pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 8C 115/2021-25,

1. Obvodní soud pro Prahu 7, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8C 115/2021-25, zastavil řízení co do částky [částka] a příslušenství, úroku z prodlení 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil částku [částka] s úrokem z prodlení 10 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výroky II. a III.).

2. Žalobce uplatnil návrh na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] na podkladě tvrzení, že dne [datum] poskytl žalovanému bezúročnou zápůjčku [částka], leč žalovaný v dohodnutém termínu ani na následné výzvy k zaplacení peníze nevrátil, byť dne [datum] a naposledy [datum] přislíbil brzké splnění dluhu. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný již nereagoval, tudíž žalobce zahájil předmětné soudní řízení.

3. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a na svoji obranu tvrdil, že si peníze od žalobce nepůjčil, žalobce mu žalovanou částku nepředal, smlouvu o zápůjčce nesjednali, proto ani neměl potřebu reagovat na předžalobní výzvu. Zprávy„ SMS“ (komunikace účastníků přes aplikaci WhatsApp), navržené žalobcem k důkazu, se vztahovaly k jiným životním situacím. V průběhu řízení pak uvedl, že peníze si půjčil od [jméno] [příjmení], jednalo se o částku [částka], kterou jmenovanému vrátil, žalobce vystupoval jako zmocněnec [jméno] [příjmení].

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnost vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl důkazy další a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci. Z textové komunikace na WhatsApp (multiplatformní aplikace umožňující výměnu zpráv a multimediálních souborů mezi vlastníky smartphonů pomocí internetu) vzal za zjištěné, že dne [datum] žádal žalovaný žalobce:„ vem prosím ty peníze pro tchána“, žalobce odpověděl„ zítra dohodneme, mám 200“ Dne [datum] se žalobce dotázal žalovaného, zda bude schopen vrátit zbývajících„ 200 klacků“ a žalovaný odpověděl„ ano, udělám pro to všechno!“ Dne [datum] žalobce napsal žalovanému„ připomínám ty dvě kilča, konec května se blíží a 1. 6. to musím poslat na 100% dál“, žalovaný na to reagoval„ vím v sobotu jedu do [obec]“, žalobce odpověděl„ hele víš to dva měsíce“ a žalovaný reagoval„ já vím…. dělám pro to co můžu.“ Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že zná účastníky zhruba 10 let, sám žalovanému nějaké peníze opakovaně půjčoval a všechny půjčky má již uhrazeny, žalovaný půjčoval, to bylo veřejným tajemstvím. Dále vypověděl, že žalovaný si půjčoval i od žalobce, svědek byl několikrát přítomen předávání peněz, někdy to byly desítky tisíc, někdy i větší částky, naposledy to bylo něco kolem [částka] asi před třemi lety, byl přítomen i spornému předání peněz, došlo k tomu v hotovosti (v obálce) v budově Lighthouse, kde měl žalovaný kavárnu. Žalovaný posléze nabízel žalobci úhradu dluhu hodinkami. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že se žalobcem i žalovaným měl přátelské vztahy,„ xkrát se půjčovalo a vracelo“, až„ nastala tato půjčka, která se přestala splácet“. Žalovaný žalobci nabídl k úhradě hodinky, jejichž cena měla převyšovat nominální hodnotu, avšak hodinky takovou cenu neměly. Žalobce žalovanému půjčil, jednalo se o částku [částka] [anonymizováno] až [částka], může to být zhruba tak 2 roky, neustále se to řešilo, žalovaný byl neustále na dluh upozorňován a tvrdil, že situaci řeší. U předání peněz svědek nebyl, hodinky viděl, vše se řešilo v Lighthouse. Žalobce dále k důkazu navrhl a předložil audionahrávky rozhovoru účastníků pořízené bez souhlasu žalovaného. Soud prvního stupně s přihlédnutím k okolnostem daného případu důkaz provedl a z audionahrávek rozhovorů žalobce a žalovaného zjistil, že mezi nimi probíhala diskuze o výši dluhu, přičemž co do částky [částka] žalovaný dluh potvrzoval slovy:„ …na to si pamatuji (reakce na sdělení žalobce, že žalovanému fyzicky půjčil a žalovaný mu to chtěl vrátit v květnu),“„ …s touhle částkou nemám nejmenší problém,“„ ...já se ti omlouvám…prachy budou v pondělí.“ Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení toho důkazu jednotlivě i ve vztahu k dalším provedeným důkazům řídil a proč shledal, že audionahrávka byla zásadním a přípustným důkazem pro prokázání žalobních tvrzení, byť k věci byli vyslechnuti dva svědci. Jeden ze svědků totiž předání peněz přítomen nebyl a druhý sice uvedl skutečnosti, které by mohly vést k prokázání skutkových tvrzení žalobce, nicméně s odstupem času a s ohledem na větší množství proběhlých zápůjček obsahovala jeho výpověď určité nepřesnosti (zda se jednalo o totožnou částku a kdy byla zapůjčena). Ke svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] uvedl, že ji vzal za věrohodnou, byť obsahovala určité nepřesnosti ohledně času předání peněz, protože šlo o výpověď spontánní, přesvědčivou a k nepřesnostem mohlo dojít vzhledem k odstupu času i většímu množství proběhlých půjček. Dodal, že svědek neměl zároveň žádný zjevný důvod žalovaného poškodit, protože sám uvedl, že jemu žalovaný veškeré půjčky uhradil.

Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce zapůjčil (přenechal) žalovanému částku [částka] v roce 2018, přičemž žalovaného vyzýval k úhradě dluhu s tím, že od [datum] musí mít peníze k dispozici. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil a zároveň nebylo prokázáno, že by zapůjčené peníze byly pro jinou osobu, či že by žalobce poskytl tuto částku žalovanému jménem jiné osoby.

5. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“, aplikovaná ustanovení § 1968 a násl., § [číslo], § 2393 odst. 1 o. z. a v odůvodnění rozsudku tato ustanovení citoval a vyložil. Uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla ústně uzavřena smlouva o zápůjčce částky [částka] bez stanovení termínu splatnosti. Výzvu žalobce k vrácení peněz posoudil jako výpověď smlouvy, načež žalovaný zapůjčené peníze žalobci v zákonem stanovené lhůtě nevrátil a dostal se přinejmenším od [datum] do prodlení s plněním závazku. Žalovanému tedy uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a úspěšnějšímu žalobci přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění práva v rozsahu 91,72 % z celku (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 95,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,14 %), tj. nákladů na soudní poplatek z návrhu a nákladů na zastoupení advokátem, vyčíslených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

7. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Předně nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že„ je nepochybné, že žalobce zapůjčil (přenechal) žalovanému částku [částka] v roce 2018“, neboť pro tento závěr nic nesvědčilo. K tomu namítl, že svědek [jméno] [příjmení] toliko uvedl, že si žalovaný půjčoval i od žalobce a naposledy to bylo„ něco kolem [částka] asi před třemi lety“, tedy nedokázal specifikovat ani přesnou částku, ani dobu, kdy mělo k zápůjčce dojít. Navíc svědek v úvodu své svědecké výpovědi uvedl, že ví, co je předmětem projednávání v této právní věci, tudíž svědkovi bylo zcela zřejmé, že spor se vede o částku údajné zápůjčky ve výši [částka]. Žalovaný dále nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že svědek [jméno] [příjmení] neměl žádný zjevný důvod žalovaného poškodit, když sám měl veškeré půjčky od žalovaného uhrazeny. Žalobce a svědek jsou totiž kamarádi a obchodní partneři v obchodních společnostech [právnická osoba], [právnická osoba] Pro přesvědčivost a důvěryhodnost svědka nesvědčilo ani to, že vlastně ani nevěděl, kolik peněz mělo být v předávané obálce, jak měla obálka vypadat, nevěděl ani její formát. Podle žalovaného soud prvního stupně neshledal výpověď svědka nedůvěryhodnou, ale to nebyl správný závěr. V této souvislosti poukázal na to, že svědek [jméno] [příjmení] na začátku výpovědi rovněž uvedl, že ví, co je předmětem sporu a k věci samé toliko vypověděl, že„ neustále se půjčovalo a vracely se peníze“, popřípadě„ xkrát se půjčovalo a vracelo“. K předmětu sporu svědek uvedl, že se jednalo o částku [částka] [anonymizováno] až [částka], že to může být zhruba tak 2 roky, že u předání peněz nebyl. Svědek tedy nemohl potvrdit, zda smlouva o půjčce byla uzavřena a zda zápůjčka vznikla. Nakonec se ukázalo, že ze svědecké výpovědi tohoto svědka soud prvního stupně vůbec nevycházel, protože jinak by nepřijal závěr, že„ ze svědeckých výpovědí a zpráv doplněných o nahrávku rozhovoru je nepochybné, že žalobce zapůjčil (přenechal) žalovanému částku [částka] v roce [rok]“. Vyjádřil dále názor, že soud prvního stupně ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vycházet měl a měl ji hodnotit a učinit z ní patřičné závěry. Jestliže žalobce tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne [datum] ústní smlouvu o zápůjčce částky [částka] a zápůjčka byla splatná do [datum], pak ani jedno z uvedených tvrzení se mu nepodařilo prokázat. Poukázal dále na to, že žalobce tvrdil, že se jednalo o [částka], svědek [příjmení], že šlo o„ něco kolem [částka]“ a svědek [příjmení] hovořil o částce [částka] [anonymizováno] až [částka]. Namítl dále, že žalobce dále neprokázal skutečné odevzdání předmětu zápůjčky do jeho dispozice, neprokázal den uzavření údajné ústní smlouvy o zápůjčce a neprokázal ani splatnost zápůjčky. Podle žalovaného nebylo zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena ústně a bez stanovení termínu splatnosti, že jej žalobce vyzval k vrácení peněz, což vyhodnotil jako výpověď smlouvy. V tomto ohledu akcentoval, že platně vypovědět dvoustranné smluvní ujednání lze jen v případě, že takové smluvní ujednání bylo platně uzavřeno, což není projednávaný případ. Žalovaný rovněž namítl, že soud prvního stupně zásadně pochybil, když připustil k důkazu nahrávky rozhovorů pořízené žalobcem bez jeho souhlasu, tím zatížil řízení vadou a poškodil osobnostní práva žalovaného. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 1267/2018, a zdůraznil, že provedení důkazu audionahrávkou nevedlo k prokázání skutečnosti, kterou nebylo možné prokázat jinak, že soud prvního stupně nereagoval na protesty právního zástupce žalovaného a že důkaz audionahrávkou provedl, čímž zjevně zasáhl do jeho osobních práv. Podle mínění žalovaného byl postup soudu prvního stupně v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1774/14. Navrhl tedy, aby odvolací soud odvolání napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl, a aby mu přiznal náhradu nákladů řízení.

