pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 27C 59/2020-518,
Mgr. Michael Nippert · Rozhodnutí ze dne 30. 11. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Věry Sýkorové ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím
k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27C 59/2020-518,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení potvrzuje, ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení se mění tak, že se žaloba zamítá a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] se mění tak, že tento úrok je od [datum] do [datum] ve výši [částka].
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka] (výrok I.). Žaloba byla zamítnuta ohledně částky [částka] s příslušenstvím a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.). Žalované bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhal vůči žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] a náhrady škody v podobě nákladů obhajoby z titulu nezákonného rozhodnutí, a to usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin podplácení podle § 332 odst. 1 věta první odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, dne [datum] byla Okresním státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl žalobce obžaloby zproštěn, následně rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo odvolání státního zástupce zamítnuto a rozsudek nabyl právní moci dne [datum] Trestní stíhání žalobce trvalo 7 let, přičemž byl nucen vynaložit náklady na obhajobu, za což požadoval [částka], a to za 57 úkonů po [částka], za 57 režijních paušálů po [částka] a DPH. Dále požadoval [částka] za nepřiměřenou délku trestního řízení, a to za každý rok trvání [částka] s navýšením o 70 %, protože v průběhu řízení mu nebylo možno nic vytknout (+ 20 %) a věc pro něho měla zvýšený význam (+ 50 %). V době posuzovaného řízení byl jednatelem, společníkem a zaměstnancem [právnická osoba] s.r.o. a měl dobré jméno při prodeji kvalitních ojetých vozidel, avšak jeho podnikání bylo zdiskreditováno a získání důvěry zákazníků mu poté trvalo několik let. Posuzované řízení mu tak způsobilo značnou újmu, když zásadně klesly, a to až o jednu polovinu, obraty [právnická osoba] s.r.o. Předběžně u žalované nárok uplatnil dne [datum] a následně ho doplnil dne [datum].
3. Žalovaná uznala oprávněnost nároku žalobce pouze částečně. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení, které bylo proti žalobci vedeno, v rámci předběžného projednání nároku mu přiznala na náhradě nákladů obhajoby částku [částka] a tomuto nároku tedy zcela vyhověla. Nevyhověla požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, neboť ta podle jejího názoru byla přiměřená, když přihlédla k tomu, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, trestní věc byla po právní a skutkové stránce složitá a bylo prováděno mnoho důkazů, několik odborných vyjádření a byla nutná právní pomoc v zahraničí, přičemž věc byla složitá s ohledem na celkový počet obžalovaných, žalobce se na délce řízení nepodílel a význam řízení pro něho byl zvýšený. Poukazovala na to, že není zřejmé, zda je požadováno poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, nebo náhrada škody v podobě ušlého zisku nebo obojí.
4. Žalobce vzal v průběhu řízení zpět žalobu ohledně částky [částka], která mu byla přiznána žalovanou jako náhrada nákladů obhajoby a usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27C 59/2020-349, bylo v tomto rozsahu řízení zastaveno.
5. [příjmení] nebylo, že žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši [částka]. Stejně tak nebyl sporný průběh trestního řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka], vůči žalobci bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a zprošťující rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].
6. Soud prvního stupně vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení ohledně dopadů nezákonného trestního stíhání do jeho osobnostní sféry. Žalobce doplnil, že se mu zhoršil jeho zdravotní stav, dne [datum] byl hospitalizován více než týden v nemocnici v [obec] s tzv. růží, což bylo vyvoláno stresem. S tímto onemocněním se potýkal i v letech 2014 až 2017. Od podzimu roku 2013 měl atypické bolesti na hrudi, v důsledku stresu měl problémy s dýcháním a zhoršil se jeho psychický stav, má noční můry spojené s trestním stíháním, což se projevuje v kvalitě jeho spánku. Bylo poškozeno jeho dobré jméno v rámci podnikání, snížil se počet zákazníků a došlo ke snížení obratu [právnická osoba] s.r.o.
