pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 7C 28/2021-81,

1. Obvodní soud pro Prahu 9, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7C 28/2021-81, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vydat žalobkyni bytovou jednotku [číslo] podíl na společných částech domu ve výši [číslo] stojícího v ulici [příjmení] 297 v [obec a číslo] - [část obce] (výrok I.) a žalobkyni uložil, aby zaplatila žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou vůči žalovanému domáhala vydání předmětné bytové jednotky na podkladě tvrzení, že ji získala v průběhu manželství s [jméno] [příjmení] a že se jí ani po rozvodu manželství nevzdala. Ještě před rozvodem byla nucena s malým dítětem byt opustit, neboť manžel se k ní špatně choval. Po rozvodu manželství bývalý manžel předmětnou bytovou jednotku prodal, aniž by ji o tom informoval, čímž porušil jejich ujednání, že bude napsána na jejich syna. Když náhodně počátkem roku 2010 našla na internetu inzerát s nabídkou prodeje předmětné bytové jednotky, požádala dne [datum] katastrální úřad, aby byla uvedena v katastru nemovitostí jako její vlastnice. Žalovaný předmětnou bytovou jednotku koupil dne [datum], tedy musel vědět, že je zde problém a neměl ji kupovat. Další podání katastrálnímu úřadu zaslala ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], leč marně. K obraně žalovaného námitkou promlčení uvedla, že její bývalý manžel zemřel dne [datum], a protože žalobu podala do tří let od jeho úmrtí, podala žalobu včas. Dodala, že žalovaný nemohl vlastnické právo vydržet, protože desetiletá lhůta pro vydržení by se počítala od [datum] a řízení v této právní věci bylo zahájeno dne [datum].

3. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, neboť vlastnické právo k předmětné bytové jednotce včetně podílu na společných částech domu řádně nabyl kupní smlouvou ze dne [datum], kterou uzavřel (spolu s tehdejší manželkou [příjmení] [jméno] [příjmení]) s prodávajícím [jméno] [příjmení], kdy právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni [datum]. Posléze uzavřel s manželkou smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu jejich společného jmění a s účinností ode dne [datum] je výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky. Uvedl dále, že [příjmení] [příjmení] nabyl předmětnou bytovou jednotku od Městské části [obec a číslo] kupní smlouvou ze dne [datum] s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum], přičemž ve smlouvě bylo uvedeno, že [příjmení] [příjmení] byl v době koupě rozvedený. Namítl, že domáhá-li se žalobkyně relativní neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], pak takové právo uplatnila po marném uplynutí promlčecí doby. Na svoji obranu tedy vznesl námitku promlčení. Dodal ještě, že předmětnou bytovou jednotku jako vlastník drží od [datum], kdy byla uzavřena kupní smlouva a nastaly i právní účinky vkladu, a že v době uzavření kupní smlouvy jednal v dobré víře ve veřejný seznam, tedy v údaje uvedené v katastru nemovitostí.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá zjištění, proč neprovedl důkazy další, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a skutkové i právní závěry stručně shrnuje.

5. Na podkladě rozhodnutí o schválení výměny bytu MNV v [obec a číslo] - [část obce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 1142/P4, vzniklo žalobkyni a jejímu manželovi [jméno] [příjmení] právo společného nájmu bytu o dvou pokojích, kuchyně a příslušenství v 1. patře domu [adresa] v [obec a číslo], [ulice] ulice. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 8C 187/87, bylo bezpodílové spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (žalobkyně), kteří uzavřeli manželství dne [datum], zrušeno. Jejich manželství bylo posléze rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7C 151/88, který nabyl právní moci dne [datum], přičemž v rozvodovém řízení bylo (mimo jiné) zjištěno, že manželka se ze společné domácnosti a bytu odstěhovala v březnu [rok]. Žalobkyně se po rozvodu manželství nedomáhala zrušení práva společného nájmu manželů k bytu, ani určení, že ona je po rozvodu výlučným nájemcem bytu. Kupní smlouvou ze dne [datum] o převodu vlastnictví bytové jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb. převedla [ulice] část [obec a číslo] bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], obec hl. m. [obec], včetně spoluvlastnického podílu na budově a pozemku v rozsahu [číslo], na [jméno] [příjmení], bývalého manžela žalobkyně. V této kupní smlouvě bylo výslovně uvedeno, že [příjmení] [příjmení] je rozvedený. [příjmení] [příjmení] jako prodávající a manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] jako kupující uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu o převodu předmětné bytové jednotky včetně příslušného podílu na společných částech budovy a pozemku. Následně katastrální úřad na podkladě této smlouvy provedl vklad vlastnického práva kupujících (společného jmění manželů) ke dni [datum]. Manželé [příjmení] posléze notářským zápisem ze dne [datum] zúžili rozsah svého společného jmění a předmětná bytová jednotka je od té doby ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalobkyně dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] žádala Katastrální úřad pro hl. m. [část Prahy], aby provedl„ opravy vlastnického práva k předmětnému bytu“ s tím, že má být ona zapsána jako spoluvlastník jedné ideální poloviny bytové jednotky, ale jejím žádostem nebylo vyhověno. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného, aby jí vyklizenou bytovou jednotku odevzdal.

