Rozhodnutí 28 Co 219/2024-153

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyním náhradu nemajetkové újmy každé po [částka] (výrok I.) a uložil žalobkyním, aby každá z nich zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení [částka](výrok II.).

2. Žalobkyně se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, žalobou ze dne [datum], domáhaly na žalované přiměřeného zadostiučinění v penězích, která jim měla být způsobena nepřiměřenou délkou soudního řízení ve věci žaloby o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků [adresa], projednávané před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], jako soudem prvního stupně, a následně před soudy vyšších instancí, a to od prosince 2012 do [datum], tedy v trvání 9 let.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že přiznala každé žalobkyni pouze odškodnění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jakožto odpovídající kompenzační prostředek plně způsobilý reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Odkázala pak na průběh posuzovaného řízení, jehož délka činila 8 let a 11 měsíců, a též příslušnou judikaturu. Argumentovala dále, že řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy a také u Ústavního soudu s tím, že v řízení nebyly výraznější průtahy, soudy postupovaly v zásadě v přiměřených lhůtách, přičemž věc nebyla skutkově a právně zcela jednoduchá, kdy předmětem žaloby byl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků bytových jednotek, kterým byla a) žalobkyně odvolána z funkce člena statutárního orgánu společenství. Dle žalované v daném případě byly přítomny okolnosti, které nemajetkovou újmu žalobkyň podstatně snižovaly a zpochybňovaly, zejména pak s ohledem na jejich výraznou procesní aktivitu, kdy svých procesních práv využívaly až obstrukčním způsobem.

4. Soud prvního stupně již jednou ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který však byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušen pro vady žaloby.

5. Po upřesnění žaloby žalobkyněmi soud prvního stupně znovu o věci rozhodl, přičemž po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 26 a § 31 odst. 1 OdpŠk, jakož i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu dospěl k následujícím závěrům.

6. Předmětem posuzovaného řízení bylo usnesení společenství ze dne [datum], jímž byla a) žalobkyně odvolána ze statutárního orgánu společenství, přičemž v řízení se vyskytl ojedinělý průtah v době po výzvě tamnímu žalovanému k vyjádření k žalobě, když jeho vyjádření bylo rozesláno účastníkům [datum], a po 4 měsících bylo poté dne [datum] nařízeno ústní jednání na den [datum]. Ojedinělý průtah je však soudní judikaturou i ESLP tolerován, přičemž vyjma tohoto období se v řízení průtahy neobjevily. Soudy činily úkony v regulérních, přiměřených lhůtách.

7. Posuzované řízení se projevovalo náročností zejména po procesní stránce (žalobkyně využívaly svých práv obstrukčním způsobem). Ve věci rozhodovaly soudy na všech stupních soudní soustavy a také soudem Ústavním (ústavní stížnost byla odmítnuta), vyjma procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně jednou, soud odvolací, soud dovolací dvakrát. Využití těchto zákonných procesních práv nelze jistě klást k tíži účastníkům řízení, nicméně tyto úkony se podílely na celkové době řízení, což evidentně navýšilo délku řízení, a proto tuto okolnost nebylo lze klást k tíži žalované.

8. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako řízení [podezřelý výraz], opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, věci týkající se zdraví nebo života. Žalobkyně by pro sebe z důvodu již jim uplynulého funkčního období tehdejší žalobkyně a) ve výboru společenství (ke dni [datum]) nemohly ani eventuální úspěch ve sporu smysluplně využít. Význam řízení pro ně tedy byl standardní.

