o zaplacení 150 000 000 Kč

1. Obvodní soud pro [adresa], dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 3. 11. 2025, č. j. [spisová značka], zamítl žalobní návrh, aby žalovaná žalobci zaplatila 150 000 000 Kč a neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

2. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení žalované částky na podkladě tvrzení, že nárok na zaplacení žalované částky je nárokem na peněžitou náhradu podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zákon o půdě), dále jen „zákon o půdě“, a to za pozemky dle PK parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parcely č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa] a [adresa], obec [adresa], které nelze vydat podle § 11 zákona o půdě. Odkázal na rozhodnutí Magistrátu [adresa] - [právnická osoba] ze dne 19. 3. 1998, č. j. [spisová značka], rozhodnutí Magistrátu [adresa] - [právnická osoba] ze dne 18. 3. 1998, č. j. [spisová značka], rozhodnutí Magistrátu [adresa] - [právnická osoba] ze dne 21. 11. 2000, č. j. [spisová značka], rozhodnutí Magistrátu [adresa] - [právnická osoba] ze dne 2. 4. 1998, č. j. [spisová značka], rozhodnutí Magistrátu [adresa] - [právnická osoba] ze dne 16. 4. 1998, č. j. [spisová značka], rozhodnutí Magistrátu [adresa] - [právnická osoba] ze dne 8. 3. 2001, č. j. [spisová značka], a rozhodnutí Magistrátu [adresa] - [právnická osoba] ze dne 20. 4. 1998, č. j. [spisová značka], a dodal, že je právní nástupce oprávněné osoby [jméno FO] (matka žalobce). Výši peněžitého plnění odvodil od znaleckých posudků o ceně nevydaných pozemků a tržní ceny nevydaný pozemků.

3. Žalovaná učinila nesporným, že právní předchůdkyně žalobce paní [jméno FO] byla oprávněnou osobou podle zákona o půdě a žalovaná na základě žalobcem uvedených rozhodnutí eviduje pro žalobce jako oprávněnou osobu restituční nárok ve výši 4 539 637,88 Kč. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobce dopisem ze dne 18. 6. 1998 požádala o náhradní pozemky a výslovně uvedla, že s peněžitou náhradou nesouhlasí. Až do prosince 2023, kdy žalobce požádal o přecenění restitučního nároku, se na žalovanou za účelem uspokojení restitučního nároku žádným způsobem [jméno FO], potažmo žalobce neobrátili, nepožádali o peněžitou náhradu, neúčastnili se veřejných nabídek pozemků, ani se žalobou nedomáhali převodu náhradního pozemku. K poskytnutí peněžitého plnění vyzvali žalovaného až dopisem ze dne 19. 5. 2025 a protože tříletá hmotněprávní lhůta stanovená v § 16 zákona o půdě tak dosud neuběhla, navrhla, aby žaloba byla zamítnuta pro předčasnost.

4. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení účastníků vzal za prokázané, že žalobce je právní nástupce oprávněné osoby paní [jméno FO] ve smyslu § 33a zákona o půdě a podle § 16 odst. 1 zákona o půdě mu náleží náhrada za nevydané pozemky ve smyslu restitučních rozhodnutí Magistrátu [adresa] - [právnická osoba], č. j. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], specifikovaných v odst. 1 odůvodnění rozsudku. Dále vzal za prokázané, že na tyto restituční nároky nebylo dosud plněno, neboť paní [jméno FO] dopisem ze dne 18. 6. 1998 výslovně odmítla peněžitou náhradu, od té doby však za účelem uspokojení svého nároku převodem náhradních pozemků neučinila žádné kroky. Na konci roku 2023 pak požádal žalobce o přecenění restitučního nároku, tomu bylo žalovanou vyhověno; další žádosti z konce roku 2024 již vyhověno nebylo. Až dopisem ze dne 19. 5. 2025 žalobce sdělil žalované, že žádá restituční nároky uspokojit peněžitým plněním a ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o půdě vyzval žalovanou k zaplacení částky 150 000 000 Kč.

