o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. [číslo], zahrada, ZPF, o evidované výměře 3 172 m2, zapsaného na LV č. [číslo], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa] (výrok I.). Zrušené podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. [číslo], zahrada, ZPF, o evidované výměře 3 172 m2, zapsaného na LV č. [číslo], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa], se vypořádal reálným rozdělením pozemku dle připojeného geometrického plánu vyhotoveného [právnická osoba]., číslo plánu [číslo] ze dne 18. 10. 2023, tak, že oddělenou část rozdělovaného pozemku označenou v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. [číslo], o výměře 1 057 m2, zahrada, přikázal do výlučného vlastnictví [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa]; oddělenou část rozdělovaného pozemku označenou v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. [číslo], o výměře 1 057 m2, zahrada, přikázal do výlučného vlastnictví [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa]; oddělenou část rozdělovaného pozemku označenou v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. [číslo], o výměře 352 m2, zahrada, přikázal do výlučného vlastnictví [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa]; oddělenou část rozdělovaného pozemku označenou v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. [číslo], o výměře 352 m2, zahrada, přikázal do výlučného vlastnictví [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa]; oddělenou část rozdělovaného pozemku označenou v geometrickém plánu jako pozemek parc. č. [číslo], o výměře 352 m2, zahrada, přikázal do výlučného vlastnictví obchodní společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně], sídlem [adresa] (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. [číslo], zapsaného u [právnická osoba] pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [číslo], obec [adresa], katastrální území [adresa] (dále jen „pozemek“ či „nemovitost“) a navrhla, aby spoluvlastnictví bylo vypořádáno přikázáním pozemku do jejího vlastnictví. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, podíl žalobkyně je id. 1/9 k celku na nemovitosti, podíl prvního žalovaného je id. 1/3 k celku na nemovitosti, podíl druhé žalované je id. 1/9 k celku na nemovitosti, podíl třetí žalované je id. 1/9 k celku na nemovitosti, a podíl čtvrtého žalovaného je id. 1/3 k celku na nemovitosti. Žalobkyně nechce dále setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanými, které nefunguje a není možná dohoda o správě společné věci.

3. První a čtvrtý žalovaný uvedli, že jsou připraveni spoluvlastnický podíl žalobkyně odkoupit a že pokud žalobkyně chce svůj spoluvlastnický podíl užívat, lze nemovitost podle spoluvlastnických podílů reálně rozdělit. Dále uvedli, že chtějí nemovitost užívat i nadále, jedná se o ovocný sad, o který se řádně starají, např. pravidelným prořezem stromů. Tvrzení žalobkyně, že ostatní spoluvlastníci nejeví o nemovitost zájem, není nijak doloženo, zejména není pravdivé. Naopak žalobkyně o nemovitost žádný zájem nejeví a jediným důvodem, proč 1/9 pozemku získala, je snaha získat pozemek celý.

4. Druhá a třetí žalovaná namítaly, že žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, kterými by osvědčila tvrzené skutkový stav, v žalobě zcela absentují tvrzení, odkud by žalobkyně získala prostředky na výplatu náhrady ostatním spoluvlastníkům a důkazy, které to osvědčí. Dále uvedly, že není pravdou, že správa společné věci absolutně nefunguje. Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl v exekuční dražbě v roce 2022, kdy není vlastníkem podílu ani rok. Důvod, proč žalobkyně vstupovala do spoluvlastnictví ovocného sadu s minoritním podílem 1/9, je zřejmě spekulativní nákup s cílem ovládnout pozemek celý s ohledem na jeho potencionální budoucí využití jako pozemek stavební. Žalobkyně nikdy neusilovala o uzavření jakékoliv dohody spoluvlastníků o správě pozemku, na jejíž absenci si stěžuje. Není pravdou také to, že by se žalovaní o pozemek nestarali. Jedná se o ovocný sad, v němž se provádí, na základě součinnosti žalovaných, nezbytná údržba. Žalované si přály zachovat dosavadní právní stav, příp. navrhovaly reálné rozdělení pozemku na části, které připadnou jednotlivým spoluvlastníkům.

