pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 15C 125/2022-19,

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku [částka] (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II.). Dále žalovanému uložil, aby zaplatil soudní poplatek ve výši [částka] (výrok III.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že se žalobkyně vůči žalovanému domáhala výživného na neprovdanou matku v celkové výši [částka] skládající se z 19 neuhrazených částek po [částka] s tím, že se žalovaným žili v partnerském poměru, když k ukončení společné domácnosti došlo [datum], přičemž účastníkům se dne [datum] narodil nezletilý syn [jméno] a rozsudkem Okresního soudu ve [obec] - pobočka ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla schválena dohoda rodičů, kterou byl nezletilý [jméno] svěřen do péče žalobkyně a žalovanému bylo určeno výživné ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že pracovala jako tenisová trenérka s příjmem asi [částka] až [částka], žalovaný pracoval jako svářeč s příjmy [částka] měsíčně a že žalovaný svou vyživovací povinnost na neprovdanou matku neplní, pouze jednou uhradil částku [částka] měsíčně. Podáním došlým soudu prvního stupně dne [datum] žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal. S odkazem na § 153a odst. 1 o. s. ř. pak soud prvního stupně žalobě rozsudkem pro uznání zcela vyhověl.

3. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. O poplatkové povinnosti žalovaného bylo rozhodnuto podle o § 11 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 7. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

5. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Ohledně nároku žalobkyně uvedl, že uznal dohodu ze dne [datum], tedy za období 21 měsíců od března [rok] do listopadu [rok] s jednou zaplacenou splátkou v září. V této souvislosti podotkl, že od října podléhají tyto pohledávky insolvenčnímu řízení a že výživné má přednost před vyplácením ostatních pohledávek v insolvenci. K tomu dodal, že v květnu uznal dluh za měsíce červen až listopad a že„ by mohli toto považovat jako dohodu s matkou a odklon peněz a tedy nepoctivé jednají“, čímž by mohla vzniknout kolize v jeho insolvenci. Namítl dále, že pracuje jako OSVČ s obratem za rok [rok] ve výši [částka].

6. Žalobkyně k odvolání uvedla, že žalovaný nepodal odvolání v souladu s § 205b o. s. ř. a neuvedl důvody odvolání v souladu s § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že je podal proti odůvodnění rozhodnutí a nikoliv proti výroku rozhodnutí. K insolvenčnímu řízení, na které žalovaný v odvolání poukázal, uvedla, že příjmy žalovaného jsou takové, že jeho závazky budou uhrazeny v rozsahu 100 %, že podle zprávy pro oddlužení to za období asi 12 měsíců a že s ohledem na úhradu všech dluhů tak o jakékoliv nepoctivosti nelze hovořit, když žalovaný napadeným rozsudkem pouze plní svou zákonnou povinnost. Dále poukázala na § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen„ IZ“, s tím, že u výživného se jedná o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tzn. upřednostnění úhrady pohledávky jako velmi důležité je učiněno přímo zákonodárcem.

7. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako projednatelné, neboť z jeho obsahu bylo lze dovodit, že žalovaný ve smyslu § 205b ve spojení s § 205a odst. 2 písm. a) o. s. ř. mimo jiné namítl, že nebyly splněny podmínky řízení, pokud poukázal na své insolvenční řízení.

8. Odvolací soud tedy ve smyslu § 212 a § 212a odst. 4 ve spojení s § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, aniž by nařizoval jednání.

9. S ohledem na námitky žalovaného odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil tyto pro věc relevantní skutečnosti:

Krajský soud vyhláškou ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], oznámil, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], bytem [adresa], zastoupený advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa]), že tato vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne [datum] ve 13:30 hodin a že tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze usnesením ze dne [datum], jež bylo zveřejněno téhož dne, č. j. [insolvenční spisová značka], mimo jiné zjistil úpadek žalovaného jako dlužníka (výrok II.), povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením (výrok III.) s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), insolvenční správkyní ustanovil Indra- [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], provozovna Gen. [jméno] [obec a číslo], [PSČ] (výrok V.) a věřitele vyzval, aby:

- v případě že dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku; k přihláškám, které budou podány později, insolvenční soud nebude přihlížet a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují;

- insolvenční správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech dlužníka, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, jinak mohou odpovídat za škodu nebo jinou újmu vzniklou tím, že do majetkové podstaty nebude včas sepsán majetek dlužníka sloužící k zajištění, nebo tím, že nebudou včas zjištěna zajišťovací práva; to neplatí, jsou-li tato zajišťovací práva zřejmá z veřejného seznamu (výrok VIII.).

