pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 27C 226/2019-107,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku [tel. číslo] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované vrácení finanční částky poukázané jí z domnělého právního titulu podle nájemní smlouvy ze dne [datum], [číslo] jejích čtyř dodatků, jež byla uzavřena s žalovanou jako nájemcem, resp. právním nástupcem původního nájemce, [právnická osoba] S.p.A., sídlem [adresa], [ulice] republika. Předmětem nájmu byly vymezené části dvou budov v areálu železniční stanice [obec] - hlavní nádraží, jednak nové odbavovací haly na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, jednak Fantovy budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Vinohrady. Doba nájmu skončila uplynutím desetileté doby nájmu podle článku 5. 1. nájemní smlouvy, jež započala běžet dnem [datum], tj. dnem právní mocí stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne [datum rozhodnutí], zn. [číslo] DÚ/NK, a uplynula dnem [datum]. Žalovaná přes výzvy žalobkyně k datu skončení nájmu nepředala předmět nájmu žalobkyni, přičemž povinnosti nájemce přestala plnit. Žalobkyně na základě znaleckého posouzení technického zhodnocení předmětu nájmu znaleckým ústavem TPA Valuation & [právnická osoba] uhradila dne [datum] žalované částku [částka]. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne [datum] vyplynulo, že platba části v rozsahu částky [částka] byla provedena z titulu úhrady žalovanou tvrzeného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu podle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k vrácení částky [částka] z důvodu bezdůvodného obohacení, leč marně. Žalovaná se bránila tvrzením, že žalobkyně částku [částka] uhradila na nákladech za technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval, a plněním na takto výslovně označený právní titul došlo zároveň k uznání dluhu. Žalobkyně se domáhá vrácení uvedené částky na základě právního názoru zdejšího soudu vyjádřeného v nepravomocném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č j. 17C 188/2016-621, jenž byl překonán v odvolacím řízení vedeném Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 51Co 344/2019 Odvolací soud vyslovil, že na technické zhodnocení bylo ze strany žalobkyně plněno řádně z důvodu podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, žalobkyně zaplatila žalované žalovanou částku po právu a k bezdůvodnému obohacení žalované nedošlo.

3. Soud prvního stupně provedl účastníky navrhované důkazy, které označil v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, a na základě jejich hodnocení dospěl ke zjištěním, která popsal v napadeném rozsudku, a věc právně posoudil podle ustanovení, která citoval a vysvětlil v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje a skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje. Dne [datum] uzavřely žalobkyně jako pronajímatel, resp. jako právní nástupce původní pronajímatelky a žalovaná jako nájemce, resp. právní nástupce původního nájemce, [právnická osoba] S.p.A., smlouvu o nájmu [číslo] včetně dalších čtyř dodatků, jejímž předmětem byly vymezené části dvou budov v areálu železniční stanice [obec] - hlavní nádraží, jednak nové odbavovací haly na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nové Město, jednak Fantovy budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v katastrální území Vinohrady. Doba nájmu skončila uplynutím desetileté doby nájmu podle ustanovení 5.1. nájemní smlouvy, jež počala běžet právní mocí stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne [datum rozhodnutí] pod zn. [číslo] DÚ/NK, tj. dnem [datum rozhodnutí], a uplynula dnem [datum]. Žalovaná přes výzvy žalobkyně k datu skončení nájmu žalobkyni nepředala předmět nájmu, přičemž povinnosti nájemce přestala plnit. Platba částky [částka] byla provedena z titulu úhrady žalovanou tvrzeného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu podle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. To žalobkyně sama výslovně uvedla ve svém dopise ze dne [datum], přičemž šlo o úhradu nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval. V řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 17C 188/2016 se žalovaná domáhala žalobou došlou soudu dne [datum] dalších pohledávek ve výši [částka], přičemž v části [částka] z tvrzeného titulu nároku na úhradu zůstatkové ceny realizovaného technického zhodnocení předmětu nájmu s odkazem na ustanovení [číslo] nájemní smlouvy, tj. z titulu shodného, podle kterého jí byla dne [datum] uhrazena žalobkyní částka [částka]. Na základě odvolání proti rozsudku prvního stupně ze dne [datum] Městský