pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 9C 357/2019-184,
JUDr. Věra Sýkorová · Rozhodnutí ze dne 11. 5. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [jméno]
sídlem [adresa]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím
k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9C 357/2019-184,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení se mění jen tak, že výše těchto nákladů činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [jméno].
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně vůči žalovanému jako bývalému manželovi domáhala zaplacení žalované částky z titulu regresivního nároku na náhradu škody. Tvrdila, že škoda jí byla způsobena dne [datum] usnesením o nařízení dražebního jednání, kdy byla soudním exekutorem provedena dražba nemovitostí v jejím výlučném vlastnictví, které popsala, výsledná cena dražených nemovitostí byla [částka] a takto byl postižen její výlučný majetek v exekučních řízeních vedených proti žalovanému soudním exekutorem Mgr. [jméno] [jméno]. Její vlastnické právo bylo založeno notářským zápisem ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], v němž žalovaný prohlásil za trvání manželství účastníků, že veškeré pohledávky toho kterého manžela budou jeho osobními pohledávkami náležejícími do vlastnictví tohoto manžela a nemovitosti budou ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť nebylo prokázáno, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [jméno] způsobil žalobkyni škodu, a proto nemůže být dána ani následná odpovědnost za škodu z titulu regresu.
3. V průběhu řízení žalobkyně dále uvedla, že žalovaný jí způsobil škodu svou trestnou činností, je odpovědný za porušení smluvního závazku o zúžení SJM a tím žalobkyni vznikla škoda. Dohoda o zúžení SJM je podle ní platná, což bylo před soudem prokázáno, neboť bylo úspěšně tomuto úkonu odporováno. Na výzvu soudu žalobkyně svá skutková tvrzení v podání ze dne [datum] doplnila a dále po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. podáním ze dne [datum] doplnila žalobu a požadovala žalovanou částku z titulu následného regresu dle § 1876 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se k úhradě svých závazků zavázal a svou povinnost nesplnil, a dále argumentovala tím, že nárok lze kvalifikovat jako nárok na náhradu škody podle § 2913 o. z., neboť žalovaný porušil smluvní povinnost podle dohody o zúžení SJM, a žalobkyni vznikl právní mocí usnesení o příklepu, respektive právní moci rozvrhového usnesení škoda, když částky z dražby byly vyplaceny na exekuci žalovaného.
4. Žalovaný namítal, že žalobkyně změnila žalobní tvrzení, neboť původně požadovala žalovanou částku z titulu regresního nároku na náhradu škody a posléze ji požadovala z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně.
5. Soud prvního stupně podání žalobkyně ze dne [datum] považoval za změnu žaloby, neboť požadovala v průběhu řízení přiznání žalované částky na základě nových skutečností, usnesením ze dne [datum] byla změna žaloby připuštěna s odkazem na § 95 o. s. ř.
6. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne [datum] manželství, dohodou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne [datum] byly bytová jednotka [číslo] budova [adresa], pozemky zapsané na [list vlastnictví] a obchodní podíl [právnická osoba] s.r.o. převedeny ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví a majetku žalobkyně. Ta byla následně uvedena jako jediný vlastník těchto nemovitostí v katastru nemovitostí a jediný společník této společnosti. Žalovaný byl trestním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uznán vinným z úmyslného trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, kterého se měl dopustit dne [datum], a byla mu uložena povinnost k náhradě škody ve výši [částka] vůči poškozenému [příjmení] v [obec a číslo]. Pohledávka OPBH [obec a číslo] vznikla za trvání manželství účastníků před uzavřením dohody o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne [datum] podle § 24a zákona o rodině, právní moci rozsudku o rozvodu se stala účinnou dohoda účastníků uzavřená dne [datum] upravující vypořádání majetkových práv a povinností pro dobu po rozvodu, v níž uvedli, že do SJM nespadají žádné nemovitosti, neboť veškeré nemovitosti jsou dle NZ [číslo] ve výlučném vlastnictví žalobkyně, rovněž tak veškeré vybavení bytu a do SJM nespadají žádné závazky. Řízení o vypořádání SJM zahájené v roce [rok] bylo zastaveno dne [datum] z důvodu zpětvzetí žaloby. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46Cm 159/2006-922, schválil soudní smír uzavřený mezi žalovaným a [právnická osoba] [obec] a.s., jímž se žalovaný zavázal uhradit částku [částka] s příslušenstvím, která vznikla z titulu škody vzniklé protiprávním jednáním žalovaného v souvislosti s likvidací podniku právního předchůdce OPBH [obec a číslo]. Tento závazek žalovaného vznikl po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Žalovaný věřiteli neuhradil částku [částka] podle trestního rozsudku, a proto proti němu bylo zahájeno exekuční řízení a soudní exekutor exekučními příkazy ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a č. j. [číslo jednací], rozhodl o provedení exekuce pro neuhrazenou jistinu [částka] a náklady exekuce prodejem nemovitých věcí povinného, evidovaných ve vlastnictví žalobkyně, a to nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] a [číslo] pro k.ú. [obec], obec Praha, a dále nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví]. Žalovaný dobrovolně neuhradil ani pohledávku ve výši [částka] podle usnesení o schváleném smíru a soudní exekutor vydal exekuční příkaz dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž postihl nemovitosti evidované ve vlastnictví žalobkyně pod [list vlastnictví] a [list vlastnictví] a [číslo] pro k.ú. [obec]. Usnesením ze dne [datum] udělil soudní exekutor vydražiteli příklep k vydraženým nemovitým věcem zapsaných na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] za nejvyšší podání [částka]. Z rozdělované podstaty ve výši [částka], z dražby nemovitých věcí, byly uspokojeny proti žalovanému jako povinnému přihlášené pohledávky ve výši [částka] a částečně pohledávka přihlášeného věřitele [právnická osoba] ve výši [částka]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23C 84/2007-510, byla prohlášena za právně neúčinnou vůči [právnická osoba] [obec] a.s. smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne [datum] uzavřená mezi účastníky a tento rozsudek byl potvrzen Městským soudem v Praze. Rozsudkem soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38C 12/2013-101, byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby z exekuce vedené proti žalovanému k uspokojení pohledávky ve výši [částka] a pohledávky [částka] s příslušenstvím byly vyloučeny nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] a [číslo] [číslo] pro k.ú. [obec].
7. Soud prvního stupně se primárně zabýval otázkou promlčení nároku žalobkyně s ohledem na žalovaným uplatněnou námitku. S odkazem na § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), vzal v úvahu tříletou promlčecí lhůtu a zdůraznil, že řízení bylo zahájeno dne [datum] a žalobkyně podle skutkových tvrzení obsažených v žalobě požadovala po žalovaném regresní náhradu škody, která jí byla způsobena soudním exekutorem, jenž provedl dražbu nemovitostí v jejím výlučném vlastnictví k úhradě výlučných dluhů žalovaného a v rámci exekuce jí nebylo umožněno podat odvolání proti usnesení o rozdělení majetkové podstaty. Podáním ze dne [datum] žalobkyně změnila skutková tvrzení a uvedla, že žalobní nárok vznikl porušením povinností žalovaného ze smluvního vztahu, a to dohody o zúžení společného jmění a žalobkyni vznikla právní mocí usnesení o příklepu, respektive právní mocí rozvrhového usnesení, škoda. Dluh žalovaného uhradila jako spoludlužnice žalovaného a má nárok na úhradu žalované částky z titulu následného regresu. Soud prvního stupně připustil usnesením ze dne [datum] změnu žaloby, neboť došlo ke změně tvrzených skutkových okolností. Soud prvního stupně pro případ, že by posoudil nárok žalobkyně jako regresní nárok podle § 1876 odst. 2 o. z., pak by jej považoval za promlčený ve lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z., neboť promlčecí lhůta se začala stavět až podáním žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně o závazku žalovaného věděla již od [datum], kdy nahlédla do exekučního spisu, nejpozději pak usnesením o příklepu ze dne [datum] a k promlčení nároku došlo dne [datum].
