o zaplacení 130 656,10 Kč s příslušenstvím
Mgr. Michael Nippert · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 27. 11. 2024
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci
žalobce: [název], [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]
proti
žalované: [název], [IČO], [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1]
o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. března 2024, č. j. 28C 113/2023-143,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) potvrzuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s tam uvedeným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] (výrok II.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).
2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky, která představuje náklady spojené se správou domu a pozemku na adrese [adresa]. Žalovaná je vlastníkem bytové jednotky č. [číslo], zapsané na LV č. [hodnota], umístěné v budově na adrese [adresa], ve [adresa] - [město], katastrální území [adresa]. Žalovaná nabyla vlastnické právo k jednotce na základě dědického práva po původní vlastnici [jméno FO], bytem [adresa], zemřelé dne [datum], a to na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci téhož dne. Dále žalobce uvedl, že vlastník bytové jednotky byl povinen přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemků, které specifikoval a náklady vyčíslil za období od září 2014 do září 2022 v celkové výši [částka].
3. Žalovaná potvrdila, že bytovou jednotku nabyla jako pozůstalost po [tituly před jménem] [jméno FO] na základě odúmrti, nesouhlasila s kalkulací nákladů spojených s užíváním bytu za období od září 2014 do prosince 2014, neboť v té době nebyl byt užíván a tyto náklady nemohly vzniknout. Dále žalovaná uvedla, že na předchozí výzvu ze dne [datum] nemohla reagovat, neboť v průběhu roku 2020 bylo zahájeno dědické řízení po zůstavitelce. Stát nabyl dědictví po zůstavitelce ke dni [podezřelý výraz], fakticky s ním však bylo jednáno až v rámci dědického řízení, kdy příslušný dědický soud potvrdil nabytí dědictví státu na základě usnesení, které nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť žaloba byla podána až dne [datum].
4. Žalobce k uplatněné námitce promlčení uvedl, že ta je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce nezpůsobil stav, kdy žaluje pohledávky starší tří let. K tomu došlo z důvodu nečinnosti na straně žalované, byť její jiné organizační složky, neboť pozůstalostní řízení bylo zahájeno až 8,5 roku po [podezřelý výraz] paní [jméno FO], která [podezřelý výraz] dne [datum]. Žalobce nemá přístup do Centrální evidence obyvatel a nemohl vědět, že paní [jméno FO] [podezřelý výraz]. Dědické řízení bylo zahájeno dne [datum] a až tehdy žalobce mohl zjistit, že zůstavitelka zemřela. Dědické řízení bylo zahájeno až 8,5 roku [podezřelý výraz] a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce.
5. Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutečností, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek zapsaném v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném u Krajského soudu v [město], oddíl S, [číslo], žalovaná je vlastníkem jednotky - bytu č. [hodnota], zapsané na LV č. [hodnota], na adrese [adresa], ve [adresa] - [město], katastrální území [adresa]. Žalovaná nabyla vlastnické právo na základě dědického řízení vedeného po zemřelé [jméno FO], narozené dne [datum], a zemřelé dne [datum], a to na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum].
6. Soud prvního stupně provedl dokazování, které shrnul v odstavci 5. odůvodnění napadeného rozsudku. Vzal za prokázané, že žalovaná nabyla po zůstavitelce [tituly před jménem] [jméno FO] mimo jiné spornou bytovou jednotku v obvyklé ceně [částka]. Příspěvek vlastníka na správu domu a pozemku a poskytování plnění spojených s užíváním bytu činil pro rok 2020 částku [částka], pro rok 2021 pak částku [částka] a pro rok 2022 částku [částka]. Žalobce má za žalovanou za období od září 2014 do září 2022 celkový dluh [částka], zahrnující neuhrazené zálohy na služby spojené s užíváním bytu a neuhrazené příspěvky vlastníka na správu domu a pozemku. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne [datum] a dále předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalobce se u Obvodního soudu pro [adresa] žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, představující příspěvek vlastníka jednotky - předmětného bytu na správu domu a pozemků za období od [datum] do [datum] a vyúčtování služeb za roky 2016, 2017, 2018 a 2019. Řízení bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno.
7. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na § 1180 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Především se zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení ve vztahu k období od září 2014 do dubna 2020 a námitkou žalobce, že byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Nebylo sporu o tom, že [jméno FO] zemřela již dne [datum] v [stát], a proto informace o jejím [podezřelý výraz] v České republice nebyla známa, resp. tato nebyla zaznamenána v Centrálním registru obyvatel a o [podezřelý výraz] se dozvěděl až notář v roce 2020 na základě vedeného exekučního řízení. Dědické řízení bylo zahájeno až v roce 2020 u Obvodního soudu pro [adresa] a skončilo usnesením ze dne [datum], podle něhož dědictví nabyla jako odúmrť žalovaná. To, že o [podezřelý výraz] nebylo povědomí, resp. záznam v Centrální evidenci obyvatel, svědčí i to, že Městský soud v Praze rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vyhověl žalobě žalobce, kterou se domáhal po žalované [jméno FO] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, tedy evidentně v době, kdy tato již zemřela. Soud prvního stupně dále akcentoval, že žalobce podal k Obvodnímu soudu pro [adresa] návrh na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, krom jiného z titulu dlužných úhrad představujících příspěvek vlastníka na správu domu a pozemků za období od září 2017 do června 2020, a to nejdříve proti dědicům a právním nástupcům po zůstavitelce a následně bylo rozhodnuto, že pokračováno bude na straně žalované s žalovanou. Žalobce tedy mohl žalobou požadovat i nárok na zaplacení dlužných částek za předchozí období, tedy od září 2014, neboť v té době věděl, že dlužnice zemřela, i když neznal jejího právního nástupce. Za předchozí období žalobce však nic nenárokoval a následně vzal naopak žalobu zpět, aniž by se mohl Obvodní soud pro [adresa] zabývat tam žalovanou uplatněnou námitkou promlčení. Argumentace žalobce, že námitka promlčení byla uplatněna v nyní projednávané věci v rozporu s dobrými mravy, proto nemůže být opodstatněná.
8. Pokud by v jednotlivých obdobích žalobce podával žaloby na plnění, právo by se nepromlčovalo a s ohledem na skutečnost, že nebylo zřejmé, že žalovaná zemřela, by byla vydávána nicotná rozhodnutí, faktem však zůstává, že se žalobce o to ani nepokusil, krom podání jedné žaloby, která byla posléze vzata zpět. Žalobce byl ve svém přístupu laxní a nedoložil příslušné výzvy k plnění. Rozsudek Městského soudu ze dne [datum] nebyl po dlužnici nikdy vymáhán. Pokud by se o vymáhání dluhu žalobce zajímal, povědomí o [podezřelý výraz] [jméno FO] by bylo dříve než v roce 2020.
9. Promlčecí lhůta v tomto případě je podle § 629 odst. 1 o. z. tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé ve smyslu § 619 odst. 1 o. z. Žalobce podal žalobu k soudu dne [datum], promlčeno je žalobou požadované plnění za období od září 2014 do [datum]. Z těchto důvodů byly zamítnuty důkazní návrhy vztahující se k tomuto období pro nadbytečnost. Relevantním obdobím zůstalo období od května 2020 do září 2022, k tomu bylo provedeno dokazování, které soud prvního stupně shrnul v odstavci 14. odůvodnění napadeného rozsudku a uzavřel, že je namístě přiznat žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. Dále soud prvního stupně uvedl, že byť usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] nabylo téhož dne právní moci, dědictví se zásadně nabývá ke dni [podezřelý výraz] a povinnost žalované k úhradě měsíčních příspěvků za správu domu a pozemků za uvedené období jí svědčí a nepodstatná je její námitka, že sporný byt neužívala.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměrů úspěchu a neúspěchu ve věci.
11. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům II. a III., se v zákonné lhůtě odvolal žalobce, který namítal, že soud prvního stupně neprovedl veškeré důkazy, z nichž následně vycházel, a sice se jedná o důkazy spisem, který byl veden u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Nebyl proveden důkaz rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum]. Žalobce namítal, že řízení před Obvodním soudem pro [adresa] nemělo být vůbec zahájeno, protože plná moc nebyla udělena osobou oprávněnou k zastupování žalobce a Obvodní soud pro [adresa] naplnění této podmínky zřejmě nezkoumal. Žalobce nevěděl o tom, že u Obvodního soudu pro [adresa] bylo zahájeno řízení a neudělil pokyn právnímu zástupci, aby vzal žalobu zpět. Dále žalobce akcentoval, že Městský soud v Praze vydal dne [datum] rozsudek, který byl nicotný, protože v té době byla zůstavitelka již 3,5 roku [podezřelý výraz] a Městský soud v Praze měl být dávno o této skutečnosti informován např. prostřednictvím Centrální evidence obyvatel a měl řízení zastavit. Soud prvního stupně zjevně tuto informaci k dispozici neměl a jde o liknavý přístup státu. Jestliže neměl tuto informaci soud, pak ji nemohl mít ani žalobce a není správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce měl být procesně aktivní, čímž by informace o [podezřelý výraz] [jméno FO] získal dříve. Soud prvního stupně vytýkal žalobci, že nepodal návrh na nařízení exekuce rozsudku Městského soudu v Praze, ale lhůta, ve které se žalobce může domáhat výkonu rozhodnutí je 10 let a žalobce mohl důvodně předpokládat, že žalovaná je živá, pokud proti ní byl vydán rozsudek a nebylo řízení zastaveno pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Soud prvního stupně přenáší odpovědnost orgánů státu na žalobce, což je nepřípustné. Soud prvního stupně rozpor námitky promlčení s dobrými mravy neposuzoval v celém kontextu jednání žalované, která nesplnila svou úlohu na poli výkonu státní moci, když dědické řízení zahájila 8,5 roku [podezřelý výraz] a Městský soud v Praze v roce 2015, 3,5 roku po [podezřelý výraz] zůstavitelky ji rozsudkem uložil povinnost. V důsledku porušení povinností žalované došlo k uplynutí promlčecí lhůty. Nelze odhlédnout také od toho, že stát získal [podezřelý výraz] majetkovou hodnotu přesahující [částka] a nyní se zdráhá zaplatit žalovanou částku. Žalovaná nechtěla zaplatit ani částky, které promlčené nebyly a spoléhala se pouze na obranu ve formě námitky promlčení, což je rovněž v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé a přiznal žalobci celou žalovanou částku a požadoval rovněž náklady řízení před soudy obou stupňů.
12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného a požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení.
13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
14. Odvoláním žalobce byl napaden zamítavý výrok o věci samé (výrok II.) a výrok o nákladech řízení (výrok III.). Vyhovující výrok o věci samé (výrok I.) nebyl odvolacím soudem proto přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
15. Odvolací soud se zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. a uzavřel, že tomu tak není.
16. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku lze odkázat a se závěry tam uvedenými se odvolací soud ztotožňuje. Soud prvního stupně se v odůvodnění vypořádal se všemi námitkami, které byly v průběhu řízení účastníky uplatněny. Zejména přihlédl k námitce promlčení, kterou v průběhu řízení vznesla žalovaná ohledně části nároku, který žalobce požadoval a zároveň se soud správně vypořádal i s tvrzením žalobce, že v nyní projednávané věci je uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.
17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá 3 roky.
18. Podle § 623 o. z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti.
19. Soud prvního stupně správně shledal promlčeným požadované plnění za období od září 2014 do [datum], neboť žaloba byla podána k soudu dne [datum]. Ohledně tohoto závěru ostatně nebyly uplatněny žádné odvolací námitky a žalobce nezpochybňoval správnost závěru soudu prvního stupně Dále se soud prvního stupně velmi podrobně zabýval námitkou žalobce, že žalovaná uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. K tomu soud prvního stupně provedl relevantní dokazování, zejména listinami ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení se žalobce vůči dědicům a právnímu nástupci po zůstaviteli dlužníku [tituly před jménem] [jméno FO] žalobou ze dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Předmětem žaloby byla splatná pohledávka za dlužnicí na příspěvku vlastníka jednotky na správu bytového domu a úhradě nedoplatku za služby poskytované s užíváním bytu č. [číslo] ve [adresa], sestávající z příspěvku vlastníka jednotky č. [číslo] na správu domu a pozemku za období od [datum] do [datum] a vyúčtování služeb za rok 2016 v částce [částka], příspěvku vlastníka jednotky č. [číslo] na správu domu a pozemku za období od [datum] do [datum] a vyúčtování služeb za rok 2017 v částce [částka], příspěvku vlastníka jednotky č. [číslo] na správu domu a pozemku za období od [datum] do [datum] a vyúčtování služeb za rok 2018 v částce [částka] a příspěvku vlastníka jednotky č. [číslo] na správu domu a pozemku za období od [datum] do [datum] a vyúčtování služeb za rok 2019 v částce [částka]. Na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že v řízení bude nadále pokračováno na straně žalované s [název]. Žalovaná [název] ve věcech majetkových, se vyjádřila k žalobě dne [datum] a vznesla námitku promlčení. První jednání ve věci se konalo dne [datum], žalobce byl dne [datum] soudem vyzván k doplnění žalobních tvrzení a založení listinných důkazů do spisu s poučením o neunesení důkazního břemene při nesplnění této výzvy a poté vzal podáním ze dne [datum] v celém rozsahu žalobu zpět. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno a usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce byl v řízení zastoupen na základě plné moci advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu zpět, soud se nemohl zabývat vznesenou námitkou promlčení a uplatnění této námitky tak mohl žalobce v nyní projednávané věci důvodně očekávat. Žalobce tvrdil, že nedal advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO] plnou moc k zastupování a nevěděl o podané žalobě ani o jejím zpětvzetí. Tato okolnost však jde k tíži žalobce a je jeho věcí, jakým způsobem si vztah s tímto advokátem vyřešil, přičemž toto tvrzení se navíc jeví jako účelové. Již z tohoto důvodu nelze považovat uplatnění námitky promlčení za rozporné s dobrými mravy. Žalobce dále tvrdil, že nemůže jít k jeho tíži skutečnost, že ačkoliv měl k dispozici pravomocný a vykonatelný rozsudek pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž bylo vyhověno jeho žalobě proti žalované [jméno FO] na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, pak neproběhlo exekuční řízení. K tomu žalobce argumentoval tím, že desetiletá lhůta pro podání návrhu na nařízení exekuce by mu uplynula až v roce 2025. To sice nelze zpochybnit, ale i tato okolnost svědčí pro závěr, že uplatněná námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť na straně žalobce lze shledat zavinění za vzniklý stav věci.
20. Dle názoru odvolacího soudu tento závěr není v rozporu ani s judikaturou Ústavního soudu, podle níž zásada výkonu práv s dobrými mravy v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor k uplatnění spravedlnosti a také slušnosti. Pojem dobré mravy totiž nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení a prosazení cesty nalézání skutečné spravedlnosti. Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2062/14; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz).
21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
22. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení za správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v této fázi řízení procesně úspěšná. Vznikly jí náklady za zastoupení za 3 úkony po [částka] (vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání a účast při odvolacím jednání) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 2 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dále žalované vznikly náklady za cestovní výdaje dle zákona č. 262/2000 Sb. a vyhlášky č. 398/2023 Sb., za cestu osobním automobilem z [adresa] a zpět. Jde o vzdálenost 417 km osobním automobilem [SPZ], spotřeba dle technického průkazu 3,7 l/100 km, palivo NM, cena paliva dle vyhlášky [částka]/l, sazba základní náhrady jízdy vozidla dle zákona [částka]/km. Výše náhrady je celkem [částka] a spolu s náklady za úkony představují náklady odvolacího řízení částku [částka].
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, o jehož přípustnosti, za podmínek § 237 a násl. o. s. ř., rozhodne dovolací soud.