soudu v Praze rozhodl o věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51Co 344/2019-744, tak, že tento rozsudek ve vztahu k žalobkyni ve výrocích týkajících se předmětné úhrady zrušil; vyslovil právní názor, že na technické zhodnocení bylo ze strany žalobkyně plněno z právního důvodu ustanovení čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, tedy, že žalobkyně zaplatila žalované žalovanou částku po právu. Soud prvního stupně dovodil, že je vázán názorem vyššího soudu v předchozím řízení, v němž vyplynula odpověď na nyní řešenou předběžnou otázku, tj. zda nárok žalované ve výši [částka] je po právu. Uzavřel, že žalovaná měla svůj nárok podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy za důvodný. Soud prvního stupně také přihlédl k tomu, že dovolací soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26Cdo 2894/2020-821, nijak nezpochybnil závěry soudu odvolacího v uvedené věci, pokud šlo o základ nároku, pouze se zabýval otázkou jeho příslušenství, nikoliv o věc samu. Žalobkyně žalované dobrovolně plnila částku [částka] na základě znaleckého posudku, který nechala sama vypracovat jako podklad pro své plnění ve prospěch žalované, ačkoliv jí byl znám obsah článku [číslo] nájemní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi řízení. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, které vyčíslil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v odůvodnění rozsudku.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém předně konstatovala, že právní závěr v písemném vyhotovení rozsudku soud prvního stupně neprezentoval při vyhlášení rozsudku, kdy v rámci stručně podaného zdůvodnění konstatoval právní stanovisko shodné s právním stanoviskem žalobkyně, tedy, že žalované nevznikl v případě skončení nájmu uplynutím sjednané doby nájmu nárok na úhradu daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu. Žalobkyně nepovažovala za správnou argumentaci soudu prvního stupně o vázanosti v rozhodování, neboť v tomto soudním řízení není Obvodní soud pro Prahu 1 vázán dílčím právním závěrem senátu 51Co Městského soudu v Praze, jenž byl zaujat v jiném soudním řízení. Zaujatý závěr je v přímém rozporu s vůlí smluvních stran vyjádřenou v obsahu zmíněného smluvního ujednání v kontextu s ostatním obsahem nájemní smlouvy. Žalobkyně při interpretaci čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy vychází primárně z jeho jazykového výkladu, a to jak s odvoláním na judikaturu Nejvyššího soudu, tak s ohledem na skutečnost, že i přes opakované výzvy žalovaná neposkytla žádné další podklady či informace, které by zdůvodňovaly výklad odlišný. Vyjde-li tedy žalobkyně z vlastního textu čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy, obsahuje první věta zmíněného ustanovení ujednání smluvních stran o povinnosti nájemce uhradit pronajímateli náklady vynaložené na technické zhodnocení předmětu nájmu, které byl nájemce povinen podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy realizovat po dobu trvání nájemní smlouvy na vlastní náklady. Tyto vynaložené náklady neměly být hrazeny v jejich celé vynaložené výši, ale opět podle zmíněné první věty čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy ve výši jejich daňové zůstatkové ceny. Sjednaná doba nájmu uplynula ke dni [datum], kdy tedy došlo k naplnění podmínky pro aplikaci věty třetí čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy. Obsahem tohoto smluvního ujednání pak byla výslovná dohoda smluvních stran o tom, že ke zmíněné vymezené době se výdaje vynaložené nájemcem na technické zhodnocení předmětu nájmu stávají nepeněžním plněním realizovaným ještě nad rámec sjednané povinnosti nájemce k úhradě nájemného. Za toto sjednané naturální plnění rovněž pronajímatel nájemci nic nehradil, neboť se jednalo o sjednané věcné plnění nájemce ve prospěch pronajímatele. Pro případ skončení nájmu uplynutím sjednané doby nájmu pak bylo určeno ve větě třetí čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy jako další naturální plnění ve prospěch pronajímatele provedené technické zhodnocení předmětu nájmu. Na této dohodě smluvních stran neshledává žalobkyně cokoliv pochybného či nesrozumitelného. Žalobkyně proto neshledává důvodu k tomu, aby jí byl v rozporu se zněním věty třetí čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy upírán nárok na naturální plnění, k němuž se nájemce zavázal oproti smluvně sjednaným právům, z nichž žalovaná, jako nájemce, profitovala. Žalobkyně proto odmítá, že by částku ve výši [částka] poukázala dne [datum] k úhradě části žalovanou požadované pohledávky, o níž by v té době jednoznačně věděla, že neexistuje. Zdůraznila, že