o zaplacení 911 000 Kč s příslušenstvím

1. Obvodní soud pro [adresa], dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 29. 7. 2025, č. j. [spisová značka], zastavil řízení co do částky 911 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 26. 12. 2020 do 21. 2. 2022 a od 1. 5. 2025 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobní návrh zpět (výrok I.), co do návrhu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 911 000 Kč od 22. 2. 2022 do 30. 4. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, žalobu zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil, aby zaplatila žalované náhradu nákladů řízení ve výši 113 897 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně [právnická osoba], IČO [IČO], domáhala zaplacení částky 911 000 Kč s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že mezi obligačním dlužníkem [právnická osoba], dále jen [právnická osoba], a věřitelem [právnická osoba], spořitelní družstvo, dále jen [právnická osoba], byla dne 6. 3. 1014 uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo], na jejímž základě byl společnosti [právnická osoba] dne 18. 3. 2014 poskytnut úvěr 8 250 000 Kč, sjednán úrok 10,25 % ročně, poplatek za správu úvěru 1 250 Kč měsíčně; dlužník se zavázal zaplatit úvěr formou měsíčních splátek po 91 171 Kč počínaje ode dne 31. 3. 2014. Smlouvou o převzetí ručení ze dne 5. 3. 2014 převzala žalovaná ručitelský závazek za splacení závazku obligačního dlužníka v plném rozsahu. Pohledávka věřitele byla postoupena žalobkyni [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 3. 2018, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 28. 3. 2018. Dne 15. 12. 2020 došlo k zesplatnění úvěru, neboť dlužník [právnická osoba] od února 2018 dluh nesplácel v souladu se smlouvou. Žalobkyně dne 17. 1. 2022 vyzvala žalovanou jako ručitelku, aby jí zaplatila částku 911 000 Kč, leč marně. Žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 911 000 Kč s úrokem z prodlení od 26. 12. 2020 do zaplacení a na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

3. V průběhu řízení soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 11. 2022, č. j. [spisová značka], připustil, aby do řízení namísto žalobkyně [právnická osoba] vstoupila [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], které byla předmětná pohledávka za [právnická osoba] postoupena.

4. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a na svoji obranu uvedla, že žalobkyně zavinila, že pohledávka nebyla dosud uhrazena dlužníkem [právnická osoba], tudíž podle § 2022 o. z. žalované svědčí právo plnění odepřít. Žalobkyně měla možnost vymoci svou pohledávku exekučně, ale navrhla zastavení exekuce. Dále žalobkyně zahájila dne 5. 9. 2018 proti [právnická osoba] insolvenční řízení, návrh ale vzala zpět dne 9. 1. 2019. Žalobkyně také měla možnost domáhat se uspokojení svého nároku realizací zástavního práva, vedla řízení o soudním prodeji zástavy u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a byť jejím návrhům na nařízení prodeje zástavy bylo vyhověno, k vlastnímu výkonu rozhodnutí již nepřistoupila.

5. V průběhu jednání konaného dne 3. 7. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do jistiny 911 000 Kč a úroku z prodlení z této částky od 26. 12. 2020 do 21. 2. 2022 a od 1. 5. 2022 do zaplacení, neboť uvedená částka jí byla dne 1. 5. 2025 vyplacena na základě zpeněžení majetku dlužníka [právnická osoba] v insolvenčním řízení; žalovaná vyjádřila se zpětvzetím souhlas. Soud prvního stupně podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. v popsaném rozsahu řízení zastavil (výrok I. rozsudku). Předmětem řízení zůstal uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 911 000 Kč od 22. 2. 2022 do 30. 4. 2025 a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá zjištění opřel, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a skutkové a právní závěry soudu prvního stupně dále jen stručně shrnuje.

7. Pohledávka věřitele [právnická osoba] byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2018 postoupena společnosti [právnická osoba].; v průběhu řízení byla pohledávka smlouvou ze dne 15. 6. 2022 postoupena žalobkyni.