9. Žalobkyně se výrazně na podílely celkové době posuzovaného řízení a výrazně zatěžovaly jeho průběh. Z chování žalobkyně a) jako advokátky bylo lze uzavřít, že jí muselo být zřejmé zatěžování soudu skutečnostmi, které s předmětem sporu nesouvisely a atakovala tak jimi členy výboru SVJ. Tento postup nelze přičítat k tíži žalované, neboť ta nese odpovědnost toliko za průtahy, které jdou na vrub soudu. Poslední dva roky trvání řízení jdou k tíži žalobkyň, a to v souvislosti s podáním dovolání a po rozhodnutí Nejvyššího soudu s podáním ústavní stížnosti. Druhé dovolání žalobkyň bylo totiž Nejvyšším soudem odmítnuto nikoli pro nepřípustnost, ale pro vady, pro které nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyň z důvodu, že neobsahovalo údaj o tom, v čem spatřovaly splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nebyl v něm vymezen dovolací důvod, v dovolání byla hlavní námitkou pouze nepřezkoumatelnost. Ústavní stížnost žalobkyň byla odmítnuta zčásti pro nepřípustnost, ve zbytku pro zjevnou neopodstatněnost s tím, že závěr dovolacího soudu, že dovolání neobsahovalo údaj o tom, v čem stěžovatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, resp. neobsahovalo vymezení dovolacího důvodu, nebyl svévolný a odpovídal obsahu podaného dovolání. Druhé dovolání a ústavní stížnost žalobkyň byly tedy zřejmě předem zbytečnými mimořádnými opravnými prostředky.

10. Samotná délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, avšak konstatování porušení práva jako poskytnuté zadostiučinění se jeví s ohledem na okolnosti posuzovaného řízení dostatečným prostředkem k odškodnění vzniklé újmy žalobkyň, a proto byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

12. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně včas odvolání, ve kterém s poukazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [číslo], uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, namítly, že do celkové doby posuzovaného řízení bylo nutné zahrnout i řízení o ústavní stížnosti, i když bylo pro ně bylo neúspěšné, přičemž poukázaly na prodlevy a nekoncentrovanost v posuzovaném řízení, které také s odkazem na své předchozí odvolání popsaly. Akcentovaly dále, že první jednání bylo nařízeno až po více než 2 letech od podání žaloby, že byly v posuzovaném řízení opakovaně vadně vyzývány k platbám soudních poplatků. Zdůraznily dále, že k celkové délce řízení nijak nepřispěly, všechna svá podání činily řádně a včas, nečinily žádné obstrukce, že řízení nebylo složité a že soud mohl rozhodnout na první jednání, neboť měl všechny podklady pro rozhodnutí již v žalobních tvrzeních a předložených listinných důkazech. Vyjádřily také názor, že průtahy v posuzovaném řízení přispěly k neutěšené situaci ve společenství, které nadále pokračovalo ve svých praktikách. V této souvislosti uvedly, že po celou dobu prožívaly stres z nekonečného řízení a obavy z dalšího rozhodnutí, což se přenášelo i na jejich rodiny, přičemž význam řízení pro ně byl veliký, neboť v žalovaném společenství vlastníků měly každá byt, když žalobkyně a), ač nerada, v průběhu řízení prodala, a žalobkyně b) se ze svého bytu odstěhovala. Navrhly tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a přiznal jim náhradu nemajetkové újmy podle svého uvážení.

13. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na správné závěry soudu prvního stupně. Uvedla, že v řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování, na základě kterého soud prvního stupně učinil závěr, že v posuzovaném řízení se vyskytl ojedinělý průtah v řízení, přičemž řízení nebylo jednoduché, bylo náročné zejména po procesní stránce, a že žalobkyně se na délce řízení jednoznačně podílely, a to svou výraznou zbytečnou procesní aktivitou, když svých procesních práv využívaly až obstrukčním způsobem. Žalovaná také poukázala především na samotný význam posuzovaného řízení pro žalobkyně, když funkční období žalobkyně a) ve výboru společenství vlastníků uplynulo již dne [datum] a po dvou a půl letech řízení, tudíž žalobkyně nemohly využít ani případný procesní úspěch ve sporu, posuzované řízení pro ně bylo nadále bez významu.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle s § 212 odst. 1 písm. b) § 212a odst. 1 a 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

15. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav ohledně žalobou uplatněných nároků, na jehož podkladě bylo možné ve věci samé rozhodnout.

16. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://wwwnsoud.cz). Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že stejně jako Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i soudu pro lidská práva, bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či jiné obtíži (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96). Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby forma zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

17. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení v rozsahu 8 let a 11 měsíců nebyla přiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, přičemž došlo k průtahu, kdy po rozeslání vyjádření žalované dne [datum] bylo až dne [datum] nařízeno ústní jednání na den [datum]. Z provedeného dokazování též vyplynulo, že soud v posuzovaném řízení opakovaně žalobkyně nesprávně vyzýval k platbám za soudní poplatky, na druhou stranu však nebylo možné přehlédnout, že žalobkyně nesplnily svou poplatkovou povinnost současně s podáním žaloby, ani při podání odvolání ani při podání dovolání. Odvolací soud také, stejně jako soud prvního stupně, přihlédl ke skutečnosti, že ve věci rozhodovaly soudy na všech stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu, když soud odvolací a soud dovolací rozhodovaly dvakrát, přičemž soudy postupovaly v zásadě v přiměřených lhůtách.

18. Odvolací soud však také vzal v úvahu, že žalobkyně v průběhu tohoto odškodňovacího řízení ve vztahu k významu předmětu řízení pro ně zdůrazňovaly, že žalobou podanou v posuzovaném řízení chtěly docílit toho, aby se vedení SVJ podřídilo právním normám a aby zacházelo hospodárně s penězi, avšak z provedených důkazů bylo prokázáno, že předmětem posuzovaného řízení bylo určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství ze dne [datum], jímž byla žalobkyně a) odvolána ze statutárního orgánu společenství, nikoli např. rozhodnutí společenství týkající se hospodaření společenství.

19. Současně, a to především, odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že funkční období žalobkyně a) uplynulo ke dni [datum]. S ohledem na tuto skutečnost odvolací soud význam předmětu řízení pro žalobkyně v období od podání žaloby dne [datum] do dne [datum] hodnotil jako standardní a ohledně následného období do doručení rozhodnutí Ústavního soudu dne [datum] dospěl k závěru, že pro žalobkyně mělo význam zcela nepatrný, neboť, jak namítla žalovaná, také uzavřel soud prvního stupně, že žalobkyně případný úspěch ve věci již nemohly smysluplně využít.

20. V poměrech projednávané věci pak vzal odvolací soud za relevantní, že následná délka posuzovaného řízení se zcela nepatrným významem předmětu pro žalobkyně daleko přesáhla období, kdy význam předmětu posuzovaného řízení byl pro žalobkyně standardní. Odvolacímu soudu se tedy jako přiměřené a spravedlivé zadostiučinění na odškodnění žalobkyním vzniklé nemajetkové újmy jevilo konstatování porušení práva, které již jim ale bylo žalovanou poskytnuto.

21. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalobkyň nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v zamítavém výroku I. jako věcně správný potvrdil.

22. Soud prvního stupně v tomto případě s ohledem na výsledek řízení správně rozhodl o povinnosti žalobkyň k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud však zcela nesouhlasil se stanovením výše těchto nákladů.

Odvolací soud vyšel z názoru, že ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. žalované vznikly náklady řízení za vyjádření k žalobě, za přípravu na jednání a za účast na jednání dne [datum], za písemné závěrečné shrnutí, za přípravu na jednání a za účast na jednání dne [datum], za vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalobkyň, za přípravu na jednání a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], za přípravu na jednání a za účast na jednání soudu dne [datum]; tedy za 11 úkonů po [částka] celkem [částka].

Z výše uvedených důvodu odvolací soud podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 221a o. s. ř. výrok II. o náhradě nákladů řízení změnil s tím, že ke splnění povinnosti zavázal žalobkyně společně a nerozdílně, neboť se sice jednalo o dva nároky, avšak uplatněné jednou žalobou a projednané v jednom řízení.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované v odvolacím řízení ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. vznikly náklady za písemné vyjádření k odvolání žalobkyň, za přípravu na jednání a za účast na jednání odvolacího soudu, tedy celkem ve výši [částka].