pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 10C 138/2022-83,
Mgr. Michael Nippert · Rozhodnutí ze dne 19. 10. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO]
sídlem [adresa]
zastoupená opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátkou
sídlem [adresa]
2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]
trvale bytem [adresa]
o zaplacení [částka] s příslušenstvím
k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10C 138/2022-83,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o nákladech státu (výrok IV.) potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) se mění tak, že žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., s tím, že v rozsahu plnění jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši, která bude uvedena v usnesení soudu prvního stupně.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovaným uložil zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé z žalovaných (výrok I.). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobkyni uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 52,25 % těchto nákladů s tím, že jejich výše bude uvedena v samostatném usnesení (výrok IV.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, v níž žalobkyně tvrdila, že s první žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytnutí sídla obchodní společnosti a zavázala se zprostředkovat první žalované souhlas s umístěním sídla na adrese [adresa], pro účely zápisu do obchodního rejstříku, a to za úplatu [částka] bez DPH za každých, byť jen započatých, 12 kalendářních měsíců umístění sídla na této zprostředkovávané adrese. První žalovaná měla předplaceno do [datum], pro případ, že po tomto datu nechtěla nadále danou adresu jako sídlo užívat, podle smlouvy měla činit kroky k výmazu společnosti z obchodního rejstříku, což neučinila. Jinak se zavázala do tří dnů od uplynutí předplacené doby zaplatit opět částku [částka] bez DPH, a tím bylo oprávnění užívat sídlo na dané adrese prodlouženo o dalších 12 měsíců. První žalovaná je od [datum] s tímto závazkem v prodlení, přičemž se jedná o úplaty za období od října [rok], od října 2018 a od října [rok]. Zároveň se žalovaná v článku IV. odst. 2 smlouvy zavázala pro případ prodlení s úhradou úplaty k provedení pravomocného výmazu zprostředkovávané adresy z obchodního rejstříku a v případě porušení této povinnosti pak zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc prodlení s plněním této povinnosti. Žalobkyni proto vznikl nárok na smluvní pokutu za 34 měsíců, tedy od listopadu [rok] (od písemné výzvy) do srpna [rok] (do podání návrhu), v celkové výši [částka]. Druhá žalovaná podepsala dne [datum] ručitelské prohlášení a zavázala se k uspokojení závazku žalobkyně pro případ, že k tomu nedojde ze strany první žalované, které byly zaslány upomínky a jež reagovala, že o prodloužení zájem nemá, ale kroky k výmazu sídla z obchodního rejstříku nepodnikla. Poté byla zaslána písemná výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka.
3. Soud prvního stupně vedl žalobkyni k upřesnění tvrzení, zda a jaké výši jí vznikla škoda v souvislosti s porušením povinnosti žalovanou provést výmaz sídla ze zprostředkovávané adresy a žalobkyně uvedla, že konkrétní výši škody není schopna určit.
4. První žalovaná nemá statutární orgán, a proto jí byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, a to JUDr. [jméno] [příjmení], která namítala, že výše smluvní pokuty je nepřiměřená a navrhla její moderaci, ohledně žalované částky z titulu dlužného nájemného neměla proti uplatnění nároku námitky.
5. Druhá žalovaná se nijak nevyjádřila.
6. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně úroku z prodlení z žalované částky za období od [datum] do [datum] a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10C 138/2020-59, bylo řízení v této části zastaveno.
7. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, výpisem z obchodního rejstříku první žalované a korespondencí mezi účastníky, právně postupoval s přihlédnutím k § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle zákona [číslo] Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“), neboť smlouva o poskytnutí sídla byla uzavřena v roce 2012. Odkázal pak na § 269 odst. 2, § 261 odst. 1, 4, § 303, § 304 odst. 1 a 2, § 306 odst. 1 obch. zák. a tato ustanovení citoval. Poté uzavřel, že žalobkyně smluvní povinnost zprostředkovat první žalované souhlas s umístěním jejího sídla na adrese [adresa], splnila, a že jí vznikl nárok na sjednanou úplatu, a to za každý další započatý rok, po který měla první žalovaná evidováno sídlo na zprostředkované adrese. Žalobkyně se oprávněně domáhala po žalovaných dlužné úplaty ve výši 3x [částka], tedy [částka], včetně zákonného úroku z prodlení. Ohledně příslušenství požadovala žalobkyně méně, než by požadovat mohla, soud prvního stupně však byl vázán návrhem a s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. příslušenství v požadované výši a od požadovaného data žalobkyni přiznal.
8. Dále se soud prvního stupně zabýval požadavkem žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty s odkazem na § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) s přihlédnutím k § 301 obch. zák. umožňující moderaci smluvní pokuty. První žalovaná se zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši [částka] za každý, byť jen započatý měsíc, kdy poruší svoji povinnost zajistit pravomocný výmaz zprostředkované adresy jako svého sídla z obchodního rejstříku a druhá žalovaná se k uhrazení tohoto závazku zavázala svým ručitelským prohlášením. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smluvní pokuta ve shora uvedené výši je nepřiměřeně vysoká a snížil ji na [částka] měsíčně s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Uvedla dále, že žalobkyni skutečnost, že nedošlo k výmazu zprostředkované adresy z obchodního rejstříku nijak neomezuje, ani neohrožuje. Soud prvního stupně zohlednil i výši odměny sjednané za zprostředkování souhlasu s umístěním sídla a uzavřel, že smluvní pokuta v této věci podstatně překračovala tuto částku, neboť představovala čtyřnásobek smluvního plnění. Soud prvního stupně vzal též v úvahu, že žalobkyně byla vyzvána ke sdělení výše škody, která jí porušením povinnosti vznikla, což neučinila. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že jím přiznaná částka z titulu smluvní pokuty je dostatečně vysoká, aby plnila jak svoji sankční a kompenzační funkci, tak svoji funkci preventivní. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno co do částky [částka] a ohledně částky [částka] byla žaloba zamítnuta.
9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť strany byly v řízení úspěšné asi v polovině.
10. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně přiznal náklady řízení státu představující náklady právního zastoupení první žalované soudem ustanoveným opatrovníkem s tím, že podle míry úspěchu ve věci je žalobkyně povinna zaplatit státu 52,25 % těchto nákladů, které budou posléze vyčísleny.
11. Proti tomuto rozsudku se včasně odvolala žalobkyně. Nesouhlasila především se soudem prvního stupně ohledně moderace smluvní pokuty. Namítla, že v tomto konkrétním případě smluvní pokuta plnila funkci prevenční, donucovací a také funkci reparační. S odkazem na judikaturu dále uvedla, že pro stanovení přiměřenosti výše smluvní pokuty bylo třeba přihlížet ke způsobu, jakým byla smluvní pokuta sjednána, když v tomto případě se jednalo o smluvní pokutu, která narůstala v čase z důvodu opakujícího se prodlení na straně žalovaných a celkovou výši uplatněné smluvní pokuty proto nebylo lze považovat za nepřiměřenou, anebo ji porovnávat s výší žalované jistiny, neboť nárůst výše smluvní pokuty bylo třeba přičítat zejména nečinnosti žalovaných a jejich přístupu ke smluvním závazkům, když navíc druhá žalovaná platně sjednala ručitelský závazek. K tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu. Podle žalobkyně opačný závěr, který přijal soud prvního stupně, byl nepřijatelný, neboť ve svých důsledcích zvýhodnil dlužníka a zpochybnil funkce, které má smluvní pokuta plnit, přičemž v tomto případě smluvní pokuta nebyla v rozporu ani s dobrými mravy. Poukazovala rovněž na to, že se opakovaně snažila na neplnění smlouvy ze strany první žalované upozornit, posléze upozorňovala i