pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 44C 41/2021-145,
Mgr. Michael Nippert · Rozhodnutí ze dne 12. 10. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci]
proti
žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem [adresa]
o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím
k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 44C 41/2021-145,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ohledně částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Žalované bylo dále uloženo zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.).
2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měly být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10C 279/2010. Řízení zahájila jeho bývalá manželka žalobou ze dne [datum] a jednalo se o vypořádání společného jmění manželů. Řízení bylo skončeno dne [datum] a trvalo 10 let a 5 měsíců, přičemž tato doba neodpovídala složitosti věci, počtu instancí a postupu soudu, ani chování žalobce či předmětu řízení pro žalobce, v řízení docházelo k průtahům a liknavému postupu soudu. Za jeden rok odškodňovaného řízení žalobce požadoval [částka] a vycházel ze základní částky [částka], kterou požadoval navýšit o 50 % na [částka]. Žalovaná mu poskytla přiměřené zadostiučinění pouze ve výši [částka].
3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že částka, která již byla žalobci poskytnuta, je odpovídající s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti.
4. Soud prvního stupně provedl dokazování zejména obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 10C 279/2010, z něhož velmi obsáhle citoval a zjištění, která provedl, nejsou mezi účastníky sporná, a proto na ně odvolací soud pro stručnost odkazuje. Zároveň soud prvního stupně vycházel z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. [spisová značka], týkající se změny výchovy nezletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení], z něhož opět soud citoval a na obsah skutkových zjištění tam uvedených odvolací soud odkazuje. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce u žalované podal dne [datum] žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení a požadoval částku [částka], avšak žalovaná mu vyplatila částku [částka].
5. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, tato ustanovení citoval stejně jako judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, vztahující se k obdobné problematice.
6. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žaloba o vypořádání společného jmění manželů byla žalovanému doručena dne [datum] a tehdy pro něho začalo běžet namítané řízení, které trvalo 10 let a 4 celé měsíce, neboť dne [datum] nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], kdy bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Podle soudu prvního stupně se jednalo o nepřiměřeně dlouhou dobu (124 měsíců), což připustila i žalovaná, došlo tudíž k nesprávnému úřednímu postupu a porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a proto mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. U posuzovaného řízení se sice zjevně nejednalo o extrémní délku řízení, ale o délku značnou, která se významně extrémní délce řízení přibližuje. Soud prvního stupně proto za jeden rok posuzovaného řízení přiznal částku [částka], přičemž za první dva roky řízení přiznal polovinu této částky. Pro srovnání uvedl řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44C 42/2020, ve kterém posuzované řízení bylo rovněž o vypořádání společného jmění manželů, trvalo 8 let a 1 měsíc a za jeden rok řízení byla přiznána částka [částka]. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že v zákonné šestiměsíční lhůtě žalovaná žalobci již vyplatila [částka] a vypočítal základní částku v celkové výši [částka].