Krajský soud v Praze usnesením ze dne [datum], jež bylo zveřejněno téhož dne, č. j. [insolvenční spisová značka], mimo jiné rozhodl, že dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil zprávu o přezkumu ze dne [datum] na č. l. B-5 (výrok II.) a schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (výrok III.).

10. Podle § 140a IZ odst. 1 účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odst. 2). Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství nebo o vedlejší účastenství (odst. 3). Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují, ledaže se týkají i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu (odst. 4).

11. Podle § 140c IZ v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).

12. Podle § 169 odst. 1 IZ pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou:

a) pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak,

b) pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví,

c) pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům, za náhradní výživné podle jiného zákona a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,

d) pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem,

e) pohledávky věřitelů na výživném ze zákona,

f) náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení,

g) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria,

h) další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.

13. Podle § 203 IZ se pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dlužníkem (odst. 1). Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 2). Insolvenční správce uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty (odst. 3). Neuspokojí-li insolvenční správce pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti insolvenčnímu správci; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním správce nebo náhodou, která se mu přihodila (odst. 4). Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo insolvenčního správce, kterým se rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť (odst. 5).

14. Podle § 229 IZ zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich (odst. 1). Je-li majetek náležející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka, lze právo této osoby s takovým majetkem nakládat omezit jen zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu (odst. 2). Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, c) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, d) dlužník v době od povolení reorganizace a e) dlužník v době od povolení oddlužení (odst. 3). Ustanovením odstavce 3 nejsou dotčena omezení uložená dlužníku s dispozičními oprávněními insolvenčním zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v průběhu insolvenčního řízení. Má-li dispoziční oprávnění jiná osoba než dlužník, nejsou tím dotčeny povinnosti uložené dlužníku tímto zákonem (odst. 4). Od rozhodnutí o úpadku a je-li dlužník insolvenčním navrhovatelem, od okamžiku, kdy se jím stal, platí o povinnostech dlužníka s dispozičními oprávněními ustanovení § 36 a § 37 přiměřeně (odst. 5).

15. Odvolací soud v daném případě vzal v úvahu následující právní názory uvedené v publikaci Insolvenční zákon. Komentář. Wolters Kluwer (ČR). [obec a číslo]. [jméno] [příjmení], [obec] BROŽ, [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj.

16. Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky na roveň jim postavené jsou vymezeny v § 168 a § 169 IZ. Oba druhy pohledávek insolvenční správce nezařadí do seznamu pohledávek zpracovaného pro přezkumná jednání (§ 189 IZ). Věřitelé, kteří mají pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jim naroveň postavené, své pohledávky neuplatňují v insolvenčním řízení přihláškou jako ostatní věřitelé, ale uplatňují za použití formuláře, jehož náležitosti jsou stanoveny § 1 písm. f) a § 11 vyhlášky č. 191/2017 Sb. u osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě (§ 229 IZ). [příjmení] s dispozičními oprávněními nemusí být pouze insolvenční správce, z tohoto důvodu jsou věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou nebo jim naroveň postavenými povinni o uplatnění takovéto pohledávky vždy současně s jejím uplatněním o ní vyrozumět také insolvenčního správce. Zdrojem pro uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek na roveň jim postavených jsou peněžní prostředky získané zpeněžením majetku zařazeného do soupisu majetkové podstaty. Zdrojem mohou být i peněžní prostředky dlužníka, pokud při řešení úpadku dlužníka nedochází ke zpeněžování majetku dlužníka.

17. Nebude-li pohledávka za majetkovou podstatou nebo pohledávka na roveň jí postavená uhrazena osobou s dispozičním oprávněním dobrovolně, může se věřitel domáhat uspokojení žalobou na plnění podanou proti osobě s dispozičním oprávněním. Tento spor není incidenčním sporem. Věcná příslušnost soudu k rozhodnutí o žalobě věřitele proti insolvenčnímu správci se bude řídit § 9 odst. 1 o. s. ř. a věcně příslušný bude okresní soud. Místní příslušnost pro spory o pohledávky uvedené v § 168 IZ a § 169 IZ se bude řídit § 85 o. s. ř., místně příslušný bude okresní soud, v jehož obvodu má osoba s dispozičním oprávněním sídlo (pokud je touto osobou insolvenční správce je místně příslušný okresní soud, v jehož obvodu má insolvenční správce své sídlo, nikoli pobočku - § 85 odst. 4 o. s. ř.).

