o 23 605,89 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 23 505,89 Kč s tam uvedeným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ohledně částky 100 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok III.). Výrok o nákladech řízení bylo opraven usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. [spisová značka], tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 945 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta].

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (předchozí dodavatel plynu) smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběr na adrese [adresa]. Předchozí dodavatel plynu pozbyl oprávnění dodávat plyn, žalovaná si ve lhůtě tří dnů nezvolila jiného dodavatele plynu a žalobkyně jako dodavatel poslední instance pro žalovanou zajišťovala od 17. 10. 2021 dodávku plynu a další související služby do tohoto odběrného místa. Žalovaná o tom byla informována přípisem žalobkyně ze dne 18. 10. 2021, jehož přílohou byl ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Dodávku plynu v období od 17. 10. 2021 do 10. 3. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou na částku 35 352,62 Kč se splatností dne 4. 4. 2022 a ta byla opravena daňovým dokladem na částku 35 505,89 Kč se splatností ke dni 16. 5. 2022. Na opravenou fakturu žalovaná dne 8. 7. 2022 zaplatila částku 11 900 Kč a přes upomínku nedoplatila zbytek.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a tvrdila, že vyúčtovaná částka je neoprávněná. Do 16. 10. 2021 odebírala plyn od předchozího dodavatele plynu, dne 23. 2. 2022 uzavřela smlouvu o sdružených dodávkách plynu se společností [právnická osoba]. s termínem dodávky plynu od 11. 3. 2022. Dne 14. 10. 2021 byla provozovatelem plynárenské distribuční soustavy společností [právnická osoba]. informována, že od 17. 10. 2021 není pro toto odběrné místo zajištěna dodávka a distribuce plynu a přejde tedy na žalobkyni jako dodavatele poslední instance. Od žalobkyně žádné podklady k dodávkám neobdržela, ta ji kontaktovala až e-mailem ze dne 8. 11. 2021. Postupně žalobkyně požadovala různé částky na zálohy, aniž by žalované oznámila, že je dodavatelem poslední instance a jaké jsou podmínky dodávky plynu, jeho cena, plán a termín splatnosti záloh. Upomínky byly zasílány, jak na jméno žalované, tak na jméno její matky, se stejnou adresou odběrného místa. Žalovaná počkala na vyúčtování dodávky a snažila se vyhledat nového dodavatele plynu. Poštou na adresu [adresa], jí bylo zasláno konečné vyúčtování na částku 35 352,62 Kč, které dopisem právního zástupce ze dne 19. 4. 2022 u žalobkyně reklamovala. Na stejnou adresu žalobkyně pak zaslala vyúčtování znějící na jméno matky žalované, která dne [datum] zemřela, znělo na částku 21 837,18 Kč a žalovaná ji u žalobkyně rovněž reklamovala. Žalobkyně reklamaci konečného vyúčtování dopisem ze dne 17. 5. 2022 odmítla a poté fakturu opravila. Reklamaci vyúčtování znějící na jméno matky žalované žalobkyně uznala. Žalovaná po žalobkyni jako kompenzaci za neoprávněné vymáhání úhrady plynu za odběrné místo evidované na její matku požadovala slevu na vyúčtování dodávky plynu za odběrné místo uvedené na její osobu, což žalobkyně odmítla. Žalovaná dne 8. 7. 2022 uhradila žalobkyni část pohledávky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná je v postavení slabší smluvní strany, úhrady dodávky plynu mnohonásobně převyšují dosavadní náklady na plyn, které hradila, stejně tak i náklady sjednané ve stejném období u jiného dodavatele.