8. Společnosti [právnická osoba], dále jen [právnická osoba], jako dlužník, a [právnická osoba], spořitelní družstvo, dále jen [právnická osoba], jako věřitel, uzavřely dne 6. 3. 1014 smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě byl společnosti [právnická osoba] dne 18. 3. 2014 poskytnut úvěr 8 250 000 Kč, sjednán úrok 10,25 % ročně a poplatek za správu úvěru ve výši 1 250 Kč měsíčně. Dlužník se zavázal úvěr zaplatit formou měsíčních splátek po 91 171 Kč počínaje ode dne 31. 3. 2014. Pohledávka věřitele byla zajištěna zástavním právem k nemovitým věcem dlužníka. Smlouvou o převzetí ručení ze dne 5. 3. 2014 převzala žalovaná ručitelský závazek za splacení závazku obligačního dlužníka v plném rozsahu. Podle obsahu notářského zápisu [spisová značka], [spisová značka], sepsaného dne 18. 3. 2014 notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], věřitel, dlužník a ručitelé (žalovaná a [tituly za jménem] [jméno FO]), v Dohodě o uznání dluhu a Dohodě se svolením k vykonatelnosti sjednali „novou konečnou splatnost dluhu“ tak, že se prodlením dlužníka s úhradou kterékoli splátky jistiny a úroku delším čtrnácti dnů stávají celá jistina a dosud naběhlý a neuhrazený úrok splatnými bez dalšího; dále bylo dohodnuto, že ručitelé jsou povinni společně a nerozdílně uhradit věřiteli celou zesplatněnou částku spolu s dlužným poplatkem a dlužnou smluvní pokutou třicátým dnem ode dne nové konečné splatnosti pro dlužníka a současně byla ujednána deseti letá promlčecí doba. Dlužník [právnická osoba] své závazky řádně a včas nehradil a výzvou ze dne 23. 4. 2018 byl vyzván k zaplacení jistiny 7 270 590,31 Kč s příslušenstvím, a to s odkazem na zmíněnou Dohodu o uznání dluhu a Dohodu se svolením k vykonatelnosti zachycené v notářském zápisu ze dne 18. 4. 2014. Věřitel za účelem uspokojení své pohledávky zahájil realizaci svých práv ze zajištění pohledávky, tedy podal návrhy na nařízení soudního prodeje zástavy (soud návrhům vyhověl a nařídil prodej zástavy), dále zahájil proti dlužníkovi exekuční řízení a již v roce 2018 iniciovala zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka jako úpadce.

9. Soud prvního stupně ve shodě s usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 6. 2019, č. j. [spisová značka], dospěl k právnímu závěru, že notářským zápisem, od něhož věřitel odvozoval zesplatnění své pohledávky, nemohly být založeny nové závazkové právní vztahy, nemohla jím být upravena splatnost úvěru jinak, než byla upravena v existující smlouvě o úvěru. Ujednání obsažená v notářském zápise, která podstatným způsobem měnila ujednání o splatnosti sjednaná v úvěrové smlouvě a zásadně se od uzavřené úvěrové smlouvy odlišovala, posoudil jako neplatná.

10. Vzhledem k obraně žalované vzal soud prvního stupně za relevantní následující skutková zjištění.

11. Žalobkyně měla možnost domáhat se uspokojení svého nároku na dlužníkovi ad 1) realizací zástavního práva k nemovitostem, neboť vedla řízení o soudním prodeji zástavy u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a jejímu návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy bylo vyhověno rozhodnutím ze dne 4. 12. 2018 (viz bod 16. odůvodnění rozsudku); ad 2) další realizací zástavního práva k nemovitostem, neboť vedla řízení o soudním prodeji zástavy u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a jejímu návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy bylo vyhověno rozhodnutím ze dne 20. 1. 2020, ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 1. 9. 2020 (viz bod 24. odůvodnění rozsudku); ad 3) žalobkyně měla dále možnost vymoci svou pohledávku exekučně, exekuční příkazy na prodej nemovitých věcí dlužníka byly vydány (viz body 17., 18., 19., 20., 21. a 22. odůvodnění rozsudku), ale žalobkyně vzala exekuční návrh nakonec zpět, čímž zmařila možnost vymožení své pohledávky (viz bod 15. odůvodnění rozsudku). Dále vzal za prokázané, že žalobkyně také zahájila dne 5. 9. 2018 proti společnosti [právnická osoba] insolvenční řízení, ale návrh vzala zpět dne 9. 1. 2019. S odstupem času pak dne 2. 4. 2020 dala podruhé podnět k zahájení insolvenčního řízení úpadce [právnická osoba] a vyzvala dlužníka k úhradě dluhu prostřednictvím přihlášky své pohledávky do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]; v rámci tohoto řízení byla posléze předmětná pohledávka z valné části uspokojena a žalobkyně vzala žalobní návrh v rozsahu plnění zpět. Nicméně v posledně vedeném insolvenčním řízení žalobkyně přihlásila pohledávku převyšující 53 mil. Kč, když tato byla popřena v rozsahu více jak 31 mil. Kč. Stejně tak z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] o nařízení prodeje zástavy ze dne 4. 12. 2018 vyšlo najevo, že žalobkyně nebyla s to doložit vznik všech tvrzených pohledávek, pročež byl v části nároku její návrh shledán nedůvodným (výrok II. předmětného usnesení). Soud prvního stupně podotkl, že nelze žalované klást k tíži, že žalobkyně bezbřeze uplatňovala své nároky v excesivní výši. Žalobkyně se mohla domoci jistiny a řádného příslušenství pohledávky jak v exekučním řízení, tak pomocí soudního prodeje zástavy, případně již v prvně vedeném insolvenčním řízení. Žalobkyně však nikdy žádnou z uvedených možností řádně nevyužila, když soudní prodej nikdy fakticky nezahájila a návrhy na zahájení exekučního řízení a insolvenčního řízení (prvého) vzala zpět. Žalobkyně byla opakovaně soudy poučena, že jí uplatněné nároky dalece přesahují nároky v daných řízení prokázané, neboť žalobkyně uplatňovala příslušenství pohledávky od zesplatnění v roce 2015 a ve vazbě na zmíněný notářský zápis, byť soudy shledaly ujednání neplatné. Žalobkyně, ač jí bylo známo právní posouzení věci o neplatnosti ujednání v notářském zápise (zejména pak rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 6. 2019, č. j. [spisová značka]), toto nijak nereflektovala a při druhém podaném insolvenčním návrhu opětovně uplatnila pohledávku vycházející z neplatného ujednání z notářského zápisu a její pohledávka byla v částce více jak 31 mil. Kč popřena.