7. Dále se soud prvního stupně zabýval kritérii zakotvenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Věc byla do jisté míry procesně i hmotně právně složitá, neboť se jednalo o vypořádání společného jmění manželů, což je složitější řízení, mělo být rozhodováno o veškerém majetku účastníků, ale v konečné fázi řízení byly vypořádány pouhé dvě položky. Ve věci vypořádání akcií bylo třeba vyslechnout pět svědků, byl vypracován znalecký posudek a byl slyšen znalec. Z hlediska procesního bylo nutno účastníky opakovaně vyzývat k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání těchto tvrzení a oba účastníci žádali o prodloužení soudem poskytnuté lhůty. Soud rozhodoval o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a poté o odejmutí tohoto osvobození, rozhodoval o ustanovení znaleckého ústavu a opakovaně o znalečném. Řízení bylo přerušeno pro nařízenou mediaci na dobu tří měsíců. Z těchto důvodů byla snížena základní částka o 10 %. Vzhledem k tomu, že ve věci rozhodovaly soudy tří instancí, došlo ke snížení základní částky o dalších 10 %, neboť několik stupňů řízení je hlediskem objektivním. Základní částka byla navýšena o 10 % pro význam řízení pro žalobce, neboť předmětem bylo vypořádání majetkových práv mezi bývalými manžely a měly být vypořádány i akcie společnosti, v níž žalobce působil a jednalo se o jediný zdroj jeho příjmu, když nejprve zde byl zaměstnán a také působil jako člen statutárního orgánu. Z obsahu spisu týkajícího se změny výchovy nezletilých dětí účastníků bylo zjištěno, že dlouhotrvající spor o vypořádání společného jmění manželů vedl k destabilizaci rodinných vztahů. Soud prvního stupně přihlédl rovněž k tomu, že v závěrečném návrhu posuzovaného řízení žalobkyně na vypořádání svého podílu požadovala částku [částka], což jistě pro žalobce nebyla nevýznamná částka. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalované strany, že od počátku namítaného sporu si žalobce musel být jist, díky právnímu rozboru právního zástupce, judikatuře Nejvyššího soudu a důkazům, které měl k dispozici, že předmětem sporu bude pouze vybavení domácnosti v hodnotě [částka] a nikoliv akcie, jak tvrdila protistrana, takže pro něho měl spor význam pouze nepatrný. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je potřeba odškodnit žalobce za úzkost, potíže a nejistotu, které mu v důsledku průtahů v řízení vznikly a odkázal rovněž na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], [číslo] v případu [příjmení] proti České republice. Dále soud prvního stupně hodnotil postup soudu v posuzovaném řízení, a to zejména soudu prvního stupně, který považoval za zcela nekoncentrovaný, neboť jeho první rozsudek byl nepřezkoumatelný a jako takový musel být zrušen, dále akcentoval, že soud nechal nejdříve zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomika ohledně sporné společnosti a až poté se zabýval tím, zda akcie společnosti jsou vůbec součástí společného jmění manželů. V posuzovaném řízení byly průtahy, řada soudních jednání byla nařízena pouze formálně a poté odročována, a to i na neurčito. Z těchto důvodů došlo k navýšení základní částky o 30 %.
8. Podle soudu prvního stupně tak žalobci vzniklo právo na zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši dalších [částka], když základní částka odškodnění byla navýšena o 20 %, tedy o [částka] na [částka] a od ní bylo odečteno [částka] s tím, že žalobci náleží i zákonný úrok z prodlení od [datum]. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši.
10. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci.
11. Žalobce v odvolání namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, neboť při rozhodování o stanovení výše přiměřeného zadostiučinění nesprávně stanovil základní částku a poté nesprávně hodnotil kritéria § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Posuzované řízení bylo extrémně dlouhé a skutečnost, že kompenzační řízení netrvalo dlouho, nemá pro posouzení věci žádný význam. Podle statistiky Ministerstva spravedlnosti průměrná délka civilního soudního řízení by měla být asi 271 dní, tedy zhruba 9 měsíců, namítané řízení trvalo 10 let a 7 měsíců, pro žalobce pak 10 let a 5 měsíců. Za 1 rok namítaného řízení proto mělo být přiznáno [částka], akcentoval i nutnost přihlédnout k inflaci. Uvedl dále, že o posuzovaném řízení se dozvěděl až po dvou měsících jeho běhu a nemělo by proto dojít ke krácení základní částky z důvodu zohlednění počáteční doby řízení za celých prvních 24 měsíců rozhodné části kompenzovaného období, ale pouze za prvních 22 měsíců rozhodného období. Základní částka podle něj