o zaplacení 105 625 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 80 874 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 7. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žaloba byla zamítnuta ohledně zaplacení částky 24 751 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 7. 2022 do zaplacení (výrok II.) a žalované byl uloženo zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 37 332 Kč k rukám advokátky [Jméno advokátky], do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 105 625 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného před [orgán] pod sp. zn. [spisová značka] a navazujícího soudního řízení podle části páté občanského soudního řádu, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Správní řízení žalobce zahájil dne 11. 9. 2015 proti instituci [právnická osoba]. (nyní [právnická osoba].) a předmětem řízení bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. [orgán] rozhodl dne 29. 11. 2017 tak, že smlouva je neplatná a že žalobce má nárok na zaplacení částky 2 400 000 Kč. Podle žalobce před [orgán] došlo k porušení povinnosti rozhodnout podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., zákona o [orgán], bez zbytečného odkladu, a to nejdéle do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, což se stalo dne 18. 1. 2016 a nález měl být vydán do 17. 3. 2016. Instituce nesouhlasila s rozhodnutím o námitkách a podala k Obvodnímu soudu pro [adresa] dne 26. 1. 2018 žalobu podle části páté občanského soudního řádu, o žalobě bylo rozhodnuto usnesením o zastavení řízení ze dne 3. 12. 2021 z důvodu zpětvzetí žaloby, žalobce se odvolal do výroku o nákladech řízení a řízení bylo skončeno usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 16. 3. 2022, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2022. Celková délka řízení dle žalobce trvala 6 let, 4 měsíce a 13 dní, žalobce byl po celou dobu řízení v existenční nejistotě, neboť životní pojištění bylo v řádu několika milionů korun. Základní částku žalobce vyčíslil na 81 250 Kč a navrhoval ji zvýšit o 10 %, neboť [orgán] neprodloužil lhůtu k vydání nálezu, dále o 10 %, neboť [orgán] tímto postupem porušil zákon a o dalších 10 %, protože žalobce se aktivně nečinnosti [orgán] bránil. Žalobce vyzval žalovanou k náhradě nemajetkové újmy výzvou ze dne 30. 6. 2022, žalovaná dne 17. 1. 2023, konstatovala porušení práva žalobce tím, že v řízení před [orgán] došlo k dílčím průtahům a uvedla, že délka řízení před [orgán] i před soudem byla přiměřená, neboť řízení bylo přerušeno.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Trvala na tom, že konstatování porušení práva je pro žalobce plnohodnotnou formou zadostiučinění, k zásadním průtahům nedošlo před [orgán] ani před soudem a za dílčí průtahy se již omluvila.

4. V této věci soud prvního stupně v minulosti rozhodl rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. [spisová značka], uložil žalované zaplatit žalobci částku 105 625 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 24. 7. 2024 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Soud prvního stupně provedl důkaz obsahem spisu [orgán], který rekapituloval v odstavci 12. odůvodnění napadeného rozsudku a učinil závěr, že řízení před [orgán] trvalo od 11. 9. 2015 do 29. 11. 2017, tedy 2 roky, 2 měsíce a 18 dní. Poté v odstavci 14. konstatoval jednotlivé důkazy ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], ve věci žalobkyně [právnická osoba]., dříve [právnická osoba]., proti žalovanému [jméno FO]. Z tohoto spisu učinil závěr, že řízení před soudem trvalo od 26. 1. 2018 do 29. 3. 2022, tedy 4 roky, 2 měsíce a 3 dny. V odstavci 16. odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně popsal obsah spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], ve věci žalobce společnosti [právnická osoba]. proti žalované [právnická osoba]., dříve [právnická osoba].

6. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Odkázal rovněž na článek 6 odst. 1 věty první Úmluvy. Zároveň postupoval podle § 1 odst. 1 písm. e), § 8 odst. 1, 2, § 12 odst. 1, 3, § 15 odst. 1, § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb.