5. V daném případě vzal soud prvního stupně za relevantní, že při jednání dne 19. 5. 2023 účastníci shodně uvedli, že se dohodli na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že nemovitost bude reálně rozdělena, přičemž druhá a třetí žalovaná podáním ze dne 22. 5. 2024 sdělily, že po dohodě účastníků je vypracováván geometrický plán, a je předběžně dohodnuto, jakou oddělenou část pozemku získají jednotliví účastníci. Při jednání dne 4. 4. 2025 žalobkyně sdělila, že nesouhlasí s návrhem reálného rozdělení tak, jak byl předložen žalovanými, neboť nemá zájem o krajní pozemek; měla by zájem o reálné rozdělení tak, že by získala pozemek, který by byl uprostřed, resp. by vznikl pozemek pro žalobkyni mezi dvěma velkými parcelami.

6. Po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně s odkazem na § 1140, § 1143, § 1144 a § 1147 o. z. soud prvního stupně dospěl k následujícím závěrům.

7. Přednostním způsobem vypořádání je reálné rozdělení věci, přičemž v dané věci z geometrického plánu a podání účastníků jednoznačně vyplynulo, že rozdělení předmětné nemovitosti je možné a že účastníci o reálné rozdělení věci měli zájem. Rozdělení pozemku jako samostatné věci ve spoluvlastnictví účastníků je proveditelné, pozemek sousedí s pozemkem, na kterém je komunikace, a pozemek lze rozdělit tak, že každý z oddělených pozemků má přístup k této komunikaci. Soud prvního stupně proto rozhodl o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví reálným rozdělením věci.

8. V poměrech projednávané věci soud první stupně přihlédl k tomu, že žalobkyně vlastní id. 1/9 pozemku a žalovaní vlastní celkem id. 8/9 pozemku, přičemž měli zájem na rozdělení pozemku dle geometrického plánu s tím, že navrhli, aby účastníkům připadly pozemky, jak bylo uvedeno ve výroku napadeného rozsudku. Žalobkyně s reálným rozdělením pozemku souhlasila, pouze vznesla námitku, že nemá zájem o přikázání odděleného pozemku č. [číslo] jako pozemku krajního, že má zájem o jinou část tohoto pozemku, a to uprostřed pozemku. V této souvislosti soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně svoji námitku však vznesla až po koncentraci řízení. Současně vzal v úvahu, že v řízení žádný u účastníků nenamítal, že by rozdělením pozemku došlo k podstatnému snížení jeho hodnoty. Z uvedeného důvodu soud prvního stupně vyhověl majoritnímu návrhu žalovaných.

9. Soud prvního stupně uvedl, že neprovedl dokazování výpisem z katastru nemovitostí či katastrální mapou, neboť provedl důkaz listinou informace o pozemku a geometrickým plánem, a že neprovedl dokazování výslechy účastníků a účetní závěrkou žalované za rok 2021 pro nadbytečnost; rovněž neprovedl dokazování výzvami žalobkyně, neboť tyto nepředložila do koncentrace řízení, ani listinami předloženými žalobkyní dne 4. 4. 2025, neboť tak učinila poté, co nastala koncentrace řízení (e-mailová komunikace účastníků, fotomapa z nahlížení do katastru nemovitostí).

