pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 22C 51/2022-40,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil podle § 96 odst. 2 věta první občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., řízení co do částky [částka] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu v části požadující zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.) a uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21C 178/2015. Žalovaná namítala, že řízení zatím proběhlo na dvou stupních soudní soustavy a o meritu dosud nebylo rozhodováno, řízení je přerušeno od října 2016 do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78Cm 62/2015, kde došlo k průtahům. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum] a žalovaná žalobkyni přiznala odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21C 178/2015 částku [částka], což považovala za dostačující.

3. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy a na základě jejich hodnocení dospěl ke zjištěním, která popsal v napadeném rozsudku, přitom vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, které skutečnosti má prokázány a které nikoli a o které skutečnosti opřel svá skutková zjištění. Vyšel ze skutkového závěru, že z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 21C 178/2015 je nepochybné, že žalobkyně dne [datum] podala žalobu proti žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o zaplacení částky [částka] a [částka] s příslušenstvím, dne [datum] soud vyloučil řízení ohledně druhého žalovaného, v němž žalobkyně požaduje zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, přičemž vyloučené řízení nadále probíhalo pod sp. zn. 21C 224/2015, dne [datum rozhodnutí] soud řízení posuzované přerušil do skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78Cm 62/2015. Dne [datum rozhodnutí] odvolací soud napadené rozhodnutí o přerušení řízení potvrdil (právní moc dne [datum]). Řízení je dosud přerušeno. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 78Cm 62/2015 je nepochybné, že dne [datum] podal k Městskému soudu v Praze Jaroslav [příjmení] proti žalované, zde žalobkyni, žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady společnosti. Řízení dosud nebylo skončeno. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen zákon, a citovaná ustanovení v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku vyložil, a odkázal na označenou judikaturu vyšších soudů. Dovodil, že v důsledku nepřiměřené délky vedlejšího řízení je nutné uzavřít, že i délka řízení hlavního, tedy řízení posuzovaného, byla nepřiměřená. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21C 178/2015 bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a dne [datum] nabylo právní moci usnesení o přerušení řízení. Do doby přerušení řízení činila délka řízení 1 rok a 9 měsíců. Za následující období od [datum] již byla žalobkyně odškodněna na základě stanoviska žalované ze dne [datum] a dalšího zadostiučinění se žalobkyně domáhá v řízení, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11C 125/2021. Nárok na odškodnění žalobkyně za dobu od [datum] v projednávané věci tak není důvodný, neboť v případě, že je posuzované řízení přerušeno do řízení sp. zn. 78Cm 62/2015, jedná se o souběh dvou řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém řízení, neboť je zřejmé, že posuzované (hlavním) řízení vyčkává dalšího rozhodnutí v řízení, pro které bylo přerušeno. Újmu žalobkyně utrpěnou v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení, čímž je vyloučeno duplicitní odškodnění. Pro určení přiměřeného zadostiučinění je proto třeba odečíst celou dobu souběhu obou řízení, neboť právě v rozsahu souběžného průběhu je újma vnímána za jedinou, nemajetkovou újmu žalobkyně soud prvního stupně stanovil při úvaze o nejistotě v období od [datum] do [datum]. Při celkové délce řízení 7 let a 3 měsíce zvolil základní sazbu [částka] za rok řízení, za první dva roky částku poloviční, když každé soudní řízení musí po určitou dobu trvat, a nejedná se o extrémně dlouhé řízení, za které je třeba považovat řízení, která zpravidla překročí svou délkou dobu 10 let. Za dané období (1 rok a 9 měsíců) činí orientační odškodnění [částka], současně je důvod pro snížení základní částky k odškodnění o 10 % s ohledem na procesní složitost věci, kdy bylo zapotřebí vyřešit opravné prostředky proti procesnímu rozhodnutí o přerušení řízení. Výslednou částku odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení shledal soud prvního stupně ve výši [částka]. Za situace, kdy žalovaná po podání žaloby žalobkyni zaplatila částku [částka] a ohledně této částky vzala žalobkyně žalobu zpět, žalobu ve zbylé části zamítl. Přiznal žalobkyni i požadavek na zaplacení úroku z prodlení od [datum] z částky [částka], kterou žalovaná žalobkyni přiznala od [datum] do [datum], kdy žalovaná uvedenou částku uhradila. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznanou náhradu v odůvodnění svého rozsudku podrobně vyčíslil.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým napadla rozsudek ve výroku III., kterým byla zamítnuta její žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Vytýkala soudu prvního stupně, že zamítavé rozhodnutí vychází z nesprávných právních úvah, že v případě,„ že je posuzované řízení přerušeno do řízení 78 Cm 62/2015 jedná se o souběh dvou řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnut v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém řízení, neboť je zřejmé, že posuzované (hlavním) řízení vyčkává dalšího rozhodnutí v řízení, pro které bylo přerušeno“, a namítala, že zákonné důvody pro přerušení posuzovaného řízení nejsou dány (a řízení je tedy přerušeno nezákonně), pročež nelze princip krácení o dobu souběhu hlavního a vedlejšího řízení vyplývající z rozhodovací praxe nejvyššího soudu aplikovat. V řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 78Cm 62/2015, do jehož pravomocného skončení bylo přerušeno řízení v hlavní věci, je meritorně řešena platnost tří usnesení valné hromady žalobce ze dne [datum], a to přestože žádné z přezkoumávaných usnesení nemá význam pro rozhodnutí soudu v hlavní věci. První a druhé napadené usnesení se týká odvolání a jmenování jednatele a třetí pak schválení návrhu smlouvy o výkonu funkce. Vyřešení otázky (ne) platnosti odvolání jednatele žalobkyně tak není rozhodné pro rozhodnutí soudu v této věci. Třetí v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 78Cm 62/2015 napadené usnesení se týká schválení návrhu nájemní smlouvy, přičemž samotné schválení nájemní smlouvy nezakládá práva či povinnosti jednotlivých společníků a vyřešení otázky (ne) platnosti vzoru nájemní smlouvy tak také není rozhodné pro rozhodování soudu v hlavním řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

5. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud se souhlasem účastníků ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť odvolání žalobkyně bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na jednání vzdali (§ 214 odst. 2 o. s. ř.).

8. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

9. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, soud prvního stupně správným způsobem a v dostatečném rozsahu zjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, tedy úplně zjistil skutkový stav věci a skutková zjištění podrobně popsal v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje a z nich také při přezkoumávání rozsudku vyšel. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku jasně a přehledně vyložil, z jakých skutkových zjištění vyšel, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce, odůvodnění rozsudku je přesvědčivé a jde o rozhodnutí přezkoumatelné. Odvolací námitky nemohou obstát.

10. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 1230/2003 a 25Cdo 2162/2005). V daném případě se žalobkyně proti přerušení posuzovaného řízení bránila odvoláním, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. 13Co 385/2016-82, tak, že usnesení Obvodního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 178/2015-57, se potvrzuje, a to s odůvodněním, že ve vedlejším řízení, pro které bylo posuzované řízení přerušeno, je řešena otázka, zda bylo odvolání žalované z pozice jednatele společnosti platné a zda souhlas s návrhem nájemní smlouvy uzavírané mezi společností a společníky je platný, což je i otázka, zda žalovaný byl povinen hradit za užívání bytu nájemné či nikoliv. Odvolací soud v posuzovaném řízení tak shledal, že je správný závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě je na místě v rámci procesní ekonomie řízení přerušit a vyčkat výsledku řízení o neplatnosti rozhodnutí valné hromady, proto odvolací námitka, že posuzované řízení bylo přerušeno nezákonně, nemůže obstát. Uvedené potvrzující pravomocné rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, proto v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 1230/2003, sp. zn. 25Cdo 2162/2005). Jinými slovy řečeno, řízení odškodňovací není ve vztahu k posuzovanému řízení řízením přezkumným, přičemž soud v rámci občanského soudního řízení při nalézání podmínek odpovědnosti státu za škodu (újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci nemůže nahrazovat či obcházet rozhodovací činnost příslušných orgánů, v jejichž působnosti je rozhodování o opravných prostředcích či jiných účinných právních prostředcích nápravy ve vztahu k posuzovanému řízení a v něm vydaným pravomocným rozhodnutím. Soud prvního stupně tak správně uvedl, že pokud spolu dvě řízení souvisejí natolik úzce, že jedno z nich nemůže být skončeno před tím, než je skončeno druhé a v důsledku toho daná řízení po určitou dobu probíhají vedle sebe, je třeba je považovat v rozsahu souběžného průběhu z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. za řízení jediné. Soud prvního stupně nepochybil, když pro účely určení přiměřeného zadostiučinění od celkové doby řízení odečetl celou dobu souběhu obou řízení, neboť právě v rozsahu souběžného průběhu je újma vnímána za jedinou. Za řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 21C 224/2015, které soud z posuzovaného řízení (sp. zn. 21C 178/2015) vyloučil, byla již žalobkyně odškodněna shodnou částkou [částka] a za vedlejší řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 78Cm 62/2015, pro které bylo posuzované řízení (sp. zn. 21C 178/2015) přerušeno, pak byla odškodněna částkou [částka] Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, vyjádřeném v odůvodnění napadeného rozsudku, že výsledná částka odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 21C 178/2015 je částka [částka], kterou žalobkyně od žalované obdržela, dostačující zadostiučinění.

11. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil podle § 219 o. s. ř., neboť je v obou výrocích věcně správný.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, avšak žalované náklady v odvolacím řízení nevznikly.