Rozhodnutí 28 CO 421/2021-80

1. K uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ke dni [datum] ve výši [částka] a úrokem z prodlení ve výši 17,3 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a dále k uspokojení nákladů tohoto řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou a nákladů řízení vykonávacího (exekučního) soud prvního stupně nařídil prodej zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to nemovitostí:

bytové jednotky [číslo] byt, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb. (zákon o vlastnictví bytů), nacházející se v budově [adresa] (v části obce Podolí), stojící na pozemku parc. [číslo] příslušného spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech výše uvedené budovy a na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, k.ú. [obec], obec Praha, na [list vlastnictví].

2. Zástavní věřitel se návrhem podaným u soudu prvního stupně dne [datum] domáhal soudního prodeje zástavy, a to nemovitostí specifikovaných shora s odůvodněním, že dne [datum] se zástavním dlužníkem uzavřel Smlouvu o úvěrové lince [číslo] ve znění dodatků [číslo] až 7 (dále jen„ úvěrová smlouva“). Peněžní prostředky byly zástavnímu dlužníkovi poskytnuty formou kontokorentního úvěru. Zajištěná pohledávka činí [částka] s kapitalizovaným úrokem ke dni [datum] ve výši [částka] a úrokem z prodlení ve výši 17,3 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení.

3. Z předložených listin, které předložil zástavní věřitel, a jež soud prvního stupně hodnotil jako věrohodné, vzal soud prvního stupně za osvědčené, že zástavní věřitel má za zástavním dlužníkem zajištěnou pohledávku ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ke dni [datum] ve výši [částka] a úrokem z prodlení ve výši 17,3 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Úvěr byl zástavnímu dlužníkovi ze strany zástavního věřitele pro nesplnění platebních povinností ze strany zástavního dlužníka zesplatněn, o čemž byl zástavní dlužník vyrozuměn, stejně tak byl vyrozuměn o započetí výkonu zástavního práva soudním prodejem zástavy. Zástavní věřitel o svém úmyslu započíst s výkonem zástavního práva soudním prodejem zástavy vyrozuměl i dalšího zástavního věřitele, zapsaným též se zástavním právem u dané nemovitosti, a to společnost [právnická osoba], avšak od něj neměl žádné vyjádření ani reakci na dané vyrozumění. Dále vzal za osvědčené, že existuje zástavní právo zástavního věřitele k zástavě, jejíž prodej žalobkyně navrhuje a že zástavní dlužník je zástavním dlužníkem předmětné nemovitosti, když původně smlouvu zástavní uzavírali jeho rodiče, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakožto předchozí vlastníci nemovitosti, avšak nyní, po projednání dědictví po rodičích, je nemovitost v jeho výlučném vlastnictví, přičemž zástava vázne na nemovitosti a sleduje její osud.

4. S odkazem na § 354, § 355, § 356 a § 358 z. ř. s. soud prvního stupně v daném případě při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy jakožto první fázi soudního prodeje zástavy zkoumal pouze, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, dále zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje a kdo je zástavním dlužníkem.

5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrh byl podán důvodně, neboť zástavní věřitel osvědčil veškeré pro rozhodnutí relevantní skutečnosti, tedy zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, a to listinami, které spolu vzájemně korespondují, přičemž neměl pochyb o pravděpodobnosti pohledávky zástavního věřitele.

6. Nad rámec výše uvedeného soud prvního stupně uvedl, že při soudním prodeji zástavy mohou být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo jejich osvědčení může být zpochybněno, nikoli však důvodně v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až v druhé fázi soudního prodeje zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo excindační (vylučovací) žalobou podanou ovšem až po nařízení výkonu rozhodnutí samostatnou žalobou.

7. Uvedl rovněž, že námitku promlčení zástavního práva lze proto uplatnit až v rámci případného řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, a to prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, k čemuž odkázal na příslušnou judikaturu, jež je specifikována v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

8. Vyjádřil rovněž názor, že podle ustálené soudní judikatury pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy není významné, zda zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením nebo i z jiného důvodu, přičemž k obraně zástavního dlužníka v tomto směru soud nepřihlédne. V případě, že zajištěná pohledávka zanikla, soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem zástavy, tj. až ve fázi po nařízení výkonu rozhodnutí, tj. v jiné fázi řízení, k čemuž rovněž odkázal na příslušnou judikaturu.

9. O nákladech řízení soud prvního stupně nerozhodoval, a to s poukazem na nálezy Ústavního soudu (ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2246/17; ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 28/14; ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 68/16).

10. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník včasné odvolání, ve kterém namítl, že nedošlo ke splnění předpokladu uvedeného v § 200z odst. 1 o. s. ř., spočívající v povinnosti doložení zajištěné pohledávky žalující stranou. Podle odvolatele podstata návrhu na vydání napadeného usnesení nespočívá jen v tom, zástavní věřitel vůči zástavnímu dlužníkovi prokáže nebo alespoň osvědčí, že mu vznikla ze smlouvy nebo na základě jiné právní skutečnosti pohledávka zajištěná zástavním právem. Zajištěnou pohledávku lze pokládat za doloženou jen tehdy, bude-li rovněž alespoň osvědčena výše vzniklé pohledávky a její příslušenství. Namítl dále, že žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy pak lze považovat s poukazem na § 79 odst. 1 a § 200y odst. 1 o. s. ř. za úplnou a výrok usnesení soudu je z materiálního hlediska vykonatelný, jak je nepochybné z § 261a odst. 4 o. s. ř., pouze v případě, že obsahují údaj o výši zástavním právem zajištěné pohledávky a jejího příslušenství, v tomto případě zejména příslušenství. Současně vznesl námitku promlčení práva (pohledávky), na jehož podkladě zástavní věřitel žádá vydání napadeného usnesení. Navrhl tedy, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, aby návrh byl v plném rozsahu zamítnut.

11. Zástavní věřitel navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, a to s odkazem na správné závěry. K odvolacím námitkám uvedl, že byly zcela nedůvodné a zjevně účelové, učiněné ve snaze obstruovat zákonný proces realizace zástavního práva a co možná nejdéle prodloužit dobu trvání řízení, s cílem oddálit zpeněžení předmětných nemovitostí, resp. oddálit jeho uspokojení. Uvedl dále, že zástavní dlužník svá obecná tvrzení o nesplnění povinností nijak dále blíže nekonkretizoval, přičemž se ani žádným způsobem nevyjádřil k návrhu ani se jiným způsobem meritorně nebránil. Poukázal také na to, že v odvolání byly činěny odkazy na již zrušená ustanovení občanského soudního řádu. K námitce promlčení uvedl, že je nedůvodná, zcela obecná a nekonkrétní. S poukazem na judikaturu uvedl, že námitku promlčení zástavního práva lze případně uplatnit až v rámci řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Nad rámec uvedeného dodal, že námitka promlčení již na první pohled nemůže obstát, neboť uplatněná pohledávka byla splatná dne [datum], a proto objektivně nemohla uplynout promlčecí lhůta pohledávky ani v době podání návrhu, ani kdykoli později, přičemž zástavní právo k předmětným nemovitostem zajišťující pohledávku nemůže být promlčeno dříve než pohledávka, kterou zajišťuje, k čemuž odkázal na § 615 o. z. Dle zástavního věřitele současně platí, že promlčecí lhůta zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí činí 10 let od doby, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 631 o. z.) a tedy ani v případě zástavního práva nemohlo objektivně dojít k marnému uplynutí promlčecí lhůty.

12. Odvolací soud ve smyslu § 212 ve spojení s 212a odst. 1, 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení.

13. Soud prvního stupně v tomto případě provedl řádné dokazování, a to v rozsahu, ve kterém byly osvědčeny, respektive prokázány skutečnosti rozhodné pro posouzení uplatněného nároku v této fázi soudního prodeje zástavy. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na jeho odůvodnění.

14. K odvolacím námitkám zástavního dlužníka je nutno zdůraznit, že soud prvního stupně zcela správně postupoval podle § 353a a násl. z. ř. s .

15. Dále lze uvést, že napadené rozhodnutí zcela odpovídalo konstantní soudní judikatuře, jež je platná i pro současnou právní úpravu danou § 353a a násl. z. ř. s . V tomto ohledu lze odkázat na závěry uvedené v rozhodnutích Nejvyššího soudu, která jsou všechna dostupná na [webová adresa], a podle kterých platí, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2859/2005), přičemž„ požadavek vymezený v § 358 odst. 1 věty první z. ř. s . spočívající v doložení zajištěné pohledávky spočívá v tom, že zástavní věřitel prokáže nebo alespoň osvědčí, že mu vznikla vůči dlužníku ze smlouvy nebo na základě jiné právní skutečnosti pohledávka zajištěná zástavním právem, a že bude rovněž alespoň osvědčena výše vzniklé pohledávky a její příslušenství“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 3216/2016), přitom„ pro nařízení prodeje zástavy postačuje, jeví-li se (rozhodné skutečnosti - pozn. odvolacího soudu) z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 4382/2015), neboť„ povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s ., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s ., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 3834/2019), s tím, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. a pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení; jiné (další) skutečnosti, příp. zpochybnění jejich osvědčení, lze uplatnit až následně v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (např. § 268 odst. 3 o. s. ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 1844/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 277/2017), tedy„ zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat jen to, zda tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 542/2015), neboť„ cílem první fáze soudního prodeje zástavy není zjišťování skutečného stavu věci, ale toliko zjištění, zda rozhodné skutečnosti jsou osvědčeny“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 1333/2014), s tím, že„ povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř., neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 3837/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 384/2016), respektive„ při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 2786/2011) a„ pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy (§ 200z odst. 1 o. s. ř.) není významné, zda zajištěná pohledávka splněním, započtením nebo z jiného důvodu zanikla; k obraně zástavního dlužníka v tomto směru proto soud nepřihlédne; v případě, že zajištěná pohledávka zanikla, soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem zástavy podle § 268 odst. 3 o. s. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 930/2017).

16. Platí tedy, že„ osvědčil-li zástavní věřitel v řízení o soudním prodeji zástavy listinami nebo jinými důkazy zajištěnou pohledávku (není třeba, aby doložil i její vykonatelnost, neboť k vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy se - jak plyne z výše uvedeného - nevyžaduje, aby měl zástavní věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze zajištěné pohledávky exekuční titul), zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, byly splněny všechny podmínky pro nařízení prodeje zástavy“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 3649/2018).

17. V návaznosti na výše uvedené závěry pak v daném případě bylo relevantní, že zástavní věřitel k osvědčení svého návrhu předložil smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne [datum], [číslo] včetně dodatků, výpis z knih ohledně zůstatku ke dni [datum], smlouvu o zastavení nemovitosti ze dne [datum rozhodnutí], č. ZN/1150/14, fotokopii občanského průkazu zástavního dlužníka a výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum], [list vlastnictví], k.ú. [obec], obec Praha, okres Hl. m. [obec].

18. Pro daný případ bylo také rozhodné, že z obsahu předložených listin zcela zjevně nevyšla najevo jejich neplatnost, přičemž námitkou promlčení vznesenou zástavní dlužníkem se lze případně zabývat až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci exekučního řízení (za předpokladu, že zástavní věřitel podá exekuční návrh). K odvolacím námitkám lze pak pouze dodat, že výrok napadeného usnesení je vykonatelný, neboť v něm je řádně specifikována zástava a rovněž obsahuje údaj o výši zástavním právem zajištěné pohledávky a jejího příslušenství.

19. Soud prvního stupně tedy v tomto případě postupoval správně, pokud návrhu zástavního věřitele v plném rozsahu vyhověl, a proto bylo napadené rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť odvolací soud vyšel ze shodných závěrů uvedených v nálezech Ústavního soudu jako soud prvního stupně, zejména pak z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2246/17 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na [webová adresa]).