o zaplacení 37 994 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravných usnesení ze dne [datum] a ze dne [datum] soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhala na žalované peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“) s odůvodněním, že návrh na zahájení řízení byl podán vůči žalobkyni dne [datum] a konečné rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo 5 let, 7 měsíců a 3 dny. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila ve výši [částka] a ta ji odškodnila částkou [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne [datum] podala žádost o předběžné projednání nároku s tím, že po zhodnocení všech okolností případu dospěla k závěru, že posuzované řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím listin, které vyžadovalo součinnost [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a [právnická osoba] [adresa], včetně výslechu svědků a účastníků, ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, přičemž význam řízení pro žalobkyni shledala jako standardní, když se žalobkyně svým procesním chováním na délce řízení negativně nepodílela. Namítla také, že neshledala důvod pro zvýšení základní částky zadostiučinění s ohledem na postup soudu s tím, že prodlevy na straně soudu byly důvodem pro vyslovení závěru o nepřiměřenosti délky řízení.

4. Po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 31a OdpŠk dospěl k následujícím závěrům.

5. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum], kdy jí byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobkyni způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděla-li o něm (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), do [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí krajského soudu.

6. V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení.

7. Posuzované řízení bylo po skutkové a právní stránce složitější, přesto není možné je považovat za přiměřeně dlouhé; žalobkyně se na délce řízení nepodílela; v postupu orgánů moci byly shledány průtahy v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum], jakož i do určité míry nekoncentrovaný postup okresního soudu; jednalo se o řízení se standardním významem pro žalobkyni; celkovou délku řízení nebylo lze klást k tíži žalobkyně; uplatní se tudíž silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění.

8. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 5 měsíců soud prvního stupně přiznal žalobkyni základní částku ve výši [částka], když vycházel z částky [částka] za první dva roky a z částky [částka] za každý další rok řízení a částky [částka] za jeden měsíc řízení.

9. Posuzované řízení bylo skutkově a hmotněprávní složitější. Jednalo se totiž o žalobu na určení vlastnického práva vydržením, když jako stěžejní se ukázal přezkum dobré víry případně omluvitelného omylu u žalobců. Dokazování bylo prováděno listinami, jež byly mj. vyžádány k součinnosti [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a [právnická osoba] [adresa]. Dále byl v řízení proveden důkaz svědeckými a účastnickými výslechy. Dále musel soud zohlednit stav řízení ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k vydrženým nemovitostem. Základní částka tedy byla snížena o 15 %.

10. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Okresní soud rozhodoval jedenkrát, rovněž jako odvolací soud. S ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud prvního stupně shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou a uvedené kritérium se v zadostiučinění nepromítlo.

11. V postupu orgánů moci byly shledány průtahy před okresním soudem v období od [datum] do [datum], a před odvolacím soudem v období od [datum] do [datum], jakož i do určité míry nekoncentrovaný postup okresního soudu prvního stupně, který opakovaně rozesílal účastníkům „vyjádření k vyjádření“, odročoval jednání, a když jednání odročil, několikrát tak učinil i na neurčito. Průtahy na straně soudu tak činily v součtu více jak 3 roky a i ve zbývající činnosti soudu byl lze shledat tzv. „úkony pro úkon“. Základní částka tedy byla zvýšena o 30 %.

12. Žalobkyně se na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílela, tudíž základní částka důvodu jednání poškozeného nebyla modifikována, a to ani z důvodu významu řízení pro žalobkyni, který byl shledán standardním.

13. Základní částka tak byla zvýšena o 15 % na [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již poskytla žalobkyni částku [částka], soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jen [částka] a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu co do částky [částka] zamítl.

14. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne [datum]. Soud prvního stupně proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

16. Proti výrokům I. a III. rozsudku podala žalovaná včas odvolání, ve kterém nesouhlasila se zvýšením základní výše zadostiučinění o 30 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci. V tomto ohledu namítla, že dne [datum] došlo k nařízení jednání na den [datum], toto jednání muselo být odročeno z důvodu vyhlášeného nouzového stavu na území České republiky, další jednání bylo dne [datum] nařízeno na den [datum], muselo ale být odročeno na den [datum] z důvodu nemoci soudkyně; následně požádal právní zástupce žalující strany o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené, soud prvního stupně poté výzvou ze dne [datum] zjišťoval možné termíny případných kolizí jednání. Další jednání bylo dne [datum] nařízeno na den [datum], bylo ale opět odročeno z důvodu nouzového stavu na den [datum], toto jednání bylo odročeno z důvodu nemoci soudkyně na neurčito; dne [datum] bylo jednání nařízeno na den [datum], muselo ale být odročeno z důvodu výskytu onemocnění Covid-19 na pracovišti soudu; dne [datum] bylo jednání nařízeno na den [datum] a toto následně proběhlo. Soud se tedy od února 2020 snažil nařídit jednání, ale z objektivních příčin jednání nemohlo být konáno. V této souvislosti akcentovala, že vyhlášení nouzového stavu na území České republiky a karanténní opatření bylo nutno respektovat, tudíž období od [datum] do [datum] dle jejího názoru nebylo průtahem. Souhlasila pak se závěrem, že v období od [datum] do [datum] došlo k průtahu, vyjádřila ale nesouhlas se závěrem soud prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo k více než tříleté nečinnosti, neboť dle jejího názoru celková doba nečinnosti činila 2 roky a 1 měsíc, což bylo právě důvodem pro vyslovení závěru o nepřiměřenosti délky řízení, nikoli však důvodem pro jakoukoliv modifikaci základní výše zadostiučinění s ohledem na postup soudu. Zvýšení základní výše zadostiučinění o 30 % tudíž bylo zcela nepřiléhavé. Vyjádřila tedy přesvědčení, že jí již žalobkyni poskytnuté peněžité zadostiučinění bylo odpovídající a dostatečné. Navrhla, aby byl rozsudek v napadeném rozsahu změněn tak, aby žaloba byla zamítnuta.

17. Žalobkyně k odvolání uvedla, že byly dány důvody pro přiznání vyššího zadostiučinění, ale vzhledem k tomu, že sama odvolání nepodala, navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Dále uvedla, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil celkovou délku posuzovaného řízení ve vztahu k její osobě, když se o jeho existenci dozvěděla již dne [datum], kdy jí byl doručen návrh na přerušení řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (sp. zn. [spisová značka]), a proto soud prvního stupně měl dospět k vyšší základní částce náhrady. Dle jejího názoru soud prvního stupně též nesprávně posoudil parametr složitosti řízení, neboť řízení bylo vedeno pouze na dvou stupních soustavy, přičemž celková doba dokazování před okresním soudem trvala osm měsíců a jeden týden. Jako určitým způsobem nadstandardní lze označit pouze potřebu dožádat spisy správních orgánů, což však způsobilo zdržení řízení v období od [datum] do [datum], tj. cca 1,5 měsíce, tj. asi necelá 3 % z celkové doby řízení (ve vztahu k žalobkyni). Uplatněná redukce 15 % tedy byla zcela nepřiměřená. Podle žalobkyně počátek prodlení odpovídal datu [datum], nicméně toliko v případě, kdyby žalovaná své stanovisko nedala najevo dříve, a proto není důvod, aby žalované náležel „benefit“ v podobě nepočítání úroků z prodlení do konce šestiměsíční lhůty. Počátek prodlení měl být proto stanoven na [datum], jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobkyně také neshledala důvod, proč by zvýšení základní částky o 30 % mělo být nepřiměřené, pokud soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru o větším rozsahu průtahů i nekoncentrovaného postupu okresního soudu. Poukázala rovněž na to, že mezi prvním nařízením jednání a uskutečněním prvního jednání ve věci uběhlo téměř sedmnáct měsíců. K tomu dodala, že i když některé důvody byly objektivní a nebylo lze je soudu přičítat k tíži, tak soud právě při vědomí opakovaných odročování měl postupovat aktivněji a jednání nařizovat na bližší termíny, přičemž většina jednání byla nařizovaných či odročovaných na období až za další cca 2 až 3 měsíce, přičemž jistě bylo v silách soudu nalézt dřívější termín. Jednání dne [datum] navíc nebylo nutné rušit, neboť usnesení vlády obsahovalo výjimku pro konání soudních jednání. Namítla také, že žalovaná opomněla, že soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že okresní soud dělal tzv. „úkony pro úkon“ a že i vedle samotných průtahů postupoval v řízení v rozporu s § 6 o. s. ř.

