pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 26C 397/2018-301,

1. Obvodní soud pro Prahu 5, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 397/2018-301, zčásti vyhověl žalobnímu návrhu a žalované uložil, aby žalobci zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, co do částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení žalobní návrh zamítl. Úspěšnější žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobce se návrhem na zahájení řízení domáhá náhrady nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení, které proti němu bylo zahájeno pro podezření ze spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, neboť obžaloby byl posléze rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov zproštěn. V souvislosti s obhajobou mu vznikly náklady ve výši [částka] včetně DPH, z toho mu žalovaná zaplatila [částka] a ve zbývajícím rozsahu se uspokojení nároku na náhradu škody domáhá předmětnou žalobou.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Učinila nesporným, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil u žalované nárok na náhradu škody - nákladů obhajoby ve výši [částka], že jeho návrhu vyhověla co do částky [částka]. Ve zbývajícím rozsahu má nárok za nedůvodný, protože již nešlo o náklady, které byly žalobcem účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, tedy nešlo o náklady ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb.

4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dále jen OdpŠk, neboť předběžně předmětný nárok uplatnil u žalované, která jeho žádosti vyhověla jen zčásti. V odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě stručně shrnuje skutkové a právní závěry o uplatněném nároku, který soud prvního shledal nedůvodný a které jsou z iniciativy odvolání žalobce předmětem odvolacího řízení.