druhou žalovanou jako ručitelku s tím, že takový postup volí ve vztahu ke všem svým klientům. Dodala dále, že není schopna vyčíslit výši škody, že sjednaná smluvní pokuta byl závazek sjednaný vedle hlavního závazku a že může smluvní pokutu požadovat bez zřetele k tomu, zda jí porušením povinnosti škoda vznikla či nikoliv, přičemž otázka výše škody je navíc významná pouze jako limit pro případné snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty a nemělo by k ní být přihlíženo při řešení otázky, zda smluvní pokutu moderovat či nikoliv. Podle žalobkyně tvrzení či prokázání vzniku škody v důsledku porušení povinnosti ze strany žalovaných není zákonnou podmínkou pro vznik jejího nároku na smluvní pokutu či přiznání tohoto nároku soudem. Zdůraznila pak, že vzniklá situace ji omezuje např. s dispozicí s nemovitostí, kdy podle smluvních ujednání sice může učinit potřebné kroky vedoucí k odstranění sídla první žalované ze zprostředkované adresy, to však předpokládá řadu úkonů, které rozsahem překračují rozsah zmocnění podle článku IV. odst. 3 smlouvy a ona by je nebyla schopna, resp. ani oprávněna úspěšně realizovat. V této souvislosti poukázala na to, že návrh na změnu adresy v obchodním rejstříku je zpoplatněn částkou [částka] a že bez součinnosti první žalované není schopna toto úspěšně realizovat. Uvedla též, že pokud by iniciovala řízení o likvidaci společnosti, pak to na ni bude mít mnohem závažnější dopad, než zachování stávajícího stavu a vedení řízení o zaplacení dlužné částky, včetně smluvní pokuty. Ohledně nákladů řízení namítala, že byla stoprocentně úspěšná ohledně požadované jistiny a částečně ohledně smluvní pokuty, kdy soud prvního stupně jednoznačně deklaroval oprávněnost jejího nároku a pouze výši části žalobního nároku moderoval. Za této situace má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé změnil a žalobě vyhověl a přiznal jí náklady řízení před soudy obou stupňů.
12. Žalované se k odvolání nevyjádřily.
13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.
14. Odvoláním žalobkyně byl napaden zamítavý výrok o věci samé (výrok II.) a výroky o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Ostatní výroky nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
15. Předmětem odvolacího přezkumu zůstala zamítnutá část smluvní pokuty s příslušenstvím, neboť soud prvního stupně použil svého moderačního práva a nárok žalobkyně na smluvní pokutu, kterou jinak opatrovnice první žalované nezpochybnila, snížil.
16. Soud prvního stupně k posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku lze odkázat a odvolací soud se se závěry tam uvedenými ztotožňuje.
17. Závěry soudu prvního stupně jsou v souladu rovněž s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 55Co 227/2022-92, v němž soud řešil obdobnou problematiku týkající se přiměřenosti smluvní pokuty a s tímto právním případem se shoduje v podstatných znacích (srov. § 13 o. z.). Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze vyplývá, že v rámci odvolacího jednání žalobkyně uvedla, že není vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa], přičemž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který snížil smluvní pokutu z [částka] měsíčně na částku [částka] měsíčně, což představuje sankci asi 100 % požadované jistiny ročně, což soud považoval za přiměřené.
18. Podle § 301 obch. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.
19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23Cdo 231/2010 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]), předpokladem pro moderaci smluvní pokuty je závěr o tom, že smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví; ustanovení § 301 obch. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr o tom, zda je sjednaná nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je tedy zákonodárcem ponechán na uvážení soudu, založeném na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které soud shledá - se zřetelem na funkce smluvní pokuty a na účel moderačního oprávnění soudu - právně významnými. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se bere zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež je podle citovaného ustanovení rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní pokuty, podmíněnou předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty.
20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32Cdo 3622/2011, na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.
