pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 209/2006-678,

23. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, která namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil ohledně promlčení některých dílčích nároků, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když dovodil absenci příčinné souvislosti mezi nezákonnými rozhodnutími správce daně a způsobenou škodou ve formě ušlého zisku a zatížil řízení procesní vadou, neboť vycházel při hodnocení skutkového stavu z listiny, která nebyla připuštěna k důkazu. Žalobkyně rekapitulovala průběh dosavadního řízení a souhlasila se soudem prvního stupně ohledně posouzení promlčení v případě rozhodnutí 4, 5, 6, 7 a 8. Pokud se jednalo o rozhodnutí 1 a 2, věc byla podle ní nesprávně právně posouzena. V tomto ohledu poukázala na to, že Nejvyšší soud při určení okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty počítá s okamžikem doručení posledního rozhodnutí, pokud bylo tímto rozhodnutím odvolání žalobkyně vyhověno ve větším rozsahu než v časově předcházejícím rozhodnutí. Nárok byl uplatněn u Ministerstva financí dne [datum] a promlčecí doba neběžela ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání. Rozhodnutí Finančního úřadu [obec a číslo] ze dne [datum], jímž byla dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1995 ve výši [částka] bylo na základě odvolání změněno a částka byla snížena na [částka], na základě správní žaloby bylo rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] a poté následovalo rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum], které bylo doručeno dne [datum], původnímu odvolání bylo zcela vyhověno a dodatečně doměřená daň byla snížena na [částka]. Zrušovací rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 OdpŠk jí bylo doručeno až dne [datum] a nárok na náhradu škody byl uplatněn u žalované dne [datum]. Zároveň v pořadí druhé rozhodnutí Finančního ředitelství ze dne [datum] změnilo původní rozhodnutí Finančního úřadu [obec] ze dne [datum] ve větším rozsahu, než první rozhodnutí Finančního ředitelství ze dne [datum] Počátek běhu promlčecí lhůty je třeba počítat od doručení druhého rozhodnutí Finančního ředitelství, tedy ode dne [datum] a náhrada škody byla uplatněna dne [datum], takže promlčecí doba nezačala ani běžet a nemohlo dojít k promlčení nároku. Pokud se jednalo o rozhodnutí Finančního úřadu [obec] ze dne [datum] ohledně DZP osob za rok 1996, bylo tak na základě odvolání žalobkyně rozhodnutím Finančního ředitelství v [obec] změněno a částka byla dodatečně snížena na [částka], na základě správní žaloby bylo rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně a poté následovalo rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum], které bylo doručeno dne [datum], a původnímu odvolání bylo zcela vyhověno a dodatečně byla doměřená daň snížena na [částka] Počátek běhu promlčecí lhůty proto bylo třeba počítat od doručení druhého rozhodnutí Finančního ředitelství, tedy od [datum], přičemž náhrada škody byla uplatněna u Ministerstva financí dne [datum], takže promlčecí doba nepočala ani běžet a nemohlo dojít k promlčení nároku.

24. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že ohledně dalších nároků nebyla prokázána příčinná souvislost. Namítla, že jí soud prvního stupně vytkl, že zaúčtovala nezákonný doměrek dříve, než skutečně dodatečně doměřenou daň uhradila. K tomu provedla rozbor § 24 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění do [datum], a poukázala na to, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil smysl a účel opravné položky v účetnictví. Uvedla dále, že první tři nezákonná rozhodnutí správce daně jí byla doručena dne [datum] a že vytvoření opravné položky ve výši dodatečně doměřené daně jednoznačně souviselo s doručením nezákonných rozhodnutí správce daně. Podle žalobkyně soud prvního stupně odkázal na nepřípadné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 936/2006, které na věc nedopadá. Dodala k tomu, že stěží si lze představit skutečnější a prokazatelnější zásah do průběhu děje, než doručení dodatečných platebních výměrů na souhrnnou částku [částka] se splatností do 30 dnů, přičemž odvolání nemá odkladný účinek a je jisté, že k úhradě dlužné daně dojde, to buď dobrovolně, anebo prostřednictvím výkonu rozhodnutí. Soud prvního stupně učinil nesprávný závěr o tom, že vykázání záporného hospodářského výsledku není v přímé souvislosti s doručením nezákonných rozhodnutí správce daně. Dále se žalobkyně věnovala úvahám o motivaci správce daně k vydání nezákonných rozhodnutí a polemizovala se závěry soudu prvního stupně ohledně ztráty obchodních partnerů. Vytýkala soudu prvního stupně, že čerpal závěry ze znaleckého posudku [číslo] [rok] Ing. [jméno] [příjmení], přičemž v protokole z jednání ze dne [datum] byl nesprávně označen jako [číslo] [rok] a nebyl připuštěn k důkazu. Podle názoru žalobkyně ze závěrů tohoto znaleckého posudku proto soud prvního stupně vůbec nemohl vycházet. Přesto v bodech 18. až 23. napadeného rozsudku soud prvního stupně obsáhle popisoval, co z něj zjistil. I tak byly závěry soudu prvního stupně neúplné, resp. vynechal z citace ty věty, které ukazovaly jako příčinu zpomalení chodu společnosti a poklesu obratu zisku nezákonná rozhodnutí správce daně v části popisující rok [rok]. Žalobkyně nesouhlasila s hodnocením znaleckého posudku [číslo] JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [jméno], jak jej provedl soud prvního stupně, neboť jednotlivá zjištění účelově vytrhl z kontextu. Závěry uvedené v bodu 44. odůvodnění napadeného rozsudku vycházely většinou z dokumentu, který nebyl proveden k důkazu, a to z posudku [číslo] [rok] (zřejmě míněno [číslo] [rok]). Závěr soudu prvního stupně byl dle žalobkyně v přímém rozporu s provedeným dokazováním. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně týkající se ztráty obchodních partnerů ani poskytnutí, resp. neposkytnutí úvěru [právnická osoba], a [právnická osoba] Tyto závěry byly v rozporu s provedeným dokazováním, zejména se závěry znaleckého posudku [číslo] jehož závěry žalobkyně podrobně rozebírala, stejně jako výpovědi jednotlivých svědků. Označila dále judikaturu vztahující se k otázce příčinné souvislosti, kterou rozebrala a dospěla k závěru, že závěr soudu prvního stupně neobstojí. Ohledně příčinné souvislosti žalobkyně poukázala na závěr odvolacího soudu vyjádřený v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 350/2013-393, a zdůraznila, že z rozsudku odvolacího soudu, ani z rozsudku Nejvyššího soudu nevyplynulo, že by měla být otázka příčinné souvislosti posouzena odlišně od prvého rozsudku. Odvolacím soudem a Nejvyšším soudem byla dosud řešena pouze otázka posouzení námitky promlčení. K otázce příčinné souvislosti nebyly prováděny další důkazy, a proto žalobkyně legitimně očekávala, že za totožné důkazní situace soud posoudí tutéž právní otázku totožně. V průběhu řízení žalobkyně nebyla soudem upozorněna na změnu právního hodnocení této otázky a nebyla vyzvána k doplnění argumentace, a proto považovala rozhodnutí soudu prvního stupně za překvapivé. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl, anebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