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., z důvodu, že nelze odvozovat procesní úspěch účastníka od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, protože žádná ze stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí a že všichni účastníci řízení odcházejí od soudu se stejnou majetkovou hodnotou, přičemž žádnému z účastníků řízení nelze klást k tíži, že z jakýchkoliv důvodů odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/2022.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v jehož doplnění namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil vhodnost rozdělení nemovitosti na jednotlivé části, když tímto postupem došlo k zásahu do jejích práv, neboť tímto postupem byla zcela zkrácena oproti ostatním žalovaným, jakožto spoluvlastníkům. K tomu uvedla, že jakožto pán sporu s dostatečným předstihem sdělila soudu prvního stupně, že nesouhlasí s uvedeným rozdělením jednotlivých částí nemovitosti, neboť krajní část nemovitosti je pro ni zcela nevýhodná, postrádá přístup k přípojkám, které se na nemovitosti nachází, čímž je zásadním způsobem snížena hodnota a účelovost této části nemovitosti. Vytkla soudu prvního stupně, že žádným způsobem nezkoumal, jakou hodnotu má každá z oddělených částí nemovitosti a zda tato odpovídá hodnotě spoluvlastnického podílu každého z účastníků k nemovitosti pro případ, kdy je spoluvlastnictví k nemovitosti zachováno. Soud prvního stupně žádným způsobem nezkoumal, zda je rozdělení oddělených částí mezi spoluvlastníky spravedlivé a zda odpovídá hodnota jednotlivých oddělených částí hodnotě podílům, které na nemovitosti účastníkům náleží v rámci spoluvlastnictví. Dle jejího názoru soud prvního stupně postupoval v rozporu s jejím upozorněním, čímž byla zkrácena na svých právech a na svém vlastnictví, když jí byla přidělena oddělená část nemovitosti, o který projevila na posledním jednání ve věci nezájem a tvrdila tuto nízkou hodnotu této části, přičemž se pro ni jedná o zcela překvapující postup, tudíž se jedná o zmatečné rozhodnutí ve věci. Podotkla pak, že k rozdělení věci nesmí dojít v případě, že by došlo ke ztrátě hodnoty věci, která je ve spoluvlastnictví a tento postup nebyl soudem prvního stupně dodržen. Navrhla pak, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena k novému projednání soudu prvního stupně, nebo aby odvolací soud změnil rozsudek v části týkající se rozdělení oddělených částí nemovitosti mezi spoluvlastníky, aby byla zachována hodnota jednotlivých částí nemovitosti v souladu s hodnotou původních spoluvlastnických podílů na nemovitosti, která náležela každému spoluvlastníkovi v rámci spoluvlastnictví.

12. První a čtvrtý žalovaní k odvolání uvedli, že je velice obecné, přičemž žalobkyně namítla nesprávné posouzení vhodnosti rozdělení nemovitosti na jednotlivé části, aniž by uvedla, v čemž spočívá tato nevhodnost. Dále akcentovali, že k rozdělení pozemka, tak jak byl rozdělen, došlo na návrh žalobkyně, která v podání ze dne 16. 5. 2023 sama projevila zájem o krajní část rozdělovaného pozemku a ostatní spoluvlastníci s tímto souhlasili, přičemž v souladu s návrhem žalobkyně pak byl vypracován geometrický plán. Nesouhlas pak žalobkyně vznesla až po koncentraci řízení. V této souvislosti namítli, že sama žalobkyně uvedla, že nesouhlas projevila až při posledním jednání ve věci, nikoli s dostatečným předstihem, čímž popřela své vlastní tvrzení. Současně poukázali na to, že nikdo nenamítal podstatné snížení hodnoty, ke kterému by mělo dojít rozdělením pozemku. Zdůraznili zároveň, že jí rozhodně nebyla oddělená část pozemku „přidělena“, neboť tuto část si sama žalobkyně vybrala a přesto, že je spoluvlastnicí pouze 1/9 nemovitosti, ostatní spoluvlastníci, jejichž podíly činí 8/9 nemovitosti jí vyhověli a podle přání žalobkyně pak byl i pozemek rozdělen. Ohledně přístupu k přípojkám poukázali na to, že se na nemovitosti ani v její blízkosti se žádné přípojky nenacházejí, pozemek je v klidové, rekreační oblasti, kde žádná stavební činnost neprobíhá. K tomu podotkli, že žalobkyně zřejmě není se skutečným stavem věcí obeznámena, jinak by nemohla uvádět, že její oddělená část pozemku má nízkou hodnotu. Dodali, že hodnota pozemku i po jeho rozdělení je stejná, v případě změny, velmi nepravděpodobné změny, na pozemek stavební, by právě oddělená část žalobkyně měla hodnotu nejvyšší, neboť by byla nejblíže postupujícím stavbám a nejdále od ochranného pásma vysokého napětí, které je vedeno v blízkosti oddělených pozemků čtvrtého žalovaného. Dle jejich názoru odvolání žalobkyně lze posoudit jako obstrukční jednání spoluvlastníka, kdy podání odvolání bylo zjevně šikanózním jednáním, neboť žalobkyni připadla ta část pozemku, kterou požadovala v návrhu ze dne 16. 5. 2023. Z tohoto důvodu navrhli, aby jim byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