18. Odvolací soud přezkoumal rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 3 o. s. ř.

19. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že stejně jako Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i soudu pro lidská práva, bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či jiné obtíži (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96). Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby forma zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

20. Soud prvního stupně v daném případě provedl řádné dokazování, na základě kterého správně a v potřebném rozsahu zjistil rozhodný skutkový stav věci, jenž také správně posoudil po právní stránce. Vzhledem k tomu, že odvolací soud souhlasil se všemi závěry soudu prvního stupně, jenž své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze pro stručnost v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, jež bylo v podstatných bodech uvedeno shora.

21. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení v rozsahu 5 let a 5 měsíců nebyla přiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, přičemž bylo skutkově a hmotněprávní složitější a došlo v něm k průtahům v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum], K námitce žalované odvolací soud uvádí, že ani vyšší moc (v podobě pandemie Covid-19) sama o sobě nevylučuje nástup objektivní odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu (srov. např rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a v něm označenou judikaturu). V poměrech projednávané věci se nouzový stav, který trval nejprve od [datum] do [datum], poté od [datum] do [datum] a následně byl vyhlášen od [datum] do [datum], do shora uvedených průtahů promítl v trvání přibližně osmi měsíců, a proto s ohledem na celkovou délku prokázaných průtažných období, bylo lze uzavřít, že v převážné míře došlo k nedůvodným průtahům v postupu soudu, které neměly objektivní příčinu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Přitom nebylo lze nepřihlédnout k nekoncentrovanému postupu soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně pak odvolací soud neshledal důvody pro další úpravu základní částky zadostiučinění.

22. Odvolací soud tedy uzavřel, že soud prvního stupně ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk správně s ohledem na působení jednotlivých faktorů modifikoval celkovou základní částku zadostiučinění [částka] vycházející ze základní částky [částka] za každý rok řízení na o 15 % zvýšenou částku [částka].

23. Pokud se týká žalobkyní uplatněného příslušenství, odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že její žádost byla žalované doručena dne [datum], a proto šestiměsíční lhůta k projednání její žádosti ve smyslu § 15 OdpŠk uplynula dnem [datum], čímž se žalovaná dostala do prodlení od [datum]. V tomto ohledu je možné poukázat na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], na který již odkázal soud prvního stupně. V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že z § 15 OdpŠk je zřejmé, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk a že teprve marným uplynutím této lhůty, nikoliv uplynutím lhůty stanovené poškozeným při uplatnění nároku, ocitá se stát jako dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (srov. též rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996). Soud prvního stupně tedy o příslušenství rozhodl i s ohledem na § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. správně.

24. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalované nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku III. o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně sestávaly z odměny jejího právního zástupce spočívající z jednoho účelně vynaloženého úkonu právní služby v sazbě [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen „AT“, ve znění do [datum], a to za písemné vyjádření k odvolání žalované. Právnímu zástupci žalobkyně dále náležel jeden režijní paušál ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 AT. Celkové náklady žalobkyně za odvolací řízení tak činily [částka], s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ([částka]) pak činily [částka].

26. Výrok II. zůstal odvoláním nedotčen a nabyl tak právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).