pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 5C 182/2014-453,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví přikazuje žalovanému obchodní závod žalovaného vedený pod [IČO], movité věci sloužící k provozování živnosti vedené pod [IČO], pasiva vázané na živnost žalovaného vedené pod [IČO] ke dni zániku SJM a finanční prostředky na účtech vedených na jména žalovaného ke dni zániku SJM (výrok I.) a žalovanému se ukládá povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku [částka], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobkyně i žalovaný jsou povinni zaplatit České republice na účet tamního soudu každý na znalečném částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výroky IV., V.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů s tvrzením, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 42C 197/2011, který nabyl právní moci dne [datum], čímž zaniklo jejich společné jmění. K dohodě o majetkovém vypořádání mezi účastníky řízení došlo pouze částečně dne [datum], kdy se bývalí manželé dohodli na vypořádání budovy [adresa] ležící na pozemku parc. [číslo] v části obce Lipence, na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], Katastrální úřad pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha. Dále byl předmětem dohody závazek ze smlouvy o hypotéčním úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vůči [právnická osoba] (v době vypořádání ve výši [částka]) a závazek ze smlouvy o hypotéčním úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vůči [právnická osoba] (v době vypořádání ve výši [částka]). Předmětem dohody bylo také vypořádání vnosu žalobkyně ve výši [částka] a vnosu žalovaného ve výši [částka]. Žalobkyně proto v žalobě učinila předmětem vypořádání obchodní závod žalovaného s tvrzením, že se žalovaným v rámci institutu spolupracující osoby podnikala od [datum] do [datum]. Původně žádala po žalovaném zaplacení vypořádacího podílu ve výši [částka], v průběhu řízení návrh změnila na zaplacení vypořádacího podílu ve výši [částka], a to s ohledem na znalecký posudek, kde znalec konstatoval pokles výnosů obchodního závodu žalovaného v roce 2011 o 36 %, proto došlo k poklesu hodnoty obchodního závodu žalovaného. Separaci příjmů žalovaného za posledních 5 let před zánikem manželství činila 5x [částka], tj. [částka], přičemž žalobkyně požaduje 1/2 z této částky, tj. [částka]. Vzhledem k tomu, že znalec určil ½ hodnoty obchodního podílu žalovaného ve výši [částka], požaduje žalobkyně po žalovaném celkem přiznat částku na vypořádacím podílu ve výši [částka] ([částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizována dvě slova]). Žalovaný souhlasil s tím, aby vypořádal žalobkyní označený předmět společného vlastnictví účastníků jako bývalých manželů s tím, že žádala, aby ohledně úhrady vypořádacího podílu ve výši 1/2 masy jmění žalobu zamítl. Podle názoru žalovaného by soud měl vycházet z hodnoty rozdílu mezi aktivy a pasivy podnikání žalovaného, kdy tato hodnota byla stanovena majetkovým způsobem a vyjádřena záporně, proto do společného jmění účastníků není co nahrazovat.

3. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy a na základě jejich hodnocení dospěl ke zjištěním, která popsal v napadeném rozsudku, přitom vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, které skutečnosti má prokázány a které nikoli a o které skutečnosti opřel svá skutková zjištění. Skutkový stav právně posoudil podle ustanovení, která citoval v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje a na tomto místě stručně skutkové a právní závěry soudu prvního stupně shrnuje. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum], k vypořádání veškerého zaniklého společného jmění manželů dohodou nedošlo. Součástí společného jmění manželů ke dni jeho zániku byl obchodní závod žalovaného. Na jméno žalovaného je vedena obchodní firma, [IČO], žalovaný je fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona, firma vznikla dne [datum], se sídlem [adresa]. Znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, Ing. [jméno] [příjmení] určila cenu obvyklou obchodního závodu žalovaného ke dni vzniku společného jmění manželů, tj. [datum], ve výši [částka] a ke dni zániku tohoto jmění, tj. k [datum], určila cenu obvyklou obchodního závodu žalovaného ve výši – [částka]. Znalecký posudek, který v průběhu řízení vypracovala [právnická osoba], ocenil závod žalovaného metodou kapitalizovaných čistých výnosů, což odpovídá definici zvolené hladiny hodnoty, tj. splňuje podmínku přezkoumatelnosti, zohledňuje specifika předmětu ocenění, když tato metoda klade důraz na minulá prokazatelná data a vychází z principu objektivity a opatrnosti, při zachování principu nejlepšího využití, zohledňuje výnosový potenciál oceňovaného závodu. [jméno] majetková účetních cen nebyla pro ocenění použita. Substanční metody neodráží výnosový potenciál a nesplňují podmínku nejlepšího využití. Vypracovaný posudek stanovil hodnotu obchodního závodu žalovaného k datu [datum] částkou [částka]. Ocenění bylo provedeno na základě obdržených podkladů, oceňován byl i přínos manželky, který byl zahrnut do daňového přiznání. K námitce žalovaného, že nemovitost nebyla součástí obchodního majetku podniku a že další možné užívání studia pro budoucí podnikání žalovaného bylo zmařeno rozvodem manželství a následným prodejem nemovitosti, znalce vypověděl, že následný prodej nemovitosti (nahrávacího studia) nehrál pro výpočet roli, protože k datu právní moci rozvodu manželství nebyla tato skutečnost známa, přičemž podnikat lze i v jiných prostorech. Posudek zohlednil všechny výdaje, které reálně při provozování obchodního závodu vznikaly a které žalovaný uvedl v daňových přiznání, a je vysoce pravděpodobné, že podnikání žalovaného mohlo pokračovat i po datu ocenění, stejně jako před datem ocenění, i kdyby měly být výnosy z DVD dabingu nahrazeny výnosy z dabingu pro kinofilmy, jak uvedl žalovaný a jak byly realizovány již v letech [rok] a [rok]. Žalovaný byl dabingovým zvukařem v dabingovém studiu, nejdříve měl ve svém obývacím pokoji na [obec a číslo] zvukové studio, následně pronajal prostory na [obec a číslo], poté vybudoval zvukové studio v [část obce] v garáži. Při respektování zásady rovnosti podílů, by žalovaný měl na vypořádání zaplatit žalobkyni částku odpovídající polovině ceny obchodního závodu žalovaného zjištěné k datu právní moci rozvodu manželství. Soud prvního stupně proto žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného obchodní závod vedený pod [IČO], movité věci sloužící k provozování této živnosti i pasiva vázané na tuto živnost ke dni zániku společného jmění manželů a finanční prostředky na účtech vedených na jména žalovaného ke dni zániku společného jmění (přičemž na tomto vypořádání se účastníci shodli a jejich návrh byl nesporný). Žalovanému současně uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku [částka] (v souladu se znaleckým posudkem [právnická osoba], s.r.o. s jeho doplňky). Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně posuzoval procesní úspěch ve věci, který shledal podle výsledku sporu ve vztahu k podanému návrhu na straně žalobkyně. Za situace, kdy rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku, přičemž soud vycházel z jiného znaleckého posudku, než v řízení uplatňoval žalovaný, a závěry soudu jsou diametrálně odlišné než závěry, které na základě znaleckého posudku uplatňoval žalovaný, dovodil, že vůči žalovanému by bylo nespravedlivé, aby nesl plnou náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech státu rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém namítal, že soud prvního stupně nesprávně navýšil hodnotu ceny podniku zjištěné ke dni zániku společného jmění účastníků o údajné příjmy žalovaného ve výši [částka], neodečetl od zjištěné ceny podniku ke dni zániku hodnotu nemovitosti, kterou účastníci souhlasně svými tvrzeními a smlouvou o dílčím vypořádání z rozsahu vypořádání vyloučili, neboť v době podání žaloby byla vypořádána, také neodečetl od zjištěné ceny podniku ke dni zániku společného jmění manželů vložené výlučné prostředky podnikajícího manžela v podobě ceny jeho podniku před vznikem společného jmění manželů ve výši [částka]. Argumentaci žalobkyně ohledně separace příjmů za posledních 5 let považoval žalovaný za nepravdivou, znalec výslovně uvedl, že se jedná o částku reprezentující nevyjádřené náklady, které nevstupují do daňového základu, které mohl podnikatel získat, pokud by nepodnikal, ale byl zaměstnancem. Tato částka se předmětem vypořádání nemůže stát v žádném případě, neboť žalovaný nebyl zaměstnancem, ale podnikal a příjmy, stejně jako pohledávky, jsou již vyjádřeny na straně aktiv vypořádávaného podniku. Soud prvního stupně takové příjmy žalovanému nepřikázal samostatným výrokem, výslovně uvedl, že se se závěry znaleckého posudku [právnická osoba], s.r.o., plně ztotožňuje. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že hodnota podniku stanovená ke dni zániku společného jmění je [částka], tedy polovina hodnoty připadající na vypořádací podíl je [částka], nikoli [částka]. Žalovaný nesporoval, že zájem účastníků řízení spočívá ve vypořádání rozdílu mezi aktivy a pasivy podniku žalovaného ke dni zániku jmění dne [datum] a za tímto účelem předložil seznam doposud nevypořádaných majetkových hodnot a závazků, který následně doložil znaleckým posudkem zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení] ve výši – [částka] dni zániku jmění. Účastníci řízení rovněž souhlasně svými tvrzeními a smlouvou o dílčím vypořádání z rozsahu vypořádání vyloučili nemovitost, pozemky v podílovém spoluvlastnictví, úvěry a vnosy vázané k nemovitosti, neboť tyto hodnoty nadále netvoří masu zaniklého nevypořádaného společného jmění. Řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů tak omezili pouze na obchodní majetek a závazky z obchodních vztahů vedené pod [IČO]. Zatímco znalec zjistil majetkovou metodou hodnotu souboru nevypořádaných aktiv a pasiv podniku v souladu s rozsahem tvrzeným účastníky řízení ve výši – [částka], do metody výnosové promítnul i hodnotu již vypořádané nemovitosti ve formě budoucích užitků z pronájmů. Hodnotu podniku výnosovou metodou tak ke dni zániku společného jmění manželů stanovil ve výši [částka]. Pokud se soud prvního stupně s názorem znalce plně ztotožnil, pak z ceny zjištěné výnosovou metodou měl odečíst z hodnoty již vypořádané nemovitosti, neboť právě taková část měla být k podnikání využívána. Cena za nemovitost získaná prodejem činila [částka], po odečtení splacených závazků z hypoték zůstala k vypořádání částka [částka], po vypořádání vnosů pak hodnota [částka], 1/3 z těchto hodnot pak odpovídají částky [částka] jako hodnota získaná, hodnota k vypořádání po splacení hypoték ve výši [částka], hodnota po splacení hypoték a vnosů pak ve výši [částka]. Žalovaný proto žádal, aby z ceny podniku zjištěné výnosovou metodou ke dni zániku společného jmění ve výši [částka] byla odečtena hodnota aktiv vypořádaných po datu ocenění, a to minimálně částka [částka]. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala také žalobkyně odvolání, které směřovalo do výroků o nákladech řízení. Namítala, že jí jako úspěšnému účastníkovi řízení bylo odňato právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvého stupně nevycházel z principu procesního úspěchu ve věci, i když konstatoval, že úspěch ve sporu je jednoznačně na její straně, náhradu nákladů řízení jí však nepřiznal, protože to považoval vůči žalovanému za nespravedlivé. Nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníkovi odůvodnil také tím, že rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku. Zdůrazňovala, že stanovisko žalovaného v této věci bylo od počátku až do konce řízení stejné, domáhal se zamítnutí žaloby a na vypořádací podíl nebyl ochoten uhradit nic, nelze tak v žádném případě hovořit ani o jeho částečném úspěchu. Žalovaný konstantně tvrdil, že obchodní závod má zápornou hodnotu a že jí nedá ani korunu, přitom vycházel z irelevantních tvrzení, například z hodnot nemovitých věcí, které již byly před podáním žaloby částečně vypořádány, a z dalších okolností, které neměly vliv na hodnotu obchodního podílu. Žalovaný také podával námitku podjatosti k osobě znalce, přestože původně s jeho jmenováním a osobou souhlasil. Žalobkyně chtěla se žalovaným uzavřít smír před podáním návrhu i během řízení, ale dohoda nebyla možná, protože žalovaný sveřepě tvrdil, že hodnota obchodního závodu je záporná. Rovněž tvrdil, že hodnota obchodního závodu byla ovlivněna krizí v roce [rok], což posudek zohlednil. Navíc toto tvrzení žalovaného nekorespondovalo s tím, že žalovaný činil kroky k vybudování nového nahrávacího studia, tedy sám se nechoval tak, jako by byl krizí postižen, případně mu nic nebránilo nepatrně pozměnit předmět podnikání a přizpůsobit ho případným novým vlivům na trhu, což takto také komentoval znalec. Žalobkyně poukazovala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1441/11, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o vypořádání společného jmění manželů se vychází z principu procesního úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Měla za to, že soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl v rozporu s citovanou judikaturou a zásadou úspěchu ve věci. Navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že změnou výroku III. rozsudku soudu prvního stupně uloží žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před nalézacím soudem ve výši [částka] a náklady odvolacího řízení. Změnou výroku IV. tohoto rozsudku pak uzná žalovaného povinným zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně na nákladech řízení - znalečném - částku [částka].

6. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného nesouhlasila s argumentací žalovaného tam uvedenou. Zdůraznila, že vypořádat příjmy žalovaného požadovala v žalobě a žalovaný se během nalézacího řízení k tomuto nároku nijak nevyjadřoval. Znalci v posudku konstatovali pokles výnosů obchodního závodu žalovaného v roce 2011 o 36 %, přitom se vypořádali se všemi námitkami žalovaného. Dohodou již vypořádané nemovitosti nebyly součástí obchodního závodu. Současně znalci konstatovali nehodnověrnost podkladů dodaných žalovaným. Ohledně nového požadavku vypořádání vnosů podtrhla, že není možné vnosy označené po třech letech od zániku společného jmění vypořádávat.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ust. § 212, § 212a a § 214 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného nejsou důvodná.

8. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

9. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých skutkových zjištění vyšel, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce, odůvodnění rozsudku je přesvědčivé a jde o rozhodnutí přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu.

10. V projednávané věci účastníci určili předmětem vypořádání společného jmění účastníků jako bývalých manželů pouze obchodní závod žalovaného, proto soud může jejich návrhy překročit pouze při stanovení jeho ceny. V souladu s provedeným oceněním vycházel soud prvního stupně z toho, že cena závodu žalovaného byla [částka] ke dni zániku společného majetku a z této hodnoty také při vypořádání vycházel. Tento závěr soudu prvního stupně je správný a odvolací soud se s tím ztotožňuje, když i po celou dobu od zániku společného jmění žalovaný svoji živnost nadále provozoval. Úbytek hodnoty tohoto obchodního závodu proto lze přičítat jen k tíži žalovaného, na něm také bylo, aby se co nejdříve po rozvodu manželství se žalovanou ohledně tohoto obchodního závodu vypořádal. V prostředí tržního hospodářství nelze pak k poklesu jeho hodnoty přihlížet a je možno spravedlivě vyjádřit skutečnost, že žalovanému se přikazuje obchodní závod, movité věci sloužící k provozování živnosti, pasiva vázané na živnost žalovaného a finanční prostředky na účtech vedených na jména žalovaného ke dni zániku společného majetku, v současné době v nižší hodnotě, než tu byla v době zániku společného jmění. Z vypořádané hodnoty na každého připadá při rovnosti podílů polovina, jak správně zjistil soud prvního stupně, proto požadavek žalobkyně na vyplacení částky [částka] je důvodný.

11. Lze zdůraznit, že podnik se vždy vypořádává pouze jako celek, neboť ze sporu o vypořádání majetkového společenství manželů nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje z podnikání, zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Pouze v případě, že by obchodní závod žalovaného nespadal do společného jmění manželů, by podnikající manžel byl povinen nahradit do bezpodílového spoluvlastnictví částku, která se rovná kladnému (pozitivnímu) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, což zpravidla představuje cenu podniku. V případě, že by výsledná hodnota byla záporná, není co do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nahrazovat. To však není daný případ, kdy účastníci učinili nesporným, že podnik žalovaného je součástí jejich společného jmění jako bývalých manželů.

12. Podkladem pro vypořádání může být jen obvyklá cena, tj. cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné věci ve stejné době a v obvyklém obchodním styku. Jinými slovy jde o cenu, za kterou by určitou věc bylo možno v určitém čase reálně prodat nebo koupit. Předchozí občanský zákoník, podle něhož se vypořádání provádí, neřešil otázku, ke kterému okamžiku má být cena věci, jež je předmětem vypořádání, určena. Podle rozhodovací praxe vyšších soudů se při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, resp. společného jmění manželů, vycházelo z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku majetkového společenství; toto judikatorní pravidlo však nebylo absolutizováno a v judikatuře byla formulována řada četných výjimek umožňujících v určitých případech prolomení tohoto základního principu oceňování. Jednalo se o případy věcí, u nichž nešla určit obvyklá cena proto, že v době podání znaleckého posudku (typicky v podobě podniku), nebyly v tržním prostředí obchodovány. Proto právě v projednávaném případě pro ocenění závodu při vypořádání společného majetku je rozhodný stav v době zániku majetkového společenství. Ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem totiž může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku společného jmění. Tak je tomu např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána. Výnosná metoda tudíž byla znalcem správně zvolena s ohledem na typ podnikání, kdy podnik může fungovat na základě minimálního majetku.