8. Žalobce se k odvolání písemně vyjádřil a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť je v obou výrocích věcně správný.

9. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Vady řízení, k nimž se u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 věta prvá o. s. ř.), v postupu soudu prvního stupně neshledal.

11. Soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci dal účastníkům možnost uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání, přihlédl k tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům. Dokazování zaměřil na zjištění rozhodných skutečností významných pro posouzení věci z hlediska hmotného práva a z obsahu spisu je zřejmé, že v průběhu řízení předestřel účastníkům, které rozhodné skutečnosti, z jejichž existence pro sebe vyvozují příznivé právní důsledky, je třeba tvrdit a prokázat. Dokazování provedl procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu, v odůvodnění rozsudku své skutkové závěry stručně a jasně zdůvodnil. Odvolací soud neshledal, že by soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány, nebo že by pro svá skutková zjištění neměl oporu v provedeném dokazování. Nepochybil, když věrohodnost svědků a váhu jimi uváděných údajů hodnotil v souvislosti s ostatními důkazy provedenými v řízení a s tím, co v řízení vyšlo najevo. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku také vysvětlil, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazu audionahrávkou pořízenou bez souhlasu žalovaného a není pochyb o tom, že vzal v úvahu přiléhavou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1774/14, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22Cdo 3717/2008, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na [webová adresa] a rozhodnutí Nejvyššího soudu na [webová adresa]). Vzhledem k okolnostem případu a dalším provedeným důkazům správně shledal, že v projednávané věci jde o důkaz přípustný. Odvolací soud rovněž sdílí jeho závěr, že provedení tohoto důkazu zásadně nezasáhlo osobnostní práva žalovaného, neboť obsah nahrávky se z valné části týkal pouze předmětu sporu a konec konců ani žalovaný v odvolání netvrdil, jaké jiné informace o něm a jeho chráněných zájmech měly takto vyjít najevo, a která jeho osobností práva měla být provedením důkazu zásadně dotčena, pouze v obecné rovině brojí proti přípustnosti důkazu. Jinak řečeno, soud prvního stupně posouzení oprávněnosti pořízení předmětných audionahrávek a jejich následné použití jako důkazu podrobil testu proporcionality.

12. Důkazy, na něž žalovaný v odvolání poukazoval, neobsahovaly žádné takové údaje, které by byly v rozporu se skutkovým závěrem soudu prvního stupně a odvolateli nepřísluší, aby sám přiřazoval jednotlivým důkazům určitou váhu a věrohodnost a prováděl jejich hodnocení, na jehož základě dovozuje skutkový stav jiný, pro něj příznivější. Námitkou, že některým důkazům soud prvního stupně měl či neměl uvěřit, či je měl jinak vyložit, nelze zjištěný skutkový stav zpochybnit a nesouhlas s hodnocením důkazů soudem prvního stupně není sám o sobě způsobilým odvolacím důvodem.

13. Žalovaný namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, aniž by však tento uplatněný odvolací důvod blíže vysvětlil.

14. Podle ustáleného výkladu je právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. O takový případ se však v této právní věci rozhodně nejednalo. Soud prvního stupně posoudil věc podle právního předpisu, který na zjištěný skutkový stav dopadá, aplikovaná ustanovení také správně vyložil a srozumitelně a stručně vysvětlil, jak věc po právní stránce posoudil.

15. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé (výrok II.) a o nákladech řízení (výrok III.) je věcně správné a rozsudek podle § 219 o. s. ř. tudíž potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, kterou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. vyčíslil takto: odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) [částka] (2x [částka]), paušální náhrada hotových výdajů [částka] (2x [částka]), 21% daň z přidané hodnoty, tj. [částka], celkem [částka] Lhůtu a místo plnění stanovil podle § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.