4. Žalobkyně k tomu doplnila, že dne 18. 10. 2021 oznámila žalované zahájení dodávky plynu v režimu dodavatele poslední instance na kontaktní adresu [adresa], kterou obdržela od provozovatele distribuční soustavy. Správně mělo být oznámení zasláno dne 17. 10. 2021, žalobkyně s ohledem na množství jiných zákazníků toto nestihla. Je irelevantní, že i upomínky byly žalované zasílány na jméno její matky, neboť i té žalobkyně dodávala plyn v režimu dodavatele poslední instance do jiného odběrného místa, ale na stejné adrese, jako je odběrné místo žalované. V postupu žalobkyně Energetický regulační úřad žádné pochybení neshledal a není tedy relevantní tvrzení žalované, že vyúčtování neodpovídá vyhlášce č. 207/2021 Sb.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování, které shrnul v odstavci 6. až 18. odůvodnění napadeného rozsudku. Po právní stránce odkázal na § 12a odst. 2 písm. a), na § 12b odst. 2 a § 12c odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen energetický zákon). Zároveň postupoval podle § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z“, a podle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, ve znění pozdějších předpisů. Postupoval rovněž podle § 113 odst. 3 vyhlášky č. 349/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem, ve znění účinném do 31. 7. 2022.

6. Po zhodnocení provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně se stala od 17. 10. 2021 dodavatelem plynu v režimu dodavatele poslední instance. Žalovaná řádně a včas neuhradila zbývající část vyúčtované ceny dodávek plynu za období od 17. 10. 2021 do 10. 3. 2022. Žalovaná, když zjistila, že její původní dodavatel skončil s dodávkou plynu, si měla zvolit nového dodavatele na základě vlastního rozhodnutí, což neučinila, proto jí musel být přidělen dodavatel poslední instance. Soud prvního stupně neshledal, že by žalobkyně porušila nějakou zásadní povinnost, která by žalovanou opravňovala k tomu, aby nehradila za odběr plynu žalobkyni stanovenou cenou. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná nenahlásila sama odečet plynu k datu účinnosti změny dodavatele plynu, a proto byl stav stanoven odhadem, na základě zjištěného odečtu technikem pak byl opraven na hodnotu 479 m³, což bylo podle provozovatele distribuční soustavy [právnická osoba]. stanoveno správně. Nebylo tedy na žalované, aby si svévolně stanovila částku za odběr plynu, aniž by ta odpovídala provedeným výpočtům. Žalovaná namítala, že nebyla seznámena s cenovými a jinými podmínkami dodávky plynu, že vyúčtování neodpovídalo vyhlášce č. 207/2021 Sb., že nebyla seznámena se Všeobecnými obchodními podmínkami a že ze strany žalobkyně se vůči ní jednalo o nezákonný a nekorektní postup. Tyto námitky nejsou dostatečně relevantní, aby to žalovanou opravňovalo odepřít plnění za prokázaný odběr plynu. K tomu soud prvního stupně poznamenal, že shledal některé administrativní postupy žalobkyně nepřesnými a vzbuzujícími dojem chaotičnosti. Žalobkyně však byla vystavena situaci, kdy v poměrně krátkém časovém období musela přijmout jako dodavatel poslední instance velké množství zákazníků. Žalovaná byla při volbě změny dodavatele plynu pasivní a je tedy povinna žalobkyni žalovanou částku uhradit. Ohledně částky 100 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Protože žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, bylo s odkazem na § 1970 o. z. rozhodnuto o úrocích z prodlení.

7. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn postupem podle § 150 o. s. ř., když soud prvního stupně shledal v této věci důvody zvláštního zřetele hodné. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, ale soud jí náklady řízení nepřiznal s ohledem na její postavení a na způsob, jakým postupovala při provádění vyúčtování, když sama vyúčtování opakovaně prověřovala a následně opravovala a i v rámci soudního řízení složitým způsobem vysvětlovala, jak k celkovému výpočtu došla. V souzené věci byla žalobkyně zastoupená advokátem, byť šlo zejména o technický postup, který vyžadoval odbornost v daném oboru a žalobkyně se mohla zastupovat sama.

8. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně i žalovaná.

