Rozhodnutí 28 Co 216/2024-338

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 346 909 Kč s tam uvedeným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zastavil řízení ohledně požadovaného úroku 2,19 % ročně z částky 346 909 Kč od 5. 6. 2021 do zaplacení (výrok II.). Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 208 147 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále mu bylo uloženo zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3 náklady řízení ve výši 40 966 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení žalované částky s tvrzením, že mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku č. [hodnota], ve 4. nadzemním podlaží budovy č. p. [hodnota], na pozemku parc. č. [hodnota], k níž náleží podíl na společných částech č. p. [hodnota], o velikosti ideálních [hodnota], vše zapsáno na LV vedeném u [Orgán veřejné moci], k. ú. [adresa], obec [adresa]. Žalovaný zajišťuje správu domu a je zodpovědný za dohled nad stavem společných částí domu a zodpovídá za odstranění vad. Dále žalobci tvrdili, že v jejich bytě bylo 10 střešních oken ve velice špatném technickém stavu, jimiž zatékalo a tvořila se plíseň. Opakovaně po žalovaném požadovali jejich výměnu, zaslali mu oficiální výzvu k odstranění vad střešních oken z důvodu havarijního stavu, což doložili závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], ale žalovaný ani na tuto výzvu nereagoval. Hrozilo neustálé zhoršování této škody a závažná újma na zdraví žalobců a jejich dcery, proto žalobci vyměnili okna za nová a cena za dodání 10 kusů střešních oken, včetně jejich instalace a úpravy stavebních otvorů, činila 346 909 Kč, včetně DPH. K výměně došlo v období od 22. 6. 2020 do 26. 6. 2020, žalobci neměli dostatek finančních prostředků, a proto si u [právnická osoba]. vzali úvěr s úrokem 2,19 % ročně, který po žalovaném rovněž požadují. Od celkové částky žalobci odečetli částku 38 975,94 Kč, kterou započetli na pohledávky žalovaného za žalobci spočívající v nezaplacených službách a zálohách na služby. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobci svévolně a bez právního důvodu vyměnili okna v bytě, který mají ve svém vlastnictví a jde o nezákonný postup. Okna bytu nejsou společnou částí domu, ale jsou součástí bytu žalobců. Odkázal na prohlášení vlastníka, v němž není určeno, že okna v bytech jsou společnou částí a je zde výslovně uvedeno, že společnou částí jsou pouze okna a dveře, které jsou přímo přístupné ze společných částí domu. Žalovaný nesouhlasil s tím, že se jednalo o havarijní stav oken, posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je nepoužitelný pro soudní řízení, neboť v něm chybí doložka dle § 127a o. s. ř. Žalovaný zpochybnil rovněž cenu, kterou žalobci na opravu oken vynaložili.