7. Po provedeném dokazování soud prvního stupně vzal za prokázaný následující skutkový stav. Trestní stíhání žalobce započalo [datum] pro zločin podplácení, Okresní státní zastupitelství v Kolíně podalo obžalobu a bylo proti němu vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Kolíně, přičemž rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby, poté bylo zamítnuto odvolání státního zástupce ve vztahu k němu a rozsudek nabyl právní moci dne [datum] Trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum], tedy 6 let a 10 měsíců. V trestní věci bylo 17 obžalovaných, kteří byli obviněni pro celkem 31 skutků, obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli obvinění z celkem 76 skutků a následně z dalších 31 skutků spolu s dalšími obviněnými, a to pro trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby, přečinu legalizaci výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, zneužití pravomoci veřejného činitele a částečně pro trestný čin podílnictví z nedbalosti a dále pro zločiny podplácení Trestní spis obsahuje 43 svazků.
8. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, § 14 odst. 3 OdpŠk.
9. V daném případě vzal soud prvního stupně za relevantní, že v případě žalobce přípravné řízení trvalo od [datum] do [datum], kdy byla podána státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] obžaloba. Od [datum] do [datum] probíhalo řízení před soudem prvního stupně a následně do [datum] řízení před soudem odvolacím. Věc byla značně složitá, zejména po skutkové a procesní stránce, neboť v řízení bylo velké množství obžalovaných, kteří byli obviněni ze spáchání velkého množství skutků. Bylo prováděno rozsáhlé dokazování mnoha svědeckými výpověďmi, množstvím listinných důkazů a znaleckými posudky a po procesní stránce bylo řízení komplikované velkým množstvím obviněných. V postupu orgánů činných v trestním řízení soud prvního stupně neshledal průtahy. Zdůraznil však, že ve vztahu k žalobci bylo trestní stíhání vedeno pouze pro jeden jediný skutek uvedený pod bodem 10. obžaloby i zprošťujícího rozsudku, k němuž mělo dojít dne [datum] tak, že žalobce předal obviněnému [jméno] [příjmení] jednu bankovku. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel a naopak s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Trestní stíhání žalobce bylo do určité míry medializováno, hrozil mu trest odnětí svobody v trvání 1 až 6 let, trest propadnutí majetku a peněžitý trest. Posuzované řízení mělo pro žalobce zvýšený význam už proto, že se jednalo o řízení trestní, ale i pro hrozbu poměrně vysokého trestu, trestná činnost měla souviset s jeho podnikáním a stíhání tak na jeho podnikání mělo značný dopad. Dokazování ohledně jediného skutku, pro které bylo trestní stíhání žalobce vedeno, nebylo nijak rozsáhlé, a délka řízení ve vztahu k němu byla nepřiměřená.
10. Žalobci bylo přiznáno zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání, přičemž soud prvního stupně vycházel z částky [částka] za rok trvání řízení, které trvalo 6 let a 10 měsíců, a protože byl žalobce stíhán pouze pro jeden jediný skutek. Za první dva roky řízení byla přiznána částka poloviční a základní částka byla vypočtena ve výši [částka]. Ta byla navýšena o 20 %, neboť dokazování ve vztahu k žalobci nebylo nijak složité. Dále byla základní částka snížena o 10 %, neboť řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně navýšil základní částku o 20 % pro zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce. Celkově tedy povýšil základní částku o 30 %, tedy na celkovou částku [částka].
11. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] jako odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud vzal za prokázané, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv a poškození jeho cti a dobré pověsti, což mělo dopad zejména do jeho profesní sféry a promítlo se ve zhoršení zdravotního stavu a mělo částečně dopad i do rodinné sféry. Soud prvního stupně přihlédl k povaze trestní věci, k délce trestního řízení, k následkům způsobeným trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného a k okolnostem, za kterých k nemajetkové újmě došlo. Po dobu 6 let a 10 měsíců byl žalobce ve stavu nejistoty, jak trestní stíhání skončí, přičemž skutek souvisel s jeho podnikáním v rámci [právnická osoba] s.r.o. a byla zde hrozba možného vysokého trestu odnětí svobody. Soud prvního stupně proto žalobce odškodnil za nemajetkovou újmu v penězích a odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, kterou označil.
