pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 25C 285/2016-175, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25C 285/2016-279,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.), zatímco žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], zamítl (výrok II.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.) a státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení [částka] (výrok IV.). Opravným usnesením ze dne [datum] soud prvního stupně opravil v záhlaví rozsudku datum narození žalované na správně [datum], namísto [datum].

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] z důvodu nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 4, spočívající v nesprávně vyznačené doložce právní moci na rozhodnutí. Žalobkyni vznikla majetková újma, neboť zaplatila náklady řízení, které účelně vynaložila na zrušení nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. Majetková újma jí vznikla dle faktury ve výši [částka]. Vedením exekuce byla velmi citelně zasažena, nejenom po stránce finanční, ale byla vystavena velmi nepříjemné situaci, kdy nájemce pochyboval o její korektnosti v případě obstavení majetku, ve [obec], ve kterém se předmětné nemovitosti nachází, patří její rodina s rozvětveným příbuzenstvem v okolí po staletí mezi vysocké rodáky, kdy rodný dům je ve vlastnictví rodiny přes 130 let. Došlo tak k újmě na pověsti a dobrém jméně žalobkyně a její rodiny, po dobu exekučního řízení žila v nejistotě a obavách, že přijde o všechno. [příjmení] celou dobu ve strachu, že se její rodiče, kteří jsou ve velmi pokročilém věku, dozví, že proti žalobkyni je vedena exekuce na majetek, který jí darovali, což vzhledem k jejich věku může mít fatální důsledky, navíc rodiče žalobkyně mají k předmětným nemovitostem právo doživotního užívání. Zmíněná exekuce zmařila obchod v podobě prodeje pozemků, neboť v době uvalení exekuce, měla žalobkyně sjednanou smlouvu o zprostředkování s realitní kanceláří na prodej nemovitostí. Požadovala proto částku [částka]. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobkyně uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění a náhradu škody dne [datum], nesporovala také, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 spočívající v tom, že na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11C 126/2014-101, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58Co 337/2015-136, vyznačil soud v rozporu se skutečností doložky právní moci s datem [datum] a vykonatelností s datem [datum]. Namítala, že výše požadavku náhrady škody nekoresponduje se sděleným přehledem úkonů a za jediný účelný úkon lze považovat návrh na zastavení řízení. Tvrzení žalobkyně o intenzitě nemajetkové újmy považovala z části za nepodložené, neboť nejistota žalobkyně tak trvala cca půl měsíce. Žalovaná tedy konstatovala, že Obvodní soud pro Prahu 4 se dopustil nesprávného úředního postupu a toto konstatování porušení práva považovala za dostačující.

3. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy a v odůvodnění rozsudku popsal skutková zjištění, na něž odvolací soud odkazuje. Vyšel ze skutkového závěru, že z obsahu spisu Exekutorského úřadu Praha 9, soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka], je nepochybné, že dne [datum] byl podán návrh na zastavení exekuce právní zástupkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy se žalobkyně o exekuci dozvěděla dne [datum]. Exekuce byla vedena proti povinné žalobkyni pro částku [částka]. Dne [datum] podán návrh na zrušení exekučních příkazů právní zástupkyní žalobkyně s tím, že soudní exekutor rozhodl o tom, že vedená exekuce se odkládá na dobu pravomocného rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce dne 6. 1. 2016 usnesením č. j. [číslo jednací]. Exekuce byla zastavena usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], s tím, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává i soudnímu exekutorovi se nárok na náhradu nákladů exekuce nepřiznává. Poté soudní exekutor vydal oznámení o zániku exekuce a požádal dotčené katastrální úřady o výmaz poznámek o vedené exekuci dne [datum]. Žalobkyně zmocnila svoji advokátku Mgr. [jméno] [příjmení] k zastupování v exekučním řízení dne [datum].

