pro [část Prahy] dne 15. července 2021, č. j. 46C 252/2019-250, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46C 252/2019-263,
JUDr. Věra Sýkorová · Rozhodnutí ze dne 9. 2. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o [částka] s příslušenstvím
k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46C 252/2019-250, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46C 252/2019-263,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky z titulu neuhrazeného nájemného - sedmého ročního nájemného splatného ke dni [datum]. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem pozemku v k. ú. [obec], dne [datum] s žalovanou uzavřel nájemní smlouvu a tento pozemek jí přenechal do užívání za účelem umístění části technického zázemí fotovoltaické elektrárny za nájemné ve výši 50 Kč/m2/rok, tedy v žalované výši. Splatnost nájemného byla sjednána vždy ke dni 31. 7. každého kalendářního roku trvání nájemní smlouvy, žalovaná žalobci uhradila pouze první nájemné a pak už neuhradila nic. Pro nájemné za druhý a třetí rok bylo žalobcem vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 a pro nájemné za čtvrtý, pátý a šestý rok, pak je vedeno řízení u Okresního soudu v Hodoníně. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v jiných řízeních dosud nebylo rozhodnuto, akcentovala, že zcela platně odstoupila od nájemní smlouvy, která mezi účastníky byla uzavřena a pozemek od samého počátku nebyl vhodný pro smluvený účel, a to jak právně, tak i fakticky, neboť se jednalo o mokřinu. Popisovala jednání mezi účastníky a postup žalobce, který byl veden snahou získat na její úkor majetkový prospěch, žalovaná byla v pozici slabší strany, žalobce zneužil svého práva a jeho jednání odporovalo dobrým mravům.
3. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena platná nájemní smlouva, na jejímž základě přenechal žalobce žalované sporný pozemek do užívání za účelem umístění části technického zázemí FVE, za což se žalovaná zavázala hradit nájemné ve výši [částka] ročně vždy do 31. 7. každého kalendářního roku. Žalovaná dopisem ze dne [datum] mínila odstoupit od nájemní smlouvy z důvodu nemožnosti užívání předmětu nájmu a dále žalovaná namítala, že smlouva byla z její strany uzavřena v tísni. Soud se zabýval oběma důvody, ale ani jeden z nich nepovažoval za prokázaný. Bylo zjištěno, že pozemek žalobce byl vhodným pozemkem k účelu nájmu, což vyplývá ze znaleckých posudků Ing. [jméno] [jméno], CSc. a prof. Ing. [jméno] [příjmení], DrSc. Tento důvod pro odstoupení od předmětné smlouvy není dán. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky, který projednával dovolání žalované v řízení vedeném o zaplacení nájmu za rok 2011. Dále se soud zabýval otázkou odstoupení žalované od nájemní smlouvy z důvodu tísně. Tuto skutečnost jako důvod odstoupení žalovaná uvedla ve vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum]. Žalovaná od smlouvy opětovně odstoupit mohla, neboť původní písemné odstoupení od smlouvy bylo učiněno neplatně. Ani druhé odstoupení od smlouvy ze strany žalované však nebylo platné. Žalovaná byla osobou podnikající a žalobce byl osobou fyzickou, tedy ve vztahu k ní byl osobou slabší. Žalovaná jako podnikající subjekt v rámci jednání s žalobcem sledovala svůj ekonomický cíl a ten je patrný i z výslechu svědků, zejména z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná byla motivována dokončením díla a jeho připojením do určitého okamžiku, tedy do konce roku 2010, neboť jeho překročením by žalované vznikla majetková škoda spočívající v nižší částce odkupu elektřiny. Žalovaná svým jednáním odvracela možnost absolutního zmaření svého podnikatelského záměru, a proto měla zájem na rychlém jednání žalobce. Předmětnou nájemní smlouvu vypracovala žalovaná a tu žalobci předložila. Soud neuvěřil výslechu svědků, kteří ohledně předložení předmětné nájemní smlouvy žalobci uváděli skutečnosti rozporné s tvrzením samotné žalované. Soud se zabýval také otázkou stavebního řízení, jehož průběh popsal a hodnotil ve vztahu k provedeným listinným důkazům i výpovědím svědků, které vykazovaly nesrovnalosti mezi sebou navzájem. Zde bylo zjištěno, že žalobce podal odvolání proti stavebnímu povolení vydanému Městským úřadem Smiřice pro výstavbu FVE [obec] poslední den lhůty s tím, že žalovaná ho nekontaktovala se svým záměrem a neměl možnost se k němu vyjádřit. Po podání odvolání jej žalovaná kontaktovala, protože potřebovala FVE připojit v určitém termínu a dne [datum] žalobci zaslala návrh smlouvy na pronájem pozemku a zpětvzetí odvolání. Tvrzení žalované, že žalobce mohl proti stavbě elektrárny brojit již od doručení veřejné vyhlášky Městského úřadu Smiřice, tedy ode dne [datum] a nikoliv až po vydání stavebního povolení, není rozhodné. Žalobce měl pro své jednání důvody, protože v té době mu umíral syn, což nebylo mezi účastníky sporné. Soud proto uzavřel, že odstoupení žalované od smlouvy bylo neplatné a nebylo prokázáno, že by jednání účastníků bylo absolutně či relativně neplatné nebo v rozporu s dobrými mravy. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z., postupoval podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § 1970 o. z. Dále odkázal na § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 - dále jen obč. zák., a na § 679 odst. 1, § 49, § 49a a § 3 odst. 1 obč. zák.
