pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 46C 147/2021-68,

1. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46C 147/2021-68, žalované uložil, aby žalobci zaplatila [částka] (výrok I.), co do částky [částka] žalobní návrh zamítl (výrok II.) a úspěšnější žalované přisoudil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Žalobce se návrhem na zahájení řízení domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Kroměříži v trestním řízení vedeném proti žalobci pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl obviněn ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku a dne [datum] vydal orgánům činným v trestním řízení osobní automobil Opel Omega, [registrační značka], r. v. 1997, technický průkaz č. UC [číslo], osvědčení technického průkazu č. UA [číslo], dva klíče od vozidla, jako hmotné věci důležité pro trestní řízení. Posléze Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl o postoupení věci podle § 222 trestního zákoníku Městskému úřadu v Kroměříži, nicméně nerozhodl bezodkladně o vrácení vydaných věcí, byť tak učinit měl. O vydání věcí rozhodl až usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2T 119/2016-109, které nabylo právní moci dne [datum] Městský úřad v Kroměříži postoupenou věc odložil. Vozidlo žalobce bylo od [datum] do [datum] na odstavném parkovišti v [obec], a když bylo vydáno žalobci zpět, bylo již rezavé, bez technické prohlídky, a proto žalobce vozidlo předal do zařízení ke sběru autovraků. Okresní soud rozhodl o vydání vozidla v nepřiměřené dlouhé době, čímž se dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též„ OdpŠk“, a v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu žalobci vznikla škoda ve výši [částka] (v době vydání vozidla orgánům činným v trestním řízení šlo o vozidlo pojízdné a obchodovatelné za [částka], zatímco v době vrácení bylo již bez hodnoty), a dále nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit peněžitým plněním ve výši [částka]. Předmětný nárok předběžně uplatnil dne [datum] u žalované, ale žalovaná jeho žádosti nevyhověla.

3. Žalovaná na svoji obranu vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy a ve věci nároku na náhradu škody odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4973/2014, z něhož dovodila, že v projednávané věci není v příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem soudu a snížením obvyklé ceny vozidla v důsledku plynutí času. K poklesu obvyklé ceny žalobcova vozidla by totiž došlo bez ohledu na existenci či neexistenci nesprávného úředního postupu, který tak nelze považovat za příčinu vzniku škody. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění majetkové a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 OdpŠk, neboť předběžně předmětné nároky uplatnil u žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná na svoji obranu vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy (na zaplacení [částka]), soustředil pozornost na zjištění skutečností rozhodných pro posouzení této námitky a uzavřel, že žalobce tento nárok uplatnil po marném uplynutí promlčecí doby dle § 32 odst. 3 OdpŠk a žalobní návrh na zaplacení částky [částka] zamítl. Zamítavé rozhodnutí není předmětem odvolacího řízení.

5. Ve věci nároku na náhradu škody (na zaplacení částky [částka]) soud prvního stupně předně dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu okresního soudu došlo, protože vozidlo nebylo vydáno žalobci bezodkladně po té, co trestní řízní skončilo (dne [datum]), ale bylo vydáno žalobci zpět až dne [datum] Okresní soud nerozhodl o vrácení věci v přiměřené lhůtě, čímž se dopustil nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk. Žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla škoda. Bylo totiž prokázáno, že před zahájením trestního stíhání bylo vozidlo oceněno na [částka] a žalobce měl koupěchtivého zájemce za kupní cenu [částka]. Soud prvního stupně konstatoval, že vozidlo by bylo za [částka] obchodovatelné i po asi pěti měsících, které uběhly od vydání vozidla do skončení trestního řízení, z čehož dovodil, že žalobci ušel v důsledku nesprávného úředního postupu okresního soudu zisk [částka], protože v době navrácení vozidla žalobci již vozidlo obchodovatelné nebylo. Ušlým ziskem je majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k určitému zisku. V důsledku nepřiměřené délky řízení bylo dosažení zisku zmařeno, neboť v důsledku degradace bylo vozidlo neprodejné a bylo předáno k likvidaci. Námitku žalované odkazující na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 4973/2014 označil za nedůvodnou, neboť nebýt nesprávného úředního postupu, žalobce by vozidlo mohl se ziskem zpeněžit. Žalované uložil, aby žalobci zaplatila [částka].

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a úspěšnější žalované přiznal právo na náhradu v rozsahu 77,6 % účelně vynaložených nákladů, tj. [částka]. Žalobci uložil, aby tuto částku žalované zaplatil v obecné třídenní lhůtě.

7. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, souvisejícím výroku o nákladech řízení (výroky I. a III.) a namítla, že k přiznání nároku na náhradu škody ([částka]) absentuje příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem ve formě nesprávného úředního postupu a tvrzenou škodou. Podle žalované soud prvního stupně své rozhodnutí ve vztahu k vzniku a výši škody postavil na skutkovém zjištění, že před zabráním věci mělo dojít k prodeji předmětného automobilu, z čehož učinil závěr, že pouze v důsledku délky trvání zajištění k prodeji nedošlo, ale opomněl vzít do úvahy obsah vyjádření žalobce při jednání dne [datum], kdy ústy své právní zástupkyně uvedl, že„ Žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody, a to znehodnocením osobního vozidla ve výši [částka], a to z toho důvodu, že toto vozidlo bylo zajištěno jako věc důležitá pro trestní řízení.“ Poukázala též na to, že žalobce výslovně uvedl, že od zamýšlené kupní smlouvy sám odstoupil, přičemž zdůraznila, že právě prodej automobilu byl předmětem trestního řízení, tudíž o jeho hladkém průběhu a výdělku na straně žalobce lze důvodně pochybovat. Namítla tedy, že soud prvního stupně nesprávně posoudil příčinnou souvislost mezi (nesporným) nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce zajištění vozidla a žalobcem tvrzenou škodou. Navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí změnil tak, že návrh na zaplacení částky [částka] zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení.

