o zaplacení 168 372 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 168 372 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 6. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále žalobkyni bylo uloženo zaplatit České republice - [orgán] pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu ve výši 9 841 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že se dne 25. 9. 2019 řidič [jméno FO] na přechodu pro chodce v [adresa] střetl s poškozenou [jméno FO], narozenou dne [datum], řidič porušil § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. a ohrozil chodkyni (poškozenou), přičemž nezachoval potřebnou míru opatrnosti, navzdory chování poškozené, která se při přecházení přechodu pro chodce (nesprávně uvedeno chodníku) otočila a šla zpět. Žalobkyně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb na nákladech léčení poškozené, která na následky zranění zemřela, částku 336 744 Kč. Předmětem sporu je 50 % vynaložené částky na léčebné výlohy dle § 9 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění s ohledem na spoluzavinění poškozené na vzniku újmy. Trestněprávní odpovědnost řidiče shledána nebyla, ale žalobkyně se vůči žalované domáhá odpovědnosti občanskoprávní podle míry zavinění a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, což ta odmítla, s tvrzením že spoluzavinění poškozené bylo v plném rozsahu. Žalovaná neuznala žalobu ani zčásti, odmítla spoluzavinění poškozené pouze ve výši 50 %, neboť dle jejího názoru jde o 100% spoluzavinění. Hlavní příčinou nehody byl náhlý návrat poškozené zpět do jízdního koridoru automobilu [nazev], na což nemohl řidič reagovat tak, aby střetu zabránil. Tento závěr vychází ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 3. 2020 a stejně tak i z rozhodnutí soudu v trestní věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], jímž byla vyloučena trestněprávní odpovědnost řidiče vozidla.

3. Soud prvního stupně vycházel z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka], a z usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. [spisová značka]. Zjistil, že trestní stíhání řidiče [jméno FO] bylo zastaveno, neboť skutek není trestným činem, protože řidič před přechodem pro chodce zpomalil, umožnil poškozené opuštění jízdního koridoru a její návrat do jízdního koridoru byl natolik náhlý, že řidič na tento její pohyb nemohl reagovat tak, aby střetu zabránil. Pokud by poškozená pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a nevrátila se o krok zpátky, tak by ke střetu nedošlo a vzdálenost mezi levým bokem automobilu a zády poškozené byla přibližně 1,25 m. Bylo zjištěno, že poškozená se pohybovala poměrně svižnou chůzí a nebylo zjištěno, že by měla omezenou schopnost pohybu a orientace, řidič zachoval potřebnou mírou opatrnosti a neporušil ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Soud prvního stupně měl k dispozici znalecký posudek č. [číslo] znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 3. 2020, podle něhož nárazová rychlost vozidla [nazev] při střetu s poškozenou mohla být asi 32,2 km/h, přičemž rychlost automobilu v okamžiku, kdy poškozená opouštěla jízdní koridor, byla asi 37,5 km/h. Řidič mohl vidět chodkyni před vstupem do vozovky a během přecházení vozovky, stejně tak chodkyně mohla vidět přijíždějící automobil. Za hlavní příčinu vzniku nehodového děje znalec určil náhlý návrat poškozené z polohy mimo jízdní koridor automobilu [nazev] zpět do jízdního koridoru tohoto automobilu, přičemž řidič na tento pohyb nemohl reagovat tak, aby střetu zabránil. Znalec doplnil znalecký posudek dne 11. 8. 2020 tak, že v případě, že by chodkyně pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a vrácení se o krok zpátky, pak by byla vzdálenost mezi levým bokem automobilu [nazev] a zad chodkyně cca 1,25 m (platí pro rychlost chůze chodkyně 4,5 km/h). Další doplněk znalec vyhotovil dne 24. 11. 2023 a podle něho v případě, kdyby poškozená při přecházení vozovky upadla či zastavila, vozidlo by bezpečně zastavilo ještě před přechodem pro chodce, a to při použití intenzity brzdění 50 % z maximální hodnoty. V případě, že by chodkyně pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a vrácení se o krok zpátky, pak by byla vzdálenost mezi levým bokem automobilu [nazev] a zády chodkyně cca 1,25 m (platí rychlost chůze 4,5 km/h).