do závazků pronajímatele z nájemní smlouvy vstoupila ke dni [datum] jako právní nástupce původního pronajímatele, jímž byla společnost [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o koupi části závodu ze dne [datum]. Neúčastnila se kontraktačních jednání při uzavření nájemní smlouvy v roce [rok], ani realizace sjednaných závazků v průběhu deseti let trvajícího nájemního vztahu. Žalobkyně proto musela v dané věci vycházet z obsahu nájemní smlouvy, tedy i z textu čl. 8 [číslo]. Ze vzájemné písemné korespondence mezi účastníky jednoznačně vyplynulo, že se žalobkyně intenzivně snažila o zajištění podkladů a informací potřebných k jednoznačnému určení existence či neexistence pohledávek uplatněných po skončení nájmu žalovanou. Žalobkyně považovala aplikaci ustanovení § 2297 odst. 1 občanského zákoníku na posouzení předmětu sporu za zcela nepodloženou a nesprávnou. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání vyvracela důvody odvolání a navrhla, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v odvolacím jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

8. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých skutkových zjištění vyšel, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce, odůvodnění rozsudku je přesvědčivé a jde o rozhodnutí přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu. Odvolací námitky nemohou obstát.

9. Především soud prvního stupně správně posoudil otázku plnění, poskytnutého žalobkyní dne [datum] žalované v žalované výši [částka], neboť podle ustálené judikatury vyšších soudu je to dlužník, kdo určuje, na jaký dluh vůči věřiteli má být jeho plnění použito, není-li dohodnuto jinak; žalobkyně ve svém dopise ze dne [datum] jednoznačně uvedla, že částku [částka] plní na svůj závazek podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, tj. na úhradu nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny, odepisované nájemcem podle vypracovaného znaleckého posudku. Ani odvolací soud nemá důvod odchýlit se od závěru, který zaujal odvolací soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51Co 344/2019-744, a který se shoduje s daným případem ohledně předmětu, zejména z důvodu legitimního očekávání, tj. že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích (§ 13 o. z.). Nárok, vyplývající z čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, spočívající v úhradě vynaložených nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele podepisoval, žalovaná má. Jak vyplývá z citovaného rozsudku odvolacího soudu sp. zn. 51Co 344/2019, čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy je nutno vyložit za pomoci jak jazykového, tak i logického výkladu. Podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (nyní žalované) a právním předchůdcem první žalované (nyní žalobkyně):„ nájemce zajistí na vlastní náklady v souladu se schválenou dokumentací stavby na předmětu nájmu technické zhodnocení. Pronajímatel souhlasí, že nájemce bude při splnění podmínek, uvedených v čl. 11 [číslo] a [datum] odepisovat po dobu trvání nájemního vztahu hodnotu technického zhodnocení podle rozdělení technického zhodnocení mezi nájemce a pronajímatele dokumentaci stavby způsobem, uvedeným v čl. 12.2.16. Odpisy se provádějí podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění posledních změn. [ulice] cena části předmětu nájmu na straně pronajímatele nebude zvýšena o nájemcem odepisované technické zhodnocení.“ Čl. [číslo] nájemní smlouvy je označen: Způsob vypořádání vynaložených nákladů při ukončení smlouvy uplynutím doby nájmu. Z uvedeného tedy plyne, že tento článek smlouvy stanoví způsob vzájemného vypořádání nákladů vložených nájemcem na revitalizaci předmětu nájmu při ukončení smlouvy uplynutím doby. Podle věty první tohoto článku:„ pronajímatel uhradí po skončení účinnosti smlouvy nájemci vynaložené náklady na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odepisoval způsobem, uvedeným v čl. 12 [číslo]“. Toto ustanovení tedy jednoznačně stanoví, že při ukončení nájemní smlouvy uplynutím sjednané doby je pronajímatel povinen uhradit nájemci vynaložené náklady na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, ale pouze ty náklady, které nájemce s jeho souhlasem odepisoval. To vyplývá i právě ze samotného označení čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy. Nelze proto dle názoru odvolacího soudu uzavřít, že v případě skončení nájemní smlouvy uplynutím doby, jak je tomu v daném případě, je nutno toliko aplikovat samostatně větu třetí a větu čtvrtou čl. 8 [číslo] smlouvy. Navíc tato ustanovení upravují pro případ skončení smlouvy další potenciální nároky nájemce.