12. Se zřetelem na shora popsané skutečnosti soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly naplněny předpoklady formulované v § 2022 o. z., a že žalované svědčí právo odepřít plnění, neboť žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) zavinila, že pohledávka nemohla být uspokojena dlužníkem, protože buď nevyužila dostupných instrumentů k jejímu uspokojení, nebo vůči dlužníku uplatňovala pohledávky řádově její nárok značně převyšující, které nebyla s to prokázat.

13. Soud prvního stupně žalobní návrh na zaplacení úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 911 000 Kč od 22. 2. 2022 do 30. 4. 2025 a zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky zamítl a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na bránění práva, kterou vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

14. Žalobkyně napadla výroky II. a III. rozsudku včasným a přípustným odvoláním, neboť měla za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. V situaci, kdy v řízení bylo ze strany žalobkyně s žalobním návrhem významně disponováno, a to z důvodu plnění na uplatněnou pohledávku přímo dlužníkem - úpadcem [právnická osoba], a kdy žalovaná nebrojila proti takovému zpětvzetí kvalifikovaným nesouhlasem, není udržitelný závěr soudu o tom, že by to měla být žalobkyně, kdo nahradí žalované náklady řízení, neboť soud o náhradě nákladů měl rozhodovat podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Plnění dlužníka je nepochybně přičitatelné žalované. V projednávané věci je důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, který byl podán důvodně, chováním dlužníka, došlo k uspokojení žalobou uplatněné pohledávky a nelze procesní zavinění na takovém zastavení řízení spatřovat na straně žalobkyně. Důvodnost podání návrhu je třeba posuzovat striktně procesně, tedy z hlediska vztahu uspokojení žalobou uplatněné pohledávky, za kterou žalovaná platně převzala ručení (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1227/09, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 1912/2015, usnesení Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]). Rozhodnutí vyjádřené ve výroku II. je dle mínění žalobkyně nesprávné, soud prvního stupně nesprávným způsobem posoudil obranu žalované a nesprávně interpretoval procesní úkony žalobkyně v exekučním řízení vedeném exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Jestliže sám prvostupňový soud dospěl k závěru, že ujednání obsažená v notářském zápise byly neplatná, pak bylo zcela racionálním chováním žalobkyně (jako oprávněné) navržení zastavení exekuce pro vady exekučního titulu. Přičítat k tíži oprávněné, že za nastalé situace v zájmu minimalizace nákladů sama navrhla zastavení exekuce, je absurdní. V řízení nebylo tvrzeno, prokázáno a zjištěno, že by obligační dlužník [právnická osoba] jakékoli plnění na žalovanou pohledávku reálně žalobkyni nabízel. Konstrukce soudu prvního stupně o zavinění žalobkyně stojí na tom, že žalobkyně poté, co byl nařízen soudní prodej zástavy, nepokračovala v druhé fázi, tedy exekuci, a dále na tom, že žalobkyně v souhrnu, vedle zaplacení jistiny dluhu s příslušenstvím, uplatňovala vůči obligačnímu dlužníku rovněž nároky ze smluvních pokut. Předmětem tohoto řízení však byl výlučně jen požadavek na zaplacení části jistiny úvěrového dluhu, o kterém mezi stranami (včetně obligačního dlužníka) prakticky nebylo sporu co do jeho důvodu i výše, kontroverze pramenily z rozdílného mínění stran o splatnosti takového dluhu. Pro dané řízení je však zcela podstatné, že dluh 911 000 Kč byl v době zahájení řízení splatný a žaloba proti ručiteli (žalobkyni) byla podána po právu. Dle mínění žalobkyně soud prvního stupně nesprávně vyložil § 2022 o. z. a hypotéze této normy podřadil nesprávně zjištěný a dezinterpretovaný skutkový stav. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 8,25 % p. a. z částky 911 000 Kč od 22. 2. 2022 do 30. 4. 