9. Žalobkyně napadla výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Posléze žalobkyně vzala zpět odvolání ohledně výroku II. Nesouhlasila se soudem prvního stupně ohledně výroku o nákladech řízení a postupu podle § 150 o. s. ř. Soud prvního stupně klade žalobkyni k tíži okolnosti zapříčiněné žalovanou a nesprávná je úvaha, že by se v této věci nemohla žalobkyně nechat zastoupit advokátem. Spor nebyl jednoduchý, žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce sporovala jednotlivé kroky žalobkyně. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby ve výroku o nákladech řízení byl napadený rozsudek změněn tak, že jí budou přiznány náklady před soudem prvního stupně ve výši 20 934,20 Kč a požadovala náklady odvolacího řízení.

10. Žalovaná v odvolání nesouhlasila s vyhovujícím výrokem o věci samé a nesouhlasila s rozhodnutím o nákladech řízení, neboť při vyhlášení rozsudku bylo o nákladech řízení rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 945 Kč. Jinak souhlasila s tím, že žalobkyně neměla být zastoupena advokátem. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, žalobkyně ji neinformovala o termínu zahájení dodávky, výší ceny a ostatních podmínkách dodávky, jak dodavateli poslední instance výslovně ukládá § 12 odst. 4 energetického zákona. Soud prvního stupně neodůvodnil to, zda žalované bylo doručeno oznámení, že se od 17. 1. 2021 žalobkyně stává dodavatelem plynu. Žalobkyně musí prokázat, že žalované podmínky dodávky a její cenu oznámila, o tom byla soudem prvního stupně poučena, ale povinnost tvrzení nesplnila. Naopak později žádala soud o shovívavost s nedodržením zákona z důvodu nadměrného vytížení. Žalobkyně tvrdila, že listinu s názvem oznámení datovanou dne 18. 10. 2021, tedy druhý den dodávání plynu žalované, předala [právnická osoba] k odeslání dne 22. 10. 2021, tedy 6. den dodávání plynu žalované. Bez jakéhokoliv kontextu to žalobkyně prokazovala obrázkem interního systému a neuvedla žádný důkaz a ani netvrdí konkrétní den doručení žalované. I kdyby tomu tak bylo, pak nebyl dodržen energetický zákon, neboť by zásilka byla žalované doručena dne 27. 10. 2021, tedy 10 dní po zahájení dodávky. Podle zákona cenu služby a podmínky dodávek musí podnikatel spotřebiteli sdělit v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy. Žalobkyně předložila soudu prvního stupně 25 různých ceníků, které žalované měla zaslat, pak ale nelze souhlasit s tím, že by jí byla sdělena výše ceny. Bez odborného vysvětlení nelze ceníku porozumět a sám soud prvního stupně shledal obsah ceníků nesrozumitelným. Žalobkyně obsah ceníků a výpočet výše ceny musela vysvětlit na 9 stranách textu. Ve skutečnosti žalobkyně žalovanou kontaktovala až e-mailem ze dne 8. 11. 2023 s předmětem „připomínka“, kde byla žalovaná upozorněna na splatnou pohledávku ve výši 8 370 Kč. V textu není nikde uvedeno, že žalobkyně kontaktuje žalovanou jako dodavatel poslední instance a že po ní žádá zálohu na plyn. Výše částek se co 5 dní měnila, klesala a rostla bez zřejmého důvodu a žalovaná se oprávněně domnívala, že jde o v posledních letech častý podvodný e-mail. Jednalo se o první kontakt žalované s žalobkyní, žalovaná netušila, že mezi ní a dodavatelem plynu nemusí být uzavřena žádná smlouva a čekala na doručení smlouvy k podpisu od subjektu, který do odběrného místa dodával plyn. Odběrné místo není bydlištěm žalované a ta ani nevěděla, jestli se plyn po zániku společnosti [právnická osoba] stále dodává nebo nikoliv. Žalobkyně pochybení uznala a žádala soud o shovívavost, ale žalovaná nesouhlasí s tím, aby to šlo k její tíži. Žalobkyně je profesionálem v energetickém odvětví a disponuje rozsáhlým aparátem, na rozdíl od žalované, která tyto předpisy nezná. Žalovaná zdůraznila, že v rámci reklamačního řízení šlo o dvě odběrná místa, z nichž uhrazení vyúčtování za jedno z nich bylo po žalované vymáháno neoprávněně, a proto se s žalobkyní snažila dohodnout na přiměřeném snížení vymáhané částky, na což žalobkyně nepřistoupila. I při zaúčtování a započtení provedené platby na pohledávku žalobkyně opět pochybila, což našlo odraz ve výroku II. napadeného rozsudku. Žalovaná akcentovala, že je spotřebitelem a má právo na sjednání nápravy spočívající v možnosti požadovat přiměřené snížení ceny v rozsahu odpovídajícím povaze a závažnosti nekalé obchodní praktiky. Žalovaná soud žádala o přiznání přiměřeného snížení ceny ve výši dosud neuhrazené části vyúčtování a o nepřiznání uplatňovaného nároku na úrok z prodlení. Jednání žalobkyně by neměla být přiznána právní ochrana, neboť opakovaně nedodržela své zákonné povinnosti, zejména vůči žalované jako slabší straně. Žalobkyně žádá úhradu pětinásobku toho, co za odběrné místo žalovaná dosud v minulosti hradila. Žalobkyně dopředu věděla, že má povinnost oznámit, že je dodavatelem poslední instance a na to měla být připravena. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl a nepřiznal žalobkyni náklady řízení.

11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná a postup podle § 150 o. s. ř. soud nesprávně vyložil v rozporu s ustálenou judikaturou. Žalobkyně disponuje rozsáhlým odborným aparátem, ale žalovaná se neorientuje v energetickém odvětví a advokáta si zvolit musela. Žalobkyně po žalované vymáhala rovněž úhradu vyúčtování za její zesnulou matku, ačkoliv žalovaná nebyla určena jako dědic pozůstalosti, včetně jejích pasiv. Ani to by žalovaná bez právní pomoci a nákladů na advokáta nezjistila. Žalobkyně typizovaně žalobami vymáhá neuhrazené odběry energií a v obdobných sporech má k dispozici mnoho odůvodněných rozsudků. Žalovaná dále zdůrazňovala, že jí řádně nebylo ve lhůtě od žalobkyně doručováno podle energetického zákona, dostávala od žalobkyně e-maily, které padaly do spamu, neboť ona nevěděla, že žalobkyně je dodavatelem plynu. Dovolávala se ochrany spotřebitele, neboť žalobkyně zvolila klamavé praktiky a chtěla úhradu po žalované i ohledně odběru plynu za matku a tam vyřídila reklamaci pozdě, a proto žalovaná požadovala 750 Kč za 49 dní opožděně vyřízené reklamace, tedy 7 500 Kč. Zároveň se domáhala stanovení přiměřené slevy, což je právě žalovaná částka.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a odvolání žalobkyně důvodné je.

13. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a měla by vést ke zrušení tohoto rozsudku, a uzavřel, že tomu tak ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. není.

14. Žalovaná podala odvolání proti výroku o nákladech řízení a rovněž proti zamítavému výroku o věci samé (výrok II.). Toto odvolání proti zamítavému výroku o věci samé vzala žalovaná zpět a odvolací řízení o tomto zamítavém výroku bylo zastaveno s odkazem na § 207 odst. 2 o. s. ř.

