pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 31C 1/2018-276, po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 230/2021-423, a to ve výrocích I. a II., rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Cdo 944/2022-461,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil každé ze žalovaných 1. a ad 2. zaplatit žalobci částku [částka] (výroky I. a II.), proti 3. žalovanému řízení zastavil (výrok III.), zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím z částky [částka] (výrok IV.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1., 2. a 3. na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám jejich právního zástupce, dále je žalobce je povinen zaplatit České republice na účet tamního soudu znalečné ve výši [částka] (výrok VI.), 1. žalovaná a 2. žalovaná jsou povinny zaplatit každá České republice na účet tamního soudu znalečné ve výši [částka] (výroky VII. a VIII.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení žalované částky z titulu postoupené pohledávky původní žalobkyní [právnická osoba] Pohledávka vznikla bezdůvodným obohacením nadužíváním spoluvlastnických podílů žalovaných na nemovitosti (domu [adresa], na adrese [adresa]), a to za období od [datum] do [datum]. Žalobce nabyl kupní smlouvou ze dne [datum] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] k celku na nemovitostech: pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 273 m2, jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům), pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 754 m2, a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 262 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví], pro k. ú. [část obce], vedeného Katastrálním úřadem pro hl. m. [obec], Katastrálním pracovištěm Praha. Původní žalobkyně [právnická osoba] spoluvlastnictví k podílu [číslo] na shora uvedených nemovitostech nabyla na základě usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], o udělení příklepu sp. zn. [číslo jednací] ze dne 23. 5. 2013, které právní moci nabylo dne [datum]. Žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitostí s podíly na nemovitostech - 1. žalovaná je spoluvlastnicí s podílem [číslo] k celku nemovitostí, 2. žalovaná je spoluvlastnicí s podílem [číslo] k celku nemovitostí a 3. žalovaný je spoluvlastníkem s podílem [číslo] k celku nemovitostí. Mezi původní žalobkyní a žalovanými nedošlo k dohodě o užívání společné věci. Žalobce tvrdil, že žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitostí v rozsahu z 63,33 %, výlučně užívají byt v 1. NP, byt v 2. NP, byt v podkroví a nebytové prostory - sklady v suterénu, tj. 78,66 % celkové výměry domu. Tyto prostory domu jsou navíc oproti bytu v suterénu, který nabídli k užívání původní žalobkyni, v daleko lepším technickém stavu a zejména způsobilé k užívání za účelem bydlení. Zbývající spoluvlastník nemovitosti s podílem [číslo] k celku nemovitosti neužívá žádnou část domu. Žalovaní se na úkor původní žalobkyně obohatili podle znaleckého posudku soudní znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], CSc. ze dne [datum] o částku [částka] měsíčně, což za celé požadované období činí [částka] 1. žalovaná užívá celkem 81,87 m2, tj. 33,5 % z celkové výměry nemovitosti, tedy nadužívá 37,07 m2, čímž se obohatila na úkor původní žalobkyně o částku [částka] měsíčně (za žalované období [částka]), 2. žalovaná užívá celkem 82,21 m2, tj. 33,64 % z celkové výměry nemovitosti, tedy nadužívá 37,42 m2, čímž se obohatila na úkor původní žalobkyně o částku [částka] měsíčně (za žalované období [částka]) a 3. žalovaný nenadužívá ničeho, proto žalobce proti němu vzal žalobu v průběhu řízení zpět.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že vzájemné vztahy spoluvlastníků předmětných nemovitostí byly upraveny dohodou uzavřenou dne [datum] mezi tehdejšími spoluvlastníky. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu připomněl, že není-li původní dohoda spoluvlastníků změněna ani nahrazena např. rozhodnutím většiny spoluvlastníků, je jí i právní nástupce původního spoluvlastníka vázán. Změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků není sama o sobě bez dalšího podstatnou změnou poměrů, jež by měla vliv na platnost smluvních projevů o užívání společné věci. Spornou mezi účastníky zůstala otázka míry nadužívání spoluvlastnických podílů na rodinném domě spočívající v užívání větší a kvalitnější části nemovitosti na úkor spoluvlastnického podílu právní předchůdkyně žalobce. Započitatelné rozměry prostor užívaných první a druhou žalovanou, jakož i výši obvyklého nájemného za jejich užívání v žalovaném období, seznal soud pomocí znaleckých posudků znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], CSc. Vedle žalobce (respektive jeho právní předchůdkyně) a žalovaných 1. a 2. vzal v úvahu další dva spoluvlastníky - 3. žalovaného a P. F., který není účastníkem řízení, a uzavřel, že každá z žalovaných 1. a 2. se na ochuzení právní předchůdkyně žalobce v dotčeném období ([datum] – [datum]) podílela nadužíváním svého spoluvlastnického podílu o 3,5 m2 plochy rodinného domu. Vyjádřeno finanční částkou, obohatily se každá na její úkor o [částka]. K tíži žalobce ovšem soud prvního stupně připočítal poměrnou část nákladů vynaložených spoluvlastníky (konkrétně žalovanými 1. až 3.) na havárii vody v domě ve výši [částka]. Od zjištěné hodnoty nadužívání spoluvlastnických podílů žalovanými 1. a 2. proto soud prvního stupně odečetl poměrnou částku (13 [číslo] = 4 487) a rozhodl tak, jak bylo rekapitulováno shora. Žalobci nevyhověl stran požadavku na vydání příslušenství žalované částky, neboť jej hodnotil jako nemravný. Rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. výši přiznaných nákladů podrobně vyčíslil v odůvodnění napadeného rozsudku. Při rozhodování o nákladech státu vycházel z ust. § 148 o. s. ř.

