pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 45C 99/2021-77,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky [částka], a sice ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] spolu s 8,25 % úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], a z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] představující náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení u Okresního soudu v Bruntále vedeného pod sp. zn. [spisová značka] Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], 1. oddělení obecné kriminality, dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku, ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k dovolání pak Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudky Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Bruntále a věc postoupil Městskému úřadu v Rýmařově, protože skutek není trestným činem. Žalobkyně byla v trestním řízení zastoupena obhájcem Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, a zaplatila za jím vykonané a vyfakturované úkony právní služby částku [částka]. Žalovaná v průběhu řízení shledala žalovaný nárok důvodný do výše [částka]. Tato mimosoudně přiznaná a vyplacená náhrada nákladů obhajoby se skládá z 22 úkonů právní služby po [částka] (odměna za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu), 1 úkonu právní služby po [částka] (odměna za úkon právní služby podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu), 23 režijních paušálů po [částka], dvou náhrad za promeškaný čas přestávkou u hlavního líčení po [částka], cestovného ve výši [částka], celkem [částka] jako náhrady za promeškaný čas na cestách, a tomu odpovídající 21 % DPH z částky [částka]. Ohledně zbývající části ve výši [částka] namítala, že náklady obhajoby byly vyúčtovány v rozporu s advokátním tarifem.

3. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy a zjištěné skutečnosti podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje. Žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána, přičemž byla v rámci trestního řízení zastoupena advokátem a v souvislosti se zastupováním jí vznikla škoda, kterou žalovaná odškodnila částkou [částka], takže mezi účastníky zůstaly sporné jen dva účtované úkony, a to nahlédnutí do spisu dne [datum] a účast u hlavního líčení dne [datum] (žalobkyně trvala na tom, že doba přestávky v daném hlavním líčení by měla být započítána do délky tohoto hlavního líčení, zatímco žalovaná přestávku v hlavním líčení hodnotila jako zmeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po [částka]). Současně žalovaná sporovala účelnost žalobkyní účtovaného cestovného. Soud prvního stupně dovodil, že úkon ze dne [datum] označený ve vyúčtování jako nahlížení do spisu (a v příloze tohoto vyúčtování navíc jako pořízení fotografií), nelze hodnotit jako účelný, neboť v trestním spise nebyl dohledán, neexistuje tam ani jakýkoliv záznam o žádosti o předání kopie CD se znaleckým posudkem či o jeho osobním převzetí. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na to, že účastníci trestního řízení mají právo se seznámit se spisem po skončení vyšetřování podle ustanovení § 166 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, přičemž při tomto seznámení se spisem je jim předložen kompletní spis, včetně znaleckých posudků. Jde o realizaci práva na obhajobu, aby se obviněný mohl seznámit s výsledky vyšetřování, zvolit formu a obsah obhajoby pro řízení před soudem a aby mohl uplatnit návrhy na doplnění vyšetřování, pokud je považuje za neúplné. K tomuto nahlížení přitom došlo v říjnu 2018 a tento úkon byl žalovanou jako účelný uznán. K tvrzení žalobkyně, že při uvedeném úkonu zástupce žalobkyně provedl místní šetření, kdy nafotografoval místo dopravní nehody, soud prvního stupně dodal, že ani provedení těchto úkonů nelze jako účelné zhodnotit, jestliže místo nehody již bylo ze strany orgánů činných v trestním řízení krátce po nehodě zdokumentováno, což je součástí znaleckého posudku, který hodnotil nehodový děj, navíc k převzetí CD ze spisu a pořízení fotografií z místa nehody nebyly zapotřebí právní znalosti. Ohledně úkonu ze dne [datum] soud prvního stupně konstatoval, že výpočet náhrady ze strany žalované byl proveden správně, a to s poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8To 24/97, podle kterého se„ do doby účasti na jednání před soudem, tedy do úkonu právní služby, lze zahrnovat jen ty přestávky, kdy jednání bylo přerušeno na dobu 30 minut a kratší, pokud je jednání přerušeno na dobu delší než 30 minut, včítá se doba přerušení do času promeškaného v souvislosti s poskytnutím právní služby. [příjmení] vychází z ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a připouští včítání přestávek kratších 30 minut do doby úkonu právní služby, přestávky nad tuto hranici je třeba honorovat jako promeškaný čas. Co se týká náhrady za provedené cestovné, zdůraznil soud prvního stupně s odkazem citovaná ustanovení, že lze hradit pouze účelně vynaložené náklady či hotové výdaje a žalobkyni se nepodařilo prokázat, že bylo zapotřebí využít jí tvrzených delších cest, tedy zda skutečně musela být daná trasa v daném čase tímto způsobem realizována a zda byla taková trasa účelnou (užitá trasa byla v převážné míře trasou nejen co do vzdálenosti, ale i co do časového rozmezí nejdelší). Na tomto nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně svému právnímu zástupci realizaci cest jím předestřeným způsobem schválila. Z veřejně dostupných zdrojů, mimo jiné oběma účastnicemi využitého serveru [webová adresa], je přitom známo, že např. cesta mezi [příjmení] [jméno] 249, [obec] a [ulice a číslo], [obec] může při zohlednění provozu a variantě rychlé trvat v závislosti na užité trase buď 1:25 hod (88,2 km), 1:28 hod (119,4 km) nebo 1:25 hod (103,3 km). Soud prvního stupně proto žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl a žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky, kterou žalovaná plnila na nárok žalobkyně. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a žalobkyni, která měla úspěch co do 83,18 % a neúspěch co do 16,83 %, přiznal právo na náhradu 66,35 % nákladů. Přiznané náklady podrobně v odůvodnění rozsudku vyčíslil.

