pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 46C 56/2021-68 (nyní č.l. 48)

1. Napadeným rozsudkem soud prvního zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen zákon. Tvrdila, že dne [datum] podala u Okresního soudu v Kladně žalobu o vypořádání společného jmění manželů pod sp. zn. 16C 4/2016, řízení trvalo od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru mezi účastníky, tj. celkem 4 roky a 2 měsíce. Délka tohoto řízení byla nepřiměřeně dlouhá, neboť jeho předmětem bylo vypořádání několika movitých věcí, podniku žalovaného, jakož i vnosu ze společných prostředků do výlučného majetku (nemovitostí), tedy předmět řízení nebyl nikterak rozsáhlý, jednalo se o naprosto běžný, řadový spor o vypořádání SJM. Celková doba trvání sporu byla naprosto nepřiměřená rozsahu a složitosti sporu a nebýt únavy účastníků z délky řízení a zhoršujícího se psychického stavu žalobkyně, nedošlo by k uzavření smíru. Na délce řízení se negativně odrazila i dvojí výměna soudce či opakovaný požadavek soudu na doplnění znaleckých posudků, který se nakonec ukázal jako nedůvodný. Vzhledem k délce řízení si žalobkyně po opuštění společného obydlí nemohla pořídit nové bydlení a musela živořit po podnájmech. Délka řízení se podepsala též na jejím zdravotním stavu. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla jej zamítnout. Namítala, že řízení probíhalo plynule, menší prodleva byla pouze v roce 2019 v souvislosti s doplňováním vyúčtování znalce a jeho urgencí k doplnění posudku. Řízení bylo skutkově složitější, již v počátku soud rozhodoval o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků, poté byla nařízena mediace, vypracovávány dva znalecké posudky, z nichž jeden byl opakovaně doplňován, proběhly výslechy svědků i všech znalců, kteří se na tvorbě posudků podíleli. Soud se musel vypořádat s velkým množstvím listinných důkazů a řízení bylo nakonec uzavřeno smírem. Žalovaná proto hodnotila délku řízení jako přiměřenou.

3. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy, zejména obsahem spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 16C 4/2016, z něhož zjistil celý průběh a výsledek posuzovaného řízení o vypořádání společného jmění manželů, a zjištěné skutečnosti podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (zjištění soudu prvního stupně jsou mezi účastníky nesporná); odvolací soud na tam uvedená skutková zjištění odkazuje a na tomto místě již jen stručně shrnuje, že předmětné řízení trvalo od [datum], kdy byla podána žalobkyní žaloba, do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru mezi účastníky. Celkem tedy řízení trvalo 4 roky a 2 měsíce. Řízení vykazovalo vyšší míru složitosti jak skutkové a právní, tak procesní. Předmětem řízení bylo vypořádání SJM, přičemž rozsah hodnot k vypořádání byl rozsáhlý. Vedle 2 automobilů a motocyklu byl předmětem vypořádání též závod žalovaného, řada movitých věcí, 3 koně, pohledávka z investic provedených ze SJM do výhradního majetku žalovaného, dluh z půjčky, dvojí životní pojištění a spořící účet. Soud činil jednotlivé úkony v poměrně rychlém sledu, zjevně věnoval věci patřičnou pozornost, když jen přípravnému jednání věnoval ve dvou fázích 10,5 hodiny, přičemž projednávána byla pouze spornost a nespornost jednotlivých položek vypořádávaného SJM. V řízení bylo rozhodováno též o osvobození žalobkyně od soudních poplatků, byla nařízena mediace, v řízení byly vypracovány 3 znalecké posudky, přičemž jeden z posudků byl opakovaně doplňován. To sebou neslo i nutnost rozhodnout o znalečném. Složitost případu vychází jak z rozsahu vypořádávaného SJM, a to jak co do druhu, tak co do množství vypořádávaných položek, dále z nutnosti ocenění některých položek, pro které bylo třeba ustanovit 3 znalce, přičemž se vyskytla potřeba znalecký posudek opakovaně doplnit. V řízení bylo vyslechnuto 15 svědků (během jediného jednání) a bylo provedeno velké množství listinných důkazů. Lze tudíž na něj nahlížet jako na řízení poměrně složité. Žalobkyně ani žalovaný se na řízení významně nepodíleli. Předmět řízení o vypořádání SJM je obecně standardní. Se zřetelem na judikaturu vyšších soudů soud prvního stupně uzavřel, že řízení s ohledem na jeho složitost mělo délku optimální. V řízení došlo k jedinému průtahu, který soud považuje v kontextu celého průběhu řízení za omluvitelný. Ze strany žalobkyně byla sice délka řízení vnímána úkorně v důsledku nutnosti po dobu řízení žít v podnájmu a následně též v souvislosti s její nemocí, nicméně i s přihlédnutím k těmto skutečnostem je třeba na délku řízení vzhledem k jeho složitosti nahlížet jako na přiměřenou a přijatelnou a dobu řízení v délce 4 let a 2 měsíce nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za nepřiměřenou. Jelikož k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona nedošlo, soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Výši přiznaných nákladů žalované podrobně vyčíslil v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém vytýkala soudu prvního stupně, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Ačkoliv soud prvního stupně provedl v řízení důkaz v podobě spisu Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 16C 4/2016, a zjistil z tohoto spisu, že před Okresním soudem v Kladně trvalo toto řízení 4 roky a cca 3 měsíce, dospěl k závěru, že toto řízení trvalo přiměřenou dobu a není zde tedy důvod pro přiznání přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku trvání řízení. V tomto smyslu je naopak žalobkyně přesvědčena, že doba řízení 4 roky a 2 měsíce je naprosto nepřiměřeně dlouhá vzhledem k nižší složitosti sporu a je naprosto neúnosná a až mučivá z hlediska účastníka řízení, který se na této délce řízení svým jednáním nijak nepřičinil a pro kterého je výsledek tohoto řízení velmi významný z hlediska jeho dalšího života. Podle žalobkyně šlo naopak o naprosto běžný a nijak komplikovaný spor o vypořádání SJM účastníků, kde předmětem vypořádání bylo několik movitých věcí, podnik jednoho z účastníků a vklad ze společných prostředků do výlučného jmění jednoho z manželů. Znalecké posudky byly před soudem provedeny již při jednání dne [datum] - tedy téměř dva roky před skončením řízení. Žalobkyně je tedy i nadále přesvědčena, že k nedůvodným průtahům v řízení před Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 16C 4/2016 skutečně došlo. Navíc za situace, kdy by toto řízení trvalo ještě déle, kdyby oba účastníci nepřistoupili k uzavření soudního smíru. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a současně náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i za odvolacího řízení.

5. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila a svoji účast na jednání odvolací soudu omluvila, aniž žádala o odročení jednání.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v odvolacím jednání v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

8. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých skutkových zjištění vyšel, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce, odůvodnění rozsudku je přesvědčivé a jde o rozhodnutí přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu. Rovněž právní posouzení věci je správné.

9. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně není dán, neboť v namítaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

10. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákon a též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že přiměřenost délky soudního řízení je třeba hodnotit s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele, postup vnitrostátních orgánů a rovněž podle toho, co je pro stěžovatele v řízení v sázce. Nahlédnutí délky konkrétního řízení optikou těchto kritérií, která odpovídají kritériím § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona pak umožňuje učinit závěr o tom, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na její projednání v přiměřené lhůtě. Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

13. K porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Pro tyto účely Nejvyšší soud vymezil pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu, a to tak, že průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení, avšak k porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 2995/2017).

14. Správně soud prvního stupně dospěl k závěru, že řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 4 roky a 2 měsíce. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován.

15. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že postup soudů byl plynulý, koncentrovaný a bez průtahů mezi jednotlivými úkony. S tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje, vyjma menší prodlevy v roce [rok] v souvislosti s námitkami a doplňování znaleckého posudku a vyúčtování znalce. Tento ojedinělý průtah lze tolerovat, neboť správně soud prvního stupně dovodil, že celková délka řízení není nepřiměřená. Po skutkové i právní stránce vykazovalo namítané řízení vyšší míru složitosti, jeho předmětem bylo vypořádání společného jmění účastníků jako bývalých manželů, přičemž rozsah hodnot k vypořádání byl rozsáhlý. V řízení bylo rozhodováno o osvobození žalobkyně od soudních poplatků, byla nařízena mediace, byly vypracovávány tři znalecké posudky, z nichž jeden opakovaně doplňován, a rozhodováno o znalečném. V řízení byla vyslechnuta řada svědků (15) a prováděno dokazování obsahem velkého množství listin. Význam předmětu řízení byl pro žalobkyni standardní a ukončen byl smírem účastníků.

16. Délka posuzovaného řízení, byť 4 roky a 2 měsíce, byla přiměřená ke všem shora uvedeným okolnostem, a proto je správný závěr soudu prvního stupně, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

17. Z důvodů shora uvedených odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně výsledku sporu odpovídajícího výroku o náhradě nákladů řízení.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalované v odvolacím řízení náklady nevznikly.