pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18C 87/2019-140,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). Rozhodl také, že žalovaná je povinna nahradit České republice státem vynaložené náklady tohoto řízení představující znalečné, jejichž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do 3 dnů od právní moci takového usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 (výrok III.).

2. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky [částka] z titulu neuhrazených nákladů spojených s demontáží technologických zařízení předávacích stanic tepla podle § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Demontáž provedla vlastními silami, vyúčtování pak bylo provedeno podle rozpočtového programu [příjmení], který kopíruje ceník [příjmení]. Dne [datum] provedla žalobkyně jednostranný zápočet vzájemných pohledávek, avšak žalovaná započtenou pohledávku uplatnila u Okresního soudu v Ústí nad Labem, který zápočet žalobkyně neakceptoval z důvodu, že není hospodárné řešit námitku ohledně započtení. Žalobkyně měla k předávacím stanicím jakožto distributor vlastnické právo a byla držitelem licence na rozvod tepelné energie uděleným Energetickým regulačním úřadem (dále jen„ ERÚ“). Původně byla žalované dodávána teplá voda, jež byla přeměněna z páry v předávacích stanicích ve vlastnictví žalobkyně, nyní žalovaná odebírá přímo páru.

3. Žalovaná s žalobou žalobkyně nesouhlasila. Namítla, že ke změně způsobu dodávky nebo změně způsobu vytápění ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona nedošlo. Namítla rovněž nedostatek věcné aktivní legitimace žalobkyně, neboť není provozovatelem rozvodného tepelného zařízení ve smyslu energetického zákona, jakož i nedostatek své věcné pasivní legitimace, neboť není odběratelem.

4. Soud prvního stupně vzal v daném případě za prokázaný následující skutkový stav:

Žalobkyně jako prodávající a [právnická osoba], a.s., jako kupující, uzavřela ve dnech [datum], [datum] a [datum] smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] v nichž se žalobkyně zavázala dodávat teplo pro topení a teplou užitkovou vodu do ujednaných odběrných míst za ujednanou cenu. [právnická osoba], [IČO], zanikla fúzí se [právnická osoba], a.s., [IČO].

Žalovaná nakupovala teplo od žalobkyně ve formě teplé vody, jež byla měněna z páry v předávacích stanicích žalobkyně. Nyní je teplonosným médiem, které žalovaná odebírá, přímo vodní pára. [ulice] povolení ani ohlášení k výměně předávacích stanic tepla nebylo třeba.

Žalobkyni byla dne [datum] doručena výpověď smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] ze dne [datum], a to týkající se celkem 32 odběrných míst. V reakci na výpověď žalobkyně žalované adresovala upozornění, že jí budou následně účtovány náklady ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona.

Žalobkyně vyúčtovala žalované náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění předávacích stanic v celkové výši [částka]. Nad rámec toho žalobkyně žalované vyúčtovala částku [částka] za odběr elektrické energie fakturou [číslo]. Faktury obsahovaly údaje o nákladech spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění předávací stanice v odběrných místech, za uvedenou částku a s uvedenou splatností, přičemž každá z faktur obsahovala výčet provedených úkonů, druh měrné jednotky, její množství a cenu. Ceník ÚRS je rozpočtovým standardem, jedná se o průměr v České republice, tato ceníková cena už obsahuje marži. Náklady vyúčtované žalobkyní odpovídající ceně v místě a čase obvyklé vzhledem k roku 2016 Náklady byly vynaloženy účelně.

Žalovaná zaslala zpět žalobkyni vyúčtované faktury za náklady spojené s odpojením od žalobkyně, neboť je považovala za neoprávněné, a to přípisy ze dne [datum], [datum] a [datum]. Žalobkyně dne [datum] adresovala žalované zápočet, v němž započetla pohledávky za žalovanou z vyúčtovaných faktur oproti pohledávce žalované za žalobkyní, avšak zápočet nebyl akceptován v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34C 171/2017.

