pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 15C 323/2016-412,

1. Žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 7, dále soudu prvního stupně, zahájil řízení v této právní věci dne [datum] proti žalované [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], bytem [adresa], a domáhal se určení, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 48 m2, jehož součástí je stavba č. e. 12, a pozemku [parcelní číslo], ovocný sad, o výměře 3651 m2, nemovitostí v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Dne [datum] navrhl, aby namísto dosavadní žalované vstoupila do řízení [osobní údaje žalované], bytem [adresa], protože [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum] převedla předmětné nemovitosti na [jméno] [příjmení], dne [datum] byl podán u katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva a dne [datum] byl vklad vlastnického práva [jméno] [příjmení] povolen. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7, dále soud prvního stupně, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15C 323/2016-145, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 393/2019-158, soud připustil, aby na straně žalované vstoupila do řízení [jméno] [příjmení] namísto dosavadní žalované [jméno] [příjmení].

2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15C 323/2016-412, zamítl žalobní návrh, aby bylo soudem určeno, že žalobce je vlastníkem pozemku [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 48 m2, jehož součástí je stavba č. e. 12, a pozemku [parcelní číslo], ovocný sad, o výměře 3651 m2, nemovitostí v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.) a žalobci uložil, aby plně úspěšné žalované zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

3. Žalobce se domáhá určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem na podkladě tvrzení, že převod jeho vlastnického práva k těmto nemovitostem na kupující [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum], byl zastřeným právním jednáním, a že [jméno] [příjmení] nadto porušila smluvní ujednání a nemovitosti převedla na třetí osobu - [jméno] [příjmení]. Nemělo jít o převod vlastnického práva, ale o zástavu nemovitých věcí žalobce za účelem zajištění pohledávky [jméno] [příjmení] za [jméno] [příjmení], který žalobce k takovému zajištění přesvědčil. Na jednání u [jméno] [příjmení] však byla žalobci předložena kupní smlouva s tím, že„ na zástavní smlouvu“ [jméno] [příjmení] peníze nepůjčuje. Obavy žalobce z převodu vlastnického práva byly rozptylovány sjednanou možností od kupní smlouvy odstoupit, jestliže by [jméno] [příjmení] porušila smluvní závazek nezatěžovat a dále nepřevádět předmětné nemovitosti v době, co budou zapsány na její osobu v katastru nemovitostí. Připravený text kupní smlouvy proto akceptoval a podepsal. Posléze zjistil, že [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti prodala za [částka] [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum], čímž porušila smluvní ujednání sjednané se žalobcem a žalobce tak mohl od smlouvy odstoupit, což učinil. Žalobce se považuje za vlastníka nemovitostí a domáhá se určení svého vlastnického práva.

4. Původní žalovaná [jméno] [příjmení] navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a na svoji obranu uvedla, že účastníci uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, kterou na ní žalobce převedl vlastnické právo k předmětným nemovitostem a tvrdí-li žalobce, že od smlouvy odstoupil nebo že šlo o zastřené právní jednání, pak jde o tvrzení nepravdivá a účelová. Kupní cenu žalobci řádně zaplatila a [jméno] [příjmení] žádnou půjčku neposkytla. Kupní smlouva ze dne [datum] nebyla simulovaným právním jednáním, kterým by se zastíralo pravé právní jednání, z kupní smlouvy nevyplývá, že by mělo být vlastnické právo převedeno na žalovanou pouze dočasně. Vůle smluvních stran trvale převést vlastnické právo k nemovitým věcem na žalovanou je z obsahu kupní smlouvy zřejmá a odstoupení žalobce od kupní smlouvy je neplatné. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

5. Do řízení posléze vstoupivší žalovaná [jméno] [příjmení] rovněž navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a poukázala na to, že s prodávající [jméno] [příjmení] uzavřela dne [datum] kupní smlouvu o převodu předmětných nemovitostí, uhradila kupní cenu a stala se výlučným vlastníkem těchto nemovitostí. Vlastnické právo prodávající [jméno] [příjmení] nebylo žádným způsobem omezeno, což si ověřila z listu vlastnictví. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry stručně shrnuje.

Soud prvního stupně předně řešil otázku, zda žalobce má na navrhovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen o. s. ř., a dospěl k závěru, že nikoli. K důvodům tohoto závěru uvedl, že dne [datum] byla uzavřena k předmětným nemovitostem kupní smlouva mezi původní žalovanou [jméno] [příjmení] jako prodávající a nynější žalovanou jako kupující a platná právní úprava neumožňuje současný zápis dvou vlastníků, jednotlivá vlastnická práva postupně nabytá musí na sebe navazovat. I kdyby namítaná kupní smlouva ze dne [datum] byla neplatná, nemohla by tato skutečnost mít vliv na zápis do katastru nemovitostí, protože již existuje další vlastník nemovitostí, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Podle platného katastrálního zákona by nebylo možné provést zpětně změnu, protože vlastnické právo k nemovitostem přešlo na základě kupních smluv nejprve z žalobce na původní žalovanou a následně z původní žalované na nynější žalovanou a nelze zapsat dva vlastníky vedle sebe. Žalobce by nemohl vložit své vlastnické právo do katastru nemovitostí, protože není bezprostředním předchozím vlastníkem, a nemá tak naléhavý právní zájem, protože ten je dán tam, kde může dojít ke změně stavu.

Přes uvedený závěr řešil žalobní návrh i po věcné stránce a shledal, že kupní smlouva o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze dne [datum], jíž žalobce převedl vlastnické právo na [jméno] [příjmení], byla smlouvou platnou. Vzal v úvahu, že kupující prodávajícímu (žalobci) kupní cenu řádně zaplatila, žalobcova tvrzení, že kupní smlouva byla zastřeným právním úkonem, vzal za vyvrácené výpověďmi svědků [příjmení] a [příjmení] a přihlédl i k tomu, že žalobce vyvinul snahu přimět svědka [příjmení] k výpovědi ve svůj prospěch. V kupní smlouvě nebyla sjednána výhrada zpětné koupě ani předkupní právo.

K výhradě odstoupení od prodeje sjednané v kupní smlouvě ze dne [datum] v bodě 5. 10. ve spojení s bodem 5. 4. soud prvního stupně uvedl, že žalobce výhradu neuplatil ve lhůtě stanovené v § 2157 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z.; vklad vlastnického práva na podkladě kupní smlouvy ze dne [datum] byl proveden dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum], prekluzivní doba uplynula ke dni [datum] a žalobce od kupní smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum], tedy po marném uplynutí prekluzivní lhůty.

K převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na nynější žalovanou soud prvního stupně uvedl, že [jméno] [příjmení] jednala v dobré víře, kupní smlouvu uzavřela dne [datum], dne [datum] byl podán katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva, návrhu bylo vyhověno dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. V době uzavření smlouvy a zahájení vkladového řízení nebylo vlastnické právo prodávající [jméno] [příjmení] podle údajů na listu vlastnictví omezeno či zatíženo, ani nebyla na listu vlastnictví zapsána poznámka spornosti.

Soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

7. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, když v odůvodnění rozsudku uvedl:„ Tvrzení žalobce, že kupní smlouva ze dne [datum] byla zastřeným právním úkonem a že se jednalo o zajišťovací institut k tvrzené smlouvě o půjčce, kterou uzavřel s původní žalovanou [jméno] [příjmení], soud nesdílí.“ Tento závěr je v rozporu s provedenými důkazy i s ústním odůvodněním rozsudku. Soud prvního stupně ústně výslovně konstatoval, že se o řádnou kupní smlouvu nejednalo, a že šlo o zastřený zajišťovací převod práva. Navzdory tomuto závěru soud prvního stupně žalobu zamítl, což při ústním odůvodnění rozsudku zdůvodnil jedině ochranou dobré víry nynější žalované ve stav zápisů v katastru nemovitostí v době, kdy ona sama kupovala dotčené nemovitosti. Soud prvního stupně provedl důkaz čtyřmi audionahrávkami, které zásadně zpochybňují věrohodnost svědků [příjmení] a [příjmení], nicméně žádnou z těchto nahrávek jako důkaz v napadeném rozsudku nehodnotil. Namísto toho soud prvního stupně opřel své závěry o výslechy svědků [příjmení] a [příjmení], ačkoliv již v průběhu řízení vyjadřoval své výhrady vůči věrohodnosti výpovědi svědkyně [příjmení]. Správné vyřešení otázky, zda byla smlouva ze dne [datum] platným či neplatným právním úkonem, je přitom zásadní pro rozhodnutí ve věci včetně významu zkoumání dobré víry žalované při nabývání nemovitosti. Nesprávný je také závěr soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Žalobce považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Absence hodnocení důkazů (audionahrávek), zakládá zásadní vadu napadeného rozsudku a představuje zásah do ústavně chráněného práva žalobce na spravedlivý proces. Žalobce již před soudem prvního stupně tvrdil, že nynější žalovaná se nemůže úspěšně bránit dobrou vírou ve stav zápisu v katastru, neboť tato dobrá víra byla do jisté míry zpochybněna zaznamenanými promluvami pana [příjmení], který se na audionahrávkách opakovaně vyjadřoval v tom smyslu, že ve skutečnosti k žádnému prodeji nedošlo a naznačil, že tento prodej byl fingovaný. Dalším prvkem zpochybňujícím dobrou víru žalované je výpověď svědkyně [příjmení], která opakovaně připustila, že ještě před rozhodnutím o povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalované byl v katastru podán návrh na zápis poznámky spornosti, byť poznámka byla do katastru napsána až později. Žalobce navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k odvolání písemně vyjádřila a navrhla, aby odvoláním napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 věta prvá, o. s. ř.), nebyly namítány a odvolací soud je neshledal.