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil projednávanou věc podle zákona o půdě, aplikovaná ustanovení zákona v odůvodnění rozsudku citoval, odkázal na judikaturu, kterou vzal v úvahu, a stručně vyložil, k jakým právním závěrům dospěl. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě platí, že za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne [právnická osoba] do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Vzhledem k tomu, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení peněžité náhrady dopisem ze dne 19. 5. 2025, tříletá lhůta k plnění stanovená v § 16 odst. 1 zákona o půdě uplyne až 19. 5. 2028, načež soud prvního stupně dovodil, že žaloba je předčasná a jako předčasnou ji zamítl. Soud prvního stupně vysvětlil, že neprováděl dokazování zaměřené na cenu pozemků, tj. žalobcem navržené znalecké posudky z oboru ceny a odhady nemovitostí k prokázání výše uplatněného nároku, protože takové dokazování by bylo u předčasně uplatněného nároku nadbytečné.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přisoudil náhradu vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

7. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. K důvodům odvolání uvedl, že podle § 16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne [právnická osoba] do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici; žalobce má za to, že lhůta k poskytnutí náhrady za nevydané pozemky podle § 16 odst. 1 zákona o půdě je lhůtou pariční - lhůtou, v níž má povinná osoba plnit. Nicméně v situaci, kdy žalovaná dopisem ze dne 9. 7. 2025 jednoznačně odmítla přehodnotit uplatněné restituční nároky žalobce a uhradit žalobci požadovanou náhradu za nevydané pozemky, je nepochybné, že zákonná lhůta k plnění nebude žalovanou dodržena. Z dopisu ze dne 9. 7. 2025 je dále zřejmé, že není ochotna plnit ani částečně s odkazem na lhůtu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalovaná si tak stanovenou lhůtu sama zkrátila a žalobci tak vzniklo právo na podání předmětné žaloby a žaloba podle žalobce předčasná není. Žalobce dále nesouhlasil s aplikací § 16 odst. 1. zákona o půdě, explicitně věty druhé, na daný případ. Předmětné ustanovení bylo změněno přílepkem k zákonu č. 178/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., tzv. zákon o oběhu osiva a sadby, aniž by k legislativnímu návrhu byla předložena důvodová zpráva a byla vedena rozprava, která by předložený návrh komentovala. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek potvrdil, protože je věcně správný a souladný s judikaturou Nejvyššího soudu.

9. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

10. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

11. V průběhu odvolacího řízení žalobce předložil návrhy na změnu návrhu na zahájení řízení (podání ze dne 3. 3. 2026 a ze dne 11. 3. 2026). K tomu uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně předložil posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k určení správné výše náhrady podle § 28a zákona o půdě i posudky na obvyklou cenu nevydaných pozemků (tedy znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 14. 4. 2025, znalecký posudek téhož znalce č. [číslo] ze dne 14. 4. 2025 a posudek č. [číslo] ze dne 8. 4. 2025), na jejichž základě provedl vlastní úvahu o přiměřené výši peněžní náhrady. Těmito posudky se soud prvního stupně odmítl zabývat, protože žalobu zamítl tzv. pro předčasnost. Postup žalované při ocenění nevydaných pozemků podle § 28a zákona o půdě byl v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou. Žalovaná porušila a nadále porušuje svoji povinnost řádného ocenění restitučního nároku, jehož výši určila opakovaně nesprávně, čímž uváděla žalobce a jeho právní předchůdkyni v omyl a toto své pochybení neuznává, přičemž i nadále eviduje restituční nárok v nesprávné výši. Tímto svým nezákonným jednáním brání žalobci v realizaci jeho zákonných práv. Od určení výše náhrady nevydaných pozemků podle § 28a zákona o půdě odvozují soudy názor na určení výše peněžní náhrady odvíjející se od obvyklé ceny nevydaných pozemků v době zaslání výzvy žalované na poskytnutí peněžní náhrady. Je tedy důležité nejenom stanovit zákonnou výši náhrady nevydaných pozemků, ale zásadní se v tomto ohledu ukazuje i nezbytná potřeba určení konečné výše peněžní náhrady, kterou je/bude stát, prostřednictvím žalované povinen vyplatit žalobci k definitivnímu vypořádání jeho restitučních nároků. S ohledem na postup žalované a soudu prvního stupně, který se odmítl zabývat otázkou určení správné výše nároku žalobce na ocenění nevydaných pozemků dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jakož i nároku na vyplacení peněžní náhrady odvíjející se od případného násobku náhrady určené podle § 28a rest. zákona, resp. od obvyklé ceny pozemků zjištěné posudkem znalce ke dni výzvy na poskytnutí náhrady, má žalobce za to, že je na místě změnit žalobní petit takto:

I. Určuje se výše restitučního nároku žalobce za nevydané pozemky podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., a to v celkové částce 7 435 845,90 Kč.

II. Určuje se výše peněžní náhrady, kterou je žalovaný povinen vyplatit žalobci ve lhůtě stanovené § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to v celkové částce 150 000 000 Kč.