7. Soud prvního stupně shrnul, že předmětem řízení před [orgán] bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vypořádání bezdůvodného obohacení žalobkyně a instituce, jednalo se o spor o právo, který byl opravdový a vážný, přičemž rozhodnutí ve sporu mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva. Instituce podala žalobu podle části páté občanského soudního řádu a napadla rozhodnutí správního orgánu, je proto namístě závěr o jednotě řízení a jediném nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením práva účastníka správního řízení a navazujícího soudního řízení, jako řízení jediného.

8. Poté se soud prvního stupně zabýval tím, zda v průběhu správního řízení a v řízení o žalobě podle části páté o. s. ř. došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a zda tedy bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené době. Zjistil, že délka řízení před [orgán] činila 2 roky, 2 měsíce a 18 dní; k vydání nálezu nedošlo v zákonné lhůtě 90 dnů od shromáždění podkladů a lhůta k rozhodnutí o námitkách byla prodloužena, aniž by z obsahu správního spisu vyplývaly konkrétní okolnosti, pro které [orgán] nevydal nález a rozhodnutí o námitkách v řádné lhůtě. Soud prvního stupně přisvědčil žalobci, že [orgán] měl relevantní podklady pro vydání nálezu již dne 18. 1. 2016 a bylo na něm, aby si případně další listiny obstaral. Sama žalovaná konstatovala dílčí průtahy v řízení před [orgán]. Soudní řízení o žalobě podle části páté o. s. ř. trvalo 4 roky, 2 měsíce a 3 dny. Nejistota žalobce z výsledku soudního řízení pominula dnem 20. 1. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení a navazující odvolací řízení se týkalo pouze výroku o nákladech řízení. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že řízení bylo účelně přerušeno od 7. 4. 2020 do 10. 8. 2020, byla skutečně projednávaná otázka, která měla význam pro zřízení, pak soudní řízení i tak trvalo 3,5 roku. Délka řízení před [orgán] byla ovlivněna složitostí případu po stránce hmotněprávní i procesní, toto řízení je však ovládáno zásadou vyšetřovací, nikoliv projednací, bez možnosti řízení zkoncentrovat, a to dopadá na celkovou délku řízení. Žalobce k celkové délce správního řízení přispěl pouze podáním neúplného návrhu a žádostí o prodloužení lhůty, jinak se ovšem aktivně bránil žalobou na ochranu proti nečinnosti [orgán], a proto se nijak na délce správního řízení nepodílel. V postupu [orgán] soud prvního stupně shledal pochybení, neboť nerozhodl o námitkách v zákonné lhůtě, resp. tuto lhůtu nedůvodně prodloužil. Soudní řízení se vyznačovalo dílčími průtahy; neúčelné bylo usnesení ze dne 26. 3. 2021 o přerušení do konce dovolacího řízení, neboť předmětem dovolání nebyla otázka platnosti pojistné smlouvy, ale pouze běh subjektivní promlčecí lhůty a v té době již existovala pravomocná rozhodnutí vyššího soudu, jimiž byl soud vázán, takže dovolací řízení nepředstavovalo otázku, která by byla významná pro řízení. Od 11. 8. 2020 do 19. 10. 2021 šlo o období, kdy bylo řízení přerušeno neúčelně, což přispělo k nepřiměřené délce řízení. Význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní, nejednalo se o řízení s typově zvýšeným významem a zvýšený význam nebyl ani tvrzen.