2025, náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání poukázala na nedůvodnost námitky žalobkyně, že v exekučním řízení vedeném exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], vzala exekuční návrh zpět důvodně, a to pro vady notářského zápisu. Neplatnost ujednání vyjádřeného v notářském zápisu totiž pouze znamenala, že reálný nárok byl podstatně nižší vzhledem k tomu, že nedošlo k zesplatnění úvěru v červnu roku 2015; žalobkyně mohla upravit výši exekučně vymáhané pohledávky, proti čemuž by obligační dlužník neměl co namítat. Zpětvzetí exekučního návrhu a uplatnění téže zjevně nadhodnocené pohledávky v insolvenčním řízení jistě bylo právem volné dispozice věřitele, nicméně je nepochybné, že se nejednalo o účelný krok a zcela jednoznačně to v celkovém kontextu je důvodem pro postup žalované podle § 2022 občanského zákoníku. Opomenout nelze ani to, že právní předchůdce žalobkyně již proti společnosti [právnická osoba] zahájil insolvenční řízení dne 5. 9. 2018 a tento návrh vzal zpět podáním ze dne 9. 1. 2019 (řízení sp. zn. [spisová značka]), dále že na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. [spisová značka], a rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v [adresa] ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka], mohla žalobkyně vymoci své pohledávky prodejem zástavy, která by bezesporu postačovala na úhradu nejen splatných pohledávek, ale i celé v té době nesplatné jistiny úvěru. Soud prvního stupně popsaná fakta řádně vyhodnotil. V řízení vyšlo najevo, že žalobkyně nebyla vedena snahou o rychlé vymožení své pohledávky, ale s vědomím hodnotného zajištění svých pohledávek střídáním různých řízení, kde jí „hrozilo“, že se domůže jen toho, na co má skutečně nárok, držela obligačního dlužníka v šachu a ten pak z důvodu zástavních práv, zákazů nakládání s nemovitým majetkem a střídání zahajovaných a rušených exekučních a insolvenčních řízení neměl proti nadhodnoceným požadavkům žalobkyně v podstatě žádnou účelnou obranu. Toto promyšlené jednání žalobkyně či jejího právního předchůdce pak mělo jednoznačně za cíl maximalizovat výši nároku vůči obligačnímu dlužníkovi, a to ideálně až do hodnoty zajištění na nemovitostech obligačního dlužníka. Další argumentace žalobkyně, založená na tom, že v řízení nebylo zjištěno, že by obligační dlužník jakékoli plnění na žalovanou pohledávku reálně žalobkyni nabízel, se nezakládá na pravdě. Žalovaná spolu s podáním ze dne 23. 10. 2023 v tomto řízení předložila e-mailovou komunikaci mezi obligačním dlužníkem a právním předchůdcem žalobkyně, která ve svém vláknu zahrnuje komunikaci od 11. 6. 2018 do 26. 3. 2019; dne 2. 10. 2018 obligační dlužník nabídl 15 000 000 Kč a dne 29. 10. 2018 byl návrh věřitelem odmítnut, dne 7. 3. 2019 obligační dlužník nabídl 20 000 000 Kč a dne 7. 3. 2019 věřitel požadoval zaplatit do 15. 4. 2019 částku 22 836 329 Kč, načež dne 12. 3. 2019 obligační dlužník vyjádřil souhlas a požádal o lhůtu do 30. 6. 2019, načež dne 14. 3. 2019 obligační dlužník požádal o schůzku, aby se domluvil způsob realizace úhrady dluhu, když jediný způsob, jak mohl obligační dlužník požadovanou částku v krátké době uhradit, byl prodej části nemovitého majetku, který byl však postižen exekučním řízením a věcnými právy věřitele, pročež dne 18. 3. 2019 věřitel schůzku odmítl a požadoval jen sepsání nového notářského zápisu s uznáním dluhu a se svolením k přímé vykonatelnosti. Ze založené komunikace vyšla najevo snaha obligačního dlužníka najít řešení v rámci prodeje části nemovitého majetku tak, jak o tom mezi stranami bylo opakovaně jednáno, a dále setrvalé odmítání návrhů věřitelem, který požadoval potvrdit nový závazek notářským zápisem, ovšem s vědomím, že bez uvolnění nemovitého majetku nemůže obligační dlužník takový závazek nikdy splnit. Žalovaná zdůraznila, že soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil oprávněnost postupu žalované podle § 2022 o. z., správně zhodnotil provedené dokazování a správně věc právně posoudil. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 3 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

17. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

18. Vyhláška Městského soudu v [adresa] ze dne 3. 4. 2020, č. j. [spisová značka], o zahájení insolvenčního řízení stran dlužníka [právnická osoba], IČO [IČO], byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 3. 4. 2020 ve 13:27 hodin; usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 10. 6. 2021, č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba]., na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven [tituly před jménem] [jméno FO], IČO [IČO], usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10. 6. 2021 v 15:44 hodin; právní předchůdce žalobkyně dne 7. 4. 2020 přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 6. 3. 2014 (přihláška č. P-1 1.), přihlášeno 53 132 522,07 Kč a nepopřeno zůstalo 21 919 093,78 Kč, posléze na místo věřitele nastoupila žalobkyně.

19. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

20. Z citovaného ustanovení vyplývá, že věřitel musí dát zásadně nejprve možnost plnit primárnímu dlužníkovi a až teprve, není-li zajištěný dluh uspokojen řádně či včas, může požadovat plnění po ručiteli. Věřitel musí nejdříve primárního dlužníka písemně k plnění vyzvat a poskytnout mu přiměřenou lhůtu k plnění. Z uvedeného pravidla se stanoví výjimka pro případy, kdy nebylo možné výzvu provést (zřejmě z důvodů na straně dlužníka) nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

21. Podle § 2022 o. z. ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem.

22. K odepření plnění ručitelem vůči věřiteli podle § 2022 o. z. musí být postaveno najisto (prokázáno), že věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být (např. v důsledku toho, že ji věřitel řádně na dlužníkovi nevymáhal) uspokojena dlužníkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 33Cdo 951/2022, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz.

23. K úspěšnosti námitky podle § 2022 o. z. je vždy třeba postavit najisto, že v důsledku (v příčinné souvislosti) se zaviněným jednáním věřitele nemůže být pohledávka dlužníkem uspokojena.

24. Podle § 170 písm. a) insolvenčního zákona v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí.

25. V projednávané věci je postaveno najisto, že pohledávka žalobkyně co do úroku z prodlení z částky 911 000 Kč od 22. 2. 2022 (den rozhodnutí o úpadku obligačního dlužníka) do 30. 4. 2025 (den vydání plnění v insolvenčním řízení) nemůže být obligačním dlužníkem uspokojena.

26. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně jako věřitel, resp. její právní předchůdkyně, zavinila, že pohledávka nemohla být uspokojena dlužníkem, pročež žalované svědčí právo odepřít plnění vůči žalobkyni ve smyslu § 2022 o. z. Tento závěr opřel o skutkové zjištění, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, předně měla možnost domáhat se uspokojení svého nároku prostřednictvím soudního prodeje zástavy a navzdory tomu, že v řízeních o nařízení soudního prodeje zástavy uspěla (usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 4. 12. 2018, č. j. [spisová značka], dále usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 20. 1. 2020, č. j. [spisová značka], ve znění usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 1. 9. 2020, č. j. [spisová značka]) a že ve fázi exekuce byly vydány exekuční příkazy o prodeji nemovitých věcí dlužníka, navrhla nakonec zastavení exekuce s tím, že se rozhodla zvolit jiný způsob vymáhání a že připravuje insolvenční návrh. Dále žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, zahájila dne 5. 9. 2018 proti dlužníkovi insolvenční řízení, ale dne 9. 1. 2019 vzala návrh zpět. Další zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi iniciovala v roce 2020, insolvenční řízení bylo zahájeno dne 2. 4. 2020 a v tomto řízení byla žalobkyně, jak uvedeno shora, částečně uspokojena. Soud prvního stupně podotkl, že v posledně vedeném insolvenčním řízení žalobkyně přihlásila pohledávku převyšující 53 milionů korun a přihlášená pohledávka byla popřena v rozsahu více jak 31 milionů korun; žalobkyně, ač jí bylo známo právní posouzení věci o neplatnosti ujednání v notářském zápise ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], sepsaném notářkou [jméno FO], toto nijak nereflektovala a při druhém podaném insolvenčním návrhu opětovně uplatnila pohledávku vycházející z neplatného ujednání z notářského zápisu a její pohledávka byla proto ve zmíněném rozsahu popřena.