11. Ve fázi odvolacího řízení vstoupila do řízení z vlastní iniciativy [jméno] [příjmení] jako vedlejší účastnice na straně žalované. Písemně se vyjádřila k odvolání žalobce a navrhla, aby odvoláním napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Podle ustálené soudní praxe je naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22Cdo 2930/2006, uvedl:„ Jestliže se domáhá žalobce určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má ve vztahu k této osobě nepochybně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť s přihlédnutím k významu vlastnického práva v katastru nemovitostí je odůvodněn závěr, že právní postavení žalobce je za této situace nejisté a že bez uvažovaného určení by jeho právo mohlo být i ohroženo. Protože soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitostem je podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí, je žaloba na určení vlastnického práva způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky“. Tato judikatura je přiléhavá pro právní posouzení naléhavého právního zájmu žalobce v této právní věci a z výše uvedeného vyplývá, že se soud prvního stupně při řešení předestřené právní otázky naléhavého právního odchýlil od ustálené judikatury a jeho závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení není správný.

13. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 366/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách [webová adresa]). Tyto předpoklady jsou v projednávané věci splněny.

14. Ačkoliv soud prvního stupně dospěl k závěru, že na straně žalobce je nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (což by samo o sobě bylo důvodem pro zamítnutí žaloby), projednal žalobu i po věcné stránce a na podkladě skutkových zjištění a právního posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Odvolací soud za této situace mohl z iniciativy odvolání žalobce přezkoumat prvostupňové rozhodnutí ve věci samé.

15. Odvolací soud již v předchozím usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 393/2019-158, vysvětlil, že podá-li žalobce proti vlastníku nemovitosti evidované v katastru nemovitostí žalobu týkající se této nemovitosti až poté, co žalovaný uzavřel s třetí osobou smlouvu o jejím převodu, ale dříve, než byl proveden na základě této smlouvy vklad vlastnického do katastru nemovitostí, jde o situaci, kdy po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22Cdo 4144/2008). V projednávané právní věci k procesnímu nástupnictví došlo a úvaha soudu prvního stupně o nedostatku věcné legitimace účastníků není správná.

16. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, který rozhodné skutečnosti zjistil procesně správným způsobem, v dostatečném rozsahu a nepochybil, když věrohodnost výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] a váhu jimi uváděných údajů hodnotil v souvislosti s ostatními důkazy provedenými v řízení a s tím, co v řízení vyšlo najevo. Odvolací soud v jeho postupu a závěrech neshledal logický rozpor, neshledal, že by soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány, nebo že by pro svá skutková zjištění neměl oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud se v rámci přípravy jednání seznámil s audionahrávkami, jež zmiňuje žalobce v odvolání a dospěl k závěru, že nebude opakovat dokazování těmito nahrávkami, protože jde o důkazy nevěrohodné a nezpůsobilé zvrátit skutková zjištění o rozhodných skutečnostech. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1774/14, mimo jiné konstatoval, že:„ Za běžných okolností je svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný.“