4. Proti zamítavému výroku o věci samé, včetně výroku o nákladech řízení, podala žalobkyně odvolání, ve kterém vytýkala soudu prvního stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí také spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalobkyně v odvolání rekapitulovala průběh nezákonného trestního stihání se závěrem, že její obhájce vykonal úkony právní služby, které vyčíslil fakturou [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka], přičemž jednotlivé úkony právní služby podrobně specifikoval v příloze faktury. Soud prvního stupně nesprávně posoudil dva úkony právní služby provedené dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] došlo k nahlédnutí do spisu + místní šetření DN podle vyúčtování, obhájce v ten den navštívil policejní orgán v [obec] k nahlédnutí do spisu za účelem převzetí podkladů týkajících se znaleckého zkoumání předmětné nehody, tyto soubory byly předány obhájci vyšetřujícím policistou komisařem z důvodu velikosti souborů, což nebylo lze zaslat elektronicky. Při této příležitosti obhájce navštívil také místo dopravní nehody, kde pořídil fotografie místa dopravní nehody a provedl další ohledání pro následné zkoumání s ohledem na znalecký posudek. Závěr, že tento úkon není vyznačen ve spise, je tak podle žalobkyně zcela absurdní, jestliže žalobkyně k důkazu předložila fotografie ze dne [datum] a její zástupce byl k tomu vyslechnut soudem. Je pak zcela logické a zcela účelné v řízení o trestním obvinění, že obhájce, který založil plnou moc k obhajobě dne [datum], se musí podrobně seznámit se základním a nejdůležitějším důkazem. K tomuto úkonu ze dne [datum] neprovedl soud prvního stupně řádné dokazování. Odvolatelka dále nesouhlasila s tím, že za úkon provedený dne [datum] (hlavní líčení) nelze odměnu přiznat ve výši uvedenou ve vyúčtování. Úkony za poskytnutí právní služby dne [datum] byly řádně, důvodně a správně vyúčtovány a byly rovněž účelné k obhajobě. K náhradě cestovného žalobkyně uvedla, že uskutečněné jízdy a následně cestovné bylo vyúčtováno podle dohody s obhájcem a je zcela účelně vynaložené, proto odmítá závěr, že nebylo prokázáno, že by skutečně bylo zapotřebí využít těchto cest tak, jak byly právním zástupcem žalobkyně prezentovány. Soud prvního stupně zcela pominul svědeckou výpověď obhájce žalobkyně i vyúčtování právních služeb. Cestovné bylo vypočítáno obhájcem podle uskutečněných cest, tyto cesty byly včleněny do vyúčtování ze dne [datum] jako jeho nedílná příloha, která byla pak předložena k důkazu a jako důkaz provedena. Žalobkyně nepoužila k výpočtu cest server [webová adresa] v době jednání před soudem prvního stupně a nelze uzavřít, že nejúčelnější trasa cest je pouze ta nejkratší. Žalobkyně předložila k důkazu vyúčtování z roku 2020 (tedy z konce trestního řízení tak, jak byly úkony provedeny) a toto nebylo důkazně vyvráceno. Trasy byly žalobkyní odsouhlaseny (s vědomím toho, že může kauza být vedena v místech [obec], [obec], [obec]) již při převzetí obhajoby a žalobkyně je považovala za odpovídající situaci a specifikám regionu a také jako účelné pro dopravu obhájce do předmětných míst. Ostatně s tímto vědomím také takto provedené cesty bez jakýchkoliv výhrad uhradila svému obhájci, a to ještě předtím, než vůbec zažádala o náhradu škody, či dokonce podávala žalobu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku přiznal žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

5. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, neboť soud prvního stupně zřejmě přehlédl, že po zpětvzetí žaloby a následném částečném zastavení řízení (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 45C 99/2021-40), zůstala předmětem řízení pouze částka ve výši [částka], čemuž odpovídá částka [částka] za 1 úkon právní služby. Soud prvního stupně měl tedy za repliku k vyjádření žalované a účast na 2 soudních jednáních přiznat pouze částku [částka] za 1 úkon, nikoliv pak částku [částka] za úkon. Navrhla, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku přiznal částku odpovídající tarifní hodnotě a žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v odvolacím jednání (§ 214 odst. 1o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

