Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 28 Co 299/2025-93 ECLI:CZ:MSPH:2025:28.Co.299.2025.93 Rozsudek

o zaplacení 530 000 Kč s příslušenstvím

Mgr. Michael Nippert · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 12. 11. 2025

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci

žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky]

proti

žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované]

o zaplacení 530 000 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. července 2025, č. j. 15C 55/2025-76,


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 530 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně ode dne 8. 4. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci, aby žalované zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II.).

2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 4. 2025 proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhal odškodnění nemajetkové újmy v žalované výši z titulu jeho nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

3. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni 30. 10. 2024, přičemž namítla, že nemajetková újma vznikla žalobci již před zahájením trestního stíhání, žalobci se omluvila a přiznala mu částku 20 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování na základě zjištění z jednotlivých důkazů, které jsou podrobně popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, a na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, vzal za prokázaný, shodně se žalobcem popsaným v žalobě, skutkový stav ohledně průběhu trestního[Anonymizováno]stíhání žalobce vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které vůči němu bylo zahájeno usnesením [orgán], [adresa] dne 16. 5. 2023, pod č. j. [číslo], pro trestný čin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a které dne 30. 10. 2024 pravomocně skončilo zprošťujícím rozsudkem.

5. V daném případě soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž bylo usnesení o zahájení žalobcova trestního stíhání [orgán] [adresa] ze dne 16. 5. 2023, č. j. [číslo], přičemž se jedná o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 věta první OdpŠk, neboť bylo „zrušeno“ zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 29. 7. 2024, č. j. [spisová značka], které bylo následně tedy potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v [adresa].

6. Soud prvního stupně vzal následně v úvahu, že žalobce v žalobě obsáhle popsal důvody vedoucí k zahájení jeho trestního stíhání v tom směru, že původně se jednalo o řízení vedené ze strany Finančního úřadu v [adresa] vůči společnosti [právnická osoba], kterou ovládal, a že se domohl toho, že dodatečné platební výměry Finančního úřadu v [adresa] byly ze strany odvolacího orgánu shledány jako nesprávné, nicméně v mezidobí došlo k tomu, že při svém výslechu na [orgán] označil zaměstnankyně finančního úřadu jako osoby, které chtěly být upláceny, v důsledku čehož bylo zahájeno jeho trestní stíhání.

7. Dle soudu prvního stupně bylo třeba přihlédnout k tomu, že žalobce veškeré zásahy, které se měly udát v jeho osobnostní sféře, spojuje s celkovou situací již od počátku řízení vedeného před Finančním úřadem v [adresa], nikoliv pouze s jeho trestním stíháním. K tomu soud prvního stupně s odkazem na § 8 odst. 1 OdpŠk uvedl, že předmětem odškodnění je odškodnění pouze žalobcova trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], nikoliv zásahy, které mu byly způsobeny v důsledku jiných řízení, a to tedy zejména řízení Finančního úřadu v [adresa], týkající se DPH nebo daně z přidané hodnoty.

8. Soud prvního stupně vzal za rozhodné, že žalobce veškeré zásahy, a to včetně zásahu do rodinné sféry, kdy došlo k rozvratu jeho manželství, vztahoval k samotnému vedení Finančního úřadu v [adresa] této souvislosti soud prvního stupně vyšel z obsahu spisu Okresního soudu v [adresa] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] prokázané skutečnosti, že k rozpadu žalobcova manželství a rozvodu manželství došlo dne [datum], zatímco k zahájení trestního stíhání došlo až ke dni [datum], tedy asi o půl roku později, než došlo fakticky k samotnému rozvodu a manželství. Dle soudu prvního stupně tedy nebylo lze dospět k závěru, že by samotné vedení trestního stíhání vůči žalobci, jakkoliv mohlo přispět k rozvratu jeho manželství.

9. Ohledně zásahu do žalobcovy pracovní sféry a zničení jeho podnikání soud prvního stupně uvedl, že k tomu došlo zejména v důsledku vedení řízení před Finančním úřadem v [adresa] a následujícím odvolacím řízení, případně dalšími řízeními, které s tím souvisely, nikoliv však v přímé příčinné souvislosti s vedením řízení u Okresního soudu v [adresa] pod spisovou značkou [spisová značka].