9. Soud prvního stupně uzavřel, že namítané řízení bylo nepřiměřeně dlouhé jako celek. Dospěl dále k závěru, že nepostačuje konstatování porušení práva a omluva a je potřeba poskytnout zadostiučinění v penězích. Základní částku vypočítal po 15 000 Kč za každý rok řízení, za první dva roky polovinu, přičemž vycházel z délky řízení 6 let, 4 měsíce a 21 dní; základní odškodnění tedy představuje částka 80 874 Kč. Soud prvního stupně navýšil základní částku o 20 %, protože [orgán] neprodloužil lhůtu k vydání nálezu a nedůvodně prodloužil lhůtu k rozhodnutí o námitkách, a současně o 10 %, protože se žalobce v řízení před [orgán] aktivně bránil nečinnosti. Základní částku pak snížil o 10 % pro snížený význam odvolacího řízení ohledně výroku o nákladech řízení pro žalobce za období od 20. 1. 2022 do 29. 3. 2023. Dále snížil základní částku o 10 % za neúčelné přerušení řízení od 7. 4. 2020 do 10. 8. 2020 a o 10 % s ohledem na složitost věci. Soud prvního stupně za adekvátní částku peněžitého zadostiučinění považoval částku 80 874 Kč, kterou přiznal žalobci spolu s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 7. 2022 do zaplacení a ve zbytku ohledně částky 24 751 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, přičemž o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

10. Proti tomto rozsudku se odvolala žalovaná, která namítala, že za dílčí průtahy v řízení před [orgán] a v navazujícím soudním řízení se žalobci již omluvila, což považuje za adekvátní. Nesouhlasila s posouzením jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, soud prvního stupně zcela nesprávně snížil základní částku pouze o 10 %. Žalovaná odkazovala na jiná rozhodnutí Městského soudu v [adresa] v obdobných řízeních, kde soud přistoupil z tohoto důvodu ke snížení o 30 % až 60 %. Zdůraznila, že je třeba přihlédnout i k tomu, že nelze těžit ze zahlcení [orgán] stovkami obdobných návrhů. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, soud prvního stupně to zcela opomenul. Ze spisu [orgán] vyplývá, že žalobce mu předkládal neúplná podání, která ani na jeho výzvu řádně nedoplnil a musel být opakovaně k odstranění vad podání vyzýván. Žalobce žádal o prodloužení lhůty k předložení [orgán] vyžádaných doplňujících podkladů, to vše mělo přímý vliv na celkovou délku řízení. Soud prvního stupně nesprávně navýšil základní částku náhrady škody o 20 % z důvodu, že [orgán] neprodloužil lhůtu k vydání nálezu a nedůvodně prodloužil lhůtu k rozhodnutí o námitkách. Nález byl vydán v zachované devadesátidenní lhůtě a pro navýšení není žádný zákonný důvod. Nedodržení lhůty pro rozhodnutí o námitkách bylo pouze o 29 dní, kdy byla překročena šedesátidenní lhůta, ale zároveň byla dodržena devadesátidenní lhůta a o prodloužení [orgán] učinil poznámku do spisu. Žalovaná nesouhlasila s navýšením základní částky o 10 % proto, že žalobce se v řízení před [orgán] aktivně bránil proti nečinnosti. Soud prvního stupně nesprávně posoudil celkovou délku řízení jako nepřiměřenou, přičemž ve správním řízení bylo prokázáno, že [orgán] postupoval aktivně, rychle a jeho činnost byla v souladu s platnými právními předpisy s nevýznamnými prodlevami. Za ty ostatně žalovaná poskytla žalobci již omluvu. Stejně tak i navazující soudní řízení bylo přiměřené, jestliže trvalo 4 roky a 2 měsíce, navíc bylo řízení přerušeno, konala se 3 jednání a soud se dopustil pouze dílčích průtahů. Bez přerušení řízení by řízení trvalo pouze 2 roky a 7 měsíců. Finanční satisfakce proto není namístě. Žalovaná rovněž namítala, že není zřejmé, proč soud prvního stupně žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. již od 30. 7. 2022 za situace, kdy žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu u žalované podáním ze dne 30. 6. 2022, které bylo žalované doručeno téhož dne. Případný úrok z prodlení by mohl počít běžet až od 30. 12. 2022. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl a požadovala náklady řízení před soudy obou stupňů, příp. aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, jak dlouho trvalo řízení před [orgán] i před soudem prvního stupně. Není pravda, že žalobce zavinil prodloužení řízení před [orgán]. Rozhodné skutečnosti si obstarává, příp. ověřuje [orgán] sám v rámci své činnosti. Řízení před Obvodním soudem pro [adresa] bylo nedůvodně odročováno a následně i přerušeno. Soud prvního stupně se náležitě vypořádal s doporučením odvolacího soudu ve zrušovacím rozhodnutí a rovněž s námitkami žalované. Žalobce nesouhlasil s tím, že řízení bylo natolik složité, aby se základní částka snížila o 30 %. Řízení bylo co do obtížnosti standardní a žalovaná se nemůže účelově bránit ani nedostatečnou kapacitou [orgán], ani velkým množstvím věcí, které [orgán] v danou dobu projednával. Až do rozhodnutí o zastavení řízení byl žalobce v nejistotě ohledně částky 879 023 Kč, což je nezanedbatelná výše a význam řízení pro něho byl zásadní, byť soud tento význam v rámci kritérií jako zvlášť významný nehodnotil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v mezích podaného odvolání v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvoláním žalované nebyl napaden zamítavý výrok o věci samé (výrok II.), který dle § 206 odst. 2 o. s. ř. nabyl samostatně právní moci.

14. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že tomu tak není.

15. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Odvolací soud se odchýlil pouze při hodnocení jednotlivých kritérií podle § 31a OdpŠk a ohledně posouzení příslušenství, které žalobce požadoval.

16. Soud prvního stupně správně uzavřel, že na řízení před [orgán] dopadá ochrana článku 6 odst. 1 Úmluvy a že ve věci namítaného řízení jsou splněna kritéria významná pro podřazení správního řízení včetně působnosti zmíněného článku. O nepřiměřené délce správního řízení lze uvažovat, jde-li ve správním řízení o spor, o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30Cdo 344/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Právo uplatněné žalobcem v namítaném řízení, tj. právo na vydání bezdůvodného obohacení získaného institucí na úkor žalobce plněním podle neplatné pojistné smlouvy, má původ ve vnitrostátním hmotném právu a je soukromoprávní povahy. V poměrech nyní projednávané věci soud prvního stupně správně uzavřel, že jde o jednotu řízení a jediném nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením práva účastníka správního navazujícího soudního řízení na projednání jediné věci v přiměřené lhůtě, což vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30Cdo 968/2014.

17. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, které učinil z obsahu spisu [orgán] a rovněž ze spisu týkající se žaloby podle části páté o. s. ř. Otázku, kdy dochází ke shromáždění podkladů pro účely aplikace § 15 odst. 1 zákona o [orgán], tj. otázku, kdy počíná běh devadesátidenní lhůty pro vydání nálezu, vyjasnila judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozhodnutí ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9As 36/2018, či ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 4As 110/2018, nebo ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9As 36/2018). Nejvyšší správní soud vyložil, že okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli [orgán]. Nejvyšší správní soud se jednoznačně vyjádřil k otázce, jaké dokumenty zahrnuje pojem podklady v § 15 odst. 1 zákona o [orgán]. Je jím ve smyslu článku 8 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 213/11/EU, o alternativním řešení spotřebitelských sporů, úplný spis stížnosti, tj. veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, nikoliv vyjádření stran sporu. Z toho plyne, že počátek shromáždění podkladů nemůže [orgán] na základě své úvahy posunout na dobu, kdy obdrží další vyjádření účastníků obsahující jen právní argumentaci. Získá-li [orgán] k dispozici veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, počíná běh devadesátidenní lhůty k vydání nálezu.

18. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v poměrech nyní projednávané věci měl [orgán] relevantní podklady pro vydání nálezu již dne 18. 1. 2016. Své závěry soud prvního stupně přesně shrnul v odstavci 36. odůvodnění napadeného rozsudku a nelze odhlédnout od skutečnosti, že i žalovaná konstatovala dílčí průtahy v řízení před [orgán]. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, že délka řízení před [orgán] činila 2 roky, 2 měsíce a 18 dní, že k vydání nálezu nedošlo v zákonné lhůtě devadesáti dnů od shromáždění podkladů a že lhůta k rozhodnutí o námitkách byla prodloužena, aniž by z obsahu správního spisu vyplývaly konkrétní okolnosti, pro něž [orgán] nevydal a rozhodnutí o námitkách nevydal v řádné lhůtě.

