o 281 630 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), co do částky [částka] žalobu zamítl (výrok III.), uložil žalobci, aby žalované zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] žalobci (výrok V.).

2. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhal po žalované zaplacení částky [částka] z titulu majetkové i nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále také „posuzované řízení“), které bylo zahájeno dne [datum] s předmětem vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], kdy žalovaného žalovala jeho sestra za užívání celého domu, který byl předmětem dědického řízení po jejich otci, přičemž řízení skončilo dne [datum]. Za celkem [hodnota] let délky posuzovaného řízení žalobce požadoval ušlý zisk ve výši [částka] jako škodu způsobenou nezhodnocováním úspor (3 % ročně z částky [částka] po dobu 11 let) a za nemajetkovou újmu za každý rok řízení [částka], tj. celkem [částka]. Žalobce nároky uplatnil u žalované, žalovaná jeho nároky projednala a částečně plnila, a to ve výši [částka] coby odškodnění na nemajetkovou újmu.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že po projednání žádosti o odškodnění dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], ve zbytku žalobci odškodnění nepřiznala, neboť další jeho nárok neshledala důvodným.

4. Žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně nároku na náhradu ušlého zisku ve výši [částka], s čímž žalovaná souhlasila. Soud prvního stupně proto řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.) a v návaznosti na toto rozhodnutí rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok V.).

5. Předmětem řízení tak zůstal jen žalobcův nárok na odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeného délce řízení.

6. Po provedeném dokazování, na základě skutkového stavu zjištěného z jednotlivých důkazů podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, s poukazem na § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 31a OdpŠk, konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, kterou citoval (zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [číslo], uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]), soud prvního stupně vzal za relevantní následující dílčí závěry.

7. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od [datum], kdy mu byla doručena výzva soudu k vyjádření se k žalobě a pravomocně skončeno bylo dne [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 11 let. Tato délka je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, přičemž bylo na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva nebylo v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, což ostatně ani žalovaná nesporovala, když sama k závěru o nutnosti žalobce odškodnit dospěla při předběžném projednání nároku a před podáním žaloby mu poskytla odškodnění ve výši [částka].

8. Posuzované řízení bylo přibližně na 4 roky přerušeno, přičemž žalobce průtahy v tomto řízení, které by ovlivnily délku posuzovaného řízení nenamítal, ani žalované je netvrdila, a proto s vědomím judikatury Nejvyššího soudu nebylo třeba provádět dokazování spisem dědického řízení. Bez ohledu na přerušení posuzovaného řízení totiž byla délka posuzovaného řízení nepřiměřená a dědické řízení v rozhodné době průtahy nevykazovalo.

9. Posuzované věci řízení trvalo 11 let, a proto přiměřená základní sazba činila [částka] za rok řízení, tudíž žalobci náležela základní částka v celkové výši [částka], která byla následně ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk modifikována.

10. Na délce řízení se podílel procesní soud, přestože nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. V činnosti procesního soudu prvního stupně byl shledáno období nečinnosti, kdy soud konal déle než po tříměsíční době, a to od května 2012, kdy odeslal žalovanému žalobu s výzvou k vyjádření, do října 2012, kdy předvolal účastníky k jednání. V ostatních případech soud konal v tříměsíčních lhůtách, avšak jednotlivé úkony byly často na hraně této lhůty, zejména co se týče vypravování pošty, přičemž i toto způsobovalo v celkové době nepřiměřenou délku řízení. Do posuzované délky se promítla rovněž doba, kdy byl spis předložen dovolacímu soudu, a to po dobu 1 roku a 8 měsíců. Postup soudů nebyl zcela plynulý, a přestože v řízení nedošlo k zásadním průtahům, mohlo být řízení skončeno dříve. Z uvedených důvodů, kdy nesprávný postup soudů byl natolik zásadní pro délku řízení, bylo na místě z důvodu postupu orgánu veřejné moci základní částku navýšit o 15 %.

11. Posuzované řízení lze typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky, neboť se sice jednalo o spor týkající se financí žalobce, ovšem v tomto případě není presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce a z provedeného dokazování nebylo lze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce, přestože žalobce zvýšený význam v žalobě tvrdil. Z tohoto důvodu nebyla základní částku modifikována.