Účast na hlavním líčení dne [datum] - náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen AT, žalobci náleží pouze ve výši dvou půlhodin za zpoždění zahájení jednání, za přerušení jednání v případě tohoto úkonu žalobci náhrada za promeškaný čas nenáleží, neboť doba přerušení přesáhla dvě hodiny a žalobce nemusel na místě setrvávat (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 10To 109/2019). Účast na hlavním líčení dne [datum] - žalobci byla poskytnuta žalovanou náhrada ve výši odměny za 1 úkon právní služby ([částka]), 1/3 paušální náhrady [částka] (§ 13 odst. 3 AT, ve znění [účinnost]) a náhrada za promeškaný čas za celkem osm půlhodin (osm půlhodin za přerušení jednání) ve výši [částka] za každou půlhodinu (§ 14 odst. 3 AT) snížená na 1/3, avšak vzhledem k tomu, že hlavní líčení bylo přerušeno na více než dvě hodiny (od 9:00 do 13:00 hod.), náleží žalobci náhrada nákladů obhajoby pouze za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši celkem [částka] (srov. rozhodnutí Krajského soudu v [obec] ze dne 30. 9.1997, sp. zn. [spisová značka], a komentář k § 11 odst. 1 písm. g) AT in Balík, [jméno]; [příjmení], [jméno]; [příjmení], [jméno]; [příjmení], [jméno]; [příjmení], [jméno]; [příjmení], [jméno]; [ulice], [jméno]; [příjmení], [jméno]; [příjmení], [jméno]; [příjmení], [jméno] [příjmení] o advokátním tarifu: Komentář, dostupné v Systému ASPI) a dvakrát 1/3 paušální náhrady [částka] podle § 13 odst. 3 AT, ve znění [účinnost]. Náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 AT za přerušení jednání žalobci nenáleží ze stejného důvodu jako u hlavního líčení konaného dne [datum]. Účast na hlavním líčení dne [datum] - žalobci byla poskytnuta žalovanou náhrada ve výši odměny za 3 úkony právní služby ([částka]), třikrát 1/3 paušální náhrady [částka] (§ 13 odst. 3 AT, ve znění [účinnost]) a náhrada za promeškaný čas za celkem pět půlhodin (pět půlhodin za přerušení jednání) ve výši [částka] za každou půlhodinu (§ 14 odst. 3 AT) snížená na 1/3, avšak vzhledem k tomu, že hlavní líčení bylo přerušeno na více než dvě hodiny (od 11:25 do 13:35 hod.) a zároveň v dopoledních i v odpoledních hodinách bylo jednáno déle než dvě hodiny (8:30 - 11:25 a 13:35 - 15:38), náleží žalobci náhrada nákladů obhajoby za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši celkem [částka]. Náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 AT za přerušení jednání žalobci opět nenáleží, jak bylo zdůvodněno shora. Jelikož v těchto třech případech byly žalobci již vyplaceny částky dle uvedeného, soud vypočítal rozdíl mezi uhrazenými částkami a částkami, na které má žalobce nárok a v této výši žalobci náhradu škody přiznal. V případě náhrady za účast na hlavním líčení dne [datum] tak soud žalobci přiznal částku [částka], za účast na hlavním líčení dne [datum] částku [částka] a za účast na hlavním líčení dne [datum] částku [částka], částky jsou uvedeny včetně DPH. Ke každému z přiznaných úkonů pak soud připočetl též náhradu za příslušný počet režijních paušálů a DPH. Co se týče sazby DPH, vzhledem k tomu, že žalobce nevyhověl výzvě soudu ze dne [datum] soud sazbu DPH dopočítal tak, že za úkony, které mohly být učiněny do vydání prvního z doložených daňových dokladů, jež byl vystaven ke dni [datum], tedy v době kdy činila daň z přidané hodnoty 20 %, připočetl DPH 20 %. Za úkony učiněné po tomto datu soud připočetl DPH 21 %. Po sečtení náhrad za všechny výše uvedené úkon včetně režijních paušálů a příslušné výše DPH tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží částka v celkové výši [částka]. Náhradu za další uplatněné úkony soud prvního stupně žalobci nepřiznal, protože nešlo o úkony účelné ve smyslu § 31 OdpŠk, mnohdy byly učiněny nadbytečně nebo nevedly přímo k obhajobě žalobce či šlo o úkony podle advokátního tarifu nehonorované. Nelze dát žalobci za pravdu, že by všechny úkony jím provedené v rámci trestního řízení byly účelné, i v případě zproštění obžaloby je třeba jednotlivé úkony právní služby posoudit a určit, zda za ně náleží odměna dle advokátního tarifu a vždy je třeba posoudit, zda byly účtované úkony účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. K úkonům spočívajícím v návrzích na doplnění vyšetřování či dokazování (tedy úkonům ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) soud prvního stupně uvedl, že ze tyto úkony nenáleží odměna dle advokátního tarifu a odkázal na ustálenou judikaturní praxi, např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2To 28/2004, které uvádí, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování odměna nepřísluší a nelze za ně tedy žalobci přiznat ani požadovanou náhradu škody. V rámci jednotlivých výslechů účastníků v přípravném řízení a hlavních líčení (konkrétně výslechů ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dále hlavních líčení ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) ani u jednoho z těchto úkonů neshledal, že by žalovaná při vyčíslení náhrady postupovala v rozporu se zákonem a shora uvedeným výkladem. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8To 143/01, dle kterého se přestávky v hlavním líčení či v rámci jednoho úkonu (tedy i v rámci výslechů prováděných v přípravném řízení), které nepřekračují dobu 30 minut, včítají do samotného úkonu, přičemž je třeba zdůraznit, že daný úkon se tímto nepřerušuje a pokračuje až do naplnění času dvou hodin, po kterých začíná úkon další. Je-li pak přestávka delší než 30 minut, ale nedosahuje doby delší než 120 minut, náleží za ni obhájci náhrada za promeškaný čas, a to ve výši příslušného počtu započatých půlhodin (maximálně tedy čtyři). To však neznamená, že tato přestávka ukončuje úkon jeden a po jejím skončení započíná automaticky úkon nový. Daný úkon byl totiž pouze přerušen, nikoliv ukončen, a proto po takovém přerušení pokračuje dále až do naplnění jeho maximální délky dvou hodin. Není potom rozhodné, zda se po daném přerušení pokračuje ve výslechu stejné osoby nebo zda se před totožným orgánem činným v trestním řízení koná jakýkoliv jiný úkon trestního řízení. Ke skončení úkonu právní služby v rámci účasti na výslechu či na hlavním líčení by došlo pouze při přestávce, která by překročila dané časové rozmezí 120 minut, tedy délku jednoho úkonu. Co se týká nahlížení do spisu, soud prvního stupně vysvětlil, že ne všechna nahlížení do spisu mohou být automaticky považována za účelná a v daném případě se nahlížení do spisu často konala v poměrně blízkých časových souvislostech, přičemž za dvě nahlížení do spisu v přípravném řízení náhradu nákladů přiznal ([datum] a [datum]) a další nahlížení shledal neúčelným. Konstatoval, že ve fázi trestního řízení před soudem se lze s obsahem spisu, zejména prováděných důkazů, seznámit při hlavním líčení. Pokud jde o písemnou závěrečnou řeč obhájce, soud prvního stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého závěrečnou řeč obhájce vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za "písemné podání soudu týkající se věci samé" ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb. (advokátní tarif), a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna. Z toho důvodu náhradu žalobci nepřiznal. Stížnost proti zahájení trestního stíhání ze dne [datum] je třeba považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna dle § 11 odst. 2 AT a v souladu s tím žalovaná při vyčíslení náhrady postupovala. Je nerozhodné, jaké argumenty v podání obhájce použil i jak bylo podání dlouhé (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Co se týká podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], nešlo o úkony honorované podle advokátního tarifu, nadto nešlo ani o úkony směřující k obhajobě žalobce (žádosti o prodloužení lhůty, rekonstrukci spisu, vydání věcí, nahlížení do spisu apod.). Za takové úkony nelze obhájci přiznat odměnu, neboť nejsou účtovatelným úkonem podle advokátního tarifu, tudíž ani náhradu škody. Obdobně tomu je u námitek proti znaleckému ústavu a znalci (podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), převzetí jednotlivých pevných disků a DVD ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], stížnosti na průtahy ze dne [datum], sdělení obhájce ze dne [datum], námitka podjatosti soudce ze dne [datum] a následné stížnosti ze dne [datum], nadto námitku mohl obhájce vznést přímo u hlavního líčení, dále u sdělení ze dne [datum]. Ohledně úkonů učiněných u Ústavního soudu ze dne [datum] a [datum] se pak soud prvního stupně ztotožnil s argumentací žalované, že o náhradě za tyto úkony rozhoduje samostatně Ústavní soud v rámci svého řízení, neboť se v tomto případě uplatní výluka odpovědnosti státu v souvislosti se speciální právní úpravou obsaženou v ust. § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3745/13).

Soud prvního stupně co do částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení žalobní návrh zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu účastníků ve věci samé a úspěšnější žalované přiznal 80,9 % z celkových nákladů vynaložených na bránění práva (80,9 % z částky [částka], tj. [částka] za 2x písemné podání ze dne [datum] a ze dne [datum], 7x příprava na ústní jednání a 7x účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]).

6. Žalobce včasným a přípustným odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil situaci přerušeného hlavního líčení, přičemž dobu přerušení započetl do doby trvání úkonu, což je dle jeho mínění nesprávné a v rozporu se smyslem advokátního tarifu, založeného na paušalizaci odměny za právní službu. Advokátní tarif přímo stanoví, že odměna advokátovi musí být poskytnuta za všechny úkony právní služby, které klient od advokáta obdržel a analogicky se stanovuje toliko výše odměny, jež se odvíjí od toho, jde-li o úkon nejbližší některému z úkonů uvedených taxativně v § 11 odst. 1 a 2. Žalobce netvrdí, že všechny úkony byly účelné, protože trestní řízení skončilo zprošťujícím rozsudkem. Takové zjednodušení rozhodně neodpovídá jeho procesní argumentaci, arci nelze otázku účelnosti zjednodušovat na to, že úkon byl účelný jen tehdy, když byl vynaložen na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. To by totiž, inter alia, znamenalo, že by zproštěné osobě nenáležela odměna za ty procesní návrhy, jimž nebylo vyhověno, což je závěr prima facie chybný. Jako účelný je třeba posoudit každý úkon, který efektivně směřuje k obhajobě obviněného, tedy k tomu, aby řízení skončilo pro obviněného žádoucím způsobem. Ve světle takto specifikovaného principu se nelze ztotožnit s tím, že by byly neúčelné například návrhy na doplnění dokazování. Dále se žalobce ohrazuje proti tomu, že by měl být počet nahlížení do trestního spisu excesivní. Domnívá-li se soud prvního stupně, že obhájce, respektive obžalovaný, může při jednotlivých hlavních líčeních do spisu nahlédnout, že je vždy je seznámen s provedenými důkazy a má právo se k nim vyjádřit, svědčí to o naprosté neznalosti trestního procesu. Nahlížení do spisu v rámci hlavního líčení není umožňováno a s písemnými důkazy se jinak, než formou nahlédnutí do spisu, obžalovaný seznámit nemůže, ledaže by trval na tom, aby byla každá listina při hlavním líčení přečtena, což je při rozsahu předmětného trestního spisu nemyslitelné. Pokud jde o úkony učiněné po vyhlášení zprošťujícího rozsudku vypočtené v odst. 111 odůvodnění rozsudku, i ty byly účelné, neboť je stěží představitelné, že by vyhlášením nepravomocného zprošťujícího rozsudku obhajoba ustala. Účelnou byla přirozeně i žádost o vydání zajištěných věcí, neboť bylo na soudu, aby k tomu přistoupil z moci úřední a neučinil-li tak, bylo třeba to navrhnout předmětným písemným podáním. Námitky podjatosti vůči přibraným znalcům byly řádně odůvodněny a není na místě tvrdit, že byly neúčelné. Stejně se soud prvního stupně mýlí ohledně převzetí datových nosičů. Obhájci nezbylo, než datové nosiče osobně převzít, a není důvodu, proč obhájce měl být bez nároku na odměnu. Stížnost na průtahy v řízení byl úkon účelný, směřující k obhajobě klienta. Námitka podjatosti předsedkyně senátu nemohla být dostatečně kvalifikovaně vznesena při hlavním líčení, neboť takové podání vyžaduje podrobné písemné odůvodnění. Nelze se ztotožnit s úvahou soudu prvního stupně, že toto podání bylo neúčelné, protože mu nebylo vyhověno. Obě řízení u Ústavního soudu byla iniciována obhajobou a ačkoliv nebyla úspěšná, je zcela případné zahrnout náklady na tyto úkony do nákladů obhajoby. Soud prvního stupně posoudil otázku účelnosti a správnosti vykonaných úkonů právní služby nesprávně a žalobce navrhuje, aby odvolací soud změnou odvoláním napadeného rozsudku žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a výrok o nákladech řízení. Ještě před rozhodnutím odvolacího soudu vzala zpět odvolání proti vyhovujícímu výroku ve věci samé. Odvoláním, jímž napadla rozhodnutí o nákladech řízení, nebrojí proti vyčíslenému poměru úspěchu účastníků ve věci, ale má za to, že vykonala celkem 18 úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a měla jí být přiznána náhrada ve výši [částka] (80,9 % z částky [částka]). Žalovaná se dále písemně vyjádřila k odvolání žalobce a navrhla, aby zamítavé rozhodnutí ve věci samé bylo jako věcně správné potvrzeno.

8. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalované proti výši přisouzené náhrady nákladů řízení důvodné je. Žalovaná vzala zpět odvolání proti vyhovujícímu výroku o věci samé, ke zpětvzetí tohoto odvolání došlo před rozhodnutím odvolacího soudu, proto odvolací soud odvolací řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 207 odst. 2 o. s. ř.

9. Vady řízení, k nimž se u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

10. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Cz 6/90, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 1487/2001).

V této právní věci bylo od počátku mezi účastníky nesporné, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, tudíž že zde je nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 5, 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk a žalovaná nese odpovědnost za majetkovou újmu (škodu) žalobce.

11. Podle ust. § 31 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3). Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (odst. 4).

Z citovaného ustanovení vyplývá, že náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně vynaložené náklady. Účelnost staví zákon na tom, zda vynaložené náklady vedly ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí nebo k nápravě nesprávného úředního postupu. Co do rozsahu (výše) se pak za účelné považují ty, jež jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně a náklady zastoupení (obhajoby) se nahrazují v rozsahu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

12. Mezi účastníky je sporný rozsah náhrady škody a z iniciativy odvolání žalobce odvolací soud řešil otázku, zda žalobce má právo i na náhradu nákladů vynaložených na úkony obhajoby, které soud prvního stupně do náhrady nezahrnul.

13. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně zcela správně posoudil vliv přerušení hlavního líčení na vyčíslení odměny obhájce a námitky žalobce nejsou důvodné.