25. Žalovaná se vyjádřila k odvolání a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Akcentovala obsah rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30Cdo 1551/2019-600, zejména bod 5., ve kterém byl shrnut závazný právní názor dovolacího soudu v této věci. Podle toho soud prvního stupně postupoval ve vztahu k otázce promlčení nároků vyplývajících z rozhodnutí [číslo]. Žalovaná zpochybnila výši požadované škody týkající se jednotlivých napadených rozhodnutí Finančního úřadu [obec a číslo], neboť se jednalo o pouhé číselné matematické vyjádření, k němuž žalobkyně došla na základě jakéhosi matematického procentuálního propočtu a nemělo oporu v provedeném dokazování. V řízení nebyla prokázána existence této konkrétní výše škody, která měla podle žalobkyně vzniknout v příčinné souvislosti s konkrétním nezákonným rozhodnutím, ovšem tak vymezil věc Nejvyšší soud. Podle žalované žalobkyně škodu konstruovala tak, že všechna nezákonná rozhodnutí spojila v jedno a vůči němu konstruovala škodu, což bylo v rozporu se závěry Nejvyššího soudu. Uvedla dále, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování ohledně posouzení příčinné souvislosti i existence škody a správně uzavřel, že žalobkyně tyto atributy odpovědnosti za vznik škody neprokázala. Ohledně existence příčinné souvislosti žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 344/2001, podle žalované však opomněla skutečnost, že podle tohoto rozhodnutí příčinná souvislost nebyla v projednávaném případě prokázána, protože musí jít o příčinu podstatnou. Žalovaná opět poukazovala na personální propojení [právnická osoba] a.s. a žalobkyně a tvrzení žalobkyně, že zisk, kterého dosáhla [právnická osoba] a.s. by měla žalobkyně, což nemělo v provedeném dokazování oporu.

26. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

27. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda soud prvního stupně řízení nezatížil vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení by nemohla být zjednána náprava, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že tomu tak není.

28. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, správně zjistil skutkový stav a ve vztahu k rozhodnutím označených [číslo] se odvolací soud s jeho právním hodnocením ztotožnil, a proto lze na odůvodnění napadeného rozsudku v tomto směru odkázat.

29. Ohledně právního hodnocení promlčení nároku na náhradu škody ve formě ušlého zisku ve vztahu k rozhodnutím označeným jako [číslo] odvolací soud dospěl u otázky promlčení k jinému závěru.

30. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že v této věci soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 209/2006-351, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení ve výši [částka] a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 350/2013-393, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované uložil zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši [částka]. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30Cdo 2007/2014-439, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum] zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud za nesprávný považoval závěr odvolacího soudu, že škoda žalobkyni vznikla až na základě komplexu nezákonných rozhodnutí a nikoliv z každého nezákonného rozhodnutí zvlášť, neboť jako za zcela samostatné nároky na náhradu škody je nutno považovat nároky z různých oddělitelných škodných událostí, byť k nim došlo mezi týmiž subjekty, a to i kdyby šlo o opakování téhož porušení právní povinnosti, přičemž je třeba rozhodovat o samostatných dílčích nárocích, pro jejichž vymezení je třeba zjistit časový průběh vzniku a narůstání škody. Nejvyšší soud odkázal na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cz 19/74, publikovaného pod [číslo] ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, s nímž se ztotožnil i soud dovolací v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2947/99. Ušlý zisk žalobkyně odvozovala od toho, že musela na základě jednotlivých škodných událostí (nezákonných rozhodnutí) zaplatit nezákonně vyměřené daně a tyto prostředky jí následně chyběly na udržení či rozvoj podnikání. Jestliže žalobkyni chyběla konkrétní částka, kterou nemohla investovat, pak zisk ušlý v důsledku nerealizované investice, je škodou žalobkyně. Každé z nezákonných rozhodnutí je příčinou jen konkrétní části škody, jež se samostatně promlčuje. Pokud se následujícími nezákonnými rozhodnutími škoda zvyšovala, pak promlčecí lhůta běží od okamžiku doručení rušícího či měnícího rozhodnutí, ovšem pouze pro ten nárok na náhradu škody, o něž se celková škoda žalobkyně zvětšila. O vzniku škody se žalobkyně dozvídala postupně s doručením (oznámením) každého z přímo vykonatelných nezákonných rozhodnutí. Promlčecí lhůta běží od okamžiku doručení každého jednotlivého rozhodnutí rušícího či měnícího konkrétní nezákonné rozhodnutí, a to ve vztahu k jím konkrétně způsobené škodě.

31. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 209/2006-537, zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení [částka], dále jí uložil zaplatit České republice náklady řízení ve výši [částka]. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 124/2018-567, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky [částka] s příslušenstvím potvrdil, co do částky [částka] s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30Cdo 1551/2019-600, dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku o věci samé rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 124/2018-567, odmítl ohledně částky [částka] s příslušenstvím; ve zbývajícím rozsahu (ohledně částky [částka] s příslušenstvím) byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] v potvrzujícím výroku o věci samé a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 21C 209/2006-537, v zamítavém výroku I. o věci samé a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ohledně prvního a druhého rozhodnutí v daňových řízeních byla k odvolání dovolatelky původní rozhodnutí, od nichž dovolatelka vznik škody odvozovala, rozhodnutími Finančního ředitelství v [obec] toliko částečně změněna co do výše dodatečně vyměřené daně z příjmů. Jen v tomto rozsahu změny původního rozhodnutí je možno uvažovat o nezákonnosti rozhodnutí a o stanovení počátku běhu promlčecí lhůty na základě doručení měnících rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum] (ve vztahu k prvnímu rozhodnutí), resp. ze dne [datum] (ve vztahu k druhému rozhodnutí). Bylo zjištěno, že rozhodnutí odvolacího orgánu byla v obou případech zrušena rozsudky správního soudu; daňová řízení tak nebyla skončena, musela probíhat dále a o odvolání dovolatelky proti původním rozhodnutím, která jí měla způsobit škodu, tak muselo být znovu rozhodováno a bylo potřeba dále zjišťovat, zda nebyla nezákonná rozhodnutí zcela zrušena nebo alespoň změněna ve větším rozsahu, než v předchozím odvolacím řízení, což by znamenalo, že by až na základě doručení těchto nových odvolacích rozhodnutí začala běžet promlčecí lhůta ohledně nároku na náhradu škody odpovídajícího tomuto většímu rozsahu změny původních rozhodnutí. Nejvyšší soud zavázal soud prvního stupně, aby u škody, která měla být způsobena prvním, druhým, sedmým a osmým rozhodnutím, znovu posoudil důvodnost námitky promlčení. Rozsudek Nejvyššího soudu byl napaden ústavní stížností žalobkyně, přičemž usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2825/20, byla ústavní stížnost odmítnuta.

32. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud za relevantní následující skutečnosti.

33. U prvního rozhodnutí bylo prokázáno, že žalobkyni bylo doručeno dne [datum], která podala odvolání, o němž rozhodlo Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] FŘ/120, kterým byla výše dodatečně vyměřené DZP [částka] změněna (snížena) na částku [částka]. Toto rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] bylo žalobkyni doručeno dne [datum], žalobkyně podala správní žalobu u Krajského soudu v Brně, který rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] zrušil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30a 507/2000-115, který byl žalobkyni doručen dne [datum] a nabyl právní moci dne [datum]. Poté Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] FŘ/120, výši dodatečně vyměřené daně snížilo na částku [částka]. Dne [datum] byla žalobkyni vrácena žalovanou částka [částka]. Následně vydané rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žaloba na náhradu škody byla u soudu podána dne [datum].

34. Druhé rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum], žalobkyně jej v zákonné lhůtě napadla odvoláním, o kterém rozhodlo Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. F [číslo] [rok] [číslo], jímž byla výše dodatečně vyměřené DZP ve výši [částka] změněna (snížena) na částku [částka]. Toto rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] bylo žalobkyni doručeno dne [datum], která proti němu podala správní žalobu u Krajského soudu v Brně, jenž rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] zrušil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30a 483/2000-68, který byl žalobkyni doručen dne [datum] a téhož dne nabyl právní moci. Poté dne [datum] Finanční ředitelství v [obec] rozhodlo pod č. j. 355/05/FŘ-120, tak, že výše dodatečně vyměřené daně byla snížena na částku [částka]. Žalobkyni byla dne [datum] vrácena žalovanou částka [částka]. Druhé rozhodnutí finančního ředitelství bylo doručeno žalobkyni dne [datum] a žaloba na náhradu škody byla u soudu podána dne [datum].

35. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

36. K otázce počátku běhu promlčecí lhůty v případě nároku vzniklého po zrušení nezákonného rozhodnutí se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30Cdo 1362/2013 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]), podle kterého je ustanovení § 32 odst. 1 věty druhé OdpŠk třeba vykládat v souvislosti s § 8 OdpŠk, který upravuje podmínku nezákonného rozhodnutí, přičemž § 8 odst. 1 věty první OdpŠk pak stanoví, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

37. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody ve formě ušlého zisku vztahující se k rozhodnutím označeným jako 1 a 2 promlčen není, neboť tříletá promlčecí doba v prvním případě počala běžet dne [datum], protože v pořadí druhé rozhodnutí Finančního ředitelství [obec] bylo žalobkyni doručeno dne [datum] a žaloba byla podána u soudu dne [datum], tedy v tříleté promlčecí lhůtě. V pořadí druhé rozhodnutí Finančního ředitelství [obec] bylo žalobkyni doručeno dne [datum], promlčecí lhůta počala běžet dne [datum] a žaloba byla u soudu podána dne [datum], tedy v tříleté promlčecí lhůtě, a proto včas.

38. S ohledem na shora uvedený závěr se odvolací soud zabýval otázkou příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou ve formě ušlého zisku a předmětnými rozhodnutími 1, 2, 4, 5 a 6, 7, 8, která považoval, shodně se soudem prvního stupně, za nezákonná ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť byla pro nezákonnost zrušena nebo změněna příslušným orgánem. S ohledem na to bylo třeba se zabývat dalším předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu ve formě ušlého zisku, a sice otázkou příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a předmětnými rozhodnutími. Soud prvního stupně k posouzení této otázky provedl řadu důkazů, z nichž dle názoru odvolacího soudu vyvodil odpovídající skutková zjištění, správně zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní a závěry tam uvedené se vztahují rovněž k rozhodnutím [číslo].

39. Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je objektivní odpovědností státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody je jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta skutečnost, bez níž by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 344/2001).

40. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku nesprávného výkonu veřejné moci, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Otázka příčinné souvislosti nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci totiž musí být majetková újma způsobená tím, že takový postup zasáhl do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, a nikoliv jen tvrzené zmaření zamýšleného finančního záměru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 818/2005).

41. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25Cdo 3748/2008).

42. Zásadní je posouzení právní otázky, v důsledku jaké skutečnosti žalobkyni vznikla škoda ve formě tvrzeného ušlého zisku. Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kauzálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Tzn., aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou, a ta případně příčinu další (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1729/2013).

43. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně posoudil otázku nedostatku příčinné souvislosti správně, svá zjištění založil na správně provedených důkazech, z nichž zjistil relevantní skutečnosti a odvolací soud se proto se závěry soudu prvního stupně ztotožňuje. Pokud se jedná o odvolací námitky žalobkyně, že otázka příčinné souvislosti již byla vyřešena v prvním rozsudku soudu prvního stupně a v prvním rozsudku odvolacího soudu, a že tedy měla legitimní očekávání, že bude posouzena stejným způsobem i nyní, nemůže být důvodná. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že v těchto rozhodnutích soudy vycházely z předpokladu, že škoda ve formě tvrzeného ušlého zisku vznikla žalobkyni v důsledku komplexu nezákonných rozhodnutí správce daně (tak byla konstruována žaloba), přičemž tento závěr se ukázal být nesprávným, jak vyplynulo ze zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum]. Je tedy evidentní, že otázka příčinné souvislosti musela být posuzována znovu, neboť bylo třeba zkoumat jednotlivá nezákonná rozhodnutí a jejich dopad na chod žalobkyně. Odvolací soud považuje za relevantní argumentaci žalované, že žalobkyně stále konstruuje škodu tak, že všechna nezákonná rozhodnutí spojuje v jedno, ač je nutno prokazovat existenci a vznik škody v návaznosti na jednotlivá rozhodnutí a jejich následné změny a úpravy. Před odvolacím soudem právní zástupce žalobkyně uvedl, že Nejvyšší soud tuto úvahu jistě vztahoval pouze k otázce promlčení jednotlivých nároků, ale ne k posouzení otázky příčinné souvislosti, neboť jedno rozhodnutí samo o sobě nemohlo žalobkyni nepochybně takovou škodu způsobit, ale zde bylo vydáno několik rozhodnutí v rychlém sledu za sebou, škodu tedy způsobily ve svém komplexu, a proto ji nelze alokovat. Žalobkyně proto nevymezila konkrétní vznik škody v návaznosti na jednotlivá postupně za sebou jdoucí nezákonná rozhodnutí.

44. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí, že z předloženého spisu vyplynulo, že obsah znaleckého posudku [číslo] 2005, který vypracoval Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], byl čten k důkazu při ústním jednání dne [datum] (viz č. l. 91 spisu). Soud prvního stupně tento důkaz zohlednil rovněž v odůvodnění svého rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21C 209/2006-351. Jestliže soud prvního stupně při ústním jednání dne [datum] vyhlásil usnesení, že znalecký posudek„ [číslo] 2005 se k důkazu nepřipouští“, pak zde jednak nesprávně označil číslo znaleckého posudku a jednalo se o zjevné pochybení procesního charakteru, neboť s tímto znaleckým posudkem bylo ze strany soudů pracováno. Toto pochybení ale nevedlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci, případně zrušení napadeného rozsudku.

45. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v případě rozhodnutí [číslo] šlo o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Dále souhlasil se závěrem, že žalobkyně neprokázala ani u jednoho z těchto rozhodnutí příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody ve formě ušlého zisku. Prokázáno bylo to, že jednotlivá rozhodnutí daňového úřadu byla jednou z příčin vzniku škody ve formě ušlého zisku, nikoliv však příčinou jedinou, podstatnou a hlavní. Soud prvního stupně k posouzení této otázky měl k dispozici i znalecký posudek [číslo] včetně výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že prvotní právně relevantní příčina toho, že u žalobkyně došlo v letech 1997 1999 ke zpomalení rozvoje a poklesu obratu a zisku, spočívala v nepříznivých podmínkách v oblasti zdravotnictví, kde se prohlubovala platební neschopnost zdravotnických zařízení, která se postupně přenášela na lékárny a distribuční firmy. Mezi obchodními subjekty byla již zavedená praxe, že požadovali předplatbu, anebo využívali důvěryhodného zprostředkovatele, který by byl garantem úspěšné realizace obchodu. V neposlední řadě škodu žalobkyni způsobilo to, že rozsáhle obchodovala se zahraničím a toto obchodování bylo financováno v zahraničních měnách, ovšem v roce 1997 byl zaveden pohyblivý kurz české koruny vůči zahraničním měnám a vláda České republiky zároveň zavedla úsporná opatření, což se rovněž na hospodaření žalobkyně projevilo. Tyto prokázané skutečnosti jednoznačně vedou k závěru, že na hospodářské činnosti žalobkyně se v rozhodném období podílelo mnoho příčin a rozhodování daňového úřadu ve vztahu k žalobkyni bylo jednou z příčin tohoto jevu, nikoliv však hlavní, jedinou a podstatnou.

46. Ze shora uvedených důvodů odvolací podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně, včetně výroků o nákladech řízení, ve kterých nebylo shledáno pochybení, potvrdil.

47. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v této fázi řízení procesně úspěšná a vznikly jí náklady za dva úkony po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 o. s. ř., rozhodne dovolací soud.