13. Druhá a třetí žalovaná uvedly, že během řízení před soudem prvního stupně došlo mezi účastníky k dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením nemovitosti, přičemž sama žalobkyně podáním ze dne 16. 5. 2023 předložila návrh dělení s vyznačením jejího podílu, jímž byla krajní část pozemku, s čímž ostatní účastníci vyslovili souhlas a dohodli se na rozdělení zbylých částí dotčeného pozemku mezi sebou. Následně v tomto smyslu čtvrtý žalovaný nechal vypracovat geometrický plán rozdělení dotčené pozemkové parcely. Krátce před posledním jednáním před soudem prvního stupně změnila žalobkyně právního zástupce se zdůvodněním, že jeho předchozí právní zástupkyně jednala v rozporu s jejími pokyny (!), zpochybnila svůj vlastní návrh a dožadovala se jiného rozdělení pozemku. K tomu uvedly, že případné překročení zmocnění ze strany její bývalé právní zástupkyně je věcí škodního nároku mezi žalobkyní a touto právní zástupkyní, nemůže však přinášet negativní dopady do postavení ostatních účastníků řízení. V tomto ohledu akcentovaly, že nová tvrzení žalobkyně ohledně „nevhodnosti“ rozdělení uvedla až po koncentraci řízení a že byla zcela neurčitá, přičemž tvrzení o snížení hodnoty podílu v důsledku absence přípojek navíc v prvním stupni nezazněla vůbec, byla až předmětem odvolacích důvodů. Změna skutkových tvrzení a žalobního návrhu přišla až po koncentraci řízení a nebyla připuštěna. Akcentovaly také, že žalobkyni rozhodně nebyla oddělená část pozemku „přidělena“, ale sama žalobkyně si ji vybrala a že pokud jde o přístup k přípojkám, pak na nemovitosti, ani v její blízkosti, se žádné přípojky nenacházejí; pozemek je v klidové, rekreační oblasti, kde žádná stavební činnost neprobíhá a dle platného územního plánu nejde o pozemky určené pro výstavbu, ale o zeleň. K tomu dodaly, že pokud by měly přistoupit na tuto argumentaci ve spekulativní rovině, pak vyjádřily domněnku, že oddělená část žalobkyně by měla naopak hodnotu nejvyšší, neboť by byla nejblíže postupujícím stavbám a nejdále od ochranného pásma vysokého napětí, které je vedeno v blízkosti oddělených pozemků prvního a čtvrtého žalovaného. Žalované dále zpochybnily aktivní legitimaci žalobkyně k podání odvolání, neboť bylo podáváno do rozsudku, jímž bylo žalobkyni zcela vyhověno a dle jejich názoru bylo pouze šikanózním a obstrukčním jednáním spoluvlastníka. Z tohoto důvodu měly zato, že by jim měla žalobkyně nahradit náklady odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle s § 212 odst. 1 písm. b) § 212a odst. 1 a 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř.

15. Odvolací soud neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

16. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněného nároku, a na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, jež bylo v podstatných bodech uvedeno shora.

17. K odvolacím námitkám žalobkyně lze pouze uvést, že shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že rozdělení předmětné nemovitosti je možné a že účastníci o reálné rozdělení věci měli zájem, přičemž samotné rozdělení pozemku je proveditelné, když pozemek sousedí s pozemkem, na kterém je komunikace, a pozemek lze rozdělit tak, že každý z oddělených pozemků má přístup k této komunikaci. Odvolací soud pak zcela souhlasil se soudem prvního stupně, který v poměrech projednávané věci přihlédl k velikosti podílů všech účastníků s tím, že žalobkyně v podání ze dne 16. 5. 2023 výslovně projevila zájem, aby do jejího vlastnictví po rozdělení pozemku připadl krajní pozemek, s čímž také souhlasili všichni žalovaní. Soud prvního stupně také správně nepřihlédl k novému návrhu žalobkyně, který učinila až po koncentraci řízení a zároveň správně vzal v úvahu, že v řízení žádný z účastníků nenamítal, že by rozdělením pozemku došlo k podstatnému snížení jeho hodnoty. Zároveň odvolací soud souhlasil s názorem žalovaných, že případné překročení zmocnění ze strany bývalé právní zástupkyně žalobkyně je věcí mezi těmito osobami a že nemůže přinášet negativní dopady do postavení ostatních účastníků řízení.

18. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v daném případě se s ohledem na předmět řízení jednalo o tzv. iudicium duplex. s tím, že, jak již konstatoval soud prvního stupně, žádnému z účastníků řízení nelze klást k tíži, že z jakýchkoliv důvodů odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví.