pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 14C 53/2021-57,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do (výrok I.) a náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], které bylo poskytnuto dne [datum] převodem z účtu žalobkyně na účet žalované a ve výši [částka], které bylo poskytnuto dne [datum] stejným způsobem, přičemž k převodu obou částek došlo omylem a bez právního důvodu. Poté se žalobkyně snažila o vrácení výše uvedených plnění prostřednictvím [právnická osoba], jako své banky. Žalovanou vyzvala k zaplacení výše uvedených částek dne [datum], na což ona nereagovala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť předmětné částky jí žalobkyně nezaslala omylem, ale z vlastní vůle, protože znala číslo účtu i jeho majitele. Dále tvrdila, že platby měly právní důvod, neboť žalobkyně účet používá pro své potřeby a rovněž pro potřeby [jméno] [příjmení], který je jejím druhem. Žalovaná je babička [jméno] [příjmení], účet žalované byl založen před mnoha lety a byly na něm uloženy rodinné prostředky, včetně prostředků [jméno] [příjmení], účet byl využíván pro potřeby žalované i [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] je otcem [jméno] [příjmení]. Platbu ze dne [datum], která byla označena jako„ [jméno]“ ve výši [částka] hradil [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v souvislosti s automobilem Mercedes Benz, který byl pořízen na leasing a leasingová smlouva byla uzavřena mezi jednou ze [právnická osoba] [příjmení], auto ale užíval [jméno] [příjmení], který v té době financoval leasingové splátky a poté se [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dohodli, že si vozidlo převezme do užívání [jméno] [příjmení] a jako odstupné, s ohledem na platby [jméno] [příjmení], zaplatí [částka]. Oba od tohoto záměru nakonec ustoupili a předmětná platba byla úhradou odstupného, které [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v hotovosti vrátil ve výši [částka] v čínské restauraci v objektu Na [obec]. Druhá platba ze dne [datum] označená jako„ Půjčka“ a„ [jméno]“ ve výši [částka] byla vrácením půjčky, neboť [jméno] [příjmení] asi týden před datem platby půjčil [jméno] [příjmení] v [město], [ulice a číslo], v místě bydliště [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], částku [částka] v hotovosti s tím, že bude vrácena do jednoho týdne a že tato platba je úhradou uvedeného dluhu ze zápůjčky, tedy jejím vrácením na účet, kde byly prostředky [jméno] [příjmení] a jeho rodiny.

4. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalované a tvrdila, že neplnila žádné závazky [jméno] [příjmení] vůči [jméno] [příjmení], neboť k tomu neměla žádný právní důvod a sama vůči [jméno] [příjmení] ani vůči žalované žádnou povinnost plnit neměla.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, vyslechl jako účastnici řízení žalobkyni, žalovaná svůj účastnický výslech odmítla, dále byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž provedl i jiné listinné důkazy, z nich však žádné podstatné skutečnosti nezjistil, a proto je nehodnotil.

6. Po zhodnocení provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že nemá pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů, které se týkaly převodu jednotlivých částek z účtu žalobkyně na účet žalované. Výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] považoval za věrohodné, neboť skutečnosti, které vyplynuly z těchto výpovědí, nebyly ve vzájemném rozporu a odpovídaly verzi žalobkyně, jak popsala celou situaci v žalobě i ve svém účastnickém výslechu. Svědecká výpověď [jméno] [příjmení] pak nekorespondovala se skutečnostmi zjištěnými ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

7. Ohledně skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] převedla na [jméno] [příjmení] nesprávně sdělený účet žalované č. [bankovní účet] částku [částka]. Platba byla označena jako„ [jméno]“, přičemž ve skutečnosti byla tato platba určena nikoliv od žalobkyně žalované či od žalobkyně [jméno] [příjmení] či od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], ale od [jméno] [příjmení] jako plnění na leasing leasingové [právnická osoba] a. s . Poté, co se o této nesprávnosti žalobkyně dozvěděla, předmětnou částku leasingové společnosti za [jméno] [příjmení] uhradila. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] převedla na [jméno] [příjmení] nesprávně sdělený účet žalované č. [bankovní účet] částku [částka]. Platba byla označena jako„ Půjčka“ a„ [jméno]“. Ve skutečnosti měla být tato platba určena nikoliv od žalobkyně žalované či od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], ale jako půjčka od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Poté, co se o této nesprávnosti žalobkyně dozvěděla, předmětnou částku za [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] uhradila. Žalovaná byla dne [datum] právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částek [částka] a [částka].

8. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který citoval. Žalobu posoudil jako důvodnou, neboť žalobkyně plnila žalované v obou případech bez právního důvodu. Ohledně částky [částka] se nejednalo o plnění žalobkyně žalované, ale o plnění žalobkyně za [jméno] [příjmení] leasingové společnosti a k plnění na účet žalované došlo v důsledku nesprávně sděleného údaje [jméno] [příjmení]. Žalovaná v řízení právní důvod pro plnění této částky žalobkyní žalované neprokázala. Stejná situace byla zjištěna ohledně částky [částka], neboť se opět nejednalo o plnění žalobkyně žalované, nýbrž o poskytnutí půjčky za [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a k plnění na účet žalované došlo v důsledku nesprávně sděleného údaje [jméno] [příjmení] a žalovaná právní důvod pro plnění ani této částky žalobkyní žalované neprokázala.

9. Soud prvního stupně vyhověl žalobě i ohledně příslušenství s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle procesního úspěchu žalobkyně ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která podrobně rekapitulovala průběh řízení před soudem prvního stupně. Akcentovala, že ohledně listinných důkazů, z nichž soud prvního stupně vycházel, zmínil pouze kopie příkazu k úhradě ze dne [datum] a [datum], což nebylo nikým zpochybňováno. Podle žalované převody peněz, stejně jako uvedené důvody platby, mohly odpovídat verzi obou účastnic. Ohledně účastnické výpovědi žalobkyně a výpovědí svědků podle názoru žalované chybělo vyhodnocení, co z kterého důkazu bylo zjištěno a čemu soud prvního stupně neuvěřil, a v případě, že se výpověď určité osobě odchýlila od výpovědi osoby jiné, soud prvního stupně se vůbec rozpory nezabýval a nebylo ani jasné, co vzal za prokázané. Poté se žalovaná podrobně zabývala jednotlivými odvolacími důvody s tím, že si v řízení byla vědoma toho, že je povinna tvrdit a prokázat právní důvod platby, která byla uskutečněna z účtu žalobkyně na její účet a v tomto směru svoji povinnost splnila již ve vyjádření k žalobě. Ohledně částky [částka] tvrdila, že jde o odstupné uhrazené [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v souvislosti s automobilem Mercedes Benz a ohledně částky [částka] je jednalo o vrácení zápůjčky v uvedené výši [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy žalobkyně plnila za [jméno] [příjmení] a účet žalované byl platebním místem, což potvrdil jí navržený svědek [jméno] [příjmení]. K tomu jí byla navržena a soudu prvního stupně doložena řada listinných důkazů, které soud prvního stupně provedl, ale vůbec je nehodnotil. Podle žalované je nepřijatelné, jestliže soud prvního stupně uvedl, že z těchto důkazů nic podstatného nezjistil. Uvedla dále, že poukazovala například na kupní smlouvu ze dne [datum] o prodeji bytu žalobkyně, jíž bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že měla z prodeje bytu k dispozici částku [částka]. Dále se jednalo o důkazy týkající se její majetkové situace, které zpochybnily tvrzení žalobkyně, že jí posílala v minulosti peníze v řádu [částka] jako půjčku, a proto znala číslo jejího účtu. Podle žalované pak kupní smlouva na nemovitosti v katastrálním území Řepy, úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8C 69/2021 prokazovaly účelovost tvrzení a jednání žalobkyně, neboť se zjevně jednalo o akci [jméno] [příjmení], jak se dostat alespoň k nějakým prostředkům, které obdržela jak žalovaná, tak její dcera [jméno] [příjmení] z prodeje nemovitostí v katastrálním území Řepy. Z těchto listin také vyplynulo, že se v daném případě o žádné bezdůvodné obohacení nejednalo. Namítla též, že napadený rozsudek je nesrozumitelný, nepřezkoumatelný a že postrádá smysluplné důvody, a to zejména v souvislosti s odmítnutím její obrany. K tomu dodala, že soud prvního stupně tvrdil, že právní důvod plnění neprokázala, avšak dle jejího názoru není zřejmé, proč by nemohly všechny právní vztahy tvrzené jak žalobkyní, tak jí, existovat vedle sebe, přičemž nelze vyloučit ani to, že [jméno] [příjmení] svoji družku podvedl a namísto dvou plateb jí přiměl ke čtveru plnění, čemuž odpovídala i liknavost, s níž měl vymáhat údajné neoprávněné platby. Vytkla rovněž soudu prvního stupně, že nesprávně zjistil skutkový stav věci, neboť zcela nesprávně hodnotil provedené důkazy. K tomu uvedla, že nebylo zřejmé, jak vyhodnotil výpovědi žalobkyně a svědků z hlediska jejich vnitřní logiky, když výpověď svědka [jméno] [příjmení] byla charakterizována nevraživostí vůči jeho synu [jméno] [příjmení] a řadou protichůdných tvrzení o finanční situaci jeho a žalobkyně, jako jeho družky, což blíže rozvedla. Rozpory byly dle názoru žalované také ve výpovědi žalobkyně, stejně tak ve výpovědi svědka [jméno] [příjmení], která se jí jevila jako účelová a nepravdivá. Poukázala též na rozpory spočívající v tom, že žalobkyně uvedla, že předávala peníze v hotovosti jak leasingové společnosti, tak [jméno] [příjmení] ona, přičemž hotovostní platba leasingové společnosti nebyla potvrzena vůbec, byť soud prvního stupně od žalobkyně tento doklad požadoval, ale poté na něm netrval. Dodala pak, že svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že peníze mu předával svědek [jméno] [příjmení], přičemž [jméno] [příjmení] tvrdil, že se tak stalo v řádu měsíců a svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že to bylo do týdne. Podle názoru žalované soud prvního stupně tedy vůbec neprovedl řádné hodnocení důkazů, a proto bylo nesprávné i jeho právní hodnocení. V průběhu odvolacího řízení navrhla provedení důkazu výslechem svědka [jméno] [příjmení], který byl informován o celé záležitosti od pana [příjmení], o čemž se dozvěděla po vyhlášení napadeného rozsudku, přičemž tento důkaz měl vyvrátit předchozí provedené důkazy. Zároveň uvedla, že podala trestní oznámení pro spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Navrhla tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného, neboť žalovaná netvrdila žádný právní důvod, z něhož by jí žalobkyně měla plnit. Další důkazní návrhy byl v odvolacím řízení nepřípustné a nebylo lze jimi prokázat existenci právního důvodu plnění.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a odst. 1 a 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování v dostatečném rozsahu k posouzení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní, a proto lze v podrobnostech odkázat na jeho odůvodnění napadeného rozsudku.

