pro 2 520 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), co do částky [částka] žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], po žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty s odůvodněním, že jako veřejný zadavatel (a objednatel) uzavřela dne [datum] s žalovanou (jako zhotovitelem) smlouvu o dílo č. [hodnota], a to rekonstrukce vodovodu a jednotné kanalizace v areálu [název] s termínem dokončení [datum], vyjma části díla kanalizace - - stoka A, a vodovod - řad A, v prostoru zpevněné komunikace před vrátnicí č. [hodnota]; termín pro provedení této části díla byl stanoven na den [datum] (32 dní od účinnosti dodatku č. [hodnota] smlouvy), přičemž smlouva nabyla účinnosti dne [datum] a byla změněna třemi dodatky (ze dne [datum], [datum] a [datum]). Část díla nedotčená pozastavením byla dokončena včas, o čemž byl sepsán předávací protokol. Jako celek bylo dílo dokončeno a připraveno k předání dne [datum], tedy s prodlením 84 dnů, přičemž žalovaná se zavázala, pokud nedodrží termín pro dokončení díla, uhradit smluvní pokutu ve výši [částka] za každý den prodlení, a to pro každý dohodnutý termín plnění díla. K úhradě smluvní pokuty byla žalované vystavena faktura č. [hodnota] na částku [částka], kterou žalovaná převzala dne [datum], splatnost nastala při zohlednění třicetidenní lhůty dne [datum]. Žalovaná však odmítla fakturovanou částku uhradit a neuhradila ji ani po zaslání předžalobní upomínky.

3. Žalovaná namítla, že naprosto převážná část díla byla realizována v souladu a v termínech sjednaných ve smlouvě, ve znění dodatků, a že pozastavení části díla nebylo z důvodu na její straně. Dále namítla nepřiměřenost výše žalobkyní uplatněné smluvní pokuty, neboť pozastavená část představovala částku ve výši [částka], tj. 31 % z celkové ceny za dílo. Namítla rovněž, že smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy. K tomu zdůraznila, že převážná část díla byla předána a žalobkyně ji měla možnost užívat. Poukázala také na to, že prodlením s dokončením pozastavené části díla nebyla žalobkyni způsobena žádná škoda. Následně požádala o možnost splátek. Poté, ve vyjádření ze dne [datum], namítla, že smluvní pokuta byla sjednána uzavřením dodatku č. [hodnota], kterým bylo zrušeno původní ujednání o smluvní pokutě, přičemž v době uzavření dodatku č. [hodnota] bylo jednáno o změně výše smluvní pokuty, a to, že procentuálně vymezená část smluvní pokuty bude stanovena s novým časovým určením - za každý započatý týden prodlení, nikoliv den. V dodatku č. [hodnota] pak bylo „za každý i započatý prodlení“, z čehož je patrno, že je ujednáním neurčitým, tudíž zdánlivým právním jednáním, k němuž se nepřihlíží. Podle jejího názoru pak uvedený nedostatek nelze překlenout ani výkladem, neboť je zcela zřejmé, že původní ujednání smlouvy o dílo bylo dodatkem č. [hodnota] zrušeno a nahrazeno novým zněním, k čemuž odkázala na konstantní judikatury Nejvyššího soudu a dodala, že při sestavování prvotního vyjádření neměl její právní zástupce znění dodatku č. [hodnota] k dispozici a spoléhal se na to, že žalobkyně v žalobě citovala správně. Uvedla dále, že s žalobkyní spolupracovala opakovaně bez jakýchkoli problémů, své závazky řádně plnila a že pokud se jedná o žalobou uplatněnou smluvní pokutu, její uhrazení by pro ni bylo likvidační.

4. Po provedeném dokazování, na základě skutečností zjištěných z jednotlivých důkazů podrobně uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, na který tudíž odvolací soud odkazuje, soud prvního stupně dospěl k následujícímu skutkovému stavu.

5. Mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce vodovodu a jednotné kanalizace v areálu žalobkyně na adrese [adresa]. Část díla - kanalizace stoka A a vodovod řad A, v prostoru před vrátnicí č. [hodnota], byla dnem [datum] pozastavena (jednalo se zhruba o 1/3 díla) a dle dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o dílo měla být tato část díla dokončena do 32 kalendářních dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto dodatku - vzhledem k tomu, že dodatek nabyl účinnosti dne [datum], byl termín pro provedení díla den [datum]. Pro případ nedokončení díla určeného dodatkem č. [hodnota] byla stanovena povinnost zhotovitele zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši [částka] za každý i započatý den prodlení. Pozastavená část byla dokončena a předána až dne [datum]. K úhradě smluvní pokuty byla žalobkyní žalované vystavena faktura č. [hodnota] se splatností [datum]. Smluvní pokuta však nebyla uhrazena ani po zaslání předžalobní upomínky.

6. S odkazem na § 2586 odst. 1, § 2048 odst. 1 a § 2651 o. z. soud prvního stupně vzal za rozhodné, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo, včetně dodatků, přičemž pro danou věc byl klíčový dodatek č. [hodnota], a že došlo k prodlení žalované jako zhotovitele se zhotovením části díla dotčeného pozastavením (přibližně 1/3 celkového díla dle smlouvy o dílo), kdy termín provedení díla byl stanoven 32 dní od účinnosti dodatku, tj. na den [datum], zatímco žalovaná žalobkyni dílo předala až dne [datum], tudíž došlo k prodlení v rozsahu 84 dní, přičemž pro případ prodlení se zhotovením díla byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka].

7. Dále se soud prvního stupně zabýval spornou určitostí smluvní pokuty. V této souvislosti přihlédl k tomu, že v dodatku smlouvy č. [hodnota] chybí časová jednotka, resp. frekvence placení, neboť za částkou [částka] bylo uvedeno „za každý i započatý prodlení“. K tomu žalobkyně tvrdila, že se jednalo o „den“ stejně jako ve všech takto uzavíraných smlouvách, ale žalovaná trvala na tom, že se mělo jednat o „týden“ s tím, že probíhalo jednání o změně časové jednotky placení právě na týden. V této souvislosti soud prvního stupně po proběhlém jednání a provedení všech relevantních důkazů uzavřel, že v dodatku č. [hodnota] vypadlo slovo „denně“, a to s ohledem na výpovědi svědků (zaměstnanců žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] [jméno FO], [jméno FO]), smlouvy o dílo a další jiné smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi, ze kterých bylo patrno, že smluvní pokuta byla stanovena za každý den prodlení, jak to bylo standardně uzavírané ve všech obdobných případech, když v daném případě nebyl důvod cokoliv měnit. K tomu soudu prvního stupně dodal, že Ministerstvo obrany je státní instituce, která má své zásady, pokyny, kdy odchylka od nich nebyla případná a že svědkyně [právnická osoba] uvedla, že o slovu týden, který měl být v dodatku č. [hodnota] ví jen z doslechu od jednatele žalované. Současně soud prvního stupně přihlédl k tomu, že toho, že v dodatku č. [hodnota] ke smlouvě chybí za slovy „za každý i započatý“ slovo „den“, si byla žalovaná v počátku řízení vědoma, neboť ve vyjádření ze dne [datum] právní zástupce žalované uvedl: „Žalovaný by považoval za přiměřenou smluvní pokutu ve vztahu k prodlení s předáním pozastavené části díla ve výši 31 % ze sjednané smluvní pokuty, tedy ve výši [částka] denně…“. V tomto ohledu soud prvního stupně vyšel z úvahy, že byť tuto námitku žalovaná odůvodňovala tím, že její právní zástupce se opíral o tvrzení žalobkyně v žalobě, je evidentní, že pokud by žalovaná věděla, že probíhala jednání o týdenní časové jednotce prodlení a tato byla v následném samotném textu dodatku, věděla a namítala by to hned zkraje.

8. Na základě shora uvedeného soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo k prodlení 84 dní při sjednané smluvní pokutě [částka] za každý den prodlení a že smluvní pokuta, jak ji vypočetla žalobkyně, by tak činila [částka]. Soud prvního stupně však shledal, že v daném případě byl dán postup pro snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z., přičemž při moderaci smluvní pokuty postupoval v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. V tomto ohledu vzal za relevantní, že v daném případě měla smluvní pokuta především funkci preventivní a sankční, v minimální míře paušalizační, a důvody nepřiměřenosti shledal zejména v tom, že větší část díla (přibližně 2/3) byla včas dokončena a že prodlení se týkalo pouze pozastavené části díla (přibližně 1/3), přičemž převážně hotová část díla byla žalobkyní užívána a žalobkyni nevzniklo příliš velké omezení, které by odůvodňovalo smluvní pokutu v žalované výši, když žalobkyně sídlí v objektu, který je přísně střežen, avšak počet pracovníků ostrahy nebyl nijak navyšován, tudíž žalobkyni vysoké náklady spojené s tímto nevznikly.