15. Soud prvního stupně provedl potřebný rozsah dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc posoudil správně i po stránce právní a na odůvodnění napadeného rozsudku ohledně rozhodnutí ve věci samé proto lze odkázat. Bylo správně zjištěno, že žalovaná byla prokazatelně dne 14. 10. 2021 informována společností [právnická osoba]. o ukončení smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy s jejím stávajícím obchodníkem s plynem, se společností [právnická osoba] a zároveň jí bylo oznámeno, že s účinností od 17. 10. 2021 není pro její odběrné místo na adrese [adresa], zajištěna dodávka a distribuce plynu. Současně jí bylo sděleno, že pokud si nejpozději v termínu do 17. 10. 2021 nezajistí dodávku plynu od jí zvoleného obchodníka s plynem, bude jí s účinností od 17. 10. 2021 zajištěna dodávka plynu v náhradním režimu, a to dodavatelem poslední instance, obchodníkem s plynem společností [Jméno žalobkyně]. Dále byla upozorněna, že dodavatel poslední instance je oprávněn do odběrného místa dodávat plyn nejvýše po dobu šesti měsíců a v té době je nutností si zajistit řádnou dodávku a distribuci plynu u jí zvoleného obchodníka s plynem. Je tedy zcela zřejmé, že žalovaná byla o podstatných okolnostech dodávky plynu řádně a včas informována a měla možnost si zajistit dodávku plynu od jí zvoleného obchodníka s plynem. Žalovaná to neudělala a zůstala zcela pasivní, což se snažila odůvodnit tím, že je spotřebitel, ve věci se neorientovala a očekávala, kdy jí přijde návrh smlouvy od nového dodavatele a z toho dovozovala, že není její povinností zaplatit za vyúčtovanou dodávku plynu. Žalobkyně zaslala žalované poštou oznámení ze dne 18. 10. 2021 s tím, že od 17. 10. 2021 spadá dodávka zemního plynu do jejího odběrného místa do režimu dodavatele poslední instance a tímto dodavatelem je [Jméno žalobkyně]. V příloze byl zaslán rozpis záloh na následujících 6 měsíců a žalovaná byla vyzvána, aby si nastavila platbu na správnou částku a bankovní účet společnosti, splatnost první zálohy byla dne 31. 10. 2021 a zálohové platby jsou rozpočítány na dobu 6 měsíců. Žalobkyně v řízení řádně neprokázala doručení tohoto dopisu žalované a prokázala to však přehledem vnitřní evidence, který předložila soudu dne 19. 7. 2023. Podle této vnitřní evidence byla listina odeslána obyčejnou poštou a předána doručovateli [právnická osoba] dne 22. 10. 2021 v 09:09:45. Žalobkyně sice neprokázala, kdy byla zásilka žalované přesně doručena, ale z toho nelze dovozovat, že žalovaná, která plyn v odběrném místě prokazatelně odebírala, by měla zaplatit jenom nepatrnou část odebraného plynu, přičemž výše spotřeby a cena byly prokázány. Žalovaná výslovně uvedla, že od žalobkyně dostávala posléze e-maily, které jí padaly do spamu a na které nereagovala, neboť tvrdila, že nevěděla, že jde ve vztahu k ní o dodavatele plynu poslední instance. Tyto informace však žalovaná prokazatelně měla k dispozici již od 14. 10. 2021 a nijak na vzniklou situaci nereagovala.

16. Podle § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb. dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. Dle § 12c odst. 1 tohoto zákona, povinnosti dodavatele poslední instance vznikají dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa nebo výrobny zákazníka podle § 12a odst. 2 nebo výrobce podle § 12a odst. 3 nebo místa určeného pro krytí ztrát provozovatele distribuční soustavy. Mezi dodavatelem poslední instance a odběratelem plynu nevzniká smluvní vztah na základě dohody účastníků smlouvy, ale jde o vztah vzniklý ze zákona a podmínky dodávek jsou dodavatelem poslední instance zveřejněné na jeho internetových stránkách.