12. Věc byla složitá, nikoli po stránce hmotněprávní, neboť po objasnění skutkového stavu je posouzení, zda došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor procesní žalobkyně, standardně obtížné, nýbrž po stránce procesní, protože byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. o osvobození od soudních poplatků, o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků, usnesení o zrušení usnesení, dále došlo ke zpětvzetí žaloby apod.) a činěna řada jiných úkonů (např. žádosti o zaslání spisu, monitorování stavu dědického řízení), přičemž posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, odvolací soud dvakrát a třikrát o rozhodnutích procesní povahy a Nejvyšší soud jednou. S ohledem na toto kritérium byla základní částka snížena o 30 %, z toho 15 % za instančnost.

13. Žalobce se na délce posuzovaného řízení nepodílel. V posuzovaném řízení byla procesně aktivní spíše žalovaná, avšak nelze dávat k tíži soudu využívání procesních práv účastníka. Z uvedeného důvodu nebyla základní částka dále modifikována.

14. Na základě shora uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že žalobci náleží zadostiučinění za celé řízení ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši [částka], soud prvního stupně žalobci přiznal zbývající odškodnění ve výši [částka] a ve zbytku co do částky [částka] žalobu zamítl.

15. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. V tomto ohledu vyšel z toho, že žalobce uplatnil v řízení dva nároky na odškodnění, a to jednak nárok na náhradu škody a nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, a proto postupoval v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení činila: [částka] = [částka]. Žalobce byl úspěšný ohledně částky [částka], neboť byl úspěšný co do základu nároku, tudíž i dílčí úspěch se projeví jak úspěch plný, když výše odškodnění závisela na úvaze soudu. Ohledně částky [částka] bylo řízení zastaveno nikoli pro chování žalované, tudíž je žalobce povinen v této části hradit jeho náklady. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, resp. jsou povinni hradit jeho náklady je u žalobce 21,26 % ([částka]/235 130 * 100), u žalované 78,74 % ([částka]/235 130 * 100). Úspěšnější byla žalovaná v rozsahu 57,48 %, po zaokrouhlení v rozsahu 57 %. V tomto rozsahu je žalobce povinen hradit náklady žalované. Náklady žalované spočívaly v nákladech nezastoupeného účastníka ve výši tří režijních paušálů po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, za přípravu na jednání a účast na jednání dne [datum] [podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.], celkem po zohlednění poměrného úspěchu [částka] (900 * 0,57).

16. Lhůta k plnění ve věci samé soud prvního stupně stanovil podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyni nijak nepoškozuje. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

17. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, ve kterém namítla, že soud prvého stupně nevzal plně v potaz specifika posuzovaného řízení. V tomto ohledu uvedla, že ve shodě se soudem prvního stupně dospěla k základní částce ve výši [částka], avšak související kritéria hodnotila od soudu prvého stupně odlišně, přičemž zdůraznila, že posuzované řízení bylo na pokyn Nejvyššího soudu po dobu přibližně 4 let přerušeno do skončení dědického řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, když bylo zjištěno, že dědické řízení bylo v této době po určitý čas přerušeno kvůli řízení probíhajícímu u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a délka tohoto řízení byla již žalovanou a následně Obvodním soudem pro [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] hodnocena jako přiměřená. K tomu dodala, že dědické řízení je velice složité, v jeho průběhu bylo podáno několik civilních žalob o určení dědického práva, neplatnosti závěti apod. S ohledem na složitost posuzovaného řízení a dobu čtyřletého přerušení řízení snížila základní výši zadostiučinění o 30 %. V této souvislosti vytkla soudu prvního stupně, že dobu čtyřletého přerušení vůbec nezohlednil. Z hlediska instančnosti žalovaná souhlasila se snížením o dalších 15 %, přičemž z hlediska významu a podílu žalobce nebyl důvod ani pro zvýšení, ani pro snížení základní částky. Žalovaná se však se soudem prvního stupně rozcházela v hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci, neboť měla za to, že zjištěné průtahy byly právě důvodem pro vyslovení závěru o nepřiměřenosti délky řízení, nebylo tedy třeba ještě odškodnění navyšovat, což by mohlo vést k situaci duplicitního odškodnění. Uzavřela tedy, že jí poskytnuté zadostiučinění ve výši [částka] bylo dostatečné. Navrhla pak, že odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žaloba se zamítá v plném rozsahu a přiznal jí náhradu nákladů řízení, aby rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s odkazem na jeho skutkové i právní závěry. K odvolání žalované připomněl, že v projednávané věci se soud prvního stupně nezabýval přiměřeností délky dědického řízení a že ve věci projednávané u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se soud zabýval přiměřenosti délky řízení vedeného před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a délku řízení vyhodnotil jako přiměřenou. K tomu dodal, že věcí pravomocně ukončenou se soud prvního stupně pro překážku věci rozhodnuté nezabýval. K přiměřenosti výše zadostiučiněné poskytnutého mu žalovanou poukázal na řízení týkající se [tituly před jménem] [jméno FO], které bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka] a současně uvedl, že v roce 2011 byla průměrná měsíční mzda [částka], v roce 2023 byla [částka] a plat okresního soudce v roce 2011 byl v rozmezí od [částka] do [částka], v roce 2023 v rozmezí od [částka] do [částka].