5. Soud prvního stupně s odkazem na § 2 odst. 2 písm. c), § 76 odst. 3 písm. b) a odst. 4 a § 77 energetického zákona a na odbornou literaturu (Energetický zákon, Komentář, [jméno] [příjmení] a kol., rok vydání 2016) uzavřel, že žalobkyně prokázala, že ohledně všech odběrných míst byla vlastníkem předávacích stanic tepla a disponovala k těmto místům licencí na rozvod tepelné energie. Prokázala tudíž, že ve vztahu k žalované byla distributorem tepelné energie a že tyto předávací stanice tepla byly součástí rozvodného tepelného zařízení. Podle soudu prvního stupně žalobkyně rovněž prokázala, že u žalované došlo ke změně dodávky pro vytápění, když nyní žalovaná neodebírá teplo ve formě teplé vody, nýbrž ve formě páry. V této souvislosti soud prvního stupně vyjádřil názor, že § 77 odst. 5 energetického zákona je nutné použít i v případě, kdy změna dodávky tepla nebyla podmíněna stavebním povolením a že nadto je žalovaná povinna hradit náklady žalobkyně také z toho důvodu, že došlo k trvalému odpojení žalobkyně od rozvodného tepelného zařízení, přičemž toto odpojení bylo vyvoláno výlučně žalovanou.

6. Ohledně výše nákladů soud prvního stupně dospěl k závěru, že jejich účelnost byla prokázána znaleckým posudkem doplněným výslechem znalce, stejně tak adekvátnost jejich výše, která odpovídá ceně v místě a čase obvyklé, neboť žalobkyně tyto náklady účtovala podle obecně užívaného ceníku [příjmení], jež kopíruje ceník ÚRS. Podle soudu prvního stupně žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů v obvyklé výši, přestože odpojení provedla vlastními silami, neboť osobu povinnou nelze zvýhodnit či znevýhodnit tím, že osoba provádějící demontáž zvolí svépomoc nebo naopak nepřiměřeně drahého dodavatele, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Cz 82/88, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo].

7. Soud prvního stupně tedy žalobkyni přiznal celou žalovanou částku s tím, že žalobkyně prokázala, že oprávněně vyúčtovala žalované celkovou částku [částka], avšak nemohl nárok vymezený žalobkyní překročit, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši, pokud bylo prokázáno, že žalované byly faktury doručeny nejpozději dne [datum], následující pracovní den tak měla žalovaná plnit a od [datum] je v prodlení, neboť dohoda o splatnosti závazku nebyla mezi stranami sjednána, a proto byla žalovaná povinna plnit na výzvu.

8. K námitce žalované, že ve věci měl být vypracován revizní znalecký posudek, soud prvního stupně uvedl, že se žalované nepodařilo nikterak zpochybnit závěry znalce. K tomu dodal, že své rozhodnutí o oprávněnosti vyúčtování nákladů žalované nezaložil pouze na základě tohoto znaleckého posudku a výslechu znalce, a pokud se jednalo o výši nákladů, pak žalovaná ani netvrdila, že by jednotlivé položky měly odpovídat jiným částkám, ať už z důvodu nesprávné aplikace ceníku ÚRS nebo nepravdivosti tvrzení, že je tento ceník obecně užíván.

9. Námitky žalované o nedostatku aktivní a pasivní legitimace byly podle soudu prvního stupně vyvráceny provedeným dokazováním, neboť žalobkyně disponovala k předávacím stanicím tepla rozhodnutím ERÚ o udělení licence na rozvod tepla.

10. Ohledně námitky žalované, že faktury vyúčtované žalobkyní byly nepřezkoumatelnou změtí čísel a že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení, soud prvního stupně uvedl, že povinnost tvrzení nelze zásadně nahrazovat odkazem na listiny, výjimku však tvoří právě obdobné případy, kdy se jedná o odkaz na seznamy. V tomto ohledu soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně povinnost tvrzení splnila, přičemž nepřezkoumatelnost jednotlivých položek neshledal, neboť položky byly jasně vymezeny druhem činnosti, měrnou jednotkou, jejím množstvím a účtovanou cenou.