8. Soud prvního správným způsobem a v dostatečném rozsahu zjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, tedy úplně zjistil skutkový stav věci, také věc správně posoudil po právní stránce a jeho rozhodnutí je přesvědčivě odůvodněno. Při svém rozhodování se řídil ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění, advokátní tarif, snažil se důsledně posuzovat účelnost vynaložených nákladů a výdajů jak mu to ukládá zmíněný předpis. V judikatuře Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 1099/09, II. ÚS 435/06, III. ÚS 791/07, III. ÚS 1855/07) bylo poukazováno na fixovaný závěr, že advokát zápisem do seznamu advokátů dal z ústavního hlediska předběžný souhlas mimo jiné k tomu, že v tomto ohledu bude omezeno jeho právo na zisk z podnikání, a tím ve své podstatě i podnikání samotné (č.l. 26 Listiny). Toto omezení není pojímáno za rozporné s ústavním pořádkem, jestliže odpovídá principu proporcionality. Na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze zcela odkázat a odvolací námitky nemohou obstát.

9. Ohledně úkonu ze dne [datum] (účast u hlavního líčení) totiž judikatura dovodila, jak správně konstatoval soud prvního stupně, že přestávka trvající maximálně 30 minut se započítává jako úkon, je-li přerušení mezi dvěma výslechy delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14 částkou [částka] za každou započatou půlhodinu (srov. Komentář k tomuto ustanovení, dále srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka], které bylo uveřejněno v Bulletinu advokacie [číslo] str. 58).

10. Také pokud jde o úkon nahlédnutí do spisu dne [datum], správně soud prvního stupně dovodil, že v tomto případě že se nejedná o úkon právní služby, jestliže z trestního spisu se nepodává, že tento úkon byl vůbec učiněn. Nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování mohou soudy posoudit podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu jako samostatný úkon právní služby, obdobný nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování (§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), nejsou-li v řízení přítomny výjimečné okolnosti (např. zjevná neúčelnost úkonu), jež by přiznání odměny vylučovaly (srov. Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2289/21). U takového úkonu pak není problém s dokazováním, neboť jeho vykonání se zaznamená v procesním spise. Situace, kdy pouze zástupce žalobkyně tvrdí, že tento úkon, který není zaznamenán ve spise, učinil, pochopitelně snižuje věrohodnost jeho výpovědi, neboť je na něm, aby věnoval pozornost zápisu o vykonaných úkonech. Jeho tvrzení k prokázání takového tvrzení nepostačuje a vyúčtování úkonu se jeví neetické.

11. Při zvažování účelnosti a případné nadbytečnost vyúčtovaných cestovních výdajů soud prvního ústupně správně přihlédl k tomu, že advokátovi náleží částka za účelně vynaložené cestovní výdaje a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, přitom není rozhodující, po jaké trase se obhájce přesouvá ze svého sídla či bydliště do jiného kraje, okresu nebo městské části, nýbrž, jaká je vzdálenost těchto dvou míst. Nepochybil proto, jestliže shledal žalovanou poskytnutou náhradu za účelně vynaložené náklady cestovného za správnou.

12. Soud prvního stupně rozhodl správně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, avšak nesprávně vyčíslil její výši. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká (ustanovení § 8 advokátního tarifu). V průběhu poskytování právní služby se však může její předmět měnit, proto z časového hlediska je pro určení tarifní hodnoty podstatný okamžik započetí úkonu právní služby, tedy pokud právní pomoc pokračuje po delší období a neskončí jedním úkonem (například konzultací nebo sepisem listiny), určuje se tarifní hodnota pokaždé znovu, tzn., že může být u každého dalšího úkonu právní služby odlišná. V daném případě lze zcela přisvědčiti žalované, že po zpětvzetí žaloby a následném částečném zastavení řízení (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 45C 99/2021-40), zůstala předmětem řízení pouze částka ve výši [částka], čemuž odpovídá částka [částka] za 1 úkon právní služby. Žalobkyni proto náleží odměna za tři úkony právní služby po [částka] a za tři úkony právní služby po [částka], dále šest paušálních náhrad po [částka], náhrada za promeškaný čas za 28 započatých [částka], cestovné [částka] a soudní poplatek [částka], celkové náklady [částka] a s připočtením DPH 21 %, tj. [částka], dohromady [částka]. Za situace, kdy žalobkyně měla úspěch v rozsahu 83 % a neúspěch v rozsahu 17 %, činí náhrada přiznaných nákladů (tj. 66 %) částku [částka] Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) jen tak, že výše nákladů je [částka], jinak ho i v tomto výroku potvrdil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem a zavázal žalobkyni, která neměla v odvolacím řízení úspěch, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s přípravou a účastí u odvolacího jednání (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů). Jde o dvě paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši [částka] (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).