6. Soud prvního stupně vzal za významné, že žalobkyně od března [rok], kdy se z předmětného bytu odstěhovala, zůstala až do zahájení tohoto řízení stran uplatnění práva k bytu nečinná, o faktický i právní„ osud“ předmětné bytové jednotky se nezajímala a přinejmenším do roku [rok] (po dobu 23 let) neměla o ni absolutně žádný zájem a svou bytovou potřebu řešila jinak.

7. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně právně posoudil podle zákona [číslo] občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ obč. zák.“ Předně dospěl k závěru, že domáhá-li se žalobkyně podle § 40a obč. zák. relativní neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], uplatnila takové právo po marném uplynutí tříleté promlčecí doby, která jí začala běžet v roce [rok], když se dozvěděla o převodu bytu na žalovaného. Dále s odkazem na § 703 a § 705 obč. zák. vzal v úvahu, že v tomto případě nedošlo po rozvodu manželství žalobkyně k tomu, že by soud na návrh jednoho z bývalých manželů rozhodl o zrušení práva společného nájmu bytu a že by současně určil, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce. Uzavřel tedy, že vzhledem k tomu, že v březnu [rok] žalobkyně opustila byt, k němuž měli s [jméno] [příjmení] právo společného nájmu manželů, a posléze bylo jejich manželství rozvedeno, její právo nájmu k bytu zaniklo a podle § 707 odst. 1, § 708 obč. zák. se jediným nájemcem bytu stal [příjmení] [příjmení], jenž posléze nabyl od Městské části [obec a číslo] vlastnické právo k předmětné bytové jednotce, kterou pak platně převedl na manžele [příjmení]. Přihlédl rovněž k tomu, že předmětnou bytovou jednotku má žalovaný ve vlastnictví nepřetržitě od [datum]. Z popsaných důvodů žalobní návrh zamítl a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

8. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Uvedla, že její žaloba je žalobou reivindikační a že se domáhá vrácení předmětné bytové jednotky, která byla a je v jejím vlastnictví, neboť byt získala spolu s bývalým manželem v době trvání manželství a nikdy se jej nevzdala. K tomu dodala, že svého času musela byt s dítětem opustit, protože bývalý manžel se k ní choval naprosto nevhodně a z bytu ji vlastně vyhnal, přičemž tyto skutečnosti vyšly najevo v řízení o rozvod manželství a žalobkyně tehdy musela především chránit svého malého syna. Zdůraznila dále, že byt byl ve společném jmění manželů, a když v roce 2010 náhodně zjistila, že její bývalý manžel hodlá byt prodat, ihned zareagovala a požádala katastr nemovitostí o provedení změny, když žádala, aby byla zapsána jako vlastnice poloviny předmětné bytové jednotky. Uvedla též, že jí není jasné, jak se mohlo podařit jejímu bývalému manželovi předmětnou bytovou jednotku nakonec dne [datum] prodat žalovanému. Podle jejího názoru o uplynutí promlčecí doby k vrácení bytové jednotky nemůže být řeč, protože půl roku před prodejem bytu žalovanému upozornila katastr nemovitostí na zmíněné nesrovnalosti a požádala o provedení změny v zápise. Akcentovala dále, že v tomto řízení se domáhá vrácení bytu, který byl ve společném jmění manželů a že podle § 149 odst. 4 obč. zák. po třech letech od zániku manželství rozvodem nastoupila tzv. nevyvratitelná právní domněnka a bezpodílové spoluvlastnictví se„ překlopilo“ do podílového spoluvlastnictví s tím, že podíly manželů mají stejnou velikost, a to trvá stále. Dodala pak, že její bývalý manžel nakládal s předmětnou bytovou jednotkou protiprávně, když ji prodal žalovanému, tudíž jí musí být vrácena zpět. Navrhla tedy, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek změnil a jejímu žalobnímu návrhu vyhověl.