V projednávané věci vyšlo najevo, že žalobce si nahrávky pořizoval bez vědomí dotčených osob, nadto z nahrávek nelze spolehlivě zjistit, kdy a kde byly pořízeny, ani úplný kontext zaznamenaného hovoru. Dále sám žalobce v průběhu řízení připustil, že skryté pořizování nahrávek je jeho obvyklou metodou, že nahrávek má značné množství, což považuje odvolací soud za vskutku záludné a morálně i právně zcela nepřijatelné jednání. Ještě lze dodat, že v řízení vyšlo najevo, že žalobce vyvinul snahu ovlivnit svědka [příjmení], aby vypovídal v jeho prospěch, což dokresluje jeho nevěrohodnost a zapovězené postupy.

Soudu prvního stupně lze vytknout, že v odůvodnění rozsudku nevysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení důkazu záznamy rozhovoru pořízených žalobcem bez vědomí nahrávané osoby řídil, nicméně nejde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť jak bylo vysvětleno shora, šlo o důkazy nezpůsobilé v řízení sporná tvrzení prokázat.

17. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že kupní smlouva o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze dne [datum], jíž žalobce převedl vlastnické právo na [jméno] [příjmení], byla smlouvou platnou, a že k platnému odstoupení od smlouvy nedošlo.

18. Podle § 980 odst. 2 o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje v době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

Podle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem se, stejně jako dobrá víra, předpokládá, může však být prokázán opak (tzv. vyvratitelná právní domněnka). Existenci dobré víry je nutno zkoumat v časové souvislosti s okamžikem, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, posuzuje se dobrá víra se zřetelem k době, kdy byl podán návrh na zápis práva do tohoto seznamu. [obec] víra je v soudní praxi vykládána jako vnitřní přesvědčení osoby, že nejedná bezprávně. Jde o psychický stav jednající osoby, který sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Na dobrou víru lze usuzovat z konkrétních vnějších skutečností, jejichž prostřednictvím se toto vnitřní přesvědčení projevuje navenek a které dokazovány být mohou. Otázku dobré víry je třeba posuzovat nejen ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) smluvní strany, ale především se zřetelem k objektivním okolnostem.

19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 4540/2018, vyložil, že při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že osoba zapsaná jako vlastník ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) je skutečným vlastníkem věci. [ulice] (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se tato změna promítla ve veřejném seznamu. Požadavek na takové ověřování souladu mezi zápisem ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem by byl v rozporu s § 980 odst. 2 o. z., které zakládá domněnku souladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným stavem. Vyloučení potřeby šetření skutečného právního stavu je ostatně smyslem materiální publicity veřejných seznamů, vyjádřené zejména v § 984 odst. 1 o. z. Uvedené však neplatí, jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem. V takovém případě naopak je na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem.

20. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná [jméno] [příjmení] běžnou (obvyklou) opatrnost při sjednání a uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] zachovala a důvodně měla za to, že osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí ([jméno] [příjmení]) je skutečným vlastníkem převáděných nemovitostí. Poznámka spornosti podle § 24 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, v den podání návrhu na vklad práva vlastnického zapsaná do katastru nemovitostí nebyla.

21. Zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé je ve výroku věcně správné. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř.

22. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je v obou výrocích věcně správný.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované a vedlejší účastnici na straně žalované přiznal náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na bránění práva, kterou vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen AT) takto:

žalovaná - odměna advokáta 2x [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle ust. § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 AT, za tyto úkony právní služby - vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu podle ust. § 11 odst. 1 písm. k/, g/ AT, paušální náhrada hotových výdajů 2x [částka] podle ust. § 13 odst. 1 a odst. 3 AT a 21% daň z přidané hodnoty, tj. [částka], celkem [částka]

vedlejší účastnice na straně žalované - odměna advokáta 3x [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle ust. § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 AT, za tyto úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu podle ust. § 11 odst. 1 písm. a/, k/, g/ AT, paušální náhrada hotových výdajů 3x [částka] podle ust. § 13 odst. 1 a odst. 3 AT a 21% daň z přidané hodnoty, tj. [částka], celkem [částka].

O lhůtě a místě plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.