8. I kdyby soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2913 o. z., pak by nárok na náhradu škody byl uplatněn po uplynutí tříleté promlčecí subjektivní lhůty dle § 629 odst. 1 o. z., neboť žalobkyně ke dni příklepu musela vědět, že jí vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Nárok by byl rovněž promlčen k datu [datum]. Žalobkyně namítala, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť pohledávka vznikla v důsledku protiprávní trestné činnosti žalovaného. Soud uzavřel, že tomu tak není, neboť trestním rozsudkem byl žalovanému za spáchaný trestný čin uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem a povinnost k náhradě škody není trestem, který by mu byl uložen za spáchanou trestnou činnost.
9. Soud prvního stupně dále uvedl, že i kdyby promlčení bylo posouzeno jinak, žalobě by nešlo vyhovět a odkázal na § 2913 odst. 1 o. z. Měl za zásadní, zda závazky, k jejichž uspokojení byly exekuce na předmětné nemovitosti vedeny, vznikly za trvání manželství účastníků. Pohledávka na náhradu škody ve výši [částka] podle trestního rozsudku vznikla dne [datum], kdy žalovaný dal pokyny k úhradě v bance a třetí osobu obohatil o částku [částka], tj. za trvání manželství účastníků a ještě před uzavřením dohody účastníků o zúžení společného jmění ze dne [datum]. Šlo o výlučný dluh žalovaného vzniklý za trvání manželství. V rámci exekuce byl dluh uspokojen z nemovitostí, které náležely do SJM účastníků, byly pořízeny za trvání manželství účastníků ze společných prostředků, žalobkyně byla zapsána jako jejich výlučná vlastnice na základě dohody o zúžení společného jmění. Dohoda ze dne [datum] neobsahovala žádné ujednání o vzájemném hodnotovém vypořádání, a to ani pozitivním ani negativním, žalobkyně v rámci ní nabyla veškerá aktiva SJM a žalovaný nenabyl ze SJM žádný majetek. V rámci excindační žaloby žalobkyně neprokázala, že tyto nemovitosti jsou jejím výlučným vlastnictvím a že je nabyla za své výlučné prostředky (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70Co 346/2014-153). Žalobkyně nebyla úspěšná ani ve sporu o odporovatelnosti dohody ze dne [datum], vedeného věřitelem [právnická osoba], neboť neprokázala, že nevěděla o závazku žalovaného vůči původnímu věřiteli OPBH [obec a číslo] ve výši [částka] (srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23C 84/2007-510). Uzavření dohody o zúžení SJM ze dne [datum] bylo vedeno snahou účastníků ochránit majetek nabytý v rámci SJM vůči případným věřitelům žalovaného.
10. Pokud by byl posuzován nárok žalobkyně na náhradu škody podle § 2913 o. z., pak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody, neboť žalovaný žádný závazek ze smlouvy o zúžení společného jmění neporušil, protože předmětná pohledávka vznikla před uzavřením dohody o zúžení SJM a žalobkyně o tomto závazku žalovaného musela vědět.
11. I kdyby byl nárok žalobkyně posuzován podle § 1876 odst. 2 o. z. z titulu následného regresu, žalobě by nešlo vyhovět, protože žalobkyně nebyla solidární dlužnicí žalovaného, jednalo se o jeho výlučný dluh a v řízení žalobkyně neprokázala, že nemovitosti, které byly předmětem dražby, byly v jejím výlučném vlastnictví.