27. Žalobkyně v projednávané věci uvedla a v odvolání zopakovala, že v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] bylo jejím zcela racionálním chováním (jako oprávněné) navržení zastavení exekuce pro vady exekučního titulu, tj. notářského zápisu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], sepsaného notářkou [jméno FO], ale takto důvod svého návrhu na zastavení exekuce, neformulovala. Z obsahu usnesení soudní exekutorky ze dne 31. 10. 2019, č. j. [spisová značka], jímž byla exekuce na návrh žalobkyně zastavena, bylo zjištěno, že žalobkyně navrhla zastavení exekuce proto, že se se rozhodla zvolit jiný způsob vymáhání pohledávky a připravovala insolvenční návrh.

28. Z veřejného insolvenčního rejstříku vyšlo najevo, že v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dlužník [právnická osoba]) přihlásila dne 19. 4. 2022 žalobkyně, resp. její právní předchůdce, přihláškou pohledávky v celkové výši 53 132 522,07 Kč a jako důvod vzniku pohledávky uvedla, že jde o pohledávku z neuhrazené úvěrové smlouvy č. [číslo] ze dne 6. 3. 2014 a opět tvrdila, že pohledávka je předmětem dohody o uznání dluhu a dohody se svolením o vykonatelnosti notářského zápisu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], sepsaného notářkou [jméno FO]. Ve světle popsané okolnosti se jeví jako ryze účelové nynější tvrzení žalobkyně, že v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], reflektovala vady exekučního titulu, tj. zmíněného notářského zápisu a že právě proto navrhla zastavení exekuce.

29. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně skutková zjištění o rozhodných skutečnostech opřel o dokazování provedené a zhodnocené procesně správným způsobem a věc právně posoudil podle správného právního předpisu a aplikovaná ustanovení správně vyložil. Správný je závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, zavinila, že pohledávka nemohla být uspokojena dlužníkem, pročež žalované svědčí právo odepřít plnění vůči žalobkyni ve smyslu § 2022 o. z.

30. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

31. Jestliže žalobkyně s uplatněným nárokem (pohledávkou) neuspěla, pak nemá nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, které jsou příslušenství pohledávky.

32. Žalobkyně v rozsahu zpětvzetí žaloby zavinila, že řízení muselo být zastaveno a podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. je povinna hradit náklady žalované. Ve zbývajícím rozsahu byla žalovaná plně úspěšná a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla.

33. Neobstojí námitka žalobkyně, že její návrh byl podán důvodně a že plnění dlužníka je nepochybně přičitatelné žalované. Judikatura, na kterou žalobkyně odkázala, není pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v této právní věci přiléhavá; příčinou částečného zpětvzetí žaloby totiž nebylo chování žalované, žalovaná za obligačního dlužníka neplnila (ve zmíněné judikatuře šlo např. o situaci, kdy důvodný žalobní nárok žalobci plnila pojišťovna jako vedlejší účastník na straně žalované a plnila za žalovaného).

34. Soud prvního stupně v souladu se zmíněnými ustanoveními zákona rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady, které účelně vynaložila na bránění práva a náhradu těchto nákladů rovněž správně vyčíslil.

35. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil.

36. Úspěšné žalované odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kterou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025, vyčíslil takto: odměna 9 700 Kč počítaná z tarifní hodnoty 341 363 Kč podle § 6, § 7, § 8 odst. 1, za jeden úkon právní služby advokáta podle § 11 odst. 1 písm. k), tj. písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, dále paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč, 21% DPH, tj. 2 131,50 Kč, celkem 12 281,50 Kč. Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.