12. Ohledně výše zadostiučinění, soud prvního stupně učinil srovnání s relevantními případy, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Žalobce na výzvu soudu označil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1747/2014, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2175/16, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2813/2011, a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3183/15, ale neuvedl konkrétní případy odškodnění, které by bylo v konkrétních kauzách přiznáno. Soud prvního stupně proto sám vzal v úvahu závěry uvedené v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19C 118/2018-869, kdy byl odškodňován případ nezákonného trestního stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1a trestního zákoníku a žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 1 rok až 5 let a délka trestního stíhání byla 4 roky a 5 měsíců, byly prokázány zdravotní problémy závažnější povahy, pro něž byl žalobce opakovaně hospitalizován. Poškozený v době trestního stíhání živil 3 děti, které v té době studovaly, byly prokázány i zásahy do profesní sféry a bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka] již v rámci předběžného projednání nároku žalovanou. Dále soud prvního stupně přihlédl k případu řešenému u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20C 96/2018 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55Co 71/2022, ve kterém se projednávalo trestní stíhání pro závažný zločin přijetí úplatku trvající 4 roky a 1 měsíc a kdy hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 5 až 12 let, přičemž nebyly prokázány zásahy do rodinného života ani do zdravotní sféry žalobce, ale částečně byly prokázány zásahy do profesní sféry, neboť žalobce byl osobou činnou v komunální politice a žalovaná v rámci předběžného projednání nároku mu poskytla kromě konstatování porušení práva i finanční zadostiučinění ve výši [částka] a odvolací soud tuto částku zvýšil o dalších [částka]. Žalobci hrozila vyšší trestní sazba, ale prokázané zásahy do osobnostní sféry byly méně závažné. Dále soud prvního stupně odkázal na případ řešený v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 15C 119/2018-257, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], pod č. j. 20Co 209/2019-200. Poškozený tam byl stíhán pro zločin přijetí úplatku, hrozila mu sazba 5 až 12 let a délka trestního stíhání činila 4 roky a 9 měsíců, shledány byly zásahy zejména do rodinné sféry žalobce a případ byl medializován. Došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce vlivem stresu a bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka]. Zásahy do osobnostní sféry poškozeného byly obdobné, hrozil však vyšší trest odnětí svobody, zároveň však nebyla zvlášť odškodňována délka trestního řízení.
13. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně uzavřel, že u tohoto nároku bylo na místě přiznat žalobci částku [částka] s ohledem na prokázaný zásah do jeho osobnostních práv, utrpění dobré pověsti v rámci podnikání, což vedlo k odlivu zákazníků a ke snížení obratu ve společnosti a nižším příjmům a odchodu množství zaměstnanců. Trestní stíhání se negativně projevilo v jeho rodinné sféře žalobce, zhoršilo vztah s partnerkou a mělo negativní dopad na jeho zdraví, neboť se léčil pro onemocnění zvané růže vyvolané stresem a pro bolesti na hrudi byl léčen na kardiologických klinikách. Přitom mu hrozil poměrně vysoký trest odnětí svobody v trvání 1 rok až 5 let a kauza byla medializována. Délka předmětného řízení byla značná a byla odškodňována zvláštním nárokem.
14. Celkově tedy soud prvního stupně žalobci přiznal částku [částka], z toho [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání.
15. Soud prvního stupně žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení z přiznaných částek s odkazem na § 1970 o. z. O lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť lhůta 15 dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.
16. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř.
17. Proti tomuto rozsudku, a to proti části výroku I., jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka], a proti výroku o nákladech řízení se včas odvolala žalovaná. Namítala, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a soud se nesprávně vypořádal s posouzením konkrétních okolností případu. Upozornila na to, že trestní stíhání žalobce netrvalo 6 let a 10 měsíců, ale 6 let a 4 měsíce, neboť nebylo zahájeno dne [datum], ale dne [datum]. Dle názoru žalované soud prvního stupně navýšil zadostiučinění duplicitně, neboť jednou přiznal zvýšenou základní částku ve výši [částka] za rok, a poté ještě základní částku zvýšil o 20 % z důvodu významu trestního řízení pro žalobce, ale tento postup neodůvodnil. Žalovaná uvedla, že ve věci nebylo lze tvrdit, že posuzované řízení trvalo násobně delší dobu, než jakou by nebylo možno očekávat. Poukázala na to, že ve věci bylo 19 obviněných, slyšeno bylo mnoho svědků, bylo provedeno mnoho listinných důkazů a opatřeno množství znaleckých posudků a byla nutná právní pomoc z Anglie. Posuzované řízení probíhalo před dvěma stupni soudní soustavy, což je zcela obvyklý průběh trestních řízení. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně základní částku navýšil o u dalších 20 % s tvrzením, že dokazování ve vztahu k žalobci nebylo nijak složité, neboť trestní řízení je nutno posuzovat jako celek. Složitost věci by dle jejího názoru měla přispět spíše ke snížení základní částky. Soudem prvního stupně přiznaná výše zadostiučinění žalobci byla podle jejího názoru nepřiměřeně vysoká vzhledem k okolnostem případu. Zároveň brojila proti přiznanému úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]. [příjmení] byla žalobci uhrazena dne [datum] a nikoliv až dne [datum], a i tak by celková kapitalizovaná výše byla spočítána nesprávně. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud ohledně částky [částka] s příslušenstvím a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, aby žalobu zamítl.
18. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného, nesouhlasil s odvolacími námitkami žalované vyjma úroku z prodlení z částky [částka], neboť kapitalizovaný úrok vypočítaný z této částky od [datum] do [datum] je ve výši [částka]. Další odvolací námitky nebyly důvodné, v posuzovaném řízení bylo možné jeho věc vyloučit k samostatnému projednání, což by délku trestního řízení výrazně snížilo a jemu by nemusela vzniknout taková újma. Poukázal dále na to, že byl stíhán s dalšími 18 obžalovanými, kteří byli, krom dvou, i následně odsouzeni a tak dlouhotrvající trestní řízení mu způsobilo nevratné škody. Podle jeho názoru soud prvního stupně tuto skutečnost správně vyhodnotil, když přihlédl k jeho zdravotním problémům, které mu byly způsobeny a k poškození jeho cti a dobré pověsti, jakož i k zásahu do jeho rodinného života. Své rozhodnutí soud prvního stupně náležitě odůvodnil, přičemž duplicitně nenavyšoval výši zadostiučinění.
19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním, aniž nařizoval odvolací jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně.
20. Zamítavý výrok o věci samé (výrok II.) nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci, stejně jako vyhovující výrok o věci samé ohledně částky [částka] s příslušenstvím (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
21. Předmětem odvolacího přezkumu byl částka [částka] s příslušenstvím, úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a výrok o nákladech řízení.
22. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení by nemohla být zjednána náprava, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není.
23. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových podkladů, k pochybení ve zjištění skutkového stavu došlo jen ohledně data zahájení trestního stíhání žalobce, které bylo nesprávně uvedeno dne [datum], přičemž pod bodem 4. odůvodnění napadeného rozsudku soud vzal za nesporné mezi účastníky, že k zahájení trestního stíhání došlo dne [datum] a toto zjištění učinil rovněž z obsahu spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 8 T 76/2016 v bodu 6. odůvodnění napadeného rozsudku.
24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
25. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
27. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.
28. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
29. [ulice] částka pro určení výše přiměřeného zadostiučinění by se měla pohybovat mezi [částka] až [částka] za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. [příjmení] [částka] je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3026/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]) a úvaha o jejím zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 806/2012). Není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona, popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen„ Stanovisko“).
30. Žalobce požadoval za nepřiměřenou délku trestního řízení částku [částka] Trestní řízení v jeho případě trvalo od [datum] do [datum], tedy 6 let a 4 měsíce, což je nepřiměřeně dlouhé řízení. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že za 1 rok řízení je potřeba žalobci přiznat [částka], tento postup soud prvního stupně náležitě odůvodnil a odvolací soud se s jeho hodnocením ztotožňuje. Odvolací námitky žalované ke stanovení této částky nelze považovat za důvodné s ohledem na délku trestního řízení ve vztahu k žalobci. Základní částka proto činila [částka].