10. V této souvislosti vzal soud prvního stupně za relevantní, že žalobce byl stíhán pro trestný čin křivého obvinění dle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a to vůči zaměstnankyním Finančního úřadu v [adresa]. Soud prvního stupně pak vyšel z názoru, že dané trestní řízení žádným způsobem nezasahovalo do jeho profesního života, jednalo se pouze o to, že v rámci podání vysvětlení označil zaměstnankyně finančního úřadu jako za osoby, které požadovaly i braní úplatků. V tomto ohledu soud prvního stupně nesouhlasil a nevzal za prokázané ani ze žalobcovy účastnické výpovědi, že by byla dána příčinná souvislost mezi jeho trestním stíháním a zastavením nebo omezením či zničením jeho podnikání. Dle soudu prvního stupně bylo evidentní, že i sám žalobce totiž zásahy do jeho podnikání spojuje v rámci žaloby s postupem Finančního úřadu v [adresa]. Soud prvního stupně tedy neshledal příčinnou souvislost mezi samotným vedením trestního stíhání u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a zásahem do žalobcovy pracovní sféry.

11. Soud prvního stupně také dospěl k závěru, že zásah do žalobcovy zdravotní sféry byl navázán na samotné začátky celkové situace, a to též v důsledku vedení řízení před Finančním úřadem v [adresa], nikoliv samotným trestním stíháním žalobce. K tomu soud prvního stupně poukázal na to, že sám žalobce v žalobě uvedl, že v důsledku jeho nezákonného trestního stíhání se následky postupu Finančního úřadu v [adresa], které již odeznívaly, projevily v jeho osobnostní sféře znovu v plné míře. V této souvislosti soud vyjádřil nesouhlas se žalobcovým žalobním tvrzením, neboť dle soudu prvního stupně žalobce maximálně trpěl stresem, nejedl, nespal, byl nervózní, podrážděný, což však tvrdil již jako následek řízení před finančním úřadem a dalším trestním stíháním, nicméně již byl dávno rozvedený; stejně tak, pakliže mělo dojít ke zničení jeho podnikatelského úsilí, popřípadě jeho podnikání, k tomuto došlo v příčinné souvislosti s vedením řízení před finančním úřadem, nikoliv samotným vedením trestního stíhání žalobcem.

12. Ohledně srovnání žalobcova případu s jinými obdobnými případy soud prvního stupně vzal za relevantní, že žalobce byl stíhán pro trestný čin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 a 3 písm. e) trestního zákoníku, hrozila mu sazba v rozmezí 1 až 5 let, přičemž mu byl navrhován pouze trest podmíněný, nikoliv nepodmíněný; do jeho osobnostní sféry a do sféry rodinné trestní stíhání nijak nezasáhlo; nedošlo ani k zásahu do jeho podnikatelské sféry; žalobce i v důsledku trestního stíhání trpěl nespavostí, trpěl stresem, trpěl nechutenstvím; žádné další zásahy do nemajetkové sféry žalobce netvrdil a ani neprokázal, a popř. ani v důsledku dokazování nevyšly soudu ve známost.

13. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně vzal v úvahu rozhodnutí vydané v řízení vedeném před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozená byla stíhána z titulu ustanovení § 345 odst. 2 pro trestný čin křivého obvinění; celková délka trestního stíhání byla 11 měsíců; žalobkyni hrozil trest odnětí svobody až na tři léta; došlo k zásahu do zdravotní, psychické, fyzické sféry žalobkyně, které se v důsledku vedení trestního stíhání zhoršil její psychický stav, po jejím skončení se zlepšil, v průběhu řízení užívala medikaci; byla poškozená dobrá pověst žalobkyně nebo poškozené v místě bydliště; byla jí přiznána částka 30 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy.

14. Vzhledem ke stejnému typu trestné činnosti, za kterou byla poškozená i žalobce v obou řízeních stíhány, k zásadě v obdobné délce a k obdobnému průběhu trestního stíhání u obou srovnávaných případů a ke stejným zásahům do nemajetkové sféry účastníků, kdy došlo pouze k zásahu v důsledku samotného vedení trestního stíhání u žalobce do osobnostní sféry v narušení psychické pohody, a to pouze druhotným vyvoláním již prožité psychické nepohody v důsledku vedení předchozích řízení, dospěl soud prvního stupně k závěru, že částka [částka] přiznaná již žalovanou žalobci, je částka, jež je schopná vzniklou nemajetkovou újmu reparovat. K tomu soud prvního stupně dodal, že byť v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla přiznána částka 30 000 Kč, uvedené řízení bylo rozdílné v tom, že žalobkyně byla medikována, byla léčena na psychiatrii, v místě bydliště se stala v důsledku jejího souzení veřejně známou, což mělo dopad i na její rodinu, žalobkyně měla nápisy na [místo][nápis]“, měla rozbité vchodové dveře, byl na ni velký psychický nápor, což u žalobce fakticky nebylo.

