o zaplacení 123 622,60 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 8. 10. 2024 do 30. 10. 2024 (výrok I.); uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 423 622,60 Kč od 19. 4. 2024 do 2. 5. 2024, z částky 373 622,60 Kč od 3. 5. 2024 do 31. 5. 2024, z částky 323 622,60 Kč od 1. 6. 2024 do 28. 6. 2024, z částky 283 637,60 Kč od 29. 6. 2024 do 16. 7. 2024, z částky 273 622,60 Kč od 17. 7. 2024 do 31. 7. 2024, z částky 223 622,60 Kč od 1. 8. 2024 do 2. 9. 2024, z částky 173 622,60 Kč od 3. 9. 2024 do 30. 9. 2024, z částky 123 622,60 Kč od 1. 10. 2024 do 7. 10. 2024 a z částky 73 622,60 Kč od 8. 10. 2024 do 30. 10. 2024, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.); uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 344,16 Kč (výrok III.); uložil žalované, aby zaplatila České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na soudním poplatku částku 736 Kč (výrok IV.).

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že přijala od žalované v procesním postavení složitelky v řízeních o úschovách vedených pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] celkem částku ve výši 1 138 638 Kč představující plnění za užívání nemovitostí. Poté, co Nejvyšší soud zrušil jednotlivá rozhodnutí, na jejichž základě byla žalované ze soudní úschovy vydána částka celkem 693 645,10 Kč ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), vyzvala ji žalobkyně jednotlivými dopisy k vydání bezdůvodného obohacení, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení. Žalovaná ve stanovené lhůtě bezdůvodné obohacení vydala toliko v řízeních vedených u žalobkyně pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Žádosti žalované o splátkový kalendář, v níž žalovaná své bezdůvodné obohacení nikterak nezpochybnila, žalobkyně nevyhověla. Následně žalovaná započala bezdůvodného obohacení žalobkyni vydávat, kdy vyjma bezdůvodného obohacení v řízeních vedených u žalobkyně pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], v nichž bezdůvodné obohacení vydala ve stanovené lhůtě, ke dni podání žaloby v ostatních řízeních vydala toliko následující částky: ve věci úschovy sp. zn. [spisová značka] dne 16. 7. 2024 částku ve výši 10 015 Kč, dne 31. 7. 2024 částku ve výši 50 000 Kč, dne 2. 9. 2024 částku ve výši 50 000 Kč, a dne 30. 9. 2024 částku ve výši 50 000 Kč, celkem tedy 160 015 Kč, ve věci úschovy sp. zn. [spisová značka] dne 2. 5. 2024 částku ve výši 50 000 Kč, dne 31. 5. 2024 částku ve výši 50 000 Kč a dne 28. 6. 2024 částku ve výši 39 985 Kč, celkem tedy 139 985 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby disponovala bezdůvodným obohacením ve výši 123 622,60 Kč. S ohledem na skutečnost, že k výzvě žalobkyně žalovaná ve stanovené desetidenní lhůtě v některých řízeních o úschovách vedených žalobkyní bezdůvodné obohacení zcela nevydala, požadovala žalobkyně i úroky z prodlení, a to v zákonné výši vždy ode dne splatnosti jednotlivých částek tak, jak byla žalovaná postupně vyzývána v jednotlivých řízeních o úschovách ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]).

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že žalobu považuje za předčasnou a nedůvodnou, přičemž nesporovala, že probíhá vícero řízení o úschovách u [orgán], ani popsaný průběh úschovních řízení a v něm vydaná rozhodnutí. Nicméně celá situace, která vyústila v podání žaloby, byla způsobena žalobkyní, a to především jejím rozhodnutím o vydání úschovy, která byla následně na základě mimořádného opravného prostředku zrušena Nejvyšším soudem jako nesprávná. Dále namítla, že žádala o splátkový kalendář, kdy nerozporovala závazek k vrácení částek žalobkyni, avšak objektivně nebyla schopna vrátit částku 693 645,40 Kč jednorázovou platbou. Žalobkyně odmítla umožnit žalované splátkový kalendář, byť žalovaná prokázala nepříznivou majetkovou a hospodářskou situaci. Žalovaná však navržený splátkový kalendář plnila, když předmětem řízení měla být „pouze“ částka 123 622,60 Kč. V této souvislosti namítla, že žalobkyně přesto, že si byla vědoma toho, že žalovaná částku splácí, přistoupila dne 11. 10. 2024 k podání žaloby, žalovaná poslední splátku jistiny uhradila dne 29. 10. 2024, tedy za pouhých 18 dní po podání žaloby.

4. Podáním ze dne 25. 11. 2024, doručeném soudu prvního stupně dne 26. 11. 2024, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 123 622,60 Kč s tím, že žalovaná po podání žaloby zaplatila i zbývající část jistiny. Soud prvního stupně tedy s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. řízení v části dotčené zpětvzetím zastavil usnesením č. j. [spisová značka].