9. Žalovaný se k odvolání písemně vyjádřil a navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.

10. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nebylo důvodné.

11. Vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal, přičemž vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.

12. Žalobkyně v odvolání zdůraznila, že předmětná bytová jednotka byla součástí jejího bezpodílového spoluvlastnictví s manželem [jméno] [příjmení] a že po uplynutí tří let od rozvodu jejich manželství se podle zákonné domněnky vyjádřené v § 149 odst. 4 obč. zák. stala spoluvlastnicí bytu v rozsahu jedné ideální poloviny. Tato argumentace je zcela lichá, neboť předmětná bytová jednotka nikdy nebyla předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů [příjmení] a ani být v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví být nemohla. Do doby přijetí zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), který nabyl účinnosti [datum], předmětem vlastnictví mohla být jen celá budova, v daném případě budova [adresa] v katastrálním území [část obce], obec hl. m. [obec], nikoli jednotlivé byty a nebytové prostory v budově. Až podle zmíněného zákona o vlastnictví bytů, tedy až od [datum], mohly být budovy jako samostatné nemovité věci zákonem předepsaným způsobem rozděleny na bytové a nebytové jednotky, které pak jako samostatné nemovité věci mohly být předmětem vlastnictví a bylo možno je jako samostatné nemovité věci do vlastnictví (či spoluvlastnictví) nabýt a dále je zcizit (převést na jiného, např. darovat, prodat). V této souvislosti bylo v poměrech projednávané věci relevantní, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů [příjmení] bylo zrušeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 8C 187/87, tedy zaniklo několik let předtím, než byl zákon o vlastnictví bytu přijat ([datum]) a nabyl účinnosti ([datum]).

13. V řízení bylo prokázáno, že v rámci privatizace bytového fondu hl. m. [obec] (k níž mohlo dojít až po přijetí zákona o vlastnictví bytů) převedla [ulice] část [obec a číslo] předmětnou bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa], stojící na parcele [číslo] v katastrálním území [část obce], obec hl. m. [obec], včetně podílu na budově a pozemcích v rozsahu [číslo], kupní smlouvou ze dne [datum] na [jméno] [příjmení] (bývalého manžela žalobkyně) s právními účinky vkladu práva vlastnického ke dni [datum] a že [příjmení] [příjmení] jako vlastník předmětné bytové jednotky ji posléze kupní smlouvou ze dne [datum] převedl na manžele [příjmení], přičemž se jednalo o převod platný a právní účinky vkladu práva vlastnického podle kupní smlouvy nastaly ke dni [datum]. Bylo tedy lze uzavřít, že vlastníkem předmětné bytové jednotky, kterou žádá žalobkyně vydat, je žalovaný [jméno] [příjmení], nikoliv žalobkyně.

14. Žaloba na vydání věci, tzv. reivindikační žaloba podle § 126 obč. zák., může být úspěšná jedině tehdy, jsou-li kumulativně splněny tyto podmínky: (i) žalobce prokáže své vlastnické právo k věci, jejíž vydání se domáhá, (ii) žaloba směřuje proti tomu, kdo věc u sebe má a (iii) ten, kdo u sebe věc má, ji má u sebe neprávem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by kdy byla vlastníkem předmětné bytové jednotky a naopak žalovaný prokázal, že bytovou jednotku nabyl po právu, nebylo lze žalobnímu návrhu vyhovět.

15. Námitka žalobkyně, že kupní smlouva ze dne [datum], kterou [příjmení] [příjmení] převedl bytovou jednotku na manžele [příjmení], byla smlouvou neplatnou, byla předně námitkou uplatněnou po marném uplynutí promlčecí doby, jak správně vysvětlil soud prvního stupně, a nadto se jednalo o námitku nedůvodnou, jak vyplynulo ze shora uvedeného právního posouzení vzniku vlastnického práva k předmětné bytové jednotce.

16. Odvolací soud v daném případě uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé je věcně správné a správné je i jeho rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, a proto je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přisoudil náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v odvolacím řízení, kterou podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. g), k), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, a to za účast na jednání odvolacího soudu a za vyjádření se k odvolání, pak vyčíslil takto: odměna advokáta 2x [částka], paušální náhrada hotových výdajů 2x [částka], 21% DPH ze součtu odměny a paušální náhrady, tj. [částka], celkem [částka] Lhůtu a místo plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.