pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 23C 144/2020-213,
JUDr. Věra Sýkorová · Rozhodnutí ze dne 23. 11. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce]
bytem [adresa]
adresa pro doručování: [adresa]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
[IČO], sídlem [adresa]
zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím
k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23C 144/2020-213,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok I.) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
III. Každý z účastníků je povinen zaplatit polovinu nákladů státu, na účet Městského soudu v Praze, do tří dnů od právní moci usnesení, jímž bude rozhodnuto o jejich výši.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a dále mu uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s tvrzením, že byl účastníkem dopravní nehody, jejíž viník byl pojištěn u žalované, a bylo mu poškozeno vozidlo [příjmení] [jméno] XL7. Po nahlášení škodné události žalovaná dne [datum] škodu vyhodnotila jako totální a stanovila obvyklou cenou vozidla na [částka] a k jeho námitce ji dne [datum] navýšila o [částka]. Žalobce neměl v úmyslu vozidlo prodávat, v posledních dvou letech do něho investoval více než [částka], na trhu podobná vozidla nejsou, a proto učinil průzkum na německém serveru a našel 10 provozu schopných obdobných vozidel, u nichž prodejní cena činila průměrně [částka], ovšem pouze dvě vozidla bylo možné považovat za náhradu, měla i tažné zařízení a stála [částka]. K tomu je potřeba připočítat poplatek za dovoz z Německa a celkově jde o částku [částka]. [příjmení], kterou mu pojišťovna vyplatila, nenahrazuje škodu, znalec se vyhnul reálné situaci na trhu a volil stejný postup jako žalovaná. Dále žalobce tvrdil, že žalovaná zneužila svého postavení silnější strany podle § 433 odst. 1 občanského zákoníku a z tohoto titulu požaduje částku [částka] a doplatek mezi cenou vozidla zjištěnou na trhu v Německu a dosud vyplacenou částkou pak ve výši [částka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s akcentem na to, že sporné vozidlo bylo vyrobeno v roce 2004, motorizace 1997 ccm, 80 kw, nafta s nájezdem 270 766 km a třemi majiteli. Byl vypracován znalecký posudek, který stanovil obvyklou cenu ve výši [částka], zbytky vozidla v dražbě vyšly na [částka]. Žalovaná mohla žalobci vyplatit [částka] a ve skutečnosti mu vyplatila o [částka] více.
3. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil, že k dopravní nehodě došlo dne [datum], dne [datum] žalovaná provedla registraci škodné události, dne [datum] dopisem žalobci sdělila, že jde o totální škodu, a dopisem ze dne [datum] mu oznámila, že je možno uskutečnit prodej využitelných zbytků vozidla, které měly cenu [částka]. Dne [datum] žalovaná žalobci sdělila, že výše pojistného plnění je [částka], když obvyklá cena vozidla byla stanovena na částku [částka]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná navýšila pojistné plnění o [částka] a stanovila obvyklou cenu vozidla na částku [částka]. Při stanovení obvyklé ceny vozidla žalovaná vycházela z ocenění ojetého vozidla od [právnická osoba], podle kterého cena měla být [částka], a zároveň měla k dispozici znalecký posudek znalce [jméno] [příjmení] [číslo] [rok], který je opatřen doložkou dle ustanovení § 127a o. s. ř., znalec stanovil obvyklou cenu vozidla s DPH na [částka]. Žalobce doložil, že v inzertních nabídkách na internetu takové vozidlo, které mu bylo poškozeno, vůbec není a na německém serveru našel 11 nabídek za ceny od [částka] do [částka], tedy průměrná cena je [částka]. Dále žalobce doložil výpis z internetových stránek SAUTO.CZ z nichž vyplývá, že zde evidují 15 inzerátů, ale ani jedno vozidlo není identické s vozidlem žalobce a u těchto vozidel je buď výrazně nižší nájezd anebo je nájezd přibližně stejný, ale vozidlo je mladší. Pokud byly zadány stejné parametry, jako mělo vozidlo žalobce, pak nebyl nalezen žádný inzerát. Soud vyslechl znalce [jméno] [příjmení] a z jeho výslechu zjistil, že jednotlivé inzeráty, které jsou v přílohách posudku, jsou přibližně z jara 2020 a podle něho většinou nelze na serverech najít naprosto shodné vozidlo. Pokud jde o označení verze XL7, znalec uvedl, že toto se do inzerátů nedává, na německém serveru znalec našel 4 srovnatelné vozidla, prodejní cena je přibližně o 5 % nižší, než nabídková a u těchto inzerátů cena vycházela na [částka].
