poměrech projednávané věci odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně na podkladě řádně zjištěného a prokázaného skutkového stavu rozhodl správně, pokud dospěl k závěru, že žalovaná svá břemena tvrzení a důkazní unesla, zatímco žalobce nikoli, přičemž závěr soudu prvního stupně se žalobci nepodařilo vyvrátit ani v průběhu odvolacího řízení. Soud prvního stupně se také řádně vypořádal se všemi žalobcovými námitkami, přičemž odvolací soud s jeho závěry plně souhlasil.

14. K žalobcovým odvolacím námitkám je třeba uvést, že SMS komunikace uskutečněná mezi účastníky dne [datum], kterou soud prvního stupně provedl k důkazu ještě před koncentrací řízení při svém prvním jednání ve věci samé dne [datum], jednoznačně nevyvrací tvrzení žalované o žalobcově dluhu vůči ní ve výši [částka], respektive neprokazuje, že částka [částka] měla být zápůjčkou žalobce žalované a částka [částka] měla být odměnou žalované za zajištění úvěru. Nadto, a to především, nebylo lze přehlédnout, že žalobce v žalobě tvrdil, že jeho zápůjčky žalované vznikly na základě dvou bezhotovostních převodů z jeho účtu na účet žalované, a to ve dnech [datum] ([částka]) a [datum] ([částka]). Netvrdil tedy, že žalované zápůjčku poskytl na základě jejich vzájemné SMS komunikace dne [datum], a to následně z úvěru poskytnutého mu [právnická osoba], [IČO], podle Smlouvy o úvěru č. 2019, ze dne [datum], když navíc dle uvedené úvěrové smlouvy částka [částka] byla poskytnuta úvěrující společností bezhotovostním převodem z jejího účtu přímo na účet žalované.

15. Pokud žalobce poukazoval na to, že platby [částka] a [částka] odeslané na účet žalované ve dnech [datum] a [datum] označil jako„ půjčka“, pak k tomu lze poznamenat, že je jen na odesílateli platby, jak ji označí, přičemž z takového označení bez dalšího nevyplývá pravý důvod provedené platební transakce, když nelze vyloučit účelové užití takového označení. V daném případě bylo relevantní, že žalobce svá tvrzení jím dalšími předloženými důkazy včetně jeho účastnického výslechu, jak již uzavřel soud prvního stupně, neprokázal.

16. V projednávaném případě tedy žalovaná prokázala svá tvrzení o tom, že dne [datum] žalobci poskytla zápůjčku ve výši [částka] splatnou do [datum], na kterou jí žalobce vrátil pouze [částka], a současně předloženými důkazy vyvrátila žalobcovo tvrzení o zápůjčce jím poskytnuté žalované ve dvou bezhotovostních převodech z jeho účtu ve dnech [datum] ve výši [částka] a [datum] ve výši [částka].

17. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém také nebylo shledáno pochybení.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V tomto případě měla žalovaná v odvolacím řízení plný úspěch, a proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to za jeho právní zastoupení. Právní zástupce žalované v odvolacím řízení učinil dva úkony právní služby, jejichž sazba ve výši [částka] byla stanovena podle § 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Právnímu zástupci žalované dále náležely dva režijní paušály ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkové náklady žalované v odvolacím řízení tedy činily [částka], respektive po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši [částka] pak činily [částka].