pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 26C 417/2020-112,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím a část příslušenství z částky [částka] (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s tam uvedeným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a žalované uložil uhradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení žalované částky s tvrzením, že dne [datum] při nákupu v provozovně žalované uklouzl na neuklizeném igelitu, který ležel na zemi, žalobci proto vypadl z ruky jeho mobilní telefon a poškodil se tak, že došlo k rozbití dotykového displeje a utržení domovského tlačítka. Žalobce se pokusil nechat telefon opravit, ale bylo zjištěno, že vada je neopravitelná, a proto žalobci vznikla škoda v žalované výši, kterou doložil fakturou na koupi telefonu ze dne [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, popírala popis skutku, jak byl žalobcem popsán, neuvedl, v jaké části prodejny mělo k události dojít, nenavrhl žádné důkazy svědčící o skutečném charakteru a rozsahu škody, událost neviděl žádný ze zaměstnanců žalované a nebylo prokázáno, zda telefon nebyl poškozen před vstupem žalobce do prodejny. Poukazovala rovněž na skutečnost, že v den údajné škodné události žalobce tvrdil, že displej telefonu praskl v jeho ruce, když se při pádu zachytil o kovový vozík stojící poblíž, v žalobě však uvedl, že mu telefon vypadl z ruky na zem.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami a výslechem svědka [jméno] [příjmení] a zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] v dopoledních hodinách žalobce nakupoval v prodejně Lidl [číslo] v blízkosti [část obce], na parkovišti v tu dobu čekal na žalobce svědek [jméno] [jméno], v prodejně došlo k uklouznutí žalobce po igelitu nacházejícím se na zemi a k následnému rozbití mobilního telefonu, který se stal v důsledku toho nepoužitelným z důvodu nefunkčnosti funkce TouchID na domovském tlačítku. Žalobce uplatnil u žalované škodu hned v okamžiku jejího vzniku, požadoval i kamerové záznamy z prodejny, které mu nebyly poskytnuty, a bylo mu sděleno, že budou zkontrolovány dodatečně. [příjmení] záznamy žalobci nebyly žalovanou ani následně po urgencích poskytnuty, a to ani k nahlédnutí, a následně mu bylo sděleno, že byly smazány. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že před vstupem žalobce do prodejny mu ukazoval na jeho mobilu fotografie, telefon byl tedy funkční. Po návratu z prodejny mu žalobce popisoval, že„ v prodejně zakopl o nějaký krám“ a uklouzl a že byl sepsán protokol a že to je vyřešené.