15. Ze shora uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř.

17. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém vyjádřil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, přičemž zdůraznil, že odškodnění za nezákonné trestní stíhání musí byt adekvátní nemajetkové újmě, která je nezákonně trestně stíhané osobě tímto trestním stíháním způsobena. V této souvislosti poukázal na to, že byl nezákonně trestně stíhán za splnění jemu zákonem uložené oznamovací povinnosti a de facto pak za to, že orgány činné v trestním řízení nebyly schopny jím oznámené jednání podezřelým prokázat. Akcentoval dále, že subjektivně byl a je přesvědčen doposud, že byl trestně stíhán „na zakázku“ a že až do vyhlášení rozsudku nevěřil, že v jeho trestní věci bude rozhodováno nestranně a spravedlivě. K tomu dodal, že jemu stres způsobený rok a půl trvajícím nezákonným trestním stíháním byl obrovský, pro běžného člověka jen těžko představitelný, a že skutečnost, že jako žalobkyně ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se psychicky nezhroutil, je pouze dokladem jeho nesmírné psychické odolnosti, nikoli dokladem toho, že by dopad nezákonného trestního stíhaní byl na něj menší. Uvedl také, že doložil a objasnil, z jakého dalšího důvodu byl dopad nezákonného trestního stíhání na něj ještě podstatně významnější, než by bylo „běžné“, kdy byl jako jednatel a jediný společník obchodní společnosti po čtyři roky spolu s touto společností opakovaně nucen snášet kroky úředních osob z Finančního úřadu v [adresa], které mu nakonec úspěšně zničily pracovní i rodinný život. Zadostiučinění ve výši 20 000 Kč tedy nepovažuje za odškodnění, ale spíše za urážku. Jako adekvátní odškodnění by pak považoval částky minimálně o řád vyšší, a proto svůj nárok měl za zcela odpovídající. Navrhl tudíž, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K odvolacím námitkám žalobce poukázala na žalobcovo podání ze dne 17. 4. 2025, ve kterém k výzvě soudu prvního stupně upřesnil, že v tomto řízení požaduje odškodnění pouze z titulu jeho nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a že, pokud popisoval průběh řízení před Finančním úřadem v [adresa] a trestního řízení iniciovaného tímto úřadem, pak tak učinil jen pro vysvětlení, z jakého důvodu na něj předmětné nezákonné trestní stíhání dopadlo více v osobnostní sféře, než kdyby nebylo v předchozích řízení. Namítla tedy, že se žalobce touto žalobou nedomáhal odškodnění nemajetkové újmy za řízení u Finančního úřadu v [adresa], v němž došlo k zásahům žalobce do jeho sfér života.

19. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

20. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dostatečně a řádně zjistil skutkový stav věci, na základě kterého bylo lze ve věci rozhodnout, přičemž dospěl ke správným právním názorům. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě odůvodnil, odvolací soud v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění.

21. Odvolací soud vzal v poměrech projednávané věci za relevantní, že předmětem tohoto řízení bylo odškodnění žalobcova trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž soud prvního stupně správně uzavřel, že samotné vedení žalobcova trestního stíhání nijak nepřispělo k rozvratu jeho manželství, neboť k tomu došlo ještě před jeho trestním stíháním, že ani nezasáhlo do jeho pracovní sféry, resp. podnikání, neboť zde nebyla dána příčinná souvislost, pokud žalobcovo podnikání bylo zasaženo v důsledku vedení řízení před Finančním úřadem v [adresa] a následujícím odvolacím řízení, a že ani nedošlo k zásahu do žalobcovy zdravotní sféry.

22. Odvolací soud také plně souhlasil se soudem prvního stupně, pokud žalobcovu věc porovnal s obdobným případem vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a jeho závěry s ohledem na všechny prokázané relevantní skutečnosti modifikoval na projednávaný případ, přičemž uzavřel, že částka 20 000 Kč, která již byla žalovanou žalobci uhrazena, je v tomto konkrétním případě odpovídající žalobcově nemajetkové škodě vzniklé mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, přičemž jí ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., vznikly náklady řízení za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a za účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 11. 2025, tedy celkem ve výši 600 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.