4. Soud prvního stupně uzavřel, že při škodné události, při níž byl poškozen automobil žalobce, došlo k totální škodě. Po právní stránce postupoval podle § 9 odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb., žalobce má nárok na pojistné plnění a pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, které mu v souvislosti s nehodou vznikly a byly vynaloženy nutně a účelně. Dále soud postupoval podle § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z., a odkázal rovněž na § 2952 o. z. Soud uzavřel, že postup pojišťovny byl správný, neboť při likvidaci pojistné události musela žalovaná vyjít z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou mělo vozidlo bezprostředně před nehodou. Pojišťovna měla k dispozici znalecký posudek a znalec vycházel i z ceny časové, kterou poté kombinoval s cenami, které jsou na trhu, a vycházel i z nabídek německého trhu. Soud přisvědčil žalobci, že pravděpodobně vozidla srovnatelná s jeho poškozeným vozidlem nebyla inzerována a bylo tedy nutno vyjít z inzerátů na německém trhu, to ale neznamená, že by se k ceně vozidla měly připočítávat jakékoliv poplatky či jiné náklady za dovoz. Soud přihlédl k tomu, že [právnická osoba] stanovila obvyklou cenu vozidla na částku [částka], která byla pouze o [částka] vyšší, než určil znalec. Ohledně částky [částka] soud neshledal nárok důvodným, protože nebylo zjištěno nic, co by šlo vyložit jako zneužití postavení silnějšího účastníka ve smyslu § 433 odst. 1 o. z.
5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle procesního úspěchu žalované ve sporu, a o nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., tedy výsledek sporu.
6. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že žalobu podával jako žalobu na metodu určování běžné ceny a soud se v rozsudku vůbec podstatou žaloby nezabýval. Žalobce nezpochybňoval, že pojišťovna postupovala podle své tradiční metody, ale zpochybňoval samu použitou tradiční metodu. Zdůraznil znění ustanovení § 2951 odst. 1 o. z., podle něhož se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu a není-li to dobře možné, nebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích, a k tomu poukázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2679/2019. Zdůraznil, že klíčovým pojmem je tzv. cena obvyklá, kterou se rozumí cena, za níž lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc obdobných kvalit, a musí být přihlédnuto k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci, čímž se podtrhuje význam uvedení poškozené věci v předešlý stav. Znalecký posudek [jméno] [příjmení] byl zpracován po 5 měsících od vzniku škodní události a znalec posuzoval k datu zpracování posudku situaci na německém trhu, kde našel tři vozidla stejného typu a stáří, neboť na domácím trhu srovnatelná vozidla nenašel. Znalec bral v úvahu pouze stáří vozidla a nájezd kilometrů, aniž dostal od pojišťovny doložené faktury o investicích do automobilu za poslední dva roky. Kdyby vzal v úvahu, že vozidlo bylo oproti standardnímu opotřebení značně vylepšeno, pravděpodobně by došel i u srovnávací metody k vyšší částce. Žalobce soudu doložil ceny 11 vozidel vyhledaných na německém serveru a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu připočetl nutné náklady na obstarání takového vozidla dovozem z Německa do místa svého pobytu. Znalec potvrdil, že v Německu by bylo možné srovnatelný vůz obstarat. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a vyhodnotil samu metodu ocenění vozidla při totální škodě s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. Požadoval, aby pojišťovna nechala zpracovat znalecký posudek, při zohlednění k datu škodní události byly zohledněny značné investice žalobce, které doložil fakturami, a proto nejde o vozidlo průměrného stavu a stáří, a to v režimu obstarání srovnatelně kvalitního vozidla, nikoliv jeho prodeje.