17. Žalobkyně žalované v rozhodném období dodávala plyn a po ukončení dodávky vystavila fakturu. Žalovaná vyúčtovanou částku reklamovala a byla vystavena nová faktura znějící na správnou částku 35 505,89 Kč se splatností dne 16. 5. 2022. Žalovaná zaplatila částku 11 900 Kč. Žalovaná zásadně nerozporovala výši spotřeby a fakt, že jí plyn byl dodáván a ona ho odebírala. Měla však za to, že má právo na slevu a jestliže zaplatila část fakturované částky, pak to postačuje, protože žalobkyně řádně neprokázala doručení dopisu ze dne 18. 10. 2021 a že po žalované požadovala zaplacení faktury rovněž za plyn dodávaný do odběrného místa evidovaného na její matku a dále, že reklamace fakturované částky matce žalované byla úspěšná a proběhla se zpožděním 49 dnů, a proto má žalovaná z tohoto titulu právo na slevu 7 500 Kč. Žalovaná proto navrhla k započtení žalovanou částku.

18. Dle § 1987 odst. 2 o. z. musejí být pohledávky způsobilé k započtení. Pohledávka žalované je nejistá a neurčitá, a proto ji nelze na žalovanou částku započíst. Ohledně zápočtu částky 7 500 Kč je nutno zdůraznit, že ji nelze započíst proto, že vyplývá z jiného právního vztahu a nikoliv z právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná tvrdila, že soud prvního stupně byl k postupu žalobkyně shovívavý, s ohledem na to, kolik musela svojí dodávkou jako dodavatel poslední instance zajistit zákazníků a požadovala obdobnou shovívavost i vůči ní. Dle názoru odvolacího soudu námitkám žalované nelze vyhovět, neboť nelze odhlédnout od její naprosté pasivity při řešení dodavatele plynu, přičemž z tohoto jednání nemůže mít prospěch a nemůže to jít k tíži žalobkyně.

19. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věc samé (výrok I.) jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

20. Výrok o nákladech řízení považuje odvolací soud za nesprávný. Žalobkyně byla ve sporu procesně úspěšná a má právo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 945 Kč a dále za zastoupení advokátem za 7 úkonů po 2 060 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen „AT“ (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění ze dne 4. 9. 2022, návrh ve věci samé, replika ze dne 14. 6. 2023, účast na jednání soudu dne 19. 6. 2023, 24. 8. 2023, 13. 11. 2023), dále 7x 300 Kč za paušální náhrady dle § 13 odst. 4 AT, DPH ve výši 21 % 3 469,20 Kč, celkem tedy 20 934,20 Kč. Odvolací soud nesouhlasil s tím, že by procesně úspěšné žalobkyni neměly být náklady řízení, krom soudního poplatku, s odkazem na § 150 o. s. ř. přiznány, jak uvedl soud prvního stupně. Zároveň se odvolací soud neztotožnil s tím, že náklady za advokáta byly v této věci vynaloženy neúčelně, neboť žalobkyně má dostatečný odborný aparát. S ohledem na obranu žalované, a to již v rámci reklamačního řízení, kdy byla zastoupena advokátem, byl spor komplikovaný a náklady za advokáta byly vynaloženy účelně. Tento názor odvolacího soudu odpovídá ve smyslu § 13 o. z. judikatuře Městského soudu v [adresa], který ve sporech téže žalobkyně o zaplacení dlužných částek za odběr plynu či elektřiny přiznává náklady za zastoupení advokátem jako účelně vynaložené (např. rozsudek ze dne 17. 4. 2024, č. j. [spisová značka], či rozsudek ze dne 14. 8. 2024, č. j. [spisová značka]).

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byla žalobkyně procesně úspěšná a vznikly jí náklady za zastoupení advokátem za podané odvolání, za vyjádření k odvolání a za účast u ústního jednání, tedy za tři úkony po 2 060 Kč a 3x 300 Kč za náhradu hotových výdajů a 21 % DPH ve výši 1 486,80 Kč, tedy celkem 8 566,80 Kč.