15. Odvolací soud neprovedl žalovanou navržené důkazy, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav a právní hodnocení. Provedení navržených důkazů by nemohlo zvrátit závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Judikatura Nejvyššího soudu k právnímu posouzení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník [účinnost] (dále je„ obč. zák.“), která je přiléhavá i pro právní hodnocení bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., tj. právní úpravy [účinnost] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 2113/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 1836/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 129/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]), dospěla k výkladu, že bezdůvodné obohacení označuje objektivně nastalý přesun majetkových hodnot, jenž proběhl bez náležité opory v právním řádu, tedy způsobem, který právní řád neuznává (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 5090/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 3526/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 2555/2018). Jde o jinou právní skutečnost ve smyslu § 1723 odst. 1 o. z. (nejde tedy o smlouvu, ani protiprávní čin), jež zakládá specifický závazkový vztah směřující k obnovení majetkové rovnováhy, narušené daným majetkovým přesunem. Vznik bezdůvodného obohacení a závazku k jeho vydání není podmíněn zaviněním obohaceného; naopak k němu může dojít i bez vůle či vědomí dotčených osob. Stěžejní je toliko objektivní stav právně nepodloženého rozhojnění majetku sféry obohaceného, jež bylo získáno na úkor ochuzeného (Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. (§ [číslo] relativně majetková práva 2. část), [příjmení] [jméno] (ČR), [obec], 2014, Autoři: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj.).

18. Povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká tomu, komu bylo bez právního důvodu plněno, tedy nikoliv osobě, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení, nebo osobě, která jej skutečně spotřebovala. [příjmení] povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu, je tedy adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení nastalo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28Cdo 2998/2014).

19. V poměrech souzené věci bylo provedenými důkazy prokázáno (a ostatně ani nebylo mezi účastníky sporným), že žalobkyně zaslala na účet žalované obě platby, ta je obdržela a na výzvu nevydala. [příjmení] žalované spočívala v tom, že peníze zasílal přítel žalobkyně pro jejího vnuka, který je jeho synem. Ani v jednom případě nešlo o plnění žalobkyně žalované, neboť pro takové plnění nebyl dán právní důvod. Soud prvního stupně tudíž správně uzavřel, že v daném případě nebyl prokázán právní důvod u žádné z plateb zaslaných žalobkyní žalované.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, neboť v této fázi řízení byla žalobkyně procesně úspěšná a vznikly jí náklady za zastoupení advokátem ve výši [částka] ([částka] za 1 úkon podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, [částka] za náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT a 21% daň z přidané hodnoty ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.).