21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32Odo 1299/2006, není podstatné pro hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty odvíjející se od délky dlužníka hodnotit časové prodlení. Nicméně přísluší soudu moderace ve vztahu k její výši závisející na procesu skládajícího se ze tří fází, kdy soud jednak posoudí, zda sjednaná pokuta nebyla nepřiměřeně vysoká. Pro toto posouzení zákon nestanoví žádná kritéria; závěr o tom, zda je sjednaná pokuta nepřiměřeně vysoká, je věcí volného uvážení soudu. Není ale vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon mu to však neukládá. V případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, tedy posouzení, zda použije své moderační právo či nikoliv, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Je-li výsledkem této fáze rozhodování soudu závěr, že svého moderačního práva využije, nastupuje poslední třetí etapa jeho rozhodování. V té posuzuje až kam (v jakém rozsahu) nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. V této fázi je pak ze zákona soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, ovšem možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená. Věřitel má vždy i právo na pokutu alespoň ve výši vzniklé škody.
22. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu postupoval zcela v intencích judikatury Nejvyššího soudu, neboť hodnotil, zda je sjednaná smluvní pokuta přiměřená a dospěl k závěru, že je nepřiměřeně vysoká, a proto se rozhodl ji moderovat při přihlédnutí k zajišťovanému závazku ve vztahu k výši smluvní pokuty. Je třeba přihlédnout rovněž k tomu, že žalobkyně není vlastníkem nemovitosti, na jejíž adrese má první žalovaná adresu uvedenou v obchodním rejstříku, a proto jakkoliv nemůže žalobkyni tato skutečnost zatížit s případnou dispozicí s nemovitostí, protože s ní disponovat vlastně nemůže. Soudem prvního stupně přiznaná smluvní pokuta představuje asi 100 % požadované jistiny ročně, což je podle odvolacího soudu přiměřené zajišťované povinnosti a všem okolnostem věci. Nebyla důvodná námitka žalobkyně, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že nebyla schopná vyčíslit případnou možnou škodu. Žalobkyně má podle čl. IV. 3 smlouvy ze dne [datum] možnost učinit kroky k odstranění sídla ze zprostředkovávané adresy, včetně všech úkonů potřebných k výmazu adresy z příslušného obchodního rejstříku a k těmto krokům povinný udělil oprávněnému plnou moc a zavázal se mu uhradit vzniklé náklady. Je proto věcí žalobkyně, aby podle těchto smluvních ujednání, které do smlouvy vtělila právě ona, případně postupovala.
23. Jestliže žalobkyně upozorňovala na jiné spory vedené u Městského soudu v Praze v obdobných věcech, a to pod sp. zn. 55Co 389/2021, 91Co 310/2021, 53Co 211/2021, 62Co 80/2022, 18Co 54/2022, 35Co 246/2021, pak v těchto sporech byla řešena otázka splatnosti smluvní pokuty a soud se nezabýval její případnou moderací. Z tohoto důvodu se aplikace § 13 o. z. v této věci neuplatní.
24. Odvolací soud shledal důvodnou odvolací námitku žalobkyně ve vztahu k výroku o nákladech řízení, neboť ohledně dluhu na nájemném a smluvní pokuty co do základu tohoto nároku byla žalobkyně úspěšná a podle § 142 odst. 3 o. s. ř. jí byly přiznány náklady řízení před soudem prvního stupně z přiznané výše, neboť plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobkyni vznikly před soudem prvního stupně náklady ve výši [částka] (4 úkony právní služby po [částka] dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, 4x [částka] na za náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT, a 21% daň z přidané hodnoty ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).
25. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o nákladech státu (výrok IV.) potvrzen (§ 219 o. s. ř.), ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) byl změněn a žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobkyni náklady řízení (§ 221a o. s. ř.).
26. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř., a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaným náklady v odvolacím řízení nevznikly.
27. První žalovaná je v řízení zastoupena ustanoveným opatrovníkem a státu vznikly náklady řízení, které zaplatí žalobkyně podle § 148 o. s. ř. a o jejich výši rozhodne soud prvního stupně samostatným usnesením.
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.