9. Soud prvního stupně tedy žalobě vyhověl co do částky [částka], přičemž o příslušenství rozhodl podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla ve věci samé úspěch jen co do 33,34 % ze žalované částky a žalované vznikly náklady za její právní zastoupení ve výši dle vyhlášky 177/1996 Sb.

11. Proti tomuto rozsudku, ale jen proti výrokům I. a III., podala žalovaná včasné a obsáhlé odvolání, ve kterém především namítla, že se soud prvního stupně v rámci svého právního posouzení vůbec nevypořádal s jí uváděnou přiléhavou judikaturou, dle které soud nemůže svým rozhodnutím doplňovat chybějící část textu, k čemuž odkázala zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Dále zdůraznila, že z provedených důkazů vyplynulo, že text samotného dodatku č. [hodnota] připravovala žalobkyně, která tak nese odpovědnost za jeho obsah a správnost, a jestliže v rámci přípravy dodatku č. [hodnota] nebyla důsledná, pak to nemůže být jakkoli přičítáno k tíži žalované. Dodala, že pokud text dodatku č. [hodnota] připouštěl (dle soudu prvního stupně) několik možných výkladů a žalovaná jej v tomto znění uzavřela, pak ve smyslu platné právní úpravy žalované svědčí výklad nejpříznivější. V této souvislosti akcentovala, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem a přiklonil se k výkladu příznivějšímu pro žalobkyni jako tvůrce předmětné textace. Namítla rovněž rozpor výroku o nákladech řízeních s rozhodovací praxí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, neboť dle jejího názoru soud prvního stupně v rámci posouzení otázky úspěšnosti vůbec nezohlednil skutečnost, že žalobkyně nebyla úspěšná co do příslušenství - úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, přičemž ke dni vyhlášení by zamítnuté kapitalizované příslušenství činilo [částka]. Poukázala také na to, že pro případ uložení jakékoliv povinnosti, požádala o přiznání splátek. Navrhla tedy, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně podala odvolání proti výroku III. rozsudku, neboť dle jejího názoru mělo být o nákladech řízení rozhodováno podle § 142 odst. 3 o. s. ř. V tomto ohledu namítla, že jí zažalovaná částka odpovídala výši smluvní pokuty sjednané ve smlouvě a okolnost, že následně došlo k její moderaci, bylo lze vnímat jako projev úvahy soudu, která však nijak nezpochybňuje oprávněnost základu jejího nároku. K tomu dodala, že je organizační složkou státu a že má zákonnou povinnost uplatňovat a vymáhat sankce v té výši, jaká byla sjednána ve smlouvě, jiný její postup by byl v rozporu se zákonem. Nelze ji tudíž postihovat (tím, že jí nebude přiznána náhrada nákladů řízení a naopak bude povinna hradit náklady řízení protistraně) za uplatnění plné výše nároku, tak jak pro ni vyplývala ze smlouvy. K odvolání žalované uvedla, že soud prvního stupně rozhodl po skutkové a právní stránce správně, souhlasila pak s případnými splátkami žalované. Navrhla tedy, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako správný potvrzen a ve výroku III. změněn tak, aby jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

13. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně.

14. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněného nároku, a na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout. S ohledem na odvolací námitky odvolací soud pouze ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy sdělením podstatných obsahů smlouvy o dílo ze dne [datum] (čl. [právnická osoba]. a čl. 15. 8.) a dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] (čl. 3.4., čl. 3.6., čl. 3.7, čl. 4.1. a čl. 4.3.), jakož i ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl důkaz sdělením podstatného obsahu dopisu žalobkyně žalované ze dne [datum] s předžalobní výzvou k plnění.

15. Odvolací soud plně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně ohledně platně uzavřené smlouvy o dílo mezi účastnicemi včetně jejích dodatků, která obsahovala ujednání o smluvní pokutě. Zcela se též ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o prodlení žalované s dokončením sjednaného díla v rozsahu 84 dnů a že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta částkou [částka].

16. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že v dodatku č. [hodnota] ohledně výpočtu smluvní pokuty vypadlo slovo „denně“, tedy s výkladem soudu prvního stupně o projevu vůle smluvních stran.

17. Při svém rozhodování odvolací soud přihlédl k tomu, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), ve kterém byla řešena obdobná otázka (ujednání účastníků o smluvní pokutě bylo neurčité, neboť z něj nebylo lze zjistit výši smluvní pokuty, resp. nebylo lze z něj spolehlivě zjistit způsob určení smluvní pokuty), připustil odstranění nejasnosti výkladem projevu vůle ohledně smluvního ujednání. Současně vzal odvolací soud v úvahu závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], včetně v něm citované judikatury, a to ohledně chyb v psaní či jiné zřejmé nesprávnosti v písemné smlouvě, jež může být změněna jen písemně. Odvolací soud dále vzal v úvahu judikaturu týkající se přednosti výkladu platnosti smluv (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2061/08, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1089/23; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz). V neposlední řadě odvolací soud vyšel z judikatury týkající se výkladů právního jednání a smluvních ujednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

18. V návaznosti na shora uvedené odvolací soud přihlédl k čl. 15.8. smlouvy o dílo ze dne [datum], dle kterého všechny dodatky jsou nedílnou součástí smlouvy a že smlouvu lze měnit pouze písemně. Dále vzal v úvahu čl. 3.4. a čl. 3.6. dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], podle kterých došlo ke změně ceny díla a ke změně termínu dokončení díla, přičemž dle čl. 4. 1 a čl. 4.3. tohoto dodatku ostatní dodatkem nedotčená ustanovení zůstávala v platnosti s tím, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle obou smluvních stran.

19. Podle názoru odvolacího soudu při nejasnosti čl. 4.7. dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], kterým měl být změněn čl. [právnická osoba]. smlouvy o dílo ze dne [datum], bylo v poměrech projednávané věci relevantní, že vůlí stran při uzavírání smlouvy, byla mimo jiné dohoda o smluvní pokutě ve výši [částka] za každý „den“ prodlení a logicky tomu tak bylo i při sjednávání smluvní pokuty v dodatku č. [hodnota], když změna byla vyvolána pouze změnou v termínu dokončení sjednaného díla, a to na 32 kalendářních dnů od nabytí účinnosti dodatku. O tom také, jak již uvedl soud prvního stupně, svědčila i prvotní reakce žalované v řízení, a to ve vyjádření k žalobě ze dne [datum].

20. Odvolací soud pak zcela souhlasil s postupem soudu prvního stupně, pokud výši smluvní pokuty vyčíslenou žalobkyní v žalobě moderoval ve smyslu § 2051 o. z. a v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V tomto ohledu lze v podrobnostech plně odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně v jeho rozsudku.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., části týkající se výše přiznaného plnění včetně příslušenství podle § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil, a v části, ohledně lhůty k plnění výrok I. rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., změnil tak, že ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil žalované splnit její povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Odvolací soud totiž přihlédl k výši přiznané částky včetně příslušenství a k peněžním prostředkům, které má žalovaná k dispozici, a které vyplývají z veřejně dostupných listin jí založených do sbírky vedené v obchodním rejstříku, přičemž vzal v úvahu souhlas žalobkyně s poskytnutím splátek žalované.

22. Pokud se týká rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, v daném případě odvolací soud vycházel z odlišného názoru než soud prvního stupně. Odvolací soud totiž vzal za relevantní, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a proto bylo třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházet z § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

23. Ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. žalobkyni v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady řízení za výzvu k plnění ze dne [datum], za žalobu ze dne [datum], za 5 vyjádření ve věci ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), za 7 příprav na jednání a za 7 účastí na jednání ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), celkem tedy [částka].

24. Z výše uvedených důvodů s přihlédnutím k tomu, že nebyly dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro zrušení napadeného rozhodnutí, odvolací soud podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití § 221a o. s. ř. výrok III. o náhradě nákladů řízení změnil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch.

26. Žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch, přičemž jí ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. vznikly náklady řízení za písemné odvolání žalobkyně, za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], tedy celkem ve výši [částka].