5. Žalobkyně dále podáním ze dne 24. 9. 2025, doručeném soudu prvního stupně téhož dne vzala žalobu částečně zpět co do částky zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 8. 10. 2024 do 30. 10. 2024 s tím, že provedenou kontrolou zjistila, že platba ve výši 50 000 Kč jí ve věci úschovy sp. zn. [spisová značka] byla připsána uvedený den na účet. Soud prvního stupně tedy s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. řízení v části dotčené zpětvzetím zastavil výrokem I. napadeného rozsudku.

6. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k následujícímu prokázanému skutkovému stavu:

Žalobkyně přijala od žalované v procesním postavení složitelky celkovou částku 1 138 638 Kč jako plnění za užívání nemovitostí, neboť žalovaná v postavení podnájemce nevěděla, kdo je jejím věřitelem, jelikož mezi vlastníkem nemovitostí [právnická osoba] („přihlašovatel“) a nájemcem spol. [právnická osoba]. („příjemce“) probíhal spor o platnost výpovědi nájemní smlouvy, od níž žalovaná odvozovala své právní postavení. V jednotlivých řízeních následně žalovaná požádala o vydání předmětu úschovy. Částka 1 138 638 Kč jí tedy byla postupně vydávána. Přihlašovatelem byla následně podána dovolání a Nejvyšší soud návrhy žalované na vrácení jednotlivých částek buďto potvrdil, nebo zamítl. Co do částek, jejichž vrácení žalované bylo zamítnuto, podal přihlašovatel žádost o vydaní předmětu úschov, neboť tato řízení byla zastavena. Proti těmto rozhodnutím podal přihlašovatel dovolání, přičemž Nejvyšší soud rozhodnutí žalobkyně i Městského soudu zrušil a vrátil žalobkyni k dalšímu řízení. Na základě těchto zrušených rozhodnutí byla žalované ze soudní úschovy vydána částka 693 645,10 Kč. Žalobkyně ji tedy vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě 10 dní ode dne doručení.

Žalovaná vydala pouze část bezdůvodného obohacení a ke dni podání žaloby disponovala částkou ve výši 123 622,60 Kč tvořící bezdůvodné obohacení. Tuto částku žalovaná postupně splatila po podání žaloby v období 20. 3. 2024 - 30. 10. 2024, žalobkyně se tedy nadále domáhala pouze zákonného úroku z prodlení.

7. S odkazem na § 1958 odst. 2 § 1968 a § 2991 odst. 2 o. z. soud prvního stupně vzal za relevantní, že žalovaná, které bylo vráceno plnění na základě později zrušeného rozhodnutí, měla z důvodu, že právní důvod takového plnění odpadl, vrátit získané bezdůvodné obohacení žalobkyni. Nejvyšší soud zrušil jednotlivá rozhodnutí, na jejichž základě byla žalované ze soudní úschovy vydána částka 693 645,10 Kč ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Poté žalobkyně vyzvala žalovanou jednotlivými dopisy k vydání bezdůvodného obohacení, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení. Přitom do data podání žaloby žalovaná vydala celkem částku 76 622,60 Kč, kterou následně žalovaná uhradila v proběhu trvání tohoto sporu a řízení ohledně této částky bylo soudem zastaveno, přičemž předmětem tohoto sporu zůstala nezaplacené příslušenství, ve formě zákonného úroku z prodlení.

8. Soud prvního stupně se neztotožnil s námitkami žalované týkající se postupu žalobkyně při podání předmětné žaloby, které posoudil jako nerelevantní. V civilním sporu mají účastníci rovné postavení, a to se týká i státu, který v tomto sporu vystupuje prostřednictvím organizační složky [orgán], které přináleží uplatnit svá subjektivní práva v občanském soudním řízení.

9. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením částek, soud prvního stupně přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 14,75 % ročně z částky 423 622,60 Kč od[Anonymizováno]19. 4. 2024 do 2. 5. 2024, z částky 373 622,60 Kč od 3. 5. 2024 do 31. 5. 2024, z částky 323 622,60 Kč od 1. 6. 2024 do 28. 6. 2024, z částky 283 637,60 Kč od 29. 6. 2024 do 16. 7. 2024, z částky 273 622,60 Kč od 17. 7. 2024 do 31. 7. 2024, z částky 223 622,60 Kč od 1. 8. 2024 do 2. 9. 2024, z částky 173 622,60 Kč od 3. 9. 2024 do 30. 9. 2024, z částky 123 622,60 Kč od 1. 10. 2024 do 7. 10. 2024 a z částky 73 622,60 Kč od 8. 10. 2024 do 30. 10. 2024.

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.