4. Soud prvního stupně zjištěné okolnosti posoudil podle ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., která v odůvodnění rozsudku citoval, a dovodil, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že byla nesprávně vyznačena doložka právní moci na rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum]. V příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem vznikla žalobkyni škoda, a to náhrada nákladů právního zastoupení za zastupování v exekučním řízení, nebýt vyznačené doložky právní moci nesprávně, nebylo by vůči žalobkyni zahájeno exekuční řízení a nedošlo k situaci, kdy v exekučním řízení teprve vyšla najevo skutečnost týkající se chybného doručení exekučního titulu. Žalobkyni vznikla škoda spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení a žalobkyni náleží pouze náhrada škody spočívající v odměně advokáta za převzetí a přípravu zastoupení dne [datum] a návrh na zastavení exekuce ze dne [datum] ve smyslu § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu. Nepřiznal již poradu s klientkou dne [datum], neboť tento úkon byl učiněn před převzetím věci, poradu s klientkou dne [datum], neboť tento úkon není účelný, a to vzhledem k tomu, že téhož dne došlo k převzetí zastoupení a příprava. Dále soud prvního stupně považoval za neúčelný úkon nahlédnutí do spisu u Obvodního soudu pro Prahu 4, návrh na zrušení a odložení exekuce, přípis na výzvu exekutora, žádost o zrušení inhibitoria - doložení zůstatku na účtu povinné, rovněž soud nepřiznal jako neúčelnou poradu s klientkou ze dne [datum] přesahující 1 hodinu, a to s ohledem na jednoduchost věci a potřebné dokazování, kdy bylo zřejmé, že byla nesprávně vyznačena doložka právní moci a je třeba podat návrh na zastavení exekuce, návrh na zrušení a odložení exekuce byl zcela nadbytečný, jestliže byl podán návrh na zastavení exekuce, žádost o zrušení inhibitoria - doložení zůstatku na účtu povinné není uveden jako úkon v advokátním tarifu. Soud prvního stupně tedy žalobu zamítl co do částky [částka] a přiznal žalobkyni částku [částka]. Ke vzniku nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu, nesprávně vyznačené doložky právní moci, konstatoval, že nejde o vyvratitelnou domněnku jako u nepřiměřeně dlouhého řízení, kdy se újma na straně poškozeného předpokládá. Dovodil, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že bylo závažným zásahem zasaženo do práv žalobkyně za situace, kdy exekuční řízení trvalo pro žalobkyni cca 14 dnů, kdy se žalobkyně dozvěděla o exekučním řízení dne [datum] a dne [datum] bylo exekuční řízení již zastaveno (následně bylo vedeno pouze ohledně nákladového výroku). Tato velmi krátká doba nemohla nějakým způsobem vůbec zasáhnout do práv žalobkyně, do její pracovní sféry, zasáhnout její čest či pověst, v řízení nebylo prokázáno, že by ve [obec] bylo všeobecně známo to, že proti žalobkyni bylo vedeno exekuční řízení, žalobkyně nenavštěvovala lékaře pro stres, který jí měl být způsoben vedením exekuce proti ní, a z toho, že by se o tomto dozvěděli její rodiče, kteří jí darovali dům ve [obec], že by nemohla prodat exekucí postižený pozemek (exekutor zaslal již dne [datum] na příslušný katastrální úřad žádost o výmaz poznámek o vedené exekuci, pozemek byl nabízen od [datum], tedy od doby, kdy již byla exekuce zastavena). Soud prvního stupně proto žalobu ohledně částky [částka] zamítl. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v jednom nároku úspěšná pouze v nepatrné výši a v druhém nároku byla zcela neúspěšná. Přiznal proto náhradu nákladů řízení žalované, která nebyla v řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši hotových výdajů, pět paušálních náhrad. O nákladech státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně, že se nevypořádal s jejími návrhy na provedení důkazů, zejména dotaz na katastrální úřad práce a příslušný úřad práce. Evidoval po celou dobu řízení účastníka pod vadným datem narození, proto veškeré žádosti po orgánech nebyly provedeny řádně, také se nevypořádal s výslechem [jméno] [příjmení], který svou účast na jednání odmítl. Žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nesprávně došel ke skutkovým zjištěním, když uvedl, že se ve [obec] o exekuci nehovořilo; vadně se vypořádal s určením výše škody, která žalobkyni vznikla, a to jak majetkové, tak i nemajetkové. Příslušný a vyúčtovaný počet porad je zcela na místě, neboť opravným prostředkům předchází prověřování situace a stavu věci a i konzultace. To, zda byla plná moc uzavřena před nebo po konzultaci, je irelevantní. Advokátovi za veškerou činnost náleží v takovém případě odměna a není jediným důvodem, proč by takovou odměnu měla hradit žalobkyně, resp. jí nemohla být nahrazena. Žalobkyně je přesvědčena, že veškeré prostředky, které zaplatila, byly vynaloženy účelně. Zdůrazňovala, že i 14 dnů trvající exekuce znamená značný zásah do práv každého člověka, pokud je neoprávněna. I krátká doba vedení exekuce může být naprosto destruující, exekuce sice trvala krátkou dobu, nicméně její vedení bylo evidováno několik měsíců. Exekuční stigma je pro žalobkyni a její rodinu ještě horší, než faktické zablokování peněžních prostředků. Zásah do pracovní sféry pak soud nemohl zjistit, protože zadal vadný dotaz na příslušný úřad práce. Žalobkyně prokázala z výpisu z účtu, že disponovala dostatečnými prostředky, které by případně postačily k úhradě pohledávky. Soud také neuvedl, z čeho má za prokázané, že žalobkyně nenavštěvovala lékaře pro stres v důsledku exekuce. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnou rozsudku žalobě zcela vyhověl.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v odvolacím jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

8. Soud prvního stupně správným způsobem a v dostatečném rozsahu zjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, tedy úplně zjistil skutkový stav věci, také věc správně posoudil po právní stránce a jeho rozhodnutí je přesvědčivě odůvodněno. Na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze zcela odkázat a odvolací námitky nemohou obstát.

9. Při svém rozhodování o výši majetkové újmy se soud prvního stupně správně řídil ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění, advokátní tarif, a snažil se důsledně posuzovat účelnost vynaložených nákladů a výdajů, jak mu to ukládá zmíněný předpis. Ne každý úkon advokáta je honorovatelný, to platí např. o podáních, v nichž chybí jakákoliv právní argumentace, nahlížení do spisu, nejde-li o prostudování spisu, nedoložené porady s klientem, zejm. pokud nejde o řízení ve věci samé, opakovaná vyjádření, jednodušší úkony apod. Taková podání jsou neúčelnými úkony. Lze poznamenat, že advokát má možnost domluvit se s klientem na smluvní odměně. Proto odvolací námitka, že advokátovi za veškerou činnost náleží odměna a není jediným důvodem, proč by takovou odměnu měla hradit žalobkyně, resp. jí nemohla být nahrazena, je nepřípadná.

10. V projednávané věci je rovněž nepochybné, že žalobkyni vznikl také nárok z odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, který spočíval v nesprávně vyznačené doložce právní moci na rozhodnutí. V takovém případě se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud přihlíží k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Je proto třeba vzít v úvahu význam exekučního řízení pro vymožení peněžité pohledávky a jeho délku, tj. zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek poškozené osoby trval, následky způsobené exekučním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tj. negativní dopady zahájeného exekučního řízení do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného, narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života. Vedle toho je třeba podle § 31a odst. 2 odškodňovacího zákona při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

11. V daném případě soud prvního stupně správně dovodil, že již samotné zahájení exekučního řízení zasáhlo do osobního a soukromého života žalobkyně, do její cti a dobré pověsti, újma se však projevovala pouze po dobu 14 dnů, kdy exekuční řízení trvalo, a intenzita tohoto zásahu nebyla výraznou měrou umocněna dalšími skutečnostmi, neboť nešlo o nepřiměřeně dlouhé exekuční řízení, v němž by žalobkyně byla udržována v nejistotě, a exekuce nebyla proti ní vedena šikanózně. Lze připomenout, že jako okolnost pro stanovení výše odškodnění se jeví i chování žalobkyně, která porušila právní povinnost tím, že nesplnila svůj dluh věřiteli, tudíž jí muselo být zřejmé, že v případě, kdy soudní rozhodnutí nabude pravomocní moci a vykonatelnosti, může být zahájeno exekuční řízení za účelem vymožení pohledávky, kterou dobrovolně nesplnila. Konstatování, že Obvodní soud pro Prahu 4 se dopustil nesprávného úředního postupu, je proto dostačující formou zadostiučinění.

12. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výrocích o nákladech řízení (výroky III. a IV.) potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, avšak náklady jí nevznikly.