12. Žalovaná k tomuto návrhu uvedla, že jde o nový žalobní návrh, a to návrh na určení, na němž žalobce nemá naléhavý právní zájem. Předmětem určovací žaloby může být pouze existence či neexistence právního poměru nebo práva. V daném případě sama existence práva žalobce na plnění není zpochybněna. K tomu, aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr je či není, vyžaduje zákon naléhavý právní zájem. Tento je předpokladem důvodnosti žaloby. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah ohroženo, popř. by se jeho právní postavení stalo nejistým. Pokud není právo nebo právní vztah ohroženo, resp. jestliže existence právního poměru mezi účastníky není sporná, naléhavý právní zájem není dán. Naléhavý právní zájem proto nebude mít žalobce tam, kde lze žalovat na plnění.

13. Podle § 216 odst. 2 o. s. ř. v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok.

14. Odvolací soud posoudil návrh žalobce na změnu žaloby jako nový nárok, který je spojen s uplatněním nových skutečností; systém neúplné apelace brání tomu, aby mohl být v odvolacím řízení uplatněn nový nárok, který je vždy spojen s uplatněním nových skutečností, které vylučuje ustanovení § 205a odst. 1.

15. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne [právnická osoba] do tří let po převzetí písemné výzvy a) oprávněné osobě nebo jejímu dědici, nebo b) osobě, na kterou se vztahuje lhůta pro převod jiného pozemku podle § 13 odst. 6 tohoto zákona; výzva této osoby musí být doručena [právnická osoba] nejpozději do 6 měsíců od uplynutí lhůty pro převod pozemku, jinak právo na peněžitou náhradu zanikne.

16. Závěr soudu prvního stupně, že žalobě o peněžitou náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě nelze vyhovět, neboť uplatněná pohledávka není splatnou, protože dosud neuplynula tříletá lhůta splatnosti běžící od převzetí písemné výzvy k zaplacení peněžité náhrady [právnická osoba] (výzva žalobce ze dne 19. 5. 2025 byla žalované doručena a ta na výzvu reagovala dopisem ze dne 9. 7. 2025), je v souladu s právní úpravou a judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 28Cdo 464/2025, ze dne 10. 6. 2026, sp. zn. 28Cdo 967/2025, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 28Cdo 967/2025, vysvětlil, že § 16 odst. 1 zákona o půdě, ukládající [právnická osoba] poskytnout oprávněné osobě peněžitou náhradu do 3 let po převzetí písemné výzvy, je hmotněprávním ustanovením, od nějž se odvíjí okamžik splatnosti dluhu (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 28Cdo 2889/2018), nikoliv však běh v soudním rozhodnutí stanovené lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Okolnost, že zákonodárce v rovině hmotného práva určil lhůtu, v níž má povinná osoba (žalovaná) peněžitou náhradu vyplatit (§ 16 odst. 1 zákona o půdě), se tedy nikterak nepromítá do poměrů procesněprávní úpravy lhůty k plnění stanovené soudním rozhodnutím (§ 160 odst. 1 o. s. ř.; srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2022, sp. zn. 28Cdo 2225/2022, nebo usnesení téhož soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28Cdo 1677/2023). Z ustálené judikatury přitom plyne, že v situaci, kdy uplatněná pohledávka není dosud splatnou, nelze žalobě o její zaplacení vyhovět - je tedy namístě takovou žalobu pro předčasnost zamítnout; odkázala dále na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 33Odo 1631/2005, a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 33Cdo 1869/2013, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28Cdo 903/2021, a komentářovou literaturu Šilhán, J. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 - § 2054). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 1018-1019.

18. K odvolacím námitkám žalobce stran legislativního procesu ve věci zákona č. 178/2006 Sb., odvolací soud konstatuje, že je ústavní zásadou, že zákonodárnou pravomocí je nadán pouze parlament a obecné soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, tedy aby právní normy aplikovaly a vykládaly. Důvod pro podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení ustanovení § 16 odst. 1 věta druhá zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zákon o půdě) odvolací soud neshledal, konec konců žalobce ani přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nenavrhoval.

19. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a o. s. ř. potvrdil, neboť je ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení věcně správný.

20. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalovaná má právo na paušální náhradu nákladů odvolacího řízení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Odvolací soud při vyčíslení této náhrady vzal v úvahu závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28Cdo 2638/2025, že nezastoupenému účastníku je třeba přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 straně zastoupené advokátem, tj. paušální náhradu 450 Kč. Výše paušální náhrady žalované pak činí 1 800 Kč (4x 450 Kč) za písemné vyjádření k odvolání žalobce, písemné vyjádření k návrhu na změnu žaloby, přípravu na jednání dovolacího soudu a účast na jednání odvolacího soudu.