11. O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek v částce 6 182 Kč soud rozhodl dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

12. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Namítla, že nárok žalobkyně nepopírala, pokud se týká základu, tj. jistiny, ostatně ta byla v plné výši uhrazena. Zdůraznila, že žalobkyni nelze z vícero důvodů nárok na zaplacení úroků z prodlení přiznat, neboť i tento nárok je třeba podrobit testu dobrých mravů a zhodnotit veškeré skutečnosti, které byly prokázány v projednávané věci a nebyly sporovány. Akcentovala dále, že žalobkyně jako schovatel pochybila, když jí vrátila finanční prostředky z úschovy. Dle jejího názoru v daném případě byly dány výjimečné okolnosti zakládající důvody pro odepření práva žalobkyně na zaplacení zákonných úroku z prodlení, k čemuž odkázala na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33Cdo 3562/2013. Současně uvedla, že se vrácení nebránila, ale žádala o splátkový kalendář, který sama začala plnit, její postup nebyl nijak obstrukční. Poukázala též na to, že žalobkyni vrátila částky, které jí byly vyplaceny, čímž svoji povinnost splnila a s ohledem na dobré mravy, by žalobkyni neměly být recipročně žádné úroky přiznány. Vytkla dále soudu prvního stupně, že se její argumentací vůbec nezabýval a že z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Na podporu své argumentace odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 4118/2010, resp. na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 435/09 a sp. zn. II. ÚS 2588/16. Navrhla tedy, aby byl napadený rozsudek ve výroku II. zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně aby byl změněn tak, že se žaloba zamítá.

13. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho správné skutkové a právní závěry s tím, že odvolání žalobkyně je nedůvodné.

14. Odvolací soud ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s 214 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek.

15. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl řádně a v potřebném rozsahu zjištěn skutkový stav týkající se základu sporu (jistiny) o vydání bezdůvodného obohacení žalovanou žalobkyni a v tomto ohledu odvolací soud plně souhlasil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, který své rozhodnutí náležitě odůvodnil, a proto lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

16. Odvolací soud však odlišně posoudil nárok žalobkyně na požadované příslušenství, tj. zákonný úrok z prodlení z jednotlivých postupně splácených částek žalovanou žalobkyni. V této souvislosti totiž odvolací soud vycházel z názoru, že institut úroků z prodlení, představující odůvodněnou ochranu věřitele, slouží k zajištění pohledávky tím způsobem, že hrozbou zvyšujícího se dluhu působí na dlužníka, aby své povinnosti dostál, zároveň jej sankcionuje za porušení povinnosti splnit dluh řádně a včas a současně přináší věřiteli kompenzaci (paušalizovanou náhradu škody) za dobu, o kterou se případně plnění opozdilo. Využití tohoto prostředku věřitelem zásadně nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to samozřejmě ani v situaci, kdy existence dluhu je mezi účastníky sporná a je o ní rozhodováno v soudním řízení. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku věřitele na úrok z prodlení, který by uvedená hlediska opomíjel, nevycházel by ze smyslu institutu prodlení, případně by byl dokonce zneužíván k poškození dlužníka nebo by vzhledem k poměrům účastníků vedl k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by dlužníka zatěžoval likvidačním způsobem, zatímco pro věřitele by neznamenal podstatný přínos (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33Cdo 1030/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

17. Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavřel, že v tomto konkrétním případě nebylo třeba použít institutu úroku z prodlení, neboť sama žaloba na vydání bezdůvodného obohacení splnila svůj účel ve smyslu, aby žalovaná svoji povinnost splnila a současně zde nehrozilo, že by se dluh žalované zvyšoval ani se nejednalo o kompenzaci (tzn. paušalizovanou náhradu škody) za dobu, o kterou se případně plnění žalované opozdilo. Dle názoru odvolacího soudu se tak v tomto případě ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částek jí vrácených žalovanou jednalo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 2, § 6 a § 8 o. z. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/20; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz).

18. Z uvedeného důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku II. ve věci samé změnil tak, že žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 423 622,60 Kč od 19. 4. 2024 do 2. 5. 2024, z částky 373 622,60 Kč od 3. 5. 2024 do 31. 5. 2024, z částky 323 622,60 Kč od 1. 6. 2024 do 28. 6. 2024, z částky 283 637,60 Kč od 29. 6. 2024 do 16. 7. 2024, z částky 273 622,60 Kč od 17. 7. 2024 do 31. 7. 2024, z částky 223 622,60 Kč od 1. 8. 2024 do 2. 9. 2024, z částky 173 622,60 Kč od 3. 9. 2024 do 30. 9. 2024, z částky 123 622,60 Kč od 1. 10. 2024 do 7. 10. 2024 a z částky 73 622,60 Kč od[Anonymizováno]8. 10. 2024 do 30. 10. 2024, zamítl.

19. Z důvodu změny rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2, ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, přičemž s ohledem na výsledek řízení před soudem prvního stupně, kdy žaloba bylo co do jistiny podána důvodně, a výsledek odvolacího řízení, kdy žaloby byla co do požadovaného příslušenství zamítnuta, neshledal důvody pro poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení.

20. O neuložení platby soudního poplatku žalované bylo rozhodnuto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Odvolací soud totiž vzal za rozhodné, že žalobkyně byla sice v tomto řízení od poplatku osvobozena, avšak žalobě konečným rozhodnutím nebylo vyhověno, tudíž žalované nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek ze žaloby.

21. Výrok I. o částečném zastavení řízení zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).