19. Soud prvního stupně správně hodnotil rovněž řízení před soudem o žalobě podle části páté o. s. ř., které trvalo i podle odvolacího soudu 4 roky, 2 měsíce a 3 dny. Soud prvního stupně nepochybil ani při vyčíslení základní částky ve výši 80 874 Kč, a proto lze odkázat na výpočet uvedený v odstavci 47. odůvodnění napadeného rozsudku.

20. Právní závěr soudu prvního stupně, že žalobce má podle § 31a OdpŠk nárok na přiměřené zadostiučinění presumované nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení, a to ve formě peněžitého plnění, byl správný. Je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 2301/2009). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že je namístě navýšit základní částku o 20 %, neboť [orgán] neprodloužil lhůtu k vydání nálezu a nedůvodně prodloužil lhůtu k rozhodnutí o námitkách. Stejně tak odvolací soud souhlasil s navýšením o 10 %, neboť žalobce se v řízení před [orgán] aktivně bránil a [orgán] obdržel dne 10. 3. 2017 jeho výzvu k opatření proti nečinnosti. Odvolací soud však nesouhlasil se soudem prvního stupně ohledně snížení základní částky o 10 % za snížený význam odvolacího řízení do nákladového výroku pro žalobce a o 10 % za účelné přerušení řízení od 7. 4. 2020 do 10. 8. 2020, což se promítlo již do úvahy o nepřiměřenosti délky celého posuzovaného řízení. Naopak odvolací soud přisvědčil snížení základní částky pro věcnou a procesní složitost namítaného řízení, kterému dle jeho názoru odpovídá snížení je o 30 % a nikoliv pouze o 10 %, jak uzavřel soud prvního stupně. Odvolací námitka žalované tudíž byla důvodná. K otázce složitosti řízení Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30Cdo 367/2013 uvedl, že „složitost v řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní“. Jednotlivé důvody složitosti je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky k projednání věci (viz též rozsudek sp. zn. 30Cdo 2138/2009 citovaný ve Stanovisku). Odvolací soud považoval namítané řízení za velmi hmotně právně složité, zároveň se jednalo o řízení skutkově složité, ovládané metodou vyšetřovací, když v řízení muselo být posuzováno množství listinných důkazů. Zároveň toto řízení bylo i procesně složité, neboť před [orgán] opakovaně byly strany vyzývány k doplnění listin a podkladů.

21. Odvolací soud se proto ztotožnil se soudem prvního stupně, že za adekvátní částku peněžitého zadostiučinění je třeba považovat základní částku 80 874 Kč.

22. Soud prvního stupně pochybil ohledně příslušenství přiznané částky a odvolací námitka v tomto směru ze strany žalované byla důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu u žalované podáním ze dne 30. 6. 2022, které bylo žalované téhož dne doručeno, úrok z prodlení tak počal běžet až od 30. 12. 2022, neboť žalovaná měla šest měsíců na vyřízení požadavku žalobce. Nárok žalobce na úrok z prodlení má oporu v § 15 odst. 1 OdpŠk, podle něhož je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

23. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně příslušenství změněn pouze tak, že byla zamítnuta žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 874 Kč od 30. 7. 2022 do 30. 12. 2022 [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jinak byl tento výrok a výrok o nákladech řízení jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v této fázi řízení procesně úspěšný a vznikly mu náklady za 2 úkony právní služby po 4 340 Kč (vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání), 2x 450 Kč paušální náhrada hotových výdajů, 21% DPH ve výši 2 011,80 Kč, tedy celkem 11 591,80 Kč.