pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 9C 196/2019-175, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9C 196/2019-193, a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9C 196/2019-194,

4. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalovaní, kteří namítali, že soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Akcentovali, že žalovaná je vážně nemocná, imobilní a odkázána na pomoc třetí osoby. Právní důvod užívání původně jejího bytu byl založen mezi ní samotnou a první nabyvatelkou družstevního podílu v bytovém družstvu Mgr. [jméno] [příjmení]. Úmysl stran byl vyjádřen zcela zjevně, aby bylo zajištěno v předmětném bytě žalované doživotní užívací právo a Mgr. [jméno] [příjmení] si toto užívání nechala potvrdit do nájemní smlouvy s družstvem a k tomu byl navržen svědek [příjmení] [příjmení], soud ho však odmítl vyslechnout. Tento úmysl byl respektován i dalšími nabyvateli družstevního podílu. Mgr. [příjmení], který byl rovněž soudem odmítnut jako svědek, družstevní podíl nabýval za poníženou cenu a ctil užívací právo žalované a inkasoval řádně hrazené podnájemné. V roce 2017 první žalovaná byla v léčebně dlouhodobě nemocných po vážném úrazu páteře a družstevní podíl nabyl RNDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který byl také vyrozuměn o právu dožití pro žalovanou a podepsal stejné podmínky. K tomu byl navrhován svědek [příjmení] [příjmení]. Všichni vlastníci družstevního podílu, kteří s vědomím dobrých mravů ctili užívací právo žalované, inkasovali řádně hrazené podnájemné a pokud podíl dál převáděli, pak s vědomím a úmyslem nechat v bytě dožít nemocnou ženu, což se promítlo i ve zlomkové ceně podílu, oproti tržní ceně. To se přerušilo až v osobě RNDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který převedl byt na žalobkyni, a zde se již ve smlouvě zmínka o dožití žalované nevyskytuje a nabyvatelka v rozporu se skutečností byla ujištěna, že k bytu nemá jiná osoba nájemní, podnájemní či užívací právo. Po návratu žalované z LDN byt za podnájemné užívala až do přelomu roku [rok] [rok], kdy žalobkyně po ní žádala přechod do pečovatelského domu. Náklady na pobyt zde však převyšovaly starobní důchod žalované o [částka] a bylo to i nad možnosti jejího syna. Žalobkyně se odmítla na těchto nákladech podílet, a proto k tomu nedošlo. [obec] mravy byly ctěny až do okamžiku, kdy žalovaná ležela v umělém spánku v LDN, nyní je ochrnutá a odkázána na pomoc třetí osoby a pouze leží. Byl navrhován výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který se může vyjádřit k okolnostem jednotlivých převodů, neboť první nabyvatelka družstevního podílu od žalované byla jeho manželka, a nadále se může vyjádřit k úhradám podnájemného od poloviny roku 2017 ve výši [částka], které dlouhodobě osobně předával [jméno] [příjmení], a k jednání s žalobkyní i s [jméno] [příjmení]. Navrhován byl výslech svědka [příjmení] [příjmení], který byl dalším vlastníkem družstevního podílu. Dále se žalovaní vyjadřovali k postupu soudu ve vztahu k jejich první právní zástupkyni, která ukončila zastupování ke dni [datum]; žalovaní nemohli sehnat zástupce, přičemž bylo nařízeno jednání, z něhož se omluvili a bylo jim odepřeno právo osobní účasti na jednání soudu. Soud věděl, v jaké situaci se žalovaní nacházejí, přesto jim nedal možnost, aby si nalezli právního zástupce, ani je neinformoval o možnosti přidělení advokáta soudem, případně ustanovení procesního opatrovníka. Žalovaným se nedařilo řádně doručovat a ke schránce žalovaných měla a má volný přístup žalobkyně, jakožto nájemkyně bytu. O závěrečném jednání a výzvě k předložení závěrečných návrhů se žalovaní vůbec nedozvěděli. Protokol s výzvou a stanovení nového termínu jednání byl oficiálně vhozen do schránky dne [datum], ale o jeho osudu žalovaní nevědí. Soud prvního stupně nerespektoval zdravotní stav první žalované a okolnosti celé věci a zvolil ryze formalistický postup. Tím zatížil řízení vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Soud se nezabýval otázkou dobrých mravů, která je ve věci stěžejní. Z těchto důvodů žalovaní navrhli, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že postup žalovaných, respektive jejich již v pořadí třetího právního zástupce, je založen na účelové snaze oddalovat rozhodnutí soudu. Žaloba byla podána v září 2019 a v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně žalovaní byli právně zastoupeni. Žalovaní tvrdili dva navzájem se vylučující právní důvody užívání bytu první žalovanou, a sice existenci služebnosti zatěžující byt, respektive podíl žalobkyně v družstvu, spočívající v právu první žalované byt doživotně užívat a jednak existenci podnájemního vztahu první žalované k bytu. Tvrzení žalovaní neprokázali a nepředložili k nim důkaz. Při jednání soudu dne [datum] byli zastoupeni advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], soudem byli poučeni o nutnosti předložit důkazy a do uplynutí soudem poskytnuté lhůty, kdy nastala koncentrace řízení, žádný relevantní důkaz nepředložili. I kdyby byli navržení svědci vyslechnuti, nemohlo by to zhojit fakt absence jakéhokoliv právního titulu žalovaných k užívání bytu. Žalovaní sami uvedli, že souhlas s jimi tvrzeným právem první žalované doživotně užívat byt neexistuje. V odvolání žalovaní nesporují skutkové ani právní závěry učiněné soudem prvního stupně, pouze jde o morální apel ohledně poskytnutí právní ochrany před neetickým a nemorálním jednáním. Žalovanými popisované nemorální jednání nezpůsobila žalobkyně. Je pak zcela opomenuta osoba druhého žalovaného, který je alkoholik, s matkou vede společnou domácnost, ale neposkytuje jí potřebnou péči. Žalovaní věděli od [datum], že jejich druhá právní zástupkyně ukončila jejich zastupování a znali další termín jednání soudu, přesto žádali o odročení až v den jednání, tedy dne [datum]. Soud prvního stupně žádná práva žalovaných nekrátil, neboť i po projednání věci v květnu 2021 jim dal možnost písemného závěrečného návrhu do poloviny července 2021. Žalování na žádné výzvy soudu nereagovali, byť jim bylo řádně doručováno. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Především se odvolací soud zabýval odvolací námitkou žalovaných, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která by mohla vést ke zrušení napadeného rozsudku. Tvrdili, že soud prvního stupně zkrátil jejich práva, neboť měnili právního zástupce, a poté byli obesíláni do místa svého bydliště, ovšem ke schránce měla přístup žalobkyně a oni obsílku nedostali, nemohli se proto zúčastnit jednání u soudu. Odvolací soud však dospěl k závěru, že tato námitka důvodná není, soud prvního stupně s žalovanými jednal zpočátku prostřednictvím právního zástupce, při ústním jednání byl sdělen předběžný právní názor soudu na věc, žalovaní byli vyzváni k doplnění svých skutkových a důkazních tvrzení. Ke každému jednání byli žalovaní řádně obesláni. Lze tedy konstatovat, že žalovaní nebyli zkráceni na svých právech jednat před soudem a řízení nebylo zatíženo vadou, kterou má na mysli ust. § 212a odst. 5 o. s. ř.

8. Soud prvního stupně provedl podrobné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a vysvětlil, proč neprovedl další dokazování, které považoval za nadbytečné. Rovněž právní hodnocení soudu prvního stupně je správné a odůvodnění napadeného rozsudku je přezkoumatelné a velmi přesvědčivé. Z těchto důvodů odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje, se závěry tam uvedenými se ztotožňuje a odvolací námitky žalovaných nemůže považovat proto za důvodné.

9. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že byť první žalovaná dne [datum] uzavřela s [jméno] [příjmení] dohodu, jejímž obsahem bylo stanovení podmínek, za kterých dojde k převodu družstevního podílu z první žalované na [jméno] [příjmení], a mimo sjednané kupní ceny za nemovitost šlo i o závazek nabyvatelky družstevního podílu zajistit doživotní užívací právo pro první žalovanou, pak podle § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 2215 odst. 1 o. z., mělo být zřízeno věcné břemeno doživotního užívání předmětného bytu první žalovanou, což bylo nemožné plnění. [příjmení] sporného bytu zůstalo bytové družstvo a nestala se jím [jméno] [příjmení], která měla s bytovým družstvem uzavřenou smlouvu o nájmu družstevního bytu a stala se nájemcem tohoto bytu, nikoliv jeho vlastníkem. První žalovaná se stala podnájemcem ve smyslu § 2215 odst. 1 o. z., ovšem k tomu nebyl vyžádán a dán souhlas pronajímatele, tedy bytového družstva, a taková smlouva může vzniknout pouze na dobu nájemního vztahu, jak správně uvedl soud prvního stupně. Soud prvního stupně se podrobně zabýval dalšími jednotlivými převody sporného bytu na další nabyvatele, přičemž po nabytí nemovitosti [jméno] [příjmení] byla mezi ním a první žalovanou uzavřena podnájemní smlouva, ovšem opět nebylo prokázáno, že by to bylo se souhlasem bytového družstva. [jméno] [příjmení] uzavřel s první žalovanou dne [datum] smlouvu nazvanou jako„ podnájem nebytových prostor“, týkala se však sporného bytu, a to na dobu určitou 12 měsíců od podpisu. První žalovaná tedy věděla, že neužívá sporný byt na základě služebnosti a ani nepředložila souhlas bytového družstva s podnájmem. Žalobkyně nabyla sporný byt na základě smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne [datum] od [jméno] [příjmení], a to bez jakýchkoliv omezení ve vztahu k první žalované. Dne [datum] byla uzavřena nájemní smlouva mezi bytovým družstvem a žalobkyní týkající se sporného bytu. Žalobkyně se snažila pro první žalovanou zajistit pobyt v domově pro seniory, s čímž první žalovaná nesouhlasila z finančních důvodů, poté žalovaná odmítala reagovat na výzvu k vyklizení a od září 2019 probíhá spor o vyklizení sporného bytu u soudu. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že žalobě je nutno vyhovět s odkazem na § 1040 odst. 1 o. z., neboť žalovaní užívají sporný byt bez právního důvodu a neprokázali svá tvrzení o tom, že jim vznikla služebnost pro první žalovanou, či je zde platná smlouva o podnájmu, která byla uzavřena se souhlasem bytového družstva. Nelze přehlédnout, že žalobkyně sporný byt nabyla bez jakýchkoliv omezení a bez jakýchkoliv závazků ve vztahu k první žalované. [příjmení] o vyklizení bytu probíhá po dlouhou na dobu, soud prvního stupně vázal vyklizení bytu na lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku, podáním odvolání se tato lhůta ještě prodloužila. Odvolací námitka žalovaných, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy proto nemůže obstát již s ohledem na tyto skutečnosti. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakkoliv porušila dobré mravy ve vztahu k žalovaným. Pro rozpor s dobrými mravy lze prodloužit lhůtu k vyklizení, což se ostatně již v této věci stalo, ale nelze založit neexistující právo.

10. Dle názoru odvolacího soudu tyto závěry nevybočují z judikatury Nejvyššího soudu, který své závěry k posouzení práva na vyklizení z hlediska dobrých mravů a případného zneužití tohoto práva přijal a odůvodnil v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29Cdo 2136/2018. Z nich zejména vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník [rok], pod [číslo]). Z toho, že argumentem rozporu s dobrými mravy má odepřen výkon práva, vyplývá, že odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a že musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují - v konkrétním případě - závěr, že výkon práva je skutečně s dobrými mravy v rozporu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2Cdon 473/96, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Je nutno zvážit, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum]). Na základě § 3 odst. 1 obč. zák. nelze (prostřednictvím argumentu, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy) konstituovat právo, které jinak z pozitivní právní úpravy nevyplývá, nýbrž jen omezit stávající právo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum]). Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát) (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud napadený rozsudek za správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v této fázi řízení procesně úspěšná a vznikly jí náklady za zastoupení advokátem ve výši [částka] (2x [částka] hlavní úkon dle § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/ - dále jen AT, 2x [částka] dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.