4. Proti zamítavému výroku o věci samé a výrokům o nákladech řízení podal včas žalobce odvolání. Předně namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalobcem navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména vypracovaní revizního znaleckého posudku a výslech znalkyně, kdy závěry znalkyně [titul] [příjmení] [jméno], ve znaleckém posudku ze dne [datum], a ve znaleckém posudku ze dne [datum] (dodatek) jsou protichůdné a rozporné. Žalobce s ohledem na tyto rozporné závěry znalkyně [titul] [příjmení] ohledně vyjádření hodnot běžného nájemného bytu v suterénu, ale i běžného nájemného ostatních bytů a skladu, nebyl schopen bez výslechu znalkyně, případně vypracování revizního znaleckého posudku vyjádřit bezdůvodné obohacení v Kč, protože tato částka by se měla odvíjet od závěrů vyplývajících z revizního znaleckého posudku, který žalobce opakovaně navrhl k důkazu, anebo mělo být alespoň vysvětleno v rámci výslechu znalce. K vadám znaleckého posudku žalobce uvedl, že jsou popsány ve znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který si nechat žalobce zpracovat. Poukazoval přitom, že základem sporu není řešení všech nedostatků na předmětném objektu, ale určení výše nadužívání předmětného domu ostatními spoluvlastníky. Vzhledem k tomu, že žalovaní vlastní a užívají předmětný objekt již delší dobu, je třeba pohlížet na veškeré nedostatky vně i uvnitř objektu jako na problém výhradně žalovaných včetně velmi zanedbaného stavu. Posuzování kategorizace bytů je tedy zcela nadbytečné, protože je výhradní věcí každého ze spoluvlastníků v rámci výhradního užívání bytu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně, aby ve věci rozhodl sám tak, že návrhu vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Obě žalované se k odvolání písemně vyjádřily a navrhly, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

6. Odvolací soud rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. 28Co 230/2021-423, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. a ve výrocích V. a VI. potvrdil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a odmítl odvolání žalobce do výroků VII. a VIII. (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež považoval za správná, a neshledal žádná pochybení v hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku, při němž soud prvního stupně dbal všech zákonem stanovených a judikaturou rozvedených pravidel. Připomněl nemožnost přezkoumávání správnosti odborných znaleckých konkluzí soudem, jenž k tomu postrádá patřičnou erudici. Spokojiv se s písemným posudkem znalkyně, neprováděl její výslech. Ke znaleckému posudku Ing. [příjmení] předloženému v odvolacím řízení žalobcem uvedl, že nemůže závěry znalkyně [titul] [příjmení] zpochybnit, zodpovídal-li otázku výše bezdůvodného obohacení, jejíž řešení přísluší jedině soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku a souvisejících nákladových výrocích pokládal za správné, proto je v této části potvrdil. Odvolání proti výrokům VII. a VIII. pro nedostatek subjektivní legitimace žalobce odmítl.

7. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu brojil žalobce dovoláním. Dovolací soud shledal dovolání žalobce přípustným pro odklon odvolacího soudu od judikatury Nejvyššího soudu v otázce určení výše bezdůvodného obohacení, konkrétně pochybil v započtení sumy odpovídající podílu žalobce na nákladech vynaložených v souvislosti s havárií vody v předmětném domě. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Cdo 944/2022-461, rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 230/2021-423, zrušil ve výrocích I. a II. a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, jinak odvolání odmítl.

Předmětem odvolacího řízení tak nyní zůstal pouze zamítavý výrok o věci samé a výroky o nákladech řízení.

8. Dovolací soud vyslovil závěr, že z ustanovení § 1982 odst. 1 o. z., a následujících ustanovení občanského zákoníku, je zřejmé, že předpokladem zániku závazku započtením je mimo jiné právní jednání započítávajícího, respektive dvoustranné právní jednání zainteresovaných subjektů, směřující k započtení. K zániku započítávaných pohledávek pak dochází k okamžiku, kdy se staly způsobilými k započtení. Neučiní-li žádná ze stran závazkového vztahu patřičné právní jednání, nemůže k započtení dojít, byť jde o kryjící se pohledávky stejného druhu, a tyto trvají dál. Nelze proto souhlasit se závěrem, že se do konečné výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaných promítne ponížení o částku odpovídající pohledávce žalovaných vůči žalobci z titulu úhrady havárie vody v domě, nepodává-li se ze skutkových zjištění ničeho o tom, že by žalovaní (respektive žalované) náležitě projevili vůli k jejímu započtení. Soud ze své pozice nemůže suplovat roli účastníka soukromoprávního vztahu a přistoupit k započtení bez dalšího. Přitakat naproti tomu nelze žalobci na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 2458/2009, a s ním souvisejícím výtkám ohledně absence výslechu znalkyně [titul] [příjmení], pakliže je ze spisu zřejmé, že již v rámci jednání před soudem prvního stupně podala řečená znalkyně vysvětlení stran aplikované metody i dalších faktorů, které ji vedly ke stanovení obvyklého nájemného posuzovaných prostor. Úkolem odvolacího soudu také bude, aby se při novém projednání věci vyjádřil k žalobcově námitce ohledně závěru soudu prvního stupně o tom, že nedošlo k podstatné změně poměrů, která by měla za následek zánik dohody spoluvlastníků o užívání společné věci z roku 1992. K tomu dovolací soud poznamenal, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22Cdo 4201/2017, nastiňuje, co je možné považovat za podstatnou změnu poměrů mající za následek zánik dohody spoluvlastníků, byť konkrétně řeší skutkově odlišnou věc. Odvolací soud je vázán právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.