11. U námitky, že odpojování trvalo nepřiměřeně dlouho, vzal soud prvního stupně za rozhodné, že žalovaná neuplatnila žádnou kompenzační námitku, kterou by se soud měl zabývat.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že jejich konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením.

14. Proti tomuto rozsudku podala žalované včas obsáhlé a podrobné odvolání, ve kterém především s ohledem na jí předložený výklad § 77 energetického zákona namítla, že nebylo prokázáno, že by byl naplněn základní předpoklad pro úhradu žalovaných nákladů, a to změna vytápění anebo způsobu dodávky tepla a související odpojení od centrálního zásobování teplem, neboť k samotnému odpojení nedošlo, naopak bylo zachováno, došlo k pouhé změně dodavatele tepelné energie, a záměr výměny zastaralých domácích předávacích stanic za nové ani nepodléhá stavebnímu povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Dále namítla, že žalobkyně netvrdila ani neprokazovala konkrétní druhy nákladů a konkrétní práce, které měla s tvrzeným odpojením vynaložit, netvrdila a ani neprokazovala přiměřenost a jejich účelnost a přímou souvislost, ačkoliv ji v tomto ohledu tíží břemeno tvrzení a důkazní. Podle žalované souhrn faktur, na které žalobkyně pouze odkazovala, aniž by konkrétní práce vůbec tvrdila, nemohl nahrazovat relevantní podstatná tvrzení žalobkyně. Namítla rovněž, že znalecký posudek předložený žalobkyní byl zjevně nesprávný a pokud soud prvního stupně z takového posudku vycházel, pak zatížil rozsudek vadou nesprávného skutkového zjištění. Dále, dle názoru žalované, soud prvního stupně opakovaně zatížil rozsudek vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti, neboť vůbec neuvedl, jakými úvahami se řídil, proč nepřihlédl k některým provedeným důkazům, které vyvracely závěry žalobkyně i znaleckého posudku, a že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť vůbec nevedl dokazování v konkrétním jednorázovým a přímo souvisejícím nákladům na odpojení odběrných míst v každém jednotlivém případě, pouze převzal zjednodušený závěr soudního znalce, který však vůbec náklady konkrétně vůbec neposuzoval, jak ostatně sám ve znaleckém posudku přiznal. Navrhla tedy, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně, aby byl změněn tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

15. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. K odvolání žalované se podrobně vyjádřila, přičemž akcentovala, že bylo prokázáno, že je licencovaným dodavatelem tepelné energie a že její technologie domovní předávací stanice s navazujícími přípojkami je součástí rozvodného tepelného zařízení a že je tak distributorem tepelné energie podle energetického zákona. Zdůraznila také, že se žalovaná prokazatelně trvale odpojila od jí licencované soustavy zásobování teplem provozované a že bylo prokázáno, že vytápěcí soustava domu je napojena na jinou soustavu, a to na soustavu [právnická osoba], když před tím byla napojena na její soustavu žalobkyně. Uvedla, dále, že odpojením žalované od rozvodu tepelné energie v jejím vlastnictví a připojením se nově postavenými domovními předávacími stanicemi k přípojce tepelné energie ve formě páry od [právnická osoba], tedy k primárnímu rozvodu tepelné energie, došlo ke změně způsobu dodávky tepelné energie do domu ve vlastnictví žalované ve smyslu ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona. Dodala pak, že měla s žalovanou uzavřeny kupní smlouvy na dodávku tepelné energie, které žalovaná vypověděla, přičemž bylo prokázáno, že se žalovaná v kupních smlouvách zavázala, že v případě odpojení jí nahradí náklady s tím vzniklé. Ohledně prokázání vynaložených nákladů poukázala na specifikaci v přílohách faktur s tím, že ve svém podání ze dne [datum] tvrdila jednotlivé položky a porovnala jednotkové ceny s ceníkem [příjmení], přičemž se jednalo o ceny nižší, než ceny v těchto cenících. K tomu uvedla, že žalovaná nikdy nezpochybnila konkrétní položku, která by nebyla provedena. Poukázala rovněž na to, že žalovaná žádným relevantním způsobem nezpochybnila znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který obsahuje doložku dle § 127a o. s. ř. a že sama netvrdila, v čem konkrétně byl nesprávný a jaké by měly být správné závěry, ani to ničím neprokazovala.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Soud prvního stupně v daném případě provedl řádné dokazování, na základě kterého správně a v potřebném rozsahu zjistil rozhodný skutkový stav věci, jenž také správně posoudil po právní stránce a své rozhodnutí následně srozumitelně odůvodnil, přičemž se vypořádal rovněž se všemi námitkami žalované. Vzhledem k tomu, že odvolací soud souhlasil se všemi závěry soudu prvního stupně, lze pro stručnost v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, jež bylo v podstatných bodech uvedeno shora.

18. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za rozhodné, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně byla ve vztahu k žalované distributorem tepelné energie s licencí, respektive dodavatelem tepelné energie ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) body 1. a 2. energetického zákona, a že na žádost žalované, po její výpovědi smlouvy, došlo k odpojení od rozvodového tepelného zařízení, přičemž došlo ke změně způsobu dodávky s ohledem na změnu teplonosné látky, čímž žalovaná přestala odebírat tepelnou energii původně jí dodávanou žalobkyní. Stejně jako soud prvního stupně odvolací soud tudíž uzavřel, že žalobkyni podle § 77 odst. 5 energetického zákona vznikl nárok na úhradu nákladů, které jí s odpojením vznikly a že se jedná o takové náklady, jak byly jako důvodné charakterizovány v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33Cdo 4273/2013 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]).

19. Pokud se jedná o práce vykonané žalobkyní související s odpojením žalované, odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že v tomto případě žalobkyně svou povinnost tvrzení splnila, neboť již v žalobě učinila její nedílnou součástí 32 faktur vystavených žalované, které obsahovaly specifikace jednotlivých prací a cen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29Cdo 1089/2000, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29Cdo 742/2006) a jednotlivé práce - výkony, byly zcela jasně a srozumitelně označeny s ohledem na jejich charakter či druh, množství a cenu. Podle názoru odvolacího soudu se tedy nejednalo o změť nepřezkoumatelných a nekontrolovatelných čísel.

20. Výše nákladů vynaložených žalobkyní byla v daném případě také řádně prokázána, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je provedla sama na svůj účet, když při jejich ohodnocení vycházela z obecně užívaného ceníku. V daném případě pak ani odvolací soud neshledal důvody k vypracování revizního znaleckého posudku, neboť znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. své závěry znaleckého posudku opatřeného doložkou podle § 127a o. s. ř. v rámci svého výslechu řádně obhájil a dostatečně jasně odpověděl na všechny mu položené otázky. K tomu je jen třeba dodat, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku zjevně nesprávně uvedl vyúčtovanou částku u faktury [číslo] k odběrnímu místu Hollarova [číslo] se splatností dne [datum], kdy na místo správné částky [částka] uvedl [částka]. Tento ale neměl vliv na správnost jeho rozhodnutí ve věci samé.

21. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroků o náhradě nákladů řízení, ve kterých nebylo shledáno pochybení.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. Žalobkyni vznikly náklady odvolacího řízení za její právní zastoupení, a to za vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k ) ve spojení s § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen„ AT“, a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle§ 11 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT, za které sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila [částka], celkem tedy [částka]. Dále náležely právní zástupkyni žalobkyně dva režijní paušály ve výši [částka] podle § 13 odst. 3 AT, celkem [částka] Náklady za právní zastoupení v odvolacím řízení tak činily [částka], respektive s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši [částka] pak činily [částka].