13. V dané věci žalovaný ve svém odvolání zpochybňuje určení hodnoty obchodního závodu a namítá, že soud prvního stupně nesprávně navýšil hodnotu ceny podniku zjištěné ke dni zániku společného jmění o údajné příjmy žalovaného ve výši [částka], neodečetl od zjištěné ceny podniku ke dni zániku hodnotu nemovitosti, kterou účastníci souhlasně svými tvrzeními a smlouvou o dílčím vypořádání z rozsahu vypořádání vyloučili, neboť v době podání žaloby byla vypořádána a neodečetl od zjištěné ceny podniku ke dni zániku společného jmění manželů vložené výlučné prostředky podnikajícího manžela v podobě ceny jeho podniku před vznikem společného jmění manželů ve výši [částka]. Tvrdí, že stejný rozsah nevypořádaných hodnot doložil znaleckým posudkem zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení] ve výši – [částka]. K těmto námitkám je třeba uvést, že soud prvního stupně se posudku jmenované znalkyně věnoval a vysvětlil, proč považuje za správný znalecký posudek vypracovaný jím ustanoveným znalcem. Je třeba připomenout, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Takové pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu - posudku znalce, vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu. Jestliže znalec podal posudek mimo řízení na základě žádosti účastníka, nejedná se podle konstantní judikatury o provedení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu § 127 o. s. ř., nýbrž o důkaz listinou podle § 129 o. s. ř.; v takovém případě nejde o rozpor ve znaleckých posudcích (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 583/2001). V dané věci se soudem ustanovený znalec vypořádal s posudkem Ing. [příjmení], tedy revidoval tento posudek a vypověděl u jednání, že stanovil hodnotu podniku na pět let dopředu na základě minulých výnosů a zohlednil cenovou úroveň v roce 2014. Výnosovou metodu zvolil se zřetelem k typu podnikání žalovaného, kdy základ podnikání leží v poskytování služeb, nikoli v majetku. Protože neměl k dispozici kompletní účetnictví, končil posouzení daňovým přiznáním za rok 2010. Podnik by se dal prodat jenom za situace, kdyby se zjistila tržní hodnota, to je však možné pouze u statků, které jsou nějakým způsobem obchodovatelné. [jméno] substanční a metodu tržního porovnání tak nepoužil právě vzhledem ke skutečnosti, že hodnotu podnikání netvoří hodnota majetku, ale hodnota podnikání vychází ze zisků, které jsou podnikáním generovány. Ani odvolací soud nemá pochybnosti o správnosti vypracovaného posudku a odvolací námitky žalovaného proto neobstojí.

14. Na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků a přikázání žalovanému obchodní závod žalovaného vedený pod [IČO] panovala shoda, sporným mezi nimi zůstala pouze výše vypořádacího podílu, kdy žalovaný tvrdil, že není do společného jmění, resp. žalobkyni co nahrazovat. Vyplývá-li ze zásady, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, a tedy účast spoluvlastníka nelze vynucovat proti jeho vůli, dále, že žádný ze spoluvlastníků nemůže být sankcionován pro svůj návrh na zrušení a vypořádání (vyjma případů šikanózního charakteru takového návrhu, respektive případů zneužití práva), potom je třeba posoudit, zda ve věci existují okolnosti, které výjimečně odůvodňují, aby nesl žalovaný vzniklé náklady řízení. Odůvodnění uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení však nelze stavět na "neúspěchu" co do navrhovaného způsobu vypořádání, závisí-li způsob na úvaze soudu, který se nadto při zjišťování skutkového stavu při hledání odpovědi na spornou odbornou otázku neobejde bez znaleckého zkoumání. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20, zdůraznil, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. V projednávaném případě nebylo zjištěno obstrukční chování žalovaného v průběhu řízení, jestliže není rozhodné, jaký navrhl který z účastníků způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, co bylo mezi účastníky sporné z pohledu provedeného dokazování a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Nezbylo, než uzavřít, že žalobkyní napadené výroky o nákladech řízení jsou správné.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci v řízení s povahou iudicii duplicis mají totožné postavení žalobce i žalovaného; proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.