měla činit [částka] a nikoliv [částka]. Namítl též, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku složitosti věci, neboť řízení nebylo právně ani skutkově složité a pro žádné snížení nebyl důvod. V řízení nebylo rozhodováno o veškerém majetku účastníků, ale pouze o majetku, který jeho bývalá manželka v žalobním návrhu vymezila, a tento rozsah nebyl nijak velký, přičemž spor byl veden jen o to, zda by součástí vypořádaného majetku měly být rovněž akcie [právnická osoba] studio a.s., a zda mělo dojít k vypořádání hodnoty výnosů z jeho podniku. Podle žalobce bylo nutno posoudit, zda si akcie pořídil za trvání manželství či nikoliv a z jakých prostředků a k tomu od počátku tvrdil rozhodné skutečnosti a předkládal důkazy. Dále bylo nutno posoudit, zda ke dni zániku manželství provozoval podnikatelskou činnost jako OSVČ a zda k tomuto okamžiku zde byl podnik, jehož hodnota byla k vypořádání. Za tímto účelem nemuselo být prováděno rozsáhlé dokazování, neboť od počátku řízení navrhoval a předkládal relevantní důkazy, přičemž bylo třeba provést důkaz několika listinami a vyslechnout dva svědky, nebylo pak třeba provádět znalecký posudek, který byl nadbytečný. Uvedl dále, že ani po právní stránce věc nebyla nijak složitá, neboť zde byla konstantní judikatura vyšších soudů a jakékoliv pochybnosti byly odstraněny nejpozději poté, co první rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost odvolacím soudem, který vyslovil závazný právní názor a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Judikaturní závěry Nejvyššího soudu přitom od počátku sporu zmiňoval ve svých podáních jeho právní zástupce. Z tohoto důvodu proto základní částka neměla být vůbec snižována. Skutečnost, že bylo rozhodováno opakovaně na více stupních soudní soustavy, neměla vést ke snižování základní částky, ale naopak měla být zohledněna v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení a částka měla být navýšena. K takovému postupu docházelo z důvodu opakovaných procesních pochybení jednotlivých soudů, a to zejména soudu prvního stupně, což v napadeném rozsudku soud v bodě 18. správně uvedl. Na takový průběh odškodňovaného řízení žalobce nemohl mít žádný vliv a protistrana se chovala obstrukčně. Proto tento postup nemůže nyní jít k jeho tíži. Dále nesouhlasil s tím, že kvůli pochybením, jichž se obecné soudy v namítaném řízení dopustily, došlo ke zvýšení pouze o 30 % základní částky, neboť procesní pochybení byla velmi závažná a vznikaly nedůvodné náklady, postup soudu byl nekoncentrovaný, byly zde i průtahy, a proto bylo na místě zvýšit základní částku alespoň o 40 % nebo ještě více. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku změnil a žalobě vyhověl a požadoval i náklady odvolacího řízení.
12. Žalovaná v odvolání namítala, že soud prvního stupně nesprávně za jeden rok posuzovaného řízení stanovil částku [částka], neboť délka posuzovaného řízení přes 10 let bývá odškodňována základní částkou [částka] za rok, k čemuž odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že délka posuzovaného řízení nebyla extrémní. Jestliže bylo zjištěno, že bylo rozhodováno před soudy tří instancí, a to opakovaně, pak podle žalované základní částka měla být snížena o 30 % a nikoliv o 10 %, a to bez ohledu na to, že první rozsudek soudu prvního stupně byl označen odvolacím soudem za nepřezkoumatelný. Z důvodu postupu soudu v posuzovaném řízení neměla být základní částka vůbec zvyšována, neboť právě za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, na němž měl podíl i vyřizující soudce, je žalobci poskytováno zadostiučinění, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, kterou žalovaná označila. [příjmení] o vypořádání společného jmění manželů typově nepatří mezi řízení se zvýšeným významem pro žalobce. V těchto sporech je téměř vždy rozhodováno o veškerém majetku účastníků a přesto tato řízení nejsou řazena judikaturou Evropského soudu pro lidská práva mezi řízení se zvýšeným významem pro účastníky. Namítla také, že soud prvního stupně nijak nezkoumal majetkové poměry žalobce, který je ani neprokazoval, a že z pouhé skutečnosti, že v posuzovaném řízení v závěrečném návrhu jeho bývalá manželka požadovala částku [částka] soud prvního stupně usoudil, že význam řízení pro žalobce byl zvýšený, přičemž z tohoto závěrečného návrhu je zřejmé, že žalobcův majetek měl být poměrně rozsáhlý. Podle názoru žalované význam řízení pro žalobce byl pouze běžný a nikoliv zvýšený. Trvala tedy na tom, že částka [částka], kterou již žalobci poskytla, byla dostačující a z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl.
13. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce, odkázala na své odvolání, nesouhlasila s argumentací žalobce a setrvala na svém procesním návrhu.
14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.
15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinností učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a. celkové délce řízení,
b. složitosti řízení,
c. jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d. postupu orgánů veřejné moci během řízení,
e. významu předmětu řízení pro poškozeného.
17. Soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, k níž by odvolací soud musel přihlížet, a která by způsobila nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž provedl dokazování v dostatečném rozsahu, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku proto lze odkázat a odvolací soud se odlišuje od hodnocení provedeného soudem prvního stupně pouze ohledně posouzení významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce a ohledně navýšení základní částky pro postup soudu.
18. Soud prvního stupně správně uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo 10 let a 4 měsíce a správně za rok takto trvajícího řízení stanovil částku [částka]. Žalobcova odvolací námitka, jenž požadoval za rok trvajícího řízení [částka], nebyla důvodná, a to ani s odkazem na inflaci, neboť touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud ve své judikatuře a uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změny kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1964/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2989/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3331/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 5760/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3680/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Nadále tedy je platné rozmezí [částka] až [částka] za rok trvajícího posuzovaného řízení a s ohledem na délku, která byla dlouhá, nicméně nebyla extrémní, je stanovená částka odpovídající. Soud prvního stupně proto správně vypočetl základní částku ve výši [částka].
19. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně ohledně navýšení základní částku o 10 % pro význam posuzovaného řízení pro žalobce. Posuzované řízení se týkalo sporu o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, nejednalo se o řízení, u něhož judikatura Evropského soudu pro lidská práva i judikatura Nejvyššího soudu presumuje zvýšený význam řízení pro účastníka (např. věci trestní, opatrovnické, pracovně-právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která, s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně). Bylo na žalobci, aby prokázal, že spor o vypořádání společného jmění manželů pro něho měl zvýšený význam (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1907/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 765/2010). Dle názoru odvolacího soudu toto žalobce neprokázal, neboť odkaz na hodnotu společného jmění manželů a na to, že v důsledku dlouhotrvajícího sporu byly narušeny rodinné vztahy, nejsou takovými okolnostmi případu, které by mimořádné navýšení odůvodňovaly. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že spor o vypořádání společného jmění manželů je typově sporem procesně i hmotně právně složitějším, přičemž v posuzovaném řízení se navíc jednalo o vypořádání akcií, resp. o rozhodnutí, zda akcie mají či nemají být zařazeny do masy společného jmění manželů. Již tento fakt způsobil, že nešlo o jednoduchý spor, a proto snížení o 10 % pro složitost věci byla namístě.
20. Stejně tak správně soud prvního stupně zvýšil základní částku o 10 % z důvodu, že se spor projednával na více stupních soudní soustavy.
21. Namístě bylo rovněž navýšení základní částky pro postup soudu, který soud prvního stupně ve stručnosti shrnul v bodě 18. odůvodnění napadeného rozsudku. Postup soudu prvního stupně v posuzovaném řízení byl do té míry problematický, že se odvolacímu soudu jevila jako důvodná žalobcova odvolací námitka, že proto bylo třeba navýšit základní částku o 40 % a nikoliv pouze o 30 %, jak učinil soud prvního stupně.
22. Ve výsledku tedy základní částka odškodnění byla navýšena o 20 % stejně jako před soudem prvního stupně, což představuje částku [částka], celkem tedy částku [částka] ([částka] + + [částka]) od níž bylo třeba odečíst částku [částka] již žalovanou dobrovolně zaplacenou. Žalovaná ještě tedy zaplatí žalobci [částka], jak bylo rozhodnuto ve vyhovujícím výroku o věci samé, a to i s příslušenstvím.
23. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.
24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žádný z účastníků nebyl v odvolacím řízení úspěšný.
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně k Nejvyššímu soudu České republiky, za podmínek § 237 o. s. ř., o přípustnosti dovolání rozhodne dovolací soud.