8. Oba účastníci v odvolacím řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

9. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 3 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

11. Zákon č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu za škodu, jsou-li současně splněny následující tři předpoklady: 1) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či se dopustil nesprávného úředního postupu, 2) poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), 3) škoda je v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2Cdon 129/97, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich.

12. Mezi účastníky je nesporné, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, protože Okresní soud v Kroměříži nerozhodl v přiměřené lhůtě o vrácení věci, vydané pro účely trestního řízení, jíž pro tyto účely již nebylo třeba (§ 80 odst. 1 trestního řádu). Spornou zůstala otázka, zda žalobcem tvrzená škoda je v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem.

13. Žalobce v žalobě skutkové uplatněný nárok na náhradu škody vymezil takto:„ V době, kdy vozidlo bylo vydáno ze strany žalobce, tak bylo pojízdné s platnou technickou prohlídkou, obchodovatelné za částku [částka], což vyplývá ze spisu OS [obec], sp. zn. [spisová značka], a v mnohem vyšší užitné hodnotě pro žalobce, kterou ani žalobce nepožaduje. V době převzetí vozidla na základě usnesení o vrácení věci, bylo vozidlo zcela nepojízdné, rezavé, bez hodnoty, a mohlo být pouze předáno k likvidaci. Proto vznikla žalobci škoda ve výši [částka]“ Dále uvedl, že na náhradě škody požaduje zaplatit [částka] jako hodnotu vozidla. Shodně nárok vymezil také v replice k vyjádření žalované i při ústním jednání.

14. Žalobce tedy vycházel z předpokladu, že mu vznikla škoda tím, že za dobu od [datum] do [datum] se snížila obvyklá cena jeho motorového vozidla proto, že mu nebylo bezodkladně vydáno rozhodnutí o vydání jeho vozidla zpět (žalobce netvrdil, že mu ušel zisk, jakým způsobem a v jakém rozsahu).

15. Předestřenou otázku řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4973/2014, a jeho závěry jsou přiléhavé i pro rozhodnutí v projednávané věci. V tomto rozsudku Nejvyšší soud uvedl, že podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 312/05, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na [webová adresa]).

V poměrech projednávané věci to znamená, že lze nesprávný úřední postup soudu spočívající v nepřiměřené délce řízení o vrácení věci vydané pro účely trestního řízení považovat za příčinu poklesu obvyklé ceny vozidla jen tehdy, pokud, nebýt této příčiny, by k jejímu poklesu nedošlo.

16. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem; protože zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem blíže nedefinuje pojem škody, ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“.

Podle § 2952 o. z. věta prvá se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

17. Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Rozlišuje se přitom škoda na věci, resp. majetku, a škoda na zdraví. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu. Majetkový stav, který je zde východiskem ke zjištění existence škody a k vyčíslení její výše, je tvořen především souhrnem hmotných předmětů (věcí) o určité hodnotě vyjádřené v penězích a jiných hodnot či práv, jsou-li penězi ocenitelné; oproti tomu pasiva se do hodnoty majetkového stavu promítají negativně. Ke zmenšení majetkového stavu dochází tím, že se zmenší hodnota jeho aktiv takovým způsobem, že jeho celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Z toho je zřejmé, že porovnání hodnot majetkového stavu pro účely náhrady škody je možné pouze převodem na peníze, které, jak už bylo řečeno, plní úlohu všeobecného ekvivalentu.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim.

19. Žalobce konstruuje svou škodu jako rozdíl mezi obvyklou cenou vozidla v době vydání orgánům činným v trestním řízení ([datum]) a jeho obvyklou cenou v době vrácení vozidla ([datum]). Z citovaného § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. je zřejmé, že se obvyklou cenou rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Obvyklá cena je proto určována poměry na trhu s určitým zbožím, v daném případě s osobními vozidly. Žalobcem tvrzený pokles obvyklé ceny vozidla je pak odvislý od poměrů na daném trhu, který je na žalobcem tvrzeném nesprávném úředním postupu zcela nezávislý. Jinak řečeno, k poklesu obvyklé ceny žalobcova vozidla by došlo bez ohledu na existenci či neexistenci nesprávného úředního postupu, který proto nelze považovat za jeho příčinu.

20. Odvolací soud z popsaných důvodů dospěl k závěru, že právní posouzení žalovaného nároku soudem prvního stupně nebylo správné, a proto rozhodnutí o návrhu na zaplacení [částka] podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a návrh zamítl.

21. V souvislosti se změnou rozhodnutí o věci samé odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu na [částka] ([částka] za vyjádření k žalobě, [částka] za odvolání). Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní.