o zaplacení částky 86 875 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 86 875 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tvrdil, že původní řízení bylo zahájeno dne 8. 9. 2017 a skončilo dne 8. 7. 2024, trvalo tedy necelých 7 let. V tomto řízení se žalobce domáhal náhrady újmy na zdraví a náhrady nemajetkové újmy. Žalovaná se v původním řízení žalobce snažila poškodit, uplatnila námitku promlčení a nechtěla vyplatit přiznanou částku, což vedlo k zahájení exekučního řízení. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, potvrdila, že dne 16. 7. 2024 žalobce u ní uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle odškodňovacího zákona. Poukazovala na složitost řízení po stránce skutkové i právní a na vyšší význam původního řízení pro žalobce a upozornila na jeho podíl na délce původního řízení. Žalovaná z tohoto titulu žalobci již vyplatila částku 83 125 Kč jako zadostiučinění.

3. Soud prvního stupně z nesporných tvrzení účastníků vzal za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne 16. 7. 2024 a ten byl vypořádán stanoviskem žalované ze dne 23. 9. 2024, v němž žalovaná konstatovala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 83 125 Kč a tato částka byla žalobci vyplacena v zákonné lhůtě.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování obsahem spisu Okresního soudu [adresa], sp. zn. [spisová značka], které shrnul v odstavci 6. odůvodnění napadeného rozsudku, tato zjištění nebyla sporována a odvolací soud z nich rovněž vychází. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména Stanovisko ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále na čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“, a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

5. Soud prvního stupně především vymezil rozhodné období, které počalo dne 8. 9. 2017, kdy byla doručena žaloba a skončilo dne 8. 7. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí dovolacího soudu a posuzované řízení tak trvalo 6 let a 10 měsíců. Namítané řízení probíhalo opakovaně na všech třech stupních soudní soustavy a rovněž u Ústavního soudu, což samo o sobě prodloužilo délku tohoto řízení. Po hmotněprávní, procesní i skutkové stránce byla věc obtížná, neboť předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy na zdraví. Je všeobecně známou skutečností, že takové spory patří mezi nejsložitější spory projednávané civilními soudy. V namítaném řízení byly vypracovány znalecké posudky a slyšeni znalci, slyšeni svědci a prováděny listinné důkazy. Musela být dána výzva k doplnění žaloby, bylo rozhodováno o nákladech státu a o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně se zabýval tím, proč byla v namítaném řízení věc projednávána na více stupních soudní soustavy a uzavřel, že v jednom případě došlo k nerespektování ustálené judikatury dovolacího soudu ze strany soudu. Žalobce se na celkové délce původního řízení podílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Na počátku řízení byl průtah 9 měsíců od 5. 12. 2017 do 4. 9. 2018, kdy soud čekal na předložení znaleckého posudku od žalobce, který byl zastoupen advokátem. Soud prvního stupně nezjistil, že by se žalobce snažil řízení urychlit. Význam řízení byl pro žalobce velmi vysoký, neboť šlo o spor o náhradu nemajetkové újmy na zdraví a zvýšený význam se proto presumuje. V namítaném řízení si soudy musely být vědomy nepříznivého zdravotního stavu žalobce, což rovněž svědčí o vyšším významu tohoto řízení pro něho. Žalobce nedotvrdil individuální význam řízení pro něho a z toho vyplývající konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a umocňovala zásah do jeho života. Soud prvního stupně nepřehlédl, že žalobce v žalobě zdůrazňoval, že řízení zhoršovalo jeho zdravotní stav, ale k tomu nepřihlížel, neboť žalobce tvrdil zhoršení tohoto zdravotního stavu v důsledku samotného vedení původního řízení, ale nikoliv jeho délky. Pokud jde o činnost soudu, v posuzovaném řízení nebyly shledány žádné průtahy, tedy období nečinnosti, s výjimkou drobného průtahu s dodáním znaleckého posudku znalce [jméno FO], který jej měl dodat do 31. 5. 2021 a dodal ho dne 10. 6. 2021. Soud prvního stupně však přihlédl k postupu soudu odvolacího, který nerespektoval ustálenou judikaturu dovolacího soudu. Soud prvního stupně zdůraznil, že není soudem revizním ve vztahu k namítanému řízení, proto neprováděl dokazování, které se mělo týkat žalobcem tvrzeného zlovolného jednání žalované vůči němu. Soud prvního stupně uzavřel, že v namítaném řízení došlo ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ k nesprávnému úřednímu postupu, a tedy k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobci vznikla nemajetková újma, která se předpokládá. Požadavek žalobce na odškodnění v penězích, je co do základu oprávněný. S odkazem na § 31a odst. 3 OdpŠk shledal soud prvního stupně přiměřeným odškodnit žalobce částkou 61 250 Kč. Za každý rok řízení je přiměřená částka 15 000 Kč, za první dva roky polovina. Vyšší částka za rok řízení nebyla přiznána, neboť namítané řízení nebylo shledáno extrémně dlouhým. Soud prvního stupně nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry, jak požadoval žalobce, k tomu neprováděl dokazování a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu k této problematice se vztahující, kterou specifikoval v odstavci 33. odůvodnění napadeného rozsudku.