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

20. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněných nároků, na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout.

21. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že stejně jako Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i soudu pro lidská práva, bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či jiné obtíži (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96). Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby forma zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

22. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení v rozsahu 11 let nebyla přiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a tím k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk), přičemž bylo na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva nebylo v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění.

23. Odvolací soud však vycházel z některých odlišných úvah ohledně důvodnosti žalobcova nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., přičemž přihlédl ke Stanovisku.

24. Při stanovení výše zadostiučinění v penězích s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení 11 let shodně se soudem prvního stupně vyšel ze základní částky [částka] za rok, s modifikací za prvé dva roky řízení v jedné polovině z [částka] a dospěl jako soud prvního stupně k celkové základní částce [částka].

25. Následně ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk odvolací celkovou výši upravil s ohledem na působení jednotlivých faktorů.

26. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o složitosti posuzovaného řízení z důvodu jeho procesní složitosti a rozhodování soudů na více stupních soudní soustavy. Dle názoru odvolacího soudu v rámci hodnocení kritéria složitosti posuzovaného řízení bylo třeba také přihlédnout k přibližně čtyřletému přerušení posuzovaného řízení z důvodu vedeného dědického řízení. V tomto ohledu odvolací soud souhlasil s postupem soudu prvního stupně, který v tomto konkrétním případě s ohledem na stanoviska obou účastníků neshledal potřebu provádět dokazování spisem dědického řízení, neboť bez ohledu na přerušení posuzovaného řízení byla délka posuzovaného řízení nepřiměřená, přičemž dědické řízení zjevně v rozhodné době průtahy nevykazovalo. Odvolací soudu tedy pro celkovou složitost posuzovaného řízení jako přiměřené shledal snížení základní částky o 30 %.

27. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud neshledal důvody pro další navýšení základní částky o 15 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci, tedy soudu prvního stupně v posuzovaném řízení, neboť stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že zjištěné průtahy měly za následek celkovou délku posuzovaného řízení v rozsahu 11 let, které se promítly již do stanovení základní částky zadostiučinění v částce [částka] za každý roky jeho délky.

28. Z důvodů chování žalobce jako poškozeného a s ohledem na standardní význam předmětu odvolací soud stejně jako soud prvního stupně základní částku nijak nemodifikoval.

29. Po zohlednění výše uvedených kritérií odvolací soud částku základního zadostiučinění snížil celkem o 30 % a dospěl k výsledné částce [částka], přičemž s ohledem na již žalovanou žalobci uhrazenou částku [částka] uzavřel, že žalobci náleží další částka [částka].

30. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žaloba byla co do částky [částka] zamítnuta a co do částky [částka] byl podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

31. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 2 a 3 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobce uplatnil v řízení dva nároky na odškodnění, přičemž celková tarifní hodnota předmětu řízení činila [částka] (185 130 + 50 000). Žalobce byl úspěšný co do částky [částka] a co do částky [částka] bylo řízení zastaveno pro žalobcovo chování. V daném případě tak byl žalobcův úspěch v rozsahu 21 % a jeho neúspěch činil 79 %, a proto byl povinen uhradit žalované její náklady v rozsahu 57 %. V daném případě náklady žalované ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. spočívaly v nákladech nezastoupeného účastníka ve výši 6 režijních paušálů po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, za přípravu na jednání a účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], za podané odvolání ze dne [datum] a za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], celkem tedy [částka], z čehož 57 % činí [částka].

32. Výroky I., III. a V. nebyly odvoláním dotčeny (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).