Při určování a účtování úkonů právní pomoci advokátem v trestním řízení je třeba vycházet ze zásady, že první a každý další den hlavního líčení se začíná nový úkon a že dobu úkonů provedených v této souvislosti v různých dnech nelze sčítat. V rámci jednoho dne je však třeba sčítat časy úkonů právní služby a podle výsledků pak v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, stanovit počet úkonů právní služby (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 12To 97/2001).

Do doby účasti na jednání před soudem, tedy do úkonu právní služby, lze zahrnovat jen ty přestávky, kdy jednání bylo přerušeno na dobu 30 minut a kratší (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Pokud je jednání přerušeno na dobu delší než 30 minut, včítá se doba přerušení do času promeškaného v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 14 odst. 1 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vysvětlil, že náhradu za promeškaný čas neshledal důvodnou a nezahrnul ji do náhrady škody, protože doba přerušení hlavních líčení přesáhla dvě hodiny; závěry podpořil i odkazem na výklad odborné literatury. Rozhodnutí soudu prvního stupně je správné a odůvodnění rozhodnutí je podrobné, jasné a srozumitelné.

14. Odvolací námitky žalobce k závěrům soudu prvního stupně vyjádřeným v odst. 95 odůvodnění jsou zavádějící a na správném rozhodnutí soudu prvního stupně nemohou nic změnit. Odvolací soud má za správný závěr soudu prvního stupně, že do náhrady škody nelze zahrnout náklady, které nebyly žalobcem účelně vynaloženy, tedy ty, které nemohly přispět k příznivému výsledku trestního stíhání žalobce, jinak řečeno byly vynaloženy, aniž mohly odstranění trestního stíhání způsobit, a dále náklady za úkony právní služby, které podle advokátního tarifu nejsou honorovány.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání důvodně poukázala na judikatorní závěry Ústavního soudu Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3104/11 uvedl, že„ ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 advokátního tarifu. Přitom na tento princip již judikatura Ústavního soudu opakovaně odkazovala; to kupř. v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1099/09, v usnesení ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 435/06, v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 791/07, v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1855/07. V citované judikatuře Ústavního soudu bylo dále poukazováno na fixovaný závěr, že advokát zápisem do seznamu advokátů dal z ústavního hlediska předběžný souhlas (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci van der Mussele proti Belgii ze dne [datum], série A [číslo]) mimo jiné k tomu, že v tomto ohledu bude omezeno (za výhody současně poskytované) jeho právo na zisk z podnikání (čl. 11 Listiny), a tím ve své podstatě i podnikání samotné (čl. 26 Listiny). Toto omezení není pojímáno za rozporné s ústavním pořádkem, jestliže odpovídá principu proporcionality, a zásadní průmět do sféry základních práv či svobod nemá“.

Popsané závěry se vztahují i na žalobcem označené úkony - opakované nahlížení do spisu, písemný závěrečný návrh, podání obsahující námitky podjatosti znalců a soudkyně, převzetí datových nosičů, stížnosti na údajné průtahy. Stran podání žalobce v řízení o ústavní stížnosti odvolací soud odkazuje na § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a možnost tohoto soudu rozhodnout o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud znovu odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění soudu prvního stupně včetně odkazů na přiléhavou judikaturu.

15. Odvolací soud uzavřel, že zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé je věcně správné.

16. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., nicméně nevzal v úvahu všechny úkony žalované ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Odvolací soud náhradu nákladů řízení žalované vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, takto: paušální odměna 4x [částka] za písemné podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], 6x [částka] za přípravu účasti na jednání před soudem [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], 8x 300 za účast na jednání před soudem [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], s tím, že jednání dne [datum] přesáhlo dvě hodiny (§ 1 odst. 3 písm. a/, b/, c/ vyhlášky), celkem [částka], z toho 80,9 % činí [částka].

17. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrdil podle § 219 o. s. ř. a ve výroku o nákladech řízení změnil podle § 221a o. s. ř.

18. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná a má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou odvolací soud vyčíslil podle zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb., takto: paušální odměna [částka] za písemné podání ve věci samé (vyjádření k odvolání žalobce) ze dne [datum], [částka] za přípravu účasti na jednání před odvolacím soudem a [částka] za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], celkem [částka] Lhůta plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.