7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného a akcentovala, že odvolací námitky proti zamítnutí částky [částka] nejsou v odvolání vůbec zmíněny a odůvodněny. Soudu nepřísluší přezkoumávat znalecký závěr, pouze se zabývá tím, zda znalec použil správnou metodiku. Žalobce v průběhu řízení žádný důkazní návrh na zpochybnění závěrů znaleckého posudku nenavrhoval. Cena vozidla je znalcem stanovena podle dostupných nabídkových cen v České republice i v Německu. Požadavek na zaplacení nákladů na přepravu vozidla z Německa je neodůvodněný, dovoz řádného vozidla z Německa není tak obtížný, jde o počet kilometrů jízdy a asi [částka] dovozovou STK. Pokud by vozidlo bylo nabízeno například v [obec] a poškozený by bydlel v jižních [obec], pak by se podle názoru žalobce zřejmě k ceně vozidla měly připočítávat ujeté kilometry. Zároveň by se každý inzerát měl přehodnocovat dle žalobce vzhledem k místu inzerce, to však v žádném znaleckému standardu není obsaženo. Tvrzení žalobce, že by znalec měl zohlednit k datu škodní událostí investice ze strany žalobce, které doložil fakturami, přichází po koncentraci řízení a nelze k němu přihlížet.
8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání, při němž zopakoval dokazování (§ 212, § 212a, 213 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.
9. Při odvolacím jednání byl opakovaně vyslechnut znalec [jméno] [příjmení], který setrval na závěrech svého znaleckého posudku a své výpovědi před soudem prvního stupně. Automobil žalobce byl poměrně výjimečný svým typem, a proto vycházel nejen z údajů na českém serveru, ale porovnával i německý trh, který je nesrovnatelně větší. Při zpracování znaleckého posudku měl k dispozici doklady, jimiž žalobce prokazoval investice do automobilu v posledních dvou letech, a přihlížel k nim. Některé investice nebyly úplně standartní a ekonomické. V příloze znaleckého posudku propiskou dopsal, že jde o verzi XL 7, což si ověřil. Od žalované neměl k dispozici tabulku zpracovanou žalobcem o hledání na německém serveru, ale k té by nepřihlížel, protože si dělá svůj vzorek. V tomto případě vycházel z německého serveru, kde byl schopen najít více aut se srovnatelnými parametry, ale přihlédl i k českému serveru. Jestliže dělal průzkum po 5 měsících od vzniku škody, pak jde o srovnatelný vzorek, jde o standartní postup.
10. Částku [částka] s příslušenstvím žalobce požadoval z titulu porušení § 433 odst. 1 o. z., podle něhož kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle § 433 odst. 2 o. z. má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Ani odvolací soud neshledal v chování žalované porušení tohoto ustanovení, neboť postupovala standardně. Takové porušení nezakládá pouhé subjektivní hodnocení tohoto postupu ze strany žalobce. Ostatně lze souhlasit s žalovanou, že v odvolání žalobce k této částce neuvádí žádnou relevantní odvolací argumentaci.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen zákon) poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii ČR podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích.
12. Podle § 9 odst. 2 zákona plnění pojistitele je splatné do patnácti dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti poskytnout pojistné plnění.
13. Z uvedeného vyplývá, že poškozený má nárok na pojistné plnění a pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, které mu v souvislosti s nehodou vznikly a které byly vynaloženy nutně a účelně. Zároveň je třeba respektovat dále citovaná ustanovení občanského zákoníku.
