pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 5C 275/2018-109,

5. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalobci, kteří namítali, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Odůvodnění napadeného rozsudku považují za nepřezkoumatelné pro svoji obecnost a strohost. Nesouhlasí s tím, že ke dni zaplacení sjednané zápůjčky ve výši [částka] k rukám žalované, což je platební místo, ve prospěch žalobců jako vydražitelů, se nejednalo o bezdůvodné obohacení. Je třeba přihlédnout k tomu, že předmět zápůjčky nebyl poskytnut zapůjčitelem [jméno] [příjmení] jako fyzickou osobou, ale [právnická osoba] Service, s.r.o., tedy zcela jinou osobou, než bylo sjednáno ve smlouvách samotných, a o tom se žalobci dozvěděli až v průběhu soudního řízení v roce 2021. I kdyby s touto argumentací odvolací soud nesouhlasil, pak k bezdůvodnému obohacení žalované došlo bezpochyby později, a to konkrétně okamžikem, kdy nebyla realizována smlouva o převodu obchodního podílu v [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum], tj. v okamžiku, kdy smlouva pozbyla platnosti a účinnosti, a to odstoupením žalobců ze dne [datum], které žalované bylo doručeno dne [datum]. Uvedená zápůjčka [částka] byla skutečně použita na nákup dražených nemovitostí, soud se však nevypořádal se skutečností, že z důvodu nerealizování smlouvy o převodu obchodního podílu žalovaná nabyla vydražené nemovitosti v hodnotě [částka] za finanční prostředky, tedy za peníze, které jí poskytli žalobci na základě sjednané zápůjčky. Žalovaná za cizí peníze tedy nabyla nemovité věci v hodnotě minimálně [částka]. Žalobci na počátku tvrdili, že chtějí vrátit předmět zápůjčky ve výši [částka], protože nevěděli, zda zápůjčka byla skutečně poskytnuta a konkrétně kým, o této skutečnosti svědčilo i vyjádření [právnická osoba], které je založeno ve spise. Až v průběhu soudního řízení v roce 2021 bylo postaveno najisto, že žalovaná skutečně obdržela finanční prostředky na svůj účet, ale ne od [jméno] [příjmení], ale od [právnická osoba] Servis, s.r.o. Až v tento okamžik žalobci zjistili, že žalovaná skutečně zápůjčku obdržela a kdo ji žalované poskytl, a to je významné z hlediska běhu promlčecí lhůty. Žalovaná v okamžiku, kdy nabyla nemovitosti za mnohem větší tržní hodnotu, než předmět zápůjčky, a následně zjistila, že smlouva o převodu obchodního podílu nebude ze strany žalobců naplněna, měla povinnost se se žalobci vypořádat, protože žalobci nadále dluží zapůjčiteli [částka] s příslušenstvím a za své peníze nic nezískali. Ze strany žalované došlo ke zcizení a zastavení vydražených nemovitostí, což žalobci zjistili z katastru nemovitostí, a v průběhu soudního řízení zjistili, že předmět zápůjčky poskytl někdo jiný, než bylo původně deklarováno, odstoupili od sjednané smlouvy o převodu obchodního podílu, protože plnění smlouvy z jejich strany ztratilo smysl. Po žalované požadují finanční plnění odpovídající vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení, kdy nemovitosti, jenž nabyla žalovaná, získala z právního titulu, který odstoupením od smlouvy odpadl, případně nikdy nevznikl, protože zápůjčku neposkytla fyzická osoba [jméno] [příjmení]. Žalobci navrhli doplnit dokazování o usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], případně si vyžádat celý trestní spis, kde jsou uvedeny tyto skutečnosti, a dále doplnit dokazování znaleckým posudkem, který by určil obvyklou hodnotu nemovitostí ke dni dražebního příklepu, které žalovaná nabyla do svého vlastnictví za finanční prostředky žalobců ve výši [částka]. Promlčecí lhůta neběží a staví se také po dobu, kdy je věřiteli bráněno právo uplatnit hrozbou, popřípadě, když věřitel právo neuplatnil v důsledku lstivého uvedení v omyl. Jestliže zápůjčku poskytla jiná osoba, než deklarovaný [jméno] [příjmení], pak je otázkou, zda není smlouva o zápůjčce, smlouva o zprostředkování a smlouva o převodu obchodního podílu jako taková, absolutně neplatná, protože žalobci byli uvedeni v omyl a běžela by promlčecí lhůta 10 let. Z těchto důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného a ztotožnila se s důvody tam uvedenými.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud odkazuje, se závěry uvedenými tam se ztotožňuje a odvolací námitky žalobců nepovažuje za důvodné. Žalobci požadovali žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované na základě smlouvy o převodu obchodního podílu, která byla mezi účastníky uzavřena dne [datum], včetně dodatku [číslo] k této smlouvě.

9. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.).

10. Bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).

11. Promlčecí lhůta trvá 3 roky (§ 629 odst. 1 o. z.).

12. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§ 638 odst. 1 o. z.).

13. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za 15 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§ 638 odst. 2 o. z.).

14. Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li to zákon (§ 2001 o. z.).

15. Autonomie vůle, specificky ztělesněná v autonomii smluvní, tj. ve volnosti uzavírání smluv, nemůže znamenat jenom volnost výběru typů smluv, výběru smluvního partnera, utváření obsahu smluv, volnosti formy, ale znamená i možnost svobodně se dohodnout na zániku smluvního vztahu a na důsledcích dohody o zrušení smlouvy (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 670/02).

16. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že na účet žalované byla složena částka [částka] jako na platební místo, které bylo sjednáno příkazní smlouvou, respektive dodatkem [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobci jako dlužníky a [jméno] [příjmení] jako věřitelem. Skutečnost, že tato částka byla na účet žalované složena, byla v průběhu řízení prokázána a je bez právního významu pro posouzení této věci, zda částka byla složena z účtu [jméno] [příjmení] či společnosti [právnická osoba] Soud prvního stupně správně uzavřel, že částka byla na účet žalované zaplacena jakožto na sjednané platební místo podle příkazní smlouvy a nemohlo jít o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná částku použila na účast v elektronické dražbě nemovitostí a nemovitosti pro žalobce vydražila, splnila tedy svá smluvní ujednání a jenom pro případ, že by se tak nestalo, byla žalovaná zavázána vrátit částku [částka] do [datum] na účet věřitele [jméno] [příjmení]. Protože žalovaná svoji povinnost ze smlouvy splnila, nebylo její povinností předmětnou částku vrátit a nešlo na její straně o bezdůvodné obohacení. V průběhu řízení žalobci dne [datum] odstoupili od smlouvy o převodu obchodního podílu, která byla uzavřena dne [datum], a toto odstoupení doručili jednateli žalované společnosti dne [datum]. Jak vyplývá z čl. III. 4 smlouvy o převodu obchodního podílu, která byla mezi účastníky uzavřena dne [datum], účastníci si ujednali možnost odstoupení od této smlouvy, ale pouze pro prodávajícího, tedy pro žalovanou společnost, nikoliv však pro žalobce, a to pouze pokud se kupující dostane do prodlení s úhradou ceny, k čemuž posléze i došlo. Žalovaná společnost možnost odstoupení nevyužila. Dle názoru odvolacího soudu proto žalobci neměli ani právo odstoupit od této smlouvy. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že s ohledem na žalovanou uplatněnou námitku promlčení by takový jejich hypotetický nárok byl promlčen, neboť promlčecí lhůta počala běžet dne [datum], tedy následující den po uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu dne [datum], tato promlčecí lhůta je tříletá a skončila dne [datum]. Výklad běhu promlčecí lhůty a její délky tak, jak byl proveden žalobci v odvolání, nelze akceptovat, neboť k odstoupení žalobců od smlouvy o převodu obchodního podílu došlo dne [datum], mohlo k tomu dojít bezpochyby dříve či později a počátek běhu promlčecí lhůty rozhodně nelze vázat na zcela nejistou okolnost, která může nastat kdykoliv. V souzené věci je primární, že žalovaná pro žalobce splnila, k čemu se smluvně zavázala, přičemž oni svá smluvní ujednání nesplnili a nikdy nezaplatili zbývající část kupní ceny za převod obchodního podílu, k čemuž se smluvně zavázali. Přesto ponechali celé věci volný průběh, začali ji řešit až s odstupem velmi dlouhé doby a důsledkem je zamítnutí jejich požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Podle § 4 odst. 1 o. z. má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. V souzené věci navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobci uzavírali smlouvy týkající se značných finančních částek a majetkových hodnot a dá se tedy očekávat, že měli vystupovat s náležitou opatrností.

17. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud napadený rozsudek za správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byla žalovaná procesně úspěšná a vznikly jí náklady za jeden úkon ve výši [částka] dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen AT, 1x [částka] za náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tedy celkem [částka].

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.