12. Druhá pohledávka proti žalovanému, která byla předmětem exekuce ve výši [částka] vznikla až schválením soudního smíru ze dne [datum], tedy 8 let po zániku manželství s žalobkyní. Ani v tomto případě žalobkyni nevzniklo právo na náhradu škody z důvodu porušení smluvní povinnosti podle § 2913 o. z. Žalovaný žádnou povinnost neporušil a dohoda o zúžení SJM měla upravovat poměry účastníků po dobu trvání manželství, nikoliv po jeho zániku. I pro případ posouzení tohoto nároku podle § 1876 odst. 2 o. z., by žalobkyně neměla nárok na náhradu škody, neboť nebyla spoludlužnicí žalovaného, když dluh vznikl až po zániku manželství účastníků. Nárok žalobkyně nelze posoudit ani jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 věta poslední o. z. Žaloba byla proto zcela zamítnuta, o nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 150 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána část nákladů řízení ve výši 60 %. Soud přihlédl k majetkové situaci žalobkyně, která byla částečně osvobozená od soudního poplatku.
13. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci.
14. Žalobkyně považovala odůvodnění napadeného rozsudku za vnitřně rozporné a nelogické a skutkové závěry za zčásti nesprávné a nedostatečně odůvodněné. V odvolání obsáhle rekapitulovala obsah jednotlivých pasáží odůvodnění napadeného rozsudku a namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení nároku. Od počátku uváděla naprosto konzistentní skutková tvrzení a nijak je neměnila po celou dobu soudního sporu. Po celou dobu žalovala částku [částka] s příslušenstvím, neboť to je ponížený výtěžek dražby nemovitosti v jejím vlastnictví, který byl použit na úhradu dluhu žalovaného. Trvala na tom, že neměnila petit žaloby a ten je na plnění. Po poučení ze strany soudu a na jeho žádost doplňovala další rozhodné skutečnosti, ale nikoliv v základu sporu. Soud prvního stupně nesprávně posuzoval otázku běhu promlčecí lhůty s tím, že řádná žaloba byla podána až [datum], což je nesprávný postup. Žalobkyně o změnu žaloby nežádala, to si vydedukoval až sám soud. Trvala na tom, že žaloba byla podána včas a po právu. Stejně tak trvala na tom, že jednoznačně prokázala, že byla výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, což uznal i žalovaný v notářském zápisu o zúžení SJM ze dne [datum]. Na příslušném LV byla uvedena sama a její vlastnictví předmětných nemovitostí nebylo ani nikdy rozporováno. Dluh ve výši [částka] byl výlučným dluhem žalovaného pocházející z jeho činnosti jakožto likvidátora a žalobkyně v době vzniku dluhu o něm neměla žádné povědomí, ani mít nemohla, nebylo to ani prokazováno, natož prokázáno. Soud prvního stupně zaměňuje otázku odporovatelnosti s otázkou platnosti, ovšem odporovat lze pouze platnému a účinnému právnímu úkonu, což se také stalo. Výlučné vlastnictví žalobkyně trvá, výlučným dlužníkem je žalovaný a na jeho dluh byl použit k úhradě výlučně majetek žalobkyně. Ohledně dluhu ve výši [částka] je odůvodnění soudu prvního stupně vnitřně rozporné a nelogické. Na jedné straně uznává, že jde o dluh výlučně žalovaného a na druhé straně uvádí, že byl uhrazen z majetku třetí osoby, tedy žalobkyně, a přesto považuje nárok žalobkyně za neoprávněný. Soud prvního stupně v průběhu řízení změnil předestřený právní názor na věc bez jakéhokoliv vysvětlení a meritem věci se zabýval pouze povrchně. Ačkoliv měl k dispozici dostatek důkazních materiálů, některé důkazy vůbec neprovedl a v odůvodnění je pominul. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, anebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
15. Žalovaný nesouhlasil s výrokem o nákladech řízení, neboť použití § 150 o. s. ř. nemá žádnou souvislost s tím, že žalobkyně byla částečně osvobozena od placení soudních poplatků. Soud vůbec nerozhodl o návrhu žalovaného, aby žalobkyni toto osvobození bylo odňato, neboť její majetkové poměry to neodůvodňují. Poukazoval v této souvislosti na spor, který žalobkyně zahájila u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15C 1/2017 ohledně dalších pozemků v k.ú. [obec], o nichž tvrdí, že je jejich vlastníkem a jejich hodnota je 10 až [částka]. Žalovaný trval na tom, že byl ve sporu 100% úspěšný, proto požadoval přiznání celé náhrady nákladů řízení.
16. Ve vyjádření k odvolání žalovaný zpochybňoval odvolací námitky žalobkyně a souhlasil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně ve věci samé. I kdyby bylo pravdou, že žalobkyně žalobu v průběhu řízení neměnila, pak její nárok by byl promlčen, neboť o novějším dluhu žalovaného ve výši [částka] s příslušenstvím se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne [datum], když nahlížela do exekučního spisu, subjektivní promlčecí lhůta proto začala běžet dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. Žalobkyně v průběhu řízení žalobu doplňovala o další podstatné skutečnosti, a proto došlo k její změně. To pak je relevantní i pro oběh a stavení promlčecí lhůty. Podle hmotného práva nemovitosti nebyly ve výlučném vlastnictví žalobkyně, ale v režimu SJM a není prostor pro jakýkoliv regres. Dohodu o zúžení SJM ze dne [datum] nelze považovat za platnou, neboť její neúčinnosti úspěšně odporovala [právnická osoba] [obec] a.s. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby ve výroku o věci samé byl napadený rozsudek jako správný potvrzen.
17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalovaného důvodné je.
18. Odvolací soud se především zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není.
19. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní, a to ve vztahu k námitce promlčení, která v tomto případě byla správně řešena primárně a byla pro posouzení věci rozhodující.
20. Soud prvního stupně správně při ústním jednání dne [datum] podle § 95 o. s. ř. připustil změnu žaloby ze dne [datum]. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení žalované částky z titulu regresního nároku, jakožto nároku za bývalým manželem (zde žalovaným), neboť v exekučním řízení, které proti němu bylo vedeno z titulu dluhu výhradně na jeho straně, byla dne [datum] provedena pověřeným soudním exekutorem exekutorská dražba nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný k tomu namítal, že povinný, v tomto řízení žalovaný, neměl žádnou možnost ovlivnit, jakým způsobem soudní exekutor v exekučním řízení bude postupovat a který majetek postihne, proto mu nelze dávat za vinu, že soudní exekutor postihl věc ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Na to reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že žalovaný porušil smluvní odpovědnost, neboť se k něčemu zavázal, což nesplnil, a to vyplývá z notářského zápisu sepsaného dne [datum]. Tímto jednáním žalovaného vznikla pak žalobkyni škoda. Žalovaný na to reagoval podáním ze dne [datum] a akcentoval, že žalobkyně změnila skutková tvrzení, na základě kterých požaduje náhradu škody vůči němu, a vznesl námitku promlčení. Při ústním jednání dne [datum] byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla, na základě jakého konkrétního protiprávního jednání žalovaného jí vznikla žalovaná škoda, zda to bylo z titulu regresního nároku a pokud ano, musí uvést, jaká osoba škodu způsobila a na základě jakých skutečností měla být žalobkyni škoda nahrazena. V případě, že žalobkyně požaduje náhradu škody porušením smluvních povinností, musí uvést, na základě jaké smlouvy, specifikovat smluvní povinnosti, které byly porušeny a jakým způsobem, kdy a kým, kdy a jakým způsobem nabyla výlučné vlastnické právo k nemovitostem na [list vlastnictví] v k.ú. [obec]. Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], trvala na porušení smluvních povinností žalovaného a na regresním nároku. Při ústním jednání dne [datum] žalobkyně ohledně uplatněného nároku uvedla, že žalovanou částku požaduje z toho důvodu, že se žalovaný zavázal, že veškeré dluhy uhradí sám, ale na základě provedené dražby došlo ke snížení jejího majetku, nárok je regresivní a jde o právní posouzení věci. Při ústním jednání dne [datum] byla připuštěna změna žaloby ze dne [datum] dle § 95 o. s. ř. a žalobkyně poté uvedla, že námitku promlčení, kterou uplatnil žalovaný, považuje za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že má regresní nárok, protože žalovaný porušil smluvní ujednání a nárok lze posuzovat rovněž jako bezdůvodné obohacení, protože se žalovaný obohatil z jejího majetku.
21. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12Co 272/2021-80, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26C 215/2020-41. V tomto řízení žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti požadovala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím jako náhradu škody proti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že škoda měla vzniknout nesprávným postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno] ve věci exekuce sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], protože s ní nejednal jako s účastníkem řízení, povinným byl bývalý manžel [příjmení] [příjmení] a účastníkem řízení měla být i ona, protože proti jejímu majetku byla exekuce rovněž vedena. Žaloba byla zamítnuta, neboť v exekučním řízení nebylo žádné z rozhodnutí označeno za nezákonné a pro nezákonnost bylo zrušeno a nebyl shledán ani nesprávný úřední postup soudního exekutora.
22. Promlčecí lhůta trvá 3 roky (§ 629 odst. 1 o. z.).
23. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (§ 629 odst. 2 o. z.) Lhůta podle odstavce prvního je zpravidla subjektivní a je v zásadě navázána na vědomost oprávněného a existenci jeho promlčecí práva a lhůta v odstavci druhém je desetiletá objektivní, jenž plyne ode dne následujícího po dni, kdy právo, jež se promlčuje, mohlo být jako dospělé uplatněno u soudu. Jestliže marně uplyne byť jediná z promlčecích lhůt, majetkové právo se promlčí a dlužník ztratí svoji hmotněprávní povinnost plnit a věřitel pozbude své aktivní legitimace k prosazení žalobního požadavku, pokud dlužník během řízení namítne promlčení (§ 610 odst. 1 o. z.). Vědomost oprávněného o okolnostech rozhodných pro počátek a běh promlčecí lhůty se presumuje ode dne, kdy se o nich tato osoba měla a mohla dozvědět. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 o. z.).
24. Žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo dne (§ 95 odst. 1 o. s. ř.). Podaný návrh může v probíhajícím řízení doznat změny nejen v okruhu účastníků, ale také v obsahu toho, čeho se navrhovatel návrhem domáhá (tzv. žalobním petitu), nebo ve vylíčení skutkového základu uplatněného práva. Změnou návrhu se zejména rozumí změna spočívající v tom, že navrhovatel sice požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než ho vylíčil v návrhu, a to buď zcela nového, nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti. Žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat a učiní-li tak, není soud jeho právním názorem vázán. Pouhá změna v právní kvalifikaci skutku není změnou žaloby.
25. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně rozhodl o změně žaloby, neboť žalobkyně v průběhu řízení změnila tvrzení a uvedla, že svůj nárok požaduje proto, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti ve vztahu k ní, a tím jí vznikla škoda. Zároveň žalobkyně připustila, že může jít o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Původně žalobkyně tvrdila, že škoda jí vznikla postupem soudního exekutora (tomu odpovídá i žalobkyní podaná žaloba pro České republice - Ministerstvu spravedlnosti) a že proti žalovanému pak má nárok z titulu regresu.
26. Řízení bylo zahájeno dne [datum], nová skutková tvrzení byla uplatněna dne [datum]. Žalobkyně o závazku žalovaného věděla od [datum], kdy nahlédla do exekučního spisu soudního exekutora, což je okolnost rozhodná pro počátek běhu promlčecí lhůty. Nejpozději se o něm dozvěděla usnesením o příklepu ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala svůj nárok podle § 2913 odst. 1 o. z., podle něhož, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Tříletá promlčecí lhůta počala běžet dne [datum], kdy žalobkyně nahlédla do spisu soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno] vedeného pod sp. zn. 191EX 5184/16, o čemž svědčí protokol o nahlížení do spisu z téhož dne, a od [datum] byla v řízení zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], přičemž plná moc byla podepsána dne [datum]. Řízení bylo zahájeno dne [datum], tříletá promlčecí lhůta uplynula dne [datum]. I kdyby byla věc vykládána tak, že se žalobkyně o závazku žalovaného dozvěděla nejpozději usnesením o příklepu ze dne [datum], pak tříletá promlčecí lhůta uplynula dne [datum] a změna žaloby byla uplatněna dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Námitka žalobkyně, že žalovaný vznesl námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, nemůže obstát s ohledem na zjištění, která vyplývají z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 46/2019-595, týkající se odpůrčí žaloby [právnická osoba] [obec] a.s. proti Ing. [jméno] [příjmení]. Ta věděla o úmyslu žalovaného zkrátit věřitele a na audit probíhající u tehdejšího OPBH [obec a číslo] s.p. v likvidaci od roku [rok] účastníci reagovali uzavřením smlouvy o zúžení společného jmění manželů ze dne [datum], na jejímž podkladě žalobkyně získala ze společného jmění manželů sporné nemovitosti, které byly posléze exekuovány. Lze tedy konstatovat, že nejen žalovaný, ale i žalobkyně se svým počínáním snažili, aby majetek, který za trvání manželství získali, do budoucna ochránili před důsledky počínání žalovaného ve funkci likvidátora OPBH [obec a číslo] s.p. v likvidaci. Dle názoru odvolacího soudu tento závěr odpovídá rovněž judikatuře, podle níž uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 85/2010).
27. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jejímu vydání. Zákon v případě bezdůvodného obohacení stanoví promlčecí lhůtu subjektivní (tříletou dle § 621 o. z.) a objektivní (desetiletou dle § 638 o. z.). Jejich počátek je upraven odlišně a tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Jakmile uplyne jedna z nich, nelze požadavku na vydání bezdůvodného obohacení vyhovět, uplatní-li žalovaný během soudního řízení námitku promlčení. Jestliže došlo k promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty, je bez právního významu, zda bylo bezdůvodné obohacení získáno úmyslně, a zda tedy případně v době podání žaloby ještě běžela objektivní promlčecí lhůta (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 3977/2007). Pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 4812/2010). Subjektivní promlčecí doba běží i od doby, kdy se oprávněný měl a mohl dozvědět o okolnostech způsobujících počátek běhu promlčecí lhůty. I při určení počátku subjektivní promlčecí lhůty bezdůvodného obohacení se uplatní § 4 odst. 2 o. z., podle něhož se má za to (vyvratitelná právní domněnka), že osoba o určité právně významné skutečnosti ví, jestliže na to lze usuzovat při zvážení všech okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Pro počátek běhu promlčecí lhůty postačí, získá-li poškozený vědomost o tom, v čem bezdůvodné obohacení spočívá, a postačí získání informací, které vedou k logickému závěru o osobě, která je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Dle názoru odvolacího soudu je i případný nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení promlčen, neboť marně uplynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta. Z obsahu exekučního spisu žalobkyně věděla od [datum], že soudní exekutor postihl konkrétní nemovitosti.
28. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).
29. Ve výroku o nákladech řízení považuje odvolací soud napadený rozsudek za nesprávný, neboť žalovaný byl ve věci procesně úspěšný a vznikly mu náklady za zastoupení advokátem v plné výši podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Skutečnost, že žalobkyně byla v řízení částečně osvobozena od placení soudních poplatků, na rozhodování o nákladech řízení nemá vliv. Z těchto důvodů ve výroku o nákladech řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobci byla přiznána částka [částka]. Tuto částku soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku správně vyčíslil, nesprávně ji však s odkazem na § 150 o. s. ř. krátil.
30. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť žalovaný byl v této fázi řízení procesně úspěšný a vznikly mu náklady za zastoupení advokátem ve výši [částka] (dva úkony právní služby po [částka] za vyjádření k odvolání a účast u jednání dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/, vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/ - dále jen AT, dva půl úkony po [částka] dle § 11 odst. 2 písm. c/, f/ AT za odvolání proti výroku o nákladech řízení a za účast na vyhlášení rozsudku). Dále k odměně náleží 4x [částka] za náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti rozhodne dle § 237 o. s. ř. dovolací soud.