4. Soud prvního stupně měl k dispozici rovněž znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 14. 12. 2020 a jeho doplněk, podle něhož chodkyně byla v čase, kdy zahájila úkrok zpět cca 0,4 m od místa kontaktu s vozidlem [nazev] a 0,2 m od levého předního rohu vozidla [nazev]. V době, kdy chodkyně prováděla úkrok zpět, byla u levého okraje komunikace, v jízdním pruhu vozidla [nazev] 0,6 m od levého okraje vozovky. Postavení vozidla v čase jeho reakce brzděním na chodkyni byla cca 4,4 m. Kdyby chodkyně neučinila zpětný krok dozadu, tak by kolem ní vozidlo [nazev] projelo ve vzdálenosti cca 0,2 m. V doplňku znalec uvedl, že střetová rychlost vozidla [nazev] byla cca 31,4 km/h, počáteční rychlost v čase, kdy řidič spatřil chodkyni a pozvolna přibrzďoval, mohla být cca 40 km/h.

5. Soud prvního stupně provedl konfrontaci znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a znalce ad hoc [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání dne 25. 7. 2024. Bylo zjištěno, že důvod, pro který oba znalci došli k rozdílnému výpočtu vzdáleností mezi levým bokem vozidla a chodkyní bylo to, že [tituly před jménem] [jméno FO] vycházel z rychlosti chodkyně 4,5 km/h s poukazem na statisticky obvyklou chůzi dle Ústavu soudního inženýrství v Žilině, což je metodika přibližně z let 2000-2005. Znalec ad hoc [tituly před jménem] [jméno FO] naproti tomu vycházel z literatury starší, z roku 1978 a z osmdesátých let minulého století, a vycházel z rychlosti chodkyně 2,9 km/h, což je rychlost odpovídající případu, že má osoba např. hůl nebo nějakou jinou indispozici, co se týče chůze. [tituly před jménem] [jméno FO] ve výslechu uvedl, že úkrok zpátky poškozené trval 0,5 vteřin, přičemž v této době byla vzdálenost vozidla od poškozené (tj. 0,5 vteřin před nehodou) 4,23 m, a současně, že řidič v této vzdálenosti nebyl schopen nic udělat a nemohl zareagovat, protože jednu sekundu trvá jeho reakce.

6. Po právní stránce soud odkázal na § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dále na § 6 odst. 1, odst. 4, § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinném do 31. 3. 2024, na § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. a § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z“.

7. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky nebylo sporné, že dne 25. 9. 2019 v 15:55 hod. řídil [jméno FO] motorové vozidlo tov. zn. [nazev], RZ [SPZ], v [adresa], ve směru od [adresa], ve směru k [adresa], a na přechodu pro chodce na úrovni domu [adresa] vjel na přechod pro chodce, kde se střetl s poškozenou [jméno FO], narozenou dne [datum], která při přecházení přechodu pro chodce (nesprávně uvedeno chodníku) udělala pohyb vzad, čímž se vrátila do jízdního profilu vozidla a došlo ke střetu vozidla a chodkyně. V důsledku toho poškozená utrpěla zranění, jimž dne [datum] v nemocnici podlehla. Nesporné bylo i to, že žalovaná byla v rozhodné době odpovědnostním pojistitelem nákladního vozidla. Sporným zůstala otázka míry zavinění řidiče pojištěného vozidla u žalované a poškozené.