4. Soud prvního stupně dále citoval řízení, v nichž byly projednávány jiné nároky žalobce za předchozí období a zejména akcentoval závěry uvedené v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2019, č. j. 72Co 227/2016-265, v němž bylo rozhodováno v pilotním sporu o nájemném za rok 2011, a to po kasaci původního rozhodnutí Nejvyšším soudem České republiky. Se závěry tam uvedenými se soud prvního stupně ztotožnil, na ně odkázal a rozhodl v intencích tohoto rozhodnutí. Z těchto důvodů vyhověl žalobě, včetně příslušenství, neboť žalovaná se dostala s úhradou žalované částky do prodlení. O výši úroku z prodlení rozhodl podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle procesního úspěchu žalobce ve sporu.
5. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která namítala, že mezi účastníky nebyla uzavřena platná nájemní smlouva, neboť byla uzavřena za krajně nevýhodných podmínek a v tísni a pod nátlakem žalobce, který se snažil na její úkor získat neoprávněný majetkový prospěch, čímž se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal. Žalovaná prokázala, že nájemní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy hraničící s bezprávní výhrůžkou a rovněž s touto námitkou se soud nevypořádal. Bez bližšího zkoumání každého jednotlivého případu nelze plošně usuzovat, že fyzická osoba je automaticky vždy stranou slabší. Žalovaná jako podnikatelský subjekt podniká zcela legálně za účelem dosažení zisku a žalobce nátlakem, který hraničil s bezprávní výhrůžkou sledoval také svůj ekonomický prospěch, což nemůže požívat právní ochrany. Z obsahu spisu vyplývá, že svědci vypovídali pravdivě o tom, jaké následky by mělo získání stavebního povolení v čase, kdy by nebylo možné fotovoltaickou elektrárnu připojit do konce roku 2010, a popsali průběh jednání se žalobcem. Žalobce si byl vědom, že i podáním bezdůvodného odvolání zbrzdí celý proces nabytí právní moci vydaného stavebního povolení a tím chtěl získat majetkový prospěch v důsledku nátlaku na žalovanou. Žalovaná podrobně v připojené tabulce vyčíslila náklady na provoz elektrárny zahrnující provozní náklady, leasing, odpisy z daně z příjmů, úroky a ostatní náklady v letech 2010 [číslo]. Tuto argumentaci žalovaná použila nejen v tomto řízení, ale i v řízeních předcházejících. Žalovaná akcentovala argumentaci uvedenou v závěrečném návrhu k otázce jejího ekonomického prospěchu, čímž se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Bylo prokázáno, že žalovaná uzavřením nájemní smlouvy neprojevila svou skutečnou a svobodnou vůli, ale pouze vyhověla nátlaku žalobce, aby odvrátila jí hrozící škodu. Soud prvního stupně nepřípustným způsobem vytrhl z kontextu výpověď svědka [příjmení], a to pouze její část, a výpovědi ostatních svědků odbyl tím, že mezi nimi byly nesrovnalosti, aniž by je specifikoval. Žalovaná trvala opakovaně na tom, že nájemní smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, je absolutně neplatná a byla uzavřena pod nátlakem žalobce, který měl intenzitu bezprávné výhrůžky. Rovněž s tím se soud nijak nevypořádal. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náklady řízení před soudy obou stupňů.
6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného a akcentoval, že tomuto řízení předcházela jiná řízení, kde byl vždy úspěšný a všechny rozhodné otázky byly soudy již vyřešeny. Odvolací námitky se opakují, soudy se jimi zabývaly a neshledaly je důvodnými.
7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
8. Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky (§ 13 o. z.).
9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15C 328/2011-148, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15C 328/2011-171, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72Co 227/2015-265, vyplývá, že žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se vůči žalované [právnická osoba] domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dlužného nájemného za užívání jeho pozemku v roce 2011. Žalobě bylo vyhověno, když předchozí rozsudek odvolacího soudu zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26Cdo 2095/2017-247, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud se shodl s odvolacím soudem v jeho závěru, že důvod uvedený žalovanou v odstoupení od nájemní smlouvy ze dne [datum] pro nemožnost užívat předmět nájmu ke sjednanému účelu dán nebyl. Odvolacímu soudu bylo uloženo, aby se zabýval odstoupením žalované ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno v průběhu prvostupňového řízení, a odvolací soud měl posoudit, zda toto nové odstoupení od smlouvy bylo učiněno platně, tj. zda lze situaci, v níž žalovaná uzavřela předmětnou nájemní smlouvu, považovat za tíseň ve smyslu ustálené soudní judikatury, a dále se měl odvolací soud zabývat námitkou žalované o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, kterou žalovaná odůvodnila tvrzením, že podmínky předmětné nájemní smlouvy jsou pro ni zcela nevýhodné. Odvolací soud v intencích zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu se věcí znovu zabýval a uzavřel, že žalobce uzavřením nájemní smlouvy nesledoval nemravný cíl a ani jinak nedosáhl nemravného důsledku. Neprokázalo se tvrzení žalované, že jí byla nájemní smlouva žalobcem vnucena, ba právě naopak. Žalovaná se nenacházela ani v pozici slabší strany, neboť v případě zprovoznění fotovoltaické elektrárny až v roce 2011 jí nehrozilo zmaření jejího podnikatelského záměru. Žalovanou tvrzená tíseň měla spočívat v její obavě, že pokud se jí nepodaří zprovoznit fotovoltaickou elektrárnu do [datum], dojde tím ke zmaření jejího podnikatelského záměru, do jehož uskutečnění měla vložit částku [částka]. Žalobce podáním odvolání proti územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení žalovanou v jí započaté podnikatelské činnosti nijak neohrozil a realizoval pouze své procesní právo. Žalovaná sledovala pro sebe získání ekonomické výhody, jestliže si vyhodnotila, že je pro ni ekonomicky výhodnější, když se s žalobcem dohodne o zpětvzetí odvolání a v této souvislosti mu nabídla lukrativní nájemné za užívání jeho pozemků, které navíc s budovanou elektrárnou sousedily. Nebylo prokázáno tvrzení žalované, že se při uzavírání nájemní smlouvy v červnu 2010 nacházela v ekonomické tísni, neboť v dubnu 2011 zajistila pohledávky [právnická osoba] Leasing & [právnická osoba] až do výše [částka] Odvolací soud proto uzavřel, že nebyla prokázána žalovanou tvrzená tíseň v době uzavření nájemní smlouvy, důvod pro odstoupení ze dne [datum] dán nebyl a mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26Cdo 3912/2019-289. Žalovaná podala proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1811/20, odmítnuta.
10. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31C 171/2015-168, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13Co 77/2020-197, uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, do tří dnů od právní moci rozsudku, a nahradit mu náklady řízení. Řízení bylo vedeno o dlužné nájemné za sporný pozemek v období let 2012 [číslo]. Soud odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 72Co 227/2015 Odvolací soud akcentoval závěr Nejvyššího soudu, který v pilotním sporu uvedl, že odvolací soud v rámci své úvahy pečlivě zohlednil a zvážil všechny rozhodné okolnosti jak na straně žalobce (pronajímatele), tak na straně žalované, (nájemkyně), přičemž náležitě přihlédl rovněž k okolnostem, za nichž byla nájemní smlouva uzavírána, a zabýval se i posouzením jednání žalobce (které na rozdíl od dovolatelky nepovažoval za zneužití práva, nýbrž za realizaci jeho procesních práv). Vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha, že v tomto případě nelze považovat nájemní smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, není zjevně nepřiměřená. Byť okolnosti uzavírání nájemní smlouvy nebyly zcela standardní, nelze dovodit, že by dosahovaly takové intenzity, aby odůvodnily průlom do právní jistoty stran a zásady pacta sunt servanda.
11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po stránce právní. Především je správný postup soudu, jestliže vyšel ze závěrů předchozího soudního sporu, neboť se jedná o věc skutkově i právně zcela totožnou. Je nadbytečné provádět veškeré dokazování duplicitně, neboť z něho nelze vyvodit jiné skutkové a právní závěry. Nemůže být důvodná odvolací námitka, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil svědecké výpovědi, že se nezabýval dostatečně námitkami žalované a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Všechny námitky žalovaná opakovala již v předchozích řízeních, soudy se jimi opakovaně zabývaly, a to jak na úrovni soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu, a rovněž na úrovni soudu dovolacího a Ústavního soudu Ani odvolací soudu nemá důvod se odchylovat od závěrů tam uvedených a z nich vychází, čímž je naplněna zásada předvídatelnosti soudních rozhodnutí a pro účastníky toto rozhodnutí nepochybně není překvapivým.
12. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako správný potvrzen, včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).
13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byl žalobce procesně úspěšný a vznikly mu náklady za zastoupení advokátem ve výši [částka] (2x hlavní úkon po [částka] dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen AT, 2x [částka] dle § 13 odst. 4 AT, [částka] náhrada za promeškaný čas 2x 2 hodiny dne [datum] dle § 14 odst. 1 písm. a/ odst. 3 AT, náhrada ve výši [částka] za použití silničního motorového vozidla advokátem dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět).
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.