Podle věty třetí a čtvrté tohoto článku:„ výdaje nájemce na technické zhodnocení jsou ke dni ukončení sjednané doby nájmu nepeněžním plněním nad rámec sjednaného nájemného v této smlouvě. Po uplynutí sjednané doby nájmu dle čl. 5 smlouvy se sjednává ocenění nepeněžitého plnění daňovou zůstatkovou cenou technického zhodnocení ve výši [částka] (slovy nula korun českých)“. Z uvedeného dle odvolacího soudu tedy plyne, že se smluvní strany dále dohodly, že„ výdaje“ nájemce na technické zhodnocení, tj. faktické výdaje, které nájemce investoval, se stávají ke dni ukončení sjednané doby nájmu, tj. ke dni uplynutí doby, na kterou byla nájemní smlouva sjednána, tedy v tomto případě ke dni [datum],„ nepeněžním plněním nad rámec sjednaného nájemného“. Věta čtvrtá stanoví, že po uplynutí sjednané doby nájmu (v tomto případě po [datum]), se sjednává ocenění nepeněžního plnění daňovou zůstatkovou cenou technického zhodnocení ve výši [částka]. Z toho dle odvolacího soudu vyplývá, že si strany dohodly, že„ faktické výdaje“ (konkrétní finanční investice) se pro případ ukončení nájemní smlouvy uplynutím doby stávají nepeněžitým plněním a toto se oceňuje částkou [částka]. Z toho logicky plyne, že na úhradu„ faktických výdajů - investic“, tj. konkrétních finančních částek, které žalobkyně (nyní žalovaná) v průběhu nájemního vztahu investovala do předmětu nájmu, nemá žalobkyně (nyní žalovaná) při ukončení nájemního vztahu právo. Nemůže tedy žádat finanční částku, kterou fakticky investovala do předmětu nájmu. To však nic nemění na skutečnosti, že má právo na úhradu„ vynaložených nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které žalobkyně se souhlasem pronajímatele odpisovala způsobem, uvedeným v čl. 12 [číslo] smlouvy“. Má tedy dle tohoto ujednání právo na úhradu„ nákladů“, avšak ve výši, v jaké je„ se souhlasem pronajímatele odpisoval“. Jiný výklad tohoto ustanovení dle odvolacího soudu nemůže obstát, neboť by bylo ustanovení věty první, vzhledem ke znění vět třetí a čtvrté nelogické a nadbytečné. Toto ostatně vyplývá i z věty páté čl. 8 [číslo] smlouvy, když strany se dohodly, že toto ustanovení sjednávají v souladu s § 667 odst. 1 věta první a druhá občanského zákoníku a § 23 odst. 6 písm. b) zákona o daních z příjmů. Tím strany smlouvy daly jednoznačně najevo svou vůli, v jaké výši má nájemce právo při skončení nájemní smlouvy uplynutím doby na úhradu technického zhodnocení předmětu nájmu, tedy jen v té výši v jaké je se souhlasem pronajímatele odepisoval.

10. V projednávané věci je proto třeba shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši žalované částky [částka], kterou uhradila žalované na nákladech za technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval. Plněním na takto výslovně označený právní titul došlo zároveň k uznání dluhu a žalobkyni nárok na vrácení této částky nevznikl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, včetně správného výroku o nákladech řízení.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, vynaložených na zastoupení advokátem, kterou vyčíslil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, takto: odměna advokáta 2x [částka] za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (§§ 7, 8, 11 odst. 1 písm. d/, g/), paušální náhrada hotových výdajů 2x [částka] (§ 13 odst. 1 a 3), tj. [částka], k tomu 21 % DPH ze součtu odměny a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. [částka], celkem [částka] Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.