8. Soud prvního stupně uzavřel, že jak ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho dodatku, tak ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce ad hoc, a jeho dodatku, vyplývá shodný znalecký závěr, že kdyby poškozená upadla či zastavila, mohl řidič v každém jednotlivém okamžiku zastavit, a to při použití pouze 50 % brzdné síly. Řidič tedy byl schopen včas zastavit a zareagovat tak na stav, který by byl sice náhlý, ale bylo by možno jej alespoň předvídat, pokud by poškozená upadla či se na přechodu pro chodce zastavila. Dle názoru soudu prvního stupně však řidič nemohl předvídat, že chodkyně náhle změní směr, ta se při přecházení komunikace zastavila a vrátila se zpět do jízdního pruhu řidiče. I z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že řidič v tomto okamžiku neměl šanci zareagovat, neboť úkrok poškozené trval 0,5 vteřiny a člověku trvá jednu sekundu, než může vůbec jakýmkoliv způsobem zareagovat. Rozdílné závěry znaleckých posudků vyplývají z použití odlišné metodiky a z toho vyplývající odlišné předpokládané rychlosti chůze, kterou znalci použili pro své výpočty. [tituly před jménem] [jméno FO] použil značně starou metodiku až z osmdesátých let minulého století a jím uvažovaná rychlost chůze by měla odpovídat osobě s omezenou možností pohybu, tedy o holi apod., ale to nebylo prokázáno. Závěry Obvodního soudu pro [adresa] v trestním řízení vyzněly tak, že poškozená se pohybovala poměrně svižnou chůzí a nebylo zjištěno, že by měla omezenou schopnost pohybu a orientace. Z toho vyplývá, že uvažovaná rychlost chůze poškozené [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho závěry z toho vyplývající nejsou správné, včetně závěru týkajícího se vzdálenosti vozidla od poškozené (0,2 m). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] před soudem přesvědčivě odůvodnil a obhájil své znalecké závěry i pokud jde o jím zjištěnou vzdálenost 1,25 m mezi vozidlem a poškozenou, neboť při výpočtu vycházel z odborné metodiky a statistických údajů značně mladšího data (mezi lety 2000-2005). Bez významu není ani to, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při výslechu uvedl, že úkrok zpátky poškozené trval 0,5 vteřin, přičemž v té době byla vzdálenost vozidla od poškozené (tedy 0,5 vteřin před nehodou) 4,23 m a že tedy řidič v tomto okamžiku nebyl schopen nic udělat a nijak zareagovat. Soud prvního stupně odkázal rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2002, svazek 11, pod č. T 279. Uzavřel, že řidič nákladního vozidla neporušil žádné povinnosti, které mu ukládají dopravní předpisy, jeho trestní stíhání bylo zastaveno, neboť skutek není trestným činem, řidič zachoval potřebnou míru opatrnosti a neporušil ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. Soud prvního stupně vycházel z objektivních okolností konkrétní dopravní situace a vzal za prokázané, že řidič neměl šanci zareagovat na náhlou a nepředvídatelnou situaci, kterou způsobila poškozená. Soud se proto ztotožnil s hodnocením rozsahu spoluzavinění poškozené žalovanou ve výši 100 % a žalobu z těchto důvodů zamítl.

9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal náklady řízení.

10. O nákladech státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a podle procesního výsledku uložil žalobkyni zaplatit státu znalečné ve výši 9 841 Kč.

11. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, která namítala, že soud neprovedl dostatečné zhodnocení dostupných a předložených důkazů. Žalobkyně rekapitulovala průběh trestního řízení, které probíhalo tak, že [orgán] po prvotním vyšetřování případ odložila, Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] [orgán] však uložilo, aby o věci znovu jednala a rozhodla. [orgán] i poté případ odložila a na popud státního zastupitelství bylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba. Obvodní soud pro [adresa] trestní řízení zastavil a Městský soud v [adresa] v lednu 2022 zamítl stížnost poškozených proti rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, ale učinil tak bez věcného přezkumu případu, protože stížnost byla podána k tomu neoprávněnými osobami. Byly to pozůstalé sestry zemřelé chodkyně, které poukazovaly na pochybení vyšetřujícího [orgán] orgánu a na rozpory mezi výpověďmi, zejména dvou svědků na jedné straně a řidičem na straně druhé. Poukazovaly na nepřesnosti a domněnky obsažené ve znaleckém posudku. Soud prvního stupně nyní neúplně zjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil a rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, protože dva stěžejní svědci byli zcela ignorováni a bezdůvodně byly upřednostněny závěry jednoho znaleckého posudku před druhým. Poté žalobkyně velmi obšírně popisovala děj, při kterém došlo ke vzniku škody na zdraví u poškozené a s ohledem na to požadovala žalobou pouze 50 % výše nákladů léčení. Dopravní nehodu nezaznamenal žádný kamerový systém a celý její průběh vnímali na sobě i na účastnících dopravní nehody nezávislí svědci. Tito svědci [jméno FO] a [jméno FO] byli slyšeni [orgán] a jejich výpověď nebyla shodná s výpovědí řidiče [jméno FO]. Výpovědi svědků soud prvního stupně, ale již předtím orgány činné v trestním řízení a ani znalec [tituly před jménem] [jméno FO], nepřikládali dostatečnou váhu. Oba svědci vypověděli, že chodkyně kráčela rychlostí běžné chůze, přičemž znalec i soud na základě výpovědi řidiče hovořili o svižné chůzi. Další rozpor byl ten, že svědci popisovali, že chodkyně udělala pouze jeden úkrok zpět, jako by se něčeho lekla, zatímco řidič tvrdil, že se zcela otočila a šla rychle zpět. Tento nesoulad přehlédl nejen znalec, ale i orgány činné v trestním řízení, a to poté ovlivnilo i napadený rozsudek. Pochybení se projevilo rovněž v závěrech znaleckých posudků, které ve věci byly vypracovány. Rozdíly v závěrech znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], včetně dodatku, a [tituly před jménem] [právnická osoba], včetně dodatku, spočívá ve výpočtu rychlosti chůze chodkyně. Rozdíly v těchto výpočtech jsou klíčové pro správné posouzení okolností nehody a odpovědnosti za ni. Žalobkyně akcentovala, že poškozená byla starší žena ve věku 73 let, měřící asi 160 cm a vážící asi 55 kg a s pravděpodobností rovnající se jistotě vykazovala pomalejší rychlost chůze. Svědci hovořili o běžné rychlosti chůze, [tituly před jménem] [jméno FO] vycházel z rychlosti 2,9 km/h, což odpovídá přesně vědeckým studiím zabývajících se rychlostí chůze seniorů. Žalobkyně odkázala na studie, které byly prováděny v zahraničí, má je k dispozici v anglickém jazyce a je schopna zajistit na pokyn soudu překlad do češtiny. Studie se zaměřovaly na přechody se světelnou signalizací a lze logicky předpokládat, že rychlost poškozené byla nižší než u osob přecházejících na signalizovaných přechodech, kde se snaží jít o něco rychleji, aby stihli přejít během vyhrazeného času. S ohledem na věk chodkyně měl řidič předvídat její reakce. Řidič si neponechal rezervu pro dostatečný odstup a nepřizpůsobil způsob své jízdy daným okolnostem. Znalci se v posudcích neshodli na rychlosti chůze chodkyně, což je stěžejní pro určení úplného průběhu dopravní nehody. Soud prvního stupně nezajímalo, proč rozdíly v závěrech znalců ohledně rychlosti chůze jsou tak velké. Metodika použitá [tituly před jménem] [jméno FO] je stále platná a mezi znalci používaná. Soud prvního stupně měl zadat vyhotovení revizního znaleckého posudku a měl přibrat znalce z oboru biomechanika, popř. znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie. Vzhledem k tomu, že to neudělal, byl neúplně zjištěn skutkový stav a rozsudek je nepřezkoumatelný. Oba znalci se v doplňcích znaleckých posudků shodli, že řidič mohl během jízdy bezpečně zastavit před přechodem pro chodce i v případě, že by chodkyně upadla nebo zastavila. Otázkou pak je, proč se tak nestalo. Je tedy zřejmé, že řidič nevěnoval řízení dostatečnou pozornost. Soud prvního stupně opomenul fakt, že úkrok zpět, stejně jako jakýkoliv jiný náhlý pohyb, patří mezi běžné a předvídatelné reakce člověka na nebezpečnou situaci a řidič nesmí jet tak, aby byl chodci doslova nadoraz. I podle judikatury, kterou žalobkyně označila, může-li řidič rozpoznat, že jde o osoby, např. vyššího věku, musí dbát zvýšené opatrnosti a předpokládat i nečekané chování. K tomu soud prvního stupně vůbec nepřihlédl. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že poškozená při přecházení přechodu již vystoupila z jízdního koridoru a nečekaně se do něho vrátila, což je podstatné pro posouzení celé věci. Není rozhodné, zda šla svižně či běžnou chůzí. Rozhodné dále je, že řidič nic neporušil a chodkyně se chovala nezodpovědně.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud prvního stupně řízení nezatížil žádnou z vad, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř. a nezatížil je ani jinými vadami, k nimž by odvolací soud přihlížel, pokud by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení by nemohla být zjednána náprava.