18. Ustanovení § 203 odst. 5 IZ odstavec je lex specialis k § 160 odst. 1 o. s. ř. (obecná úprava pro lhůty k plnění povinností uložených soudním rozhodnutím). Soud při rozhodování o žalobě na plnění ve věci pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky na roveň jí postavené nebude určovat lhůtu, ve které má žalovaná osoba s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě předmětnou pohledávku uhradit. Lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky určí insolvenční soud na základě pravomocného rozsudku obecného soudu. Rozhodnutí učiní insolvenční soud pouze na návrh oprávněného, nebo osoby s dispozičním oprávněním. Proti usnesení insolvenčního soudu, jímž soud určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky, není odvolání přípustné. Část majetkové podstaty, která bude užita k úhradě pohledávky, musí být vymezena insolvenčním soudem v rámci rozhodování o lhůtě ke splnění povinnosti uložené rozhodnutím obecného soudu.

Pokud nebude možno pohledávku za majetkovou podstatou uhradit dle třetího odstavce, tj. z majetkové podstaty dlužníka, z důvodu nedostatku peněžních prostředků a půjde současně o pohledávku vzniklou na základě právního úkonu insolvenčního správce, může se věřitel domáhat uspokojení pohledávky z prostředků insolvenčního správce, který v tomto případě za úhradu odpovídá. Odpovědnost insolvenčního správce je objektivní.

19. V případě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim naroveň postavených nejsou s jejich uplatněním u osoby s dispozičními oprávněními spojeny účinky, které jsou spojeny s řádným přihlášením pohledávky (§ 173 odst. 4 IZ), tedy běh lhůty k promlčení či prekluzi uplatněného nároku není přerušen ani stavěn. Věřitelé těchto pohledávek tak sami musí dbát o to, aby se jejich uplatňovaný nárok nepromlčel či neprekludoval.

20. K uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou a jim naroveň postavených insolvenční zákon nestanovuje žádnou lhůtu. Tyto pohledávky se uspokojují v průběhu insolvenčního řízení kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Nejzazší okamžik jejich uspokojení insolvenční zákon nestanovuje, nicméně Vrchní soud v Praze ve svém usnesení 1 VSPH 42/2009-B-52 dovodil v případě konkursu, že se tak musí stát nejpozději před vydáním rozvrhového usnesení. Rozvrhové usnesení totiž obsahuje již konkrétní částky připadající definitivně na uspokojení jednotlivých věřitelů a pravomocné rozvrhové usnesení zakládá nárok věřitelů na vyplacení konkrétní uvedené částky, a to přesto, že dosud nebyly uspokojeny všechny pohledávky za majetkovou podstatou a jim naroveň postavené. V případě pohledávek za majetkovou podstatou a jim naroveň postavených, které vznikly před zveřejněním konečné zprávy, pak Vrchní soud v Praze v tomtéž usnesení došel k závěru, že tyto pohledávky musejí být uplatněny nejpozději před pravomocným schválením konečné zprávy, jelikož pravomocně schválená konečná zpráva zakládá definitivní závěry o průběhu konkursu a částce určené pro rozvrh, z níž soud v dalším průběhu řízení vychází. Pokud nebude v předložené a zveřejněné konečné zprávě uvedena některá z pohledávek za majetkovou podstatou, která dosud nebyla uspokojena, nezbývá zapodstatovému věřiteli nic jiného, než podat proti konečné zprávě námitky, a to bez ohledu na to, zda svou zapodstatovou pohledávku již u osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě uplatnil.

21. Žaloba na úhradu pohledávky za podstatou má z hlediska věřitele význam jenom tehdy, pokud správce odmítá uhradit pohledávku za podstatou, i když na ni má finanční prostředky, tzn. odmítá pohledávku za podstatou uznat. Žaloba nemá význam tehdy, pokud insolvenční správce nemá na její úhradu finanční prostředky nebo nemá finanční prostředky na úhradu všech pohledávek za podstatou, které mají shodné pořadí uspokojení (viz komentář k § 305 odst. 2). V takovém případě by i přes úspěch žalobce musel insolvenční soud nařídit insolvenčnímu správci, ať pohledávku žalobce uhradí nejpozději před rozvrhem a způsobem předepsaným zákonem, případně by návrhu na určení lhůty k uspokojení nemohl vyhovět. Jakékoliv jiné rozhodnutí insolvenčního soudu by totiž bylo v rozporu s pravidly insolvenčního zákona a dopouštělo by zvýhodnění jednoho věřitele oproti ostatním věřitelům s pohledávkami za podstatou nebo pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za podstatou.

22. Při prohlášení konkursu na majetek dlužníka jsou dispoziční oprávnění k majetku zahrnutému do soupisu majetkové podstaty dlužníkovi zcela odejmuta. Při povolení oddlužení jsou dispoziční oprávnění ponechána dlužníkovi. Obecné pravidlo je aplikováno především ve fázi od povolení oddlužení do schválení oddlužení. Při schválení oddlužení formou splátkového kalendáře bude dispoziční oprávnění dlužníkovi ponecháno prakticky beze zbytku. Při schválení oddlužení formou prodeje majetku se dispoziční oprávnění dlužníka bude vztahovat pouze k majetku, který dlužník získá po účinnosti rozhodnutí o schválení oddlužení. Majetek zahrnutý do rozhodnutí o schválení oddlužení formou zpeněžení majetku bude v dispozici insolvenčního správce, který také zajistí jeho zpeněžení a poměrné rozdělení výtěžku mezi zjištěné nezajištěné věřitele. K majetku, který je předmětem zajištění, má dispoziční oprávnění insolvenční správce a tato oprávnění mu zůstávají i po schválení oddlužení bez ohledu na zvolený způsob řešení oddlužení (§ 409 IZ).

23. Dispoziční oprávnění dlužníka k majetku, který je zahrnut do majetkové podstaty, nejsou bezbřehá. Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 IZ), je dlužník limitován především pravidly stanovenými v § 109 odst. 1 písm. b) a d) a § 111 IZ. Dlužník není dále omezen při uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169 IZ). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s těmito omezeními, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

24. Dlužník s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě je v době do rozhodnutí o úpadku (pokud je insolvenční řízení zahájeno na návrh dlužníka) a v době od rozhodnutí o úpadku povinen při nakládání s majetkovou podstatou postupovat svědomitě a s péčí řádného hospodáře, jeho nakládání s majetkovou podstatou musí směřovat k maximálnímu uspokojení věřitelů. V případě dlužníka přichází v úvahu také odpovědnost za škodu či jinou újmu, kterou svým nakládáním s majetkovou podstatou dlužník způsobí věřitelům nebo třetím osobám.

25. Postupem dle § 203 IZ musí uplatnit svoji pohledávku vůči insolvenčnímu správci i věřitelé z titulu pohledávek na výživném ze zákona. Odpovědnost za včasné uplatnění pohledávek z titulu výživného je na věřiteli, nikoli na insolvenčním správci či jiné osobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29NSČR 71/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Pohledávky z titulu výživného ze zákona jsou dle insolvenčního zákona pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e) IZ). Tyto pohledávky se neuplatňují přihláškou pohledávky, ale specifickým postupem dle § 203 insolvenčního zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29NSČR 16/2011, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud za rozhodné, že s ohledem na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] A-11, a ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku žalovaného a že předmětem žaloby je výživné neprovdané matky, které je ve smyslu § 169 odst. 1 písm. e) IZ pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, přičemž žalovaný je osobou s dispozičním oprávněním ve smyslu § 229 odst. 3 písm. e) IZ. Odvolací soud tedy uzavřel, že byly splněny podmínky řízení, za nichž mohl soud prvního stupně rozhodnout o žalobě žalobkyně podané vůči žalovanému.

27. Následně odvolací soud s ohledem na žalobcovo uznání žalobou uplatněného nároku v jeho podání ze dne [datum] uzavřel, že v daném případě byly splněny všechny podmínky dané v § 153a o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání.

28. S ohledem na znění § 203 odst. 5 IZ odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že částek uvedených v jeho jednotlivých výrocích a jinak jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, přičemž jí vznikly náklady za její právní zastoupení, a to za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky [číslo] (písemné vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalovaného), u kterého sazba mimosmluvní odměny činila [částka]. Dále advokátce žalobkyně náležely dva režijní paušály ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady odvolacího řízení tak celkem činily [částka], respektive po připočtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] činily [částka] Odvolací soud však nestanovil lhůtu k plnění ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení s ohledem na § 203 odst. 5 IZ.