6. Základní částku ve výši 88 500 Kč soud prvního stupně ponížil o 30 % z důvodu složitosti skutkové, hmotněprávní a procesní namítaného řízení a dále jí ponížil o 30 % z důvodu počtu instancí, které se na vyřízení věci podílely. Dále ještě částku ponížil o 5 % z důvodu podílu žalobce na celkové délce řízení a o 5 % jí navýšil z důvodu postupu soudů, které nerespektovaly ustálenou judikaturu a navýšil ji o 30 % z důvodu vysokého významu namítaného řízení pro žalobce. Ve výsledku došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 30 %, tedy na částku 61 250 Kč. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalovaná dobrovolně žalobci plnila z tohoto titulu 83 125 Kč ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk, a proto žalobu zamítl, přičemž o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Žalobce akcentoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. 39C 248/2017 Česká republika jako žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku na náhradu škody na zdraví, ač tento nárok promlčen nebyl s úmyslem ho poškodit. Česká republika poté, kdy v průběhu řízení ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 6. 2021 věděla, že i při aplikaci vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění by žalobci příslušela náhrada ve výši 144 000 Kč, neodškodnila žalobce částkou alespoň v této výši v mezidobí od výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soudem prvního stupně do vyhlášení rozsudku dne 10. 8. 2023, ač pro zadržování částky nebyl důvod. Po vyhlášení rozsudku, proti němuž žalovaná nepodala odvolání, se zdráhala žalobci vyplatit částku 144 000 Kč s tím, že jí vyplatí insolvenčnímu správci a měla tak v úmyslu žalobci ublížit. Tuto částku žalobce vymohl až na základě exekuce. Žalovaná v namítaném řízení věděla, že uplatněná námitka promlčení nemůže být úspěšná, přesto ji uplatnila, aby žalobce poškodila a jednala obstrukčně a chovala v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu. To vše se dělo za situace, kdy žalované bylo známo, že žalobce není po psychické stránce zdráv a že ho takové chování poškozuje. Žalobce namítal, že původní řízení nebylo složité, soudy však konaly velice podivně. Žalobce zdůraznil, že Ústavní soud opakovaně rušil rozhodnutí dovolacího senátu [číslo] Nejvyššího soudu, ke krému napadají věci náhrad. Soud prvního stupně nesprávně určil základní výši přiznané částky za rok řízení. Od přijetí Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 uplynulo 12 let a došlo k významné změně ekonomických poměrů. Je na odvolacím soudu, aby zvážil, jak má být základní částka navýšena, přičemž otázka nezní zda, ale jak. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.

8. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného a požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve vyjádření uvedla, že odvolací námitky nejsou důvodné a místy naprosto nepřiléhavé, neboť žalobce zaměňuje pojem průtah a nepřiměřená délka řízení. V namítaném řízení byla žalovanou Česká republika, ale to neznamená, že by nebyla zachována rovnost stran. Žalobce opakovaně žalované vyčítá, že v namítaném řízení uplatnila námitku promlčení, přičemž žalovaná zdůraznila, že ta byla důvodná a nikoliv rozporná s dobrými mravy. Žalobce se v odvolání vymezuje rovněž proti Nejvyššímu soudu a podle něho ani senát [číslo] Nejvyššího soudu situaci dostatečně nerozumí. K tomu žalovaná uvedla, že ústavní stížnost žalobce byla usnesením ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka], odmítnuta a v rámci namítaného řízení nedošlo ze strany dovolacího soudu k jakémukoliv pochybení. Žalobce odkazoval na nesouvisející řízení, které nemůže nijak ovlivnit řízení namítané či řízení nyní probíhající. Pokud jde o odškodnění za rok namítaného řízení, žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, č. j. [spisová značka], týkající se nemožnosti valorizace těchto částek.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. a shledal, že tomu tak není.

11. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil správně i po stránce právní a odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje, pouze s výhradou hodnocení jednotlivých kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně ohledně vymezení délky namítaného řízení na dobu 6 let a 10 měsíců, neboť řízení trvalo od 8. 9. 2017 do 8. 7. 2024 a ostatně ani žalobce proti tomuto vymezení nebrojil. Odvolací soud dále souhlasil se soudem prvního stupně, jestliže s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. Cpjn 206/2010, při vyčíslení základní částky vycházel z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení a za první dva roky tuto částku krátil na polovinu. Odvolací soud nesouhlasil s odvolací námitkou žalobce, že šlo o tak extrémně dlouhé řízení, že by za rok trvání tohoto řízení měla být přiznána vyšší částka. Důvodné nebyly ani další odvolací námitky žalobce vztahující se k vyčíslení základní částky, soud prvního stupně se touto otázkou podrobně zabýval v odstavci 33. odůvodnění napadeného rozsudku a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která se k tomu vztahuje. K tomu je třeba dodat, že aktuálně problematiku výše majetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 1. 2025, č. j. [spisová značka], resp. na základě podané ústavní stížnosti Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. [spisová značka], který vymezil otázku, zda je v současnosti třeba při stanovení základních částek zadostiučinění (resp. částek přiznávaných jako odškodnění) za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, zohlednit také růst životní úrovně ve společnosti či inflaci, k níž došlo za posledních 14 let, přičemž na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva a po srovnání s jinými zeměmi vázanými Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod se srovnatelnou či vyšší životní úrovní dospěl k závěru, že z ústavního pořádku neplyne povinnost tyto faktory zohledňovat a v nynější věci přiznaná částka není nepřiměřeně nízká; rozhodovací praxe civilních soudů založená na stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (č. 58/2011 Sb. rozh. Civi.) není ani v roce 2025 v rozporu s ústavními požadavky. Právě na tom byla založena odvolací argumentace žalobce, která je závěry uvedených rozhodnutí vyvrácena.

17. Odvolací soud tedy vycházel ze základní částky, jak byla vypočtena žalovanou i soudem prvního stupně, a to ve výši 87 500 Kč. Odvolací soud se pak zabýval jednotlivými kritérii § 31a odst. 3 OdpŠk a dospěl k závěru, že tuto otázku posoudila správně žalovaná ve svém stanovisku ze dne 23. 9. 2024, s nímž se odvolací soud ztotožnil. Bylo namístě z důvodu složitosti řízení, jehož délka je nyní namítána a bylo řízením odškodňovacím, snížit základní částku o 10 %, neboť řízení bylo hmotně právně i procesně složité. Dále bylo namístě ponížit tuto částku o 20 % z důvodu počtu soudní soustavy, neboť na prvním stupni byla věc posuzována 3x, na druhém stupni 3x, u Nejvyššího soudu 2x a u Ústavního soudu 1x. Zároveň byl třeba snížit základní částku o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení, neboť na počátku řízení soud čekal 9 měsíců na žalobcem avizovaný znalecký posudek, který měl dodat. Současně bylo potřeba zvýšit základní částku o 10 % z důvodu postupu soudů ve věci, neboť v jednom případě odvolací soud nerespektoval ustálenou judikaturu dovolacího soudu a došlo ke zrušení jeho rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Na místě bylo také třeba navýšit základní částku o 20 %, neboť řízení mělo pro žalobce vysoký význam, když byla projednávána žaloba na náhradu újmy na zdraví a náhradu nemajetkové újmy. Ve výsledku byla základní částka snížena o 5 %, čemuž odpovídá částka 83 125 Kč, kterou žalovaná žalobci před podáním žaloby, na základě jeho žádosti, zaplatila.

18. Z výše uvedených v uvedených důvodů považuje odvolací soud napadený rozsudek za správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., v této fázi řízení byla žalovaná procesně úspěšná a vznikly jí náklady ve výši 900 Kč, což odpovídá paušální náhradě za 3 úkony (vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání a účast u odvolacího jednání). Tato částka odpovídá § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.