31. Odvolací soud považoval za důvodnou odvolací námitku žalované, že soud prvního stupně nesprávně základní částku navýšil o 20 % s odůvodněním, že dokazování v posuzovaném řízení ve vztahu ke skutku, z něhož byl žalobce obviněn, nebylo nijak složité. Podle názoru odvolacího soudu bylo potřeba vycházet z toho, že žalobce byl účasten trestního řízení, v němž bylo celkem 17 obžalovaných, kteří byli obviněni pro celkem 31 skutků, přičemž obžalovaní [příjmení] a [příjmení] byli obviněni ze 76 skutků a následně dalších 31 skutků spolu s dalšími obviněnými. Soud prvního stupně tedy nesprávně vyčlenil trestní stíhání žalobce a označil ho za nikoliv složité. Žalobce byl stíhán pouze pro jeden skutek, k němuž mělo dojít dne [datum] tak, že žalobce předal obviněnému [jméno] [příjmení] jednu bankovku. Dle názoru odvolacího soudu nebylo namístě z tohoto důvodu zvyšovat základní částku o 20 %.
32. Dále se pak odvolací soud ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, jestliže snížil základní částku 10 % s ohledem na vedení trestního řízení na dvou stupních soudní soustavy. Takový postup je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i ESLP (srov. např. Stanovisko nebo rozsudek ESLP ve věci Golino proti Itálii ze dne [datum], stížnost [číslo], § 17).
33. Posuzované řízení bylo řízením trestním, a proto je presumován vyšší význam předmětu řízení pro žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2542/2014). Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobce byl trestně stíhán v rámci velké skupiny osob, obviněných ze spáchání velkého množství skutků, kdy bylo potřeba provádět rozsáhlé dokazování a věc byla složitá po hmotněprávní i procesní stránce, přičemž žalobce měl spáchat pouze jediný skutek, pro který byl posléze zproštěn obžaloby. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], který je založen na č.l. 64 - 168 spisu vyplývá, že podle obžaloby„ obviněný [jméno] [příjmení] převzal od obviněného [jméno] [příjmení] jako úplatek bankovku přesně nezjištěné nominální hodnoty a ten si ji ponechal jako odměnu za to, že správní řízení týkající se vozidla značky Škoda Felicia LX vyřídí obratem“ a podle odůvodnění na č.l. 165 spisu„ obžalovaný [jméno] [příjmení] před soudem nepopřel, že by obžalovanému [příjmení] předal určitou částku, nicméně nejednalo se úplatek, ale o úhradu dluhu z dřívějška. Svou verzi událostí doložil listinami, které potvrzují, že se nejméně jednotlivé klíčové události - přihlášení vozidel - uskutečnily v tvrzeném časovém sledu. Doložil i to, že je držitelem průkazu ZTP a je tedy v některých případech osvobozen od úhrady správních poplatků. Jeho verzi nevyvrací ani audio vizuální záznam předmětného skutku, neboť v tomto případě je zvuková stopa velmi nezřetelná. Verze obžalovaného [jméno] [příjmení] se jeví jako natolik pravděpodobná, že jí soud musí vzít vážně v úvahu a zároveň schází důkazy, které by ji byly schopny výrazně zpochybnit, a tak je třeba v pochybnostech akceptovat verzi pro obžalovaného příznivější“. S ohledem na tyto závěry soudu v posuzovaném řízení odvolací soud přihlédl k tomu, že pro tento jediný skutek, který nebyl prokázán, žalobci hrozil vysoký trest odnětí svobody a trestní stíhání pro něho bylo velmi zatěžující.
34. Odvolací soud tedy posoudil jako přiměřené navýšit základní částku celkově o 40 % a nikoliv pouze o 20 %, jak učinil soud prvního stupně. Základní částka se tak zvýšila o 30 %, tedy o částku [částka] a žalobci proto náleží celkem [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení.
35. Odvolací námitka žalované ve vztahu k úroku z prodlení z částky [částka] byla důvodná a rovněž žalobce ve vyjádření k odvolání s názorem tam uvedeným souhlasil.
36. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky [částka] s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ohledně částky [částka] s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) tak, že přiznal od [datum] do [datum] ve výši [částka].
37. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Před soudem prvního stupně žalobci náleží náklady řízení ve výši [částka], jak správně rozhodl soudu prvního stupně a odůvodnil pod bodem 38. odůvodnění napadeného rozsudku a ani žalovaná v odvolání toto rozhodnutí nezpochybnila. Před odvolacím soudem žalobci vznikly náklady ve výši [částka] ([částka] dle § 9 odst. 4 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ AT“, § 11 odst. 1 písm. d) AT a 1x [částka] za náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.