15. Soud prvního stupně provedl velmi rozsáhlé dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud proto odkazuje a se závěry tam uvedeným se ztotožňuje. Odůvodnění obsahuje správné odkazy na relevantní zákonná ustanovení, která jsou citována a rovněž na odpovídající soudní judikaturu. Za této situace nelze považovat odvolací námitky žalobkyně za důvodné. Především je nutno zdůraznit, že soud prvního stupně přihlédl k trestnímu řízení, v němž bylo trestní stíhání řidiče motorového vozidla značky [nazev] [jméno FO] zastaveno, neboť skutek nebyl shledán trestným činem. Trestní soud uzavřel, že řidič před přechodem pro chodce zpomalil a umožnil poškozené opuštění jízdního koridoru a její návrat do jízdního koridoru byl natolik náhlý, že řidič na tento její pohyb nemohl reagovat tak, aby střetu zabránil. Podle usnesení soudu prvního stupně v trestním řízení poškozená se pohybovala poměrně svižnou chůzí, nebylo zjištěno, že by měla omezenou schopnost pohybu a orientace a řidič zachoval potřebnou míru opatrnosti a neporušil ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Soud měl dále k dispozici znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 8. 2020, včetně doplňku ze dne 24. 11. 2023. Dále soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 14. 12. 2020, včetně doplňku ze dne 5. 2. 2024, zároveň při ústním jednání dne 25. 7. 2024 provedl za přítomnosti zástupců účastníků konfrontaci obou znalců k objasnění rozdílných závěrů. Žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nevyslechl svědky [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli slyšeni v rámci trestního řízení. Nelze přehlédnout, že při ústním jednání dne 2. 5. 2023 žalobkyně výslovně uvedla, že netrvá na výslechu svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO]. Poté, co při ústním jednání proběhla konfrontace znalců a soud prvního stupně sdělil účastníkům předběžný právní názor, účastníci uvedli, že nemají další návrhy na doplnění dokazování a zástupce žalobkyně dokonce požádal o přestávku, aby se mohl poradit se svojí nadřízenou ohledně dalšího procesního postupu ve věci, a poté uvedl, že trvá na vydání rozsudku ve věci a nenavrhnul žádné další důkazy, tedy ani revizní znalecký posudek. Soud prvního stupně měl otázky po konfrontaci znalců zcela objasněny a nepovažoval za nutné doplnit dokazování revizním znaleckým posudkem. Žalobkyně tento revizní znalecký posudek nenavrhovala a její odvolací námitka, že nebyl proveden, není důvodná. Žalobkyně tvrdila, že řidič [nazev] musel být připraven na to, že chodkyně může na přechodu škobrtnut či upadnout mimo jízdní koridor a musel být připraven na okamžité zastavení pro tento případ. Taková situace však není totožná s tím, jaký skutkový děj byl prokázán. Bylo zjištěno, že chodkyně šla přes přechod pro chodce běžnou chůzí (trestní rozhodnutí uvádí svižnou chůzí), v okamžiku, kdy byla mimo jízdní koridor řidiče se otočila a začala se vracet a vkročila zpět do jízdního koridoru řidiči [nazev]. Nutno zdůraznit, že škobrtnutí či upadnutí mimo jízdní koridor nelze srovnávat s návratem chodkyně zpátky do jízdního koridoru. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny podstatné skutečnosti byly náležitě objasněny a nejsou zde žádné pochybnosti o správnosti závěrů soudu prvního stupně.

16. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako správný potvrzen, včetně správných výroků o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v této fázi řízení procesně úspěšná a vznikly jí náklady ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč za účast u jednání a přípravu na jednání dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.