4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § [číslo], § [číslo], § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z., a ustanovení citoval. Uzavřel, že žalovaná je právnická osoba, podnikatel provozující větší množství provozoven sloužících k vytváření zisku, k pádu žalobce došlo v prodejně provozované žalovanou uklouznutím po igelitovém obalu ležícím na zemi v blízkosti kovového vozíku na převoz či uskladnění zboží, prodejna žalované má charakter zařízení určeného k prodeji zboží a ke škodě na majetku žalobce tedy došlo při provozu žalované, a to konkrétně vlastní provozní činností a také věcí při provozní činnosti použitou. Bylo prokázáno, že v prodejně došlo k rozbití mobilního telefonu žalobce a ke vzniku škody a stalo se tak v příčinné souvislosti mezi škodou na straně žalobce a provozem zařízení žalované. Skutečnost, že část igelitu se nacházela v té době na zemi v předmětné prodejně, potvrzuje i dopis žalované ze dne [datum]. Žalovaná musí dbát o bezpečnost zákazníků. Vedoucí pracovník předmětné pobočky s žalobcem na jeho žádost celou událost sepsal a žalobce byl ujištěn, že budou prohlédnuty kamerové systémy, které jsou funkční, což také sdělil posléze na parkovišti svědkovi [jméno] [příjmení]. Vedoucí pracovník si pořídil i fotografie rozbitého telefonu. Posléze, když žalobce žádal kamerové záznamy, bylo mu sděleno, že ty byly smazány automaticky po třech dnech a nejsou k dispozici; takový postup žalované hodnotil soud jako rozporný se zásadami slušnosti. Žalobce je navíc slabší stranou jako spotřebitel při kontaktu s pověřeným zástupcem podnikatele a nemohl postup žalované ovlivnit a do něho zasáhnout. Navíc oznámení škody bylo doručeno na centrálu žalované až dne [datum], tedy po 14 dnech a žalovaná proto postupovala liknavě. V oznámení škody je uvedeno poškození displeje (prasklý displej), zatímco v servisním protokolu je uvedeno jako neopravitelné poškození utržení domovského tlačítka. Podle soudu je zjevné, že domovské tlačítko je součástí dotykového displeje, jen lehce zapuštěné pod jeho úroveň, stále však plynule navazující a jeho povrch je možno rozbít stejně jako zbytek dotykového displeje a došlo zřejmě tedy k přerušení kontaktů funkcí. Žalovaná dále namítala, že žalobce měl věnovat pozornost sledování cesty a ne sledovat svůj mobil. K tomu soud uvedl, že při nakupování jsou nyní naopak zákazníci při pohybu na prodejně vybízeni, aby používali mobil a používali aplikace žalované, a jde tedy o zcela běžnou záležitost. Igelitový obal mohl být na první pohled nepostřehnutelný a nelze z toho vyvozovat, že žalobce se nechoval obezřetně, když si ho hned na podlaze nevšiml. Soud neshledal na straně žalované ve smyslu § 2924 věta druhá o. z., liberační důvod. Igelitový obal mohl na zem odhodit jiný zákazník prodejny, nemusel to být zaměstnanec žalované, stejně jako na podlahu může vylít čistou vodu někdo jiný než zaměstnanec, slabší strana musí být chráněna a je povinností žalované takové situace eliminovat a nepřenášet povinnost mít za toto odpovědnost na spotřebitele. Podle soudu žalobce vyvinul dostatečnou míru obezřetnosti, aby si opatřil co největší množství důkazů, když zjistil, že kamerové systémy již nejsou k dispozici. Soud žalobci nepřiznal částku [částka], neboť z faktury vystavené dne [datum] vyplývá, že tato částka je kupní cena za ochranné sklo a ochranný obal a žalobce doložil poškození pouze mobilního telefonu a nikoliv tohoto příslušenství. Přiznána mu pro to byla částka [částka] s příslušenstvím. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť neúspěch žalobce byl pouze nepatrný, a proto mu byly přiznány náklady řízení v plné výši.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud se nevypořádal s tím, jak žalobce v průběhu řízení měnil tvrzení o vzniku škody, v oznámení škody ze dne [datum] a v žalobě ze dne [datum] uvedl 2 rozdílné skutky a tvrzení žalobce, že podklouzl na igelitovém obalu, bylo tzv. prokázáno pouze jeho účastnickým výslechem, čímž nemohl být prokázán tvrzený mechanismus vzniku škody. Žalovaná akcentovala, že výpověď svědka [příjmení] je zcela nevěrohodná, o žádném svědkovi se žalobce ani v předsoudní fázi sporu nezmiňoval, a to i v době, kdy věděl, že kamerové záznamy již neexistují. Ani v žalobě neoznačil výslech tohoto svědka a stalo se tak až v průběhu sporu. Svědek [jméno] má s žalobcem osobní a obchodní vztahy a za úplatu pro něho příležitostně pracuje, je na něm tedy závislý. Žalovaná podrobně rozebírala, jakým způsobem probíhal výslech svědka před soudem, a dovozovala z toho jeho nevěrohodnost. Vyvozovala, že svědek na místě incidentu vůbec nebyl a jeho výslech žalobce navrhl pouze účelově v reakci na procesní obranu žalované. Ohledně hodnocení důkazu listiny oznámení škody na cizím zdraví/majetku žalovaná uvedla, že jde o formulář, jehož prostřednictvím žalovaná umožňuje poškozeným zákazníkům jednoduše uplatnit nárok na náhradu škody. Nejde o uznání škodního nároku ze strany žalované. V konkrétním případě pak žalobce nikdo neviděl, zaměstnanec žalované tedy sepsal pouze tvrzení žalobce o tom, jak došlo k poškození telefonu a popsal poškození telefonu, který mu žalobce předložil. Žalovaná poukazovala na to, že žalobce až za 3 měsíce od škodní události dal telefon do opravy a v mezidobí mohlo dojít k jeho dalšímu poškození. Zároveň žalobce již nemá telefon k dispozici, nepředložil ho k důkazu. K osudu telefonu uvedl rozdílné skutkové verze, neboť na prvním jednání uvedl, že telefon ponechal v servisu, kam jej nesl na opravu, při jednání dne [datum] tvrdil, že telefon vyhodil do červeného kontejneru na elektro odpad a není ani jisté, jestli třeba telefon neprodal. Soud prvního stupně vytýkal v odůvodnění žalované, že neuchovala kamerové záznamy, je to však žalobce, kdo má důkazní břemeno, nemá poškozený telefon k dispozici, což je zcela nepochopitelné, tvrzení o rozsahu škody prokazoval pouze servisním protokolem, který byl vyhotoven 3 měsíce po škodní události a více než rok od zahájení řízení si vzpomněl na údajného svědka [příjmení]. Tento postup vyvolává podle žalované pochybnosti o dodržení zásady rovnosti stran v tomto řízení. Soud se nevypořádal s námitkou žalované, že po koupi telefonu žalobce jej 4 měsíce užíval a poté mělo dojít ke škodní události, přesto soud žalobci přiznal požadovanou škodu v plné výši, byť muselo dojít ke snížení hodnoty telefonu opotřebením. Soud opakovaně v odůvodnění argumentuje postavením žalobce jako slabší stranou, přičemž jde o institut občanského práva hmotného, nikoliv práva procesního. Žalobce nebyl v žádné informační či důkazní nouzi, která by soudu umožňovala žalovanou sankcionovat přenesením důkazního břemene, resp. žalobce od důkazního břemene osvobodit. Ve skutečnosti je to tak, že žalobce se choval zcela liknavě, neboť si zánovní telefon nechal opravit 3 měsíce po škodní události, telefonu se po půl roce zbavil, nárok na náhradu škody začal vůči žalované uplatňovat až 8 měsíců po škodní události, žalobu ve věci podal 2 dny před promlčením nároku a údajného svědka škodní události, resp. jeho čestné prohlášení v řízení navrhl k důkazu více jak rok od zahájení řízení. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl a přiznal jí náklady řízení.

6. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného, neboť soud prvního stupně se se všemi rozhodnými skutečnostmi řádně vypořádal. Žalobce po nahlášení škody na prodejně očekával, že žalovaná zajistí opravu, což mu bylo přislíbeno, neboť pracovník prodejny mu sdělil, že se mu ozvou. Dne [datum] žalovanou vyzval k dalšímu postupu a ta se dne [datum] se vyjádřila zamítavě. Pracovník na prodejně ho ujistil, že kamerové záznamy budou prohlédnuty, což se nestalo. Žalobce nesouhlasil s tím, že by svědek [jméno] vypovídal účelově a byl nedůvěryhodný pouze proto, že jsou na něho vedeny exekuce, jak tvrdí žalovaná.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v napadeném rozsahu, v odvolacím jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, k níž by byl odvolací soud povinen přihlédnout a která by vedla ke zrušení rozhodnutí (§ 212 a odst. 5 o. s. ř.). Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku lze proto odkázat. Odvolací námitky odvolací soud nepovažuje za důvodné.

9. Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného (§ 2900 o. z.).

10. Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo (§ 2924 o. z.).

11. Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí (§ 2918 o. z.).

12. [ulice] činností je i provoz prodejny, nakládání a manipulace s prodávanými předměty a s tím spojené organizační a technické činnosti (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 2492/2014).

13. V souzené věci soud prvního stupně vzal správně za prokázané, že žalobce si dne [datum] pořídil sporný mobilní telefon za [částka], dne [datum] v přítomnosti svědka [jméno] [příjmení] šel nakupovat do prodejny žalované a v té době měl v ruce funkční mobil. Na prodejně v dopoledních hodinách podklouzl na igelitovém obalu a přitom se mu poškodil displej na mobilu. Ihned poté žalobce vyhledal vedoucího pracovníka prodejny [jméno] [příjmení], který s ním sepsal oznámení škody na cizím zdraví/majetku a sepsal popis skutkového děje tak, jak jej uvedl žalobce, a popsal přesně místo, kde na prodejně ke škodě mělo dojít, a zároveň se tento pracovník i k věci vyjádřil, přičemž neuvedl nic jiného, než co uváděl žalobce. Z tohoto protokolu rovněž vyplývá, že odpovědný pracovník žalované pořídil fotodokumentaci poškozeného mobilu. O celé události žalobce informoval svědka [příjmení], který na něho čekal na parkovišti před prodejnou. Žalobce se dne [datum] obrátil na žalovanou, která po prošetření věci jeho žádost o náhradu škody zamítla s tvrzením, že část igelitu na zem odhodil jiný zákazník a posléze dne [datum] sdělila, že rozbití mobilního telefonu bylo způsobeno zaviněním na straně žalobce, neboť mobilní telefon držel v ruce a dalo se očekávat, že si ho poškodí při nenadálé události. Dne [datum] byl vystaven servisní protokol, z něhož vyplývá, že sporný mobilní telefon je neopravitelný, neboť po výměně domovského tlačítka již nikdy nebude funkční funkce TouchID, neboli otisk prstu. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne [datum], přičemž neuhradila žalovaná nic. Ze stanoviska žalované dále vyplynulo, že neexistuje fotodokumentace, ani kamerové záznamy a není její povinností toto uchovávat. [příjmení] záznamy měly být kontrolovány dodatečně, což přislíbil pracovník na prodejně žalobci.

14. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí, že žalobce při svém pohybu po prodejně žalované neporušil žádnou právní povinnost, a to ani prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., jestliže měl v ruce mobilní telefon. Žalovaná za stav na prodejně dle § 2924 o. z. odpovídá a není právně významné, zdá na zemi ležel igelit, který tam zanechal zaměstnanec žalované při vybalování zboží, anebo zda tam odhodil igelit zákazník žalované. Žalobce událost ihned nahlásil odpovědnému pracovníkovi na prodejně, který sepsal protokol a pořídil fotodokumentaci, což z tohoto protokolu vyplývá, a popsal přesně místo na prodejně, kde k události došlo. Žalovaná přesto namítala, že žalobce popisuje smyšlenou konstrukci skutku, není jasné, ve kterém prostoru prodejny ke škodě došlo a za jakých okolností mělo dojít k pádu a při jaké nákupní činnosti žalobce se tak stalo. Při sepisování protokolu pracovník žalované popsal skutkový děj podle toho, jak ho uvedl žalobce, a zároveň se k tomu vyjádřil. Pochopitelně nešlo ze strany o odpovědného pracovníka o žádné uznání dluhu, k čemuž ani nebyl oprávněn, jak zdůraznila žalovaná, ale to nebylo ani tvrzeno a takto ani nebylo žalováno. Jisté a situaci zcela odpovídající je, že v té době se mezi žalobcem a pracovníkem žalovaného hovořilo rovněž o kamerovém systému, který nebyl bezprostředně po škodné události prohlédnut s tím, že se tak stane následně. Celá událost byla nahlášena na ústředí žalované společnosti po 14 dnech, a poté žalovaná sdělila, že není k dispozici fotodokumentace, ani kamerový záznam, a že není její povinností kamerové záznamy uchovávat. K tomu odvolací soud uvádí, že žalobce tím, že má k dispozici sepsaný protokol o vzniku škody, kterou bezprostředně po jejím vzniku nahlásil, dostál svým povinnostem a je na žalované, aby prokázala, že ke vzniku škody tak, jak je z jeho strany popisována, nedošlo. K tomu mohla žalovaná využít fotodokumentaci, kterou pořídil pracovník prodejny, a zároveň k tomu mohly posloužit kamerové záznamy, které však žalovaná zlikvidovala. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalobce, ale jde právě k tíži žalované. Žalobce dále prokázal, že mobilní telefon nebylo možné opravit, a proto mu soud prvního stupně správně přiznal částku [částka], neboť tato částka byla prokázána jako pořizovací cena mobilního telefonu, který byl zakoupen dne [datum]. Ke vzniku škody došlo dne [datum] a s ohledem na krátkou dobu používání telefonu, byla amortizace dle názoru odvolacího minimální, a proto žalobci náleží plná náhrada.

15. Žalovaná se pokoušela ve smyslu § 2924 o. z. věta druhá prokázat, že se zprostila povinnosti, neboť prokázala, že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Dle názoru odvolacího soudu se jí to nepodařilo a stejně tak se jí nepodařilo ve smyslu § 2918 o. z. prokázat spoluzavinění žalobce. Žalovaná zejména akcentovala časové souvislosti vzniku škody a jejího uplatňování a skutečnost, že poškozený mobilní telefon žalobce nepředložil, neboť již není k dispozici, a z toho dovozovala, že nemůže požadovat náhradu škody. Zároveň žalovaná svoji obranu postavila na naprostém zpochybnění výslechu svědka [příjmení], který proto, že má exekuce, dle jejího názoru nemůže být věrohodným svědkem, stejně tak mu nelze věřit proto, že občas pro žalobce pracuje a je na něm proto finančně závislý. Nic konkrétního k tomu však, krom tohoto tvrzení, nepředložila. Je pravdou, že výslech svědka navrhl žalobce až v průběhu řízení a stalo se tak v reakci na argumentaci a obranu žalované. Odvolací soud považuje za pravděpodobné, že žalobce s ohledem na sepsaný protokol o vzniku škody na prodejně předpokládal, že k vyřízení celé věci dojde bez větších problémů. Poté, co žalovaná začala zpochybňovat naprosto všechny okolnosti, které tuto událost doprovázely, žalobce navrhl výslech svědka, který byl před soudem slyšen. Takový postup nečiní z žalobce ani ze svědka nedůvěryhodné osoby, jak žalovaná naznačuje, neboť k posouzení oprávněnosti nároku žalobce měl soud k dispozici i jiné důkazy.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé ve výroku o nákladech řízení jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. Zamítavý výrok o věci samé (výrok I.) nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byl žalobce procesně úspěšný a vznikly mu náklady za zastoupení advokátem ve výši [částka] (za 1 úkon po [částka] dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen AT, 1x [částka] dle § 13 odst. 4 AT; cestovní náklady ve výši [částka] za jízdu osobním automobilem Volkswagen Passat Variant k odvolacímu jednání dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět, celkem 290 km, při průměrné spotřebě pohonných hmot dle technického průkazu 5,20 l [číslo] km, základní sazba [částka] za ujetý kilometr; dále náhrada za promeškaný čas za 5 započatých půlhodin tam a 5 zpět, tj. [částka] x 10 = [částka] dle § 14 AT).