9. Odvolací soud znovu poté, co byl dovolacím soudem zrušen jeho předchozí rozsudek ve výroku, kterým potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení, postupem podle ust. § 212, § 212a a § 214 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

10. Odvolací soud, který je vázán názorem dovolacího soud, vysloveném v kasačním rozhodnutí, vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu, a podle dovolacího soudu se skutkové konkluze ohledně výše bezdůvodného obohacení před odečtením nepřiléhavě započítané pohledávky žalovaný jeví přiměřenými. Za situace, kdy žalované neprojevily vůli k započtení do výše bezdůvodného obohacení částky odpovídající pohledávce žalovaných vůči žalobci z titulu úhrady havárie vody v domě, činí výše bezdůvodného obohaceni částku [částka]. Odvolací námitka, že došlo k podstatné změně poměrů, která měla za následek zánik dohody spoluvlastníků o užívání společné věci z roku 1992, je důvodná. Podle žalobních tvrzení dne [datum] došlo k prohlídce domu za účasti původní žalobkyně jako nového spoluvlastníka domu a žalovaných a k seznámení se stavem nemovitosti (o čemž byl sepsán záznam), původní žalobkyni byl nabídnut byt k užívání v suterénu domu, který nebyl vyklizený, ve velmi špatném technickém stavu a nezpůsobilý k jakémukoli užívání, proto ho původní žalobkyně odmítla převzít. Podle názoru odvolacího soudu za změnu poměrů lze považovat neobyvatelnost bytu, který původní žalobkyně odmítla převzít, a jelikož mezi původní žalobkyní a žalovanými nedošlo k uzavření nové dohody o užívání společné věci, nadužívali žalovaní v rozhodném období od [datum] do [datum] své spoluvlastnické podíly, tj. užívali část nemovitosti na úkor původní žalobkyně, neboť úprava užívání společné nemovitosti zanikla pro změnu poměrů. Žalovaní také souhlasili s tím, že nadužívají své spoluvlastnické podíly, sporná zůstala jen míra tohoto nadužívání, resp. výše bezdůvodného obohacení. V případě, že by nedošlo k této změně poměrů, ale pouze ke změně spoluvlastníka a původní dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí by nebyla změněna, potom by k bezdůvodnému obohacení nedošlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 4201/2017).

11. Odvolací soud proto v zamítavém výroku o věci samé změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil každé ze žalovaných zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). Soud prvního stupně také správně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky i o nákladech řízení, které vznikly státu v souvislosti se znaleckým dokazováním, neboť výsledek sporu a poměr úspěchu a neúspěchu stran ve věci zůstal shodný. Žalováno bylo na zaplacení částky [částka], žalované byly neúspěšné každá ohledně částky [částka] (celkem [částka]), což představuje 18 %, tedy byly úspěšnější než žalobce o 64 %. Rovněž podle výsledku sporu vznikla účastníkům povinnost zaplatit podle § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady státu, a to žalobci povinnost zaplatit [částka] (89 % nákladů) a žalovaným 1. a 2. každá [částka] (11 % nákladů). Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ohledně výroků o nákladech řízení.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto rovněž podle úspěchu účastníků ve věci, předmětem odvolacího řízení byla částka [částka] a žalobce byl úspěšný ohledně částky [částka], tj. v rozsahu 7,5 %, žalované v rozsahu 93,5 %, tedy byly úspěšnější než žalobce o 86 % a mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v tomto rozsahu. Náhrada nákladů řízení, vynaložených na zastoupení advokátem, byla vyčíslena podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při zastupování dvou osob takto: odměna za 8 úkonů po [částka] (tarifní hodnota [částka]), a to za vyjádření k odvolání a účast na třech jednáních odvolacího soudu), 8 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka], cestovné [obec] - [obec] a zpět dne [datum] a [datum] ve výši [částka] a náhrada za promeškaný čas [částka], cestovné [obec] - [obec] a zpět dne [datum] ve výši [částka] a náhrada za promeškaný čas [částka], tj. celkem [částka], s připočtením 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka] Náklady v rozsahu 86 % pak činí [částka] Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 ve spojení s ust. § 211, § 224 o. s. ř.