14. Podle § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.
15. Podle § 2969 odst. 1 o. z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.
16. Podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoví-li to zákon.
17. Podle této úpravy se při vyčíslení skutečné škody na věci zásadně vychází z ceny věci v době poškození (obdobně jako při výkladu § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013). Nově pak zákon stanoví, že současně musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci (k tomu srovnej například [jméno], K. a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. [obec]: Sagit, 2012, S [číslo]). Při stanovení výše škody na věci podle § 2969 o. z. lze tedy do značné míry vyjít z výkladu zastávaného dosavadní rozhodovací praxí ke stanovení obvyklé ceny se současným zohledněním výše uvedené korekce tak, aby byl zachován výklad ustanovení o rozsahu náhrady škody zahrnující všechny druhy nákladů, jímž byl poškozený vystaven v příčinné souvislosti s jednáním škůdce (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2202/2019). Podle judikatury peněžitá náhrada úbytku způsobeného škodou na věci je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, nebo - zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné - lze vycházet z ceny, jakou věc měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce, tedy výši odškodnění lze stanovit rozdílem mezi obvyklou cenou bezprostředně před poškozením a cenou po poškození. Cenu obvyklou (obecnou, tržní) představuje cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2818/2015, a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 1637/2019). Poškozený má zásadně nárok na náhradu za poškození věci do výše její hodnoty před poškozením (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2782/2017, uveřejněný pod [číslo] Sbírky). Je třeba zohlednit i okolnosti případu, povahu poškozené věci i poměry poškozeného a vycházet z principu plného, respektive maximálně možného odškodnění, a to i v případě tzv. totální škody (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2942/2017). Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 155/16, zdůraznil nezbytnost respektovat uplatnění principu plného odškodnění též v případě tzv. totální škody.
18. V souzené věci žalovaná žalobce odškodnila s odkazem na závěry znaleckého posudku [jméno] [příjmení], který zahrnul rovněž nabídky na německém serveru, s přihlédnutím k tomu, že šlo o poměrně výjimečné vozidlo a na českém serveru ani jedno vozidlo nebylo identické s vozidlem žalobce. Znalec měl k dispozici faktury, které žalobce žalované předložil a dokládaly investice do vozidla v průběhu předchozích dvou let před vznikem škody, přihlížel k nim s výhradou, že ne všechny zvyšovaly cenu takto starého vozidla. To vyplývá z písemného vyhotovení znaleckého posudku i z výslechu znalce. Odvolací námitka žalobce proto v tomto směru není důvodná a zároveň nejde o novum, jak tvrdí ve vyjádření k odvolání žalovaná.
19. Dle odvolacího soudu je na místě žalobci přiznat částku [částka] s příslušenstvím, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že srovnatelná vozidla s poškozeným vozidlem nebyla na českém serveru inzerována a znalec vycházel z inzerátů na německém trhu. Žalobce prokázal, že na německém serveru našel již dne [datum] deset provozu schopných obdobných vozidel, u nichž prodejní cena činila průměrně [částka], ale pouze dvě vozidla bylo možné považovat za náhradu, protože měla i tažné zařízení a stála [částka]. Přehled inzerátů žalobce poskytl žalované před zahájením řízení a nebyly k němu vzneseny konkrétní výhrady. Na rozdíl mezi částkou [částka] a částkou [částka], tedy [částka] má dle odvolacího soudu žalobce nárok, neboť to představuje skutečnou škodu, která mu vznikla s akcentem na to, že to nebyl on, kdo jakkoliv poškození ve formě totální škody u svého, znalcem charakterizovaného jako poměrně výjimečného vozidla, zavinil. S ohledem na tento závěr odvolacího soudu při určení obvyklé ceny vozidla pořízeného v zahraničí, které je v místě a čase dopravní nehody s typem či konstrukci neobvyklé, je třeba zohlednit též možnosti přilehlého zahraničního trhu, funguje-li reálně přeshraniční obchod tohoto typu, není-li spojeno se zjevně neúčelnými či účelově nadhodnocenými náklady, lépe zohlední zákonný požadavek přiblížení se restituci předchozího stavu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25Cdo 2679/2019).
20. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobci dále nenáleží náhrada za dopravu automobilu z Německa ve výši [částka]. Žalobci tyto náklady nevznikly, neboť si koupil jiný automobil v České republice.
21. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení změněn (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) a ve zbytku byl jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).
22. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků byl úspěšný asi z poloviny.
23. Výrok o nákladech státu má oporu v § 148 odst. 1 o. s. ř., stát má právo na zaplacení nákladů vzniklých mu v souvislosti s výslechem znalce před odvolacím soudem a každý z účastníků zaplatí polovinu nákladů, které budou uvedeny v samostatném usnesení, a to do tří dnů od jeho právní moci a na účet Městského soudu v Praze.
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.