3. Usnesením ze dne 11. 9. 2023, č. j. 20C 367/2020-244, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2023, byl žalobci rozšířen předmět řízení na částku 346 909 Kč s příslušenstvím, protože žalobci dříve započtené pohledávky žalovaného uhradili. Při jednání dne 22. 2. 2024 žalobci vzali žalobu zpět ohledně požadovaného úroku ve výši 2,19 % ročně z částky 346 909 Kč od 5. 6. 2021 do zaplacení, s čímž žalovaný souhlasil a podle § 96 o. s. ř. bylo řízení v této části zastaveno.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, nechal zpracovat znalecký posudek znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. 3. 2023 a znalce vyslechl při jednání. Po právní stránce odkázal na § 5 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 24. 5. 1999, dále na § 1190, § 1194 odst. 1, § 1196 odst. 1, § 2900, § 2901, § 2903, § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z., a tato ustanovení citoval. Vyšel ze zjištění, že na základě prohlášení vlastníka nemovitosti ze dne 30. 11. 1998, týkající se předmětného domu, jsou veškerá střešní okna v domě společnými částmi budovy. V této souvislosti soud odkázal na znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26Cdo 413/2013, podle něhož, pokud v prohlášení vlastníka není výslovně uvedeno, že okna v jednotlivých bytových jednotkách jsou ve vlastnictví jednotlivých vlastníků (resp. není výslovně uvedeno, že okna nejsou společnými částmi budovy), je nutné dojít k závěru, že i okna v jednotlivých bytových jednotkách jsou společnými částmi budovy. V poměrech projednávané věci v prohlášení vlastníka není výslovně uvedeno, že okna v bytových jednotkách nejsou společnými částmi budovy a je tam výslovně uvedeno, že společnými částmi budovy je mimo jiné střecha, přičemž střešní okna podle soudu je nutno logicky považovat za součást střechy. Žalovaný sám považoval střešní okna za společnou část budovy, neboť v roce 2019 byla oprava střešních oken ve třech bytech hrazena z fondu oprav a v minulosti byl zvýšen příspěvek do fondu oprav právě i s ohledem na zamýšlenou výměnu střešních oken. Žalobci nebyli vlastníky střešních oken v bytě č. [hodnota], ale byli jimi spolu s ostatními vlastníky jednotek v předmětném domě. Žalovaný je věcně pasivně legitimován, protože zastupuje veškeré vlastníky jednotek v předmětném domě a je případně povinen hradit požadovaný nárok žalobcům. Bylo prokázáno, že původní vyměněná okna v bytě žalobců č. [hodnota] byla v havarijním stavu a jejich výměna byla nutná již před 10 lety, což vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a z jeho výpovědi a rovněž z dopisu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 2. 2019, který žalobci připojili k žalobě. Stav oken byl tak urgentní, že nebylo možno po žalobcích požadovat, aby výměnu oken řešili prostřednictvím návrhu k soudu dle § 1209 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 - dále jen o. z. Tuto námitku žalovaného soud proto neshledal důvodnou. Žalobci v červnu 2020 na svoje náklady nechali vyměnit 10 střešních oken a tím naplnili svoji prevenční povinnost, kterou jim ukládá občanský zákoník a odvrátili další možnou újmu jak na majetku svém, tak na majetku všech spoluvlastníků. Zároveň odvrátili i možnou zdravotní újmu své rodiny. Výměnu oken měl zaplatit žalovaný, který tak neučinil a na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení. Bylo zjištěno, že nejen žalobci, ale i ostatní vlastníci jednotek v podkroví domu, se několik let neúspěšně pokoušeli žalovaného přimět k realizaci výměny střešních oken. Podle znalce cena provedené výměny oken byla přiměřená a nová vyměněná okna mají znalcem doporučená trojskla, i když v příloze smlouvy o dílo je uvedeno dvojsklo. Není relevantní námitka žalovaného, že žalobci si výměnou oken zhodnotili byt, který posléze prodali. Pokud by žalovaný přikročil k výměně oken, tržní cena bytu by již delší dobu byla vyšší. Žalobcům byl přiznán rovněž požadovaný úrok ve výši 2,19 % ročně z žalované částky, protože tento úrok hradili bance v souvislosti s úvěrem, z něhož zaplatili výměnu oken. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci byli procesně úspěšní. Žalobci zaplatili soudní poplatek a také zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 105 000 Kč a žalobce b) byl zastoupen žalobkyní a) jako advokátkou. Žalovanému bylo rovněž uloženo uhradit státu podle § 148 o. s. ř. náklady řízení spočívající v nezaplacené části znalečného ve výši 40 966 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, který namítal, že jsou naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Soud prvního stupně chybně posoudil vlastnictví vyměňovaných oken a nesprávně prezentoval judikaturu Nejvyššího soudu. Dále soud chybně interpretoval závěry znaleckého posudku, resp. samotné výchozí skutečnosti zpracování znaleckého posudku a neúplnost skutkových zjištění ohledně znaleckého posudku na okna a na samotný stav oken před opravou a vyhovující stav oken po jejich opravě. Soud nesprávně posoudil nedostatečnou prevenci ze strany žalobců a podíl žalobců na případných nákladech na výměně střešních oken a nesprávně rozhodl i o nákladech řízení. Žalovaný akcentoval obsah prohlášení vlastníka budovy a z toho dovozoval, že judikatura Nejvyššího soudu, na kterou soud prvního stupně odkazoval v odůvodnění napadeného rozsudku, na souzenou věc nedopadá. Z důvodů pouze na straně žalobců došlo k likvidaci původně osazených oken v bytové jednotce žalobců, soudem ustanovený znalec původní okna nikdy neviděl a na celkový stav oken v budově usoudil na základě prohlídky v podstatě jednoho okna v sousedním bytě žalobců. Není zřejmé, z čeho má vyplývat, že všechna okna v budově jsou v takto dezolátním stavu. Pokud by měl žalovaný přistoupit k výměně všech střešních oken, pak by šlo o náklad asi 3,5 milionu korun, což je pro něho likvidační. Ze znaleckého posudku dle žalovaného rovněž vyplývá, že žalobci vyměnili okna za nevhodný typ oken, který nesplňuje stanovené normy na střešní okna a hrozí, že v budoucnu se budou muset znovu okna měnit. Znalec pracuje s informací, že byla osazena okna s trojskly, ale podle objednávky mělo jít o střešní okna s dvojskly. Žalovaný dále akcentoval, že žalobce b) vykonával u žalovaného funkci předsedy výboru v období od 15. 5. 2015 do 25. 10. 2020 a na několika shromážděních byla probírána nutnost výměny oken, ale nikdy nedošlo k rozhodnutí, že tomu tak bude. Není zřejmé, proč se žalobci neobrátili na soud, aby uspořádal poměry, když žalovaný nebyl ochoten přistoupit k výměně oken. Tím by byla najisto postavena otázka nutnosti výměny oken, včetně jejich vlastnictví. V okamžiku, kdy žalobce b) ukončil činnost ve výboru žalovaného, žalobci přikročili k výměně oken, nejednali tedy dostatečně preventivně a nevyužili všechny zákonné možnosti pro zamezení dalších škod. Dále soud prvního stupně nezohlednil podíl žalobců na společných částech a žalobcům by nemohla být přiznána celá žalovaná částka, protože to v sobě nezahrnuje případný jejich podíl na úpravě společné části domu. Podíl žalobců na daných nákladech by měl být 2 543 Kč. Žalovaný dále zpochybnil výrok o nákladech řízení, neboť žalobkyně a) je advokátkou a zastupuje jako advokátka svého manžela žalobce b) a byly jí přiznány náklady za zastoupení advokátem. Z pohledu SJM je nepravděpodobné, že by žalobce b) žalobkyni a) reálně náklady uhradil. Řízení je postiženo řadou vad, které nelze zhojit před odvolacím soudem, a proto žalovaný navrhl zrušení napadeného rozsudku.

6. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako správného, neboť odvolací námitky žalovaného nejsou důvodné. Soud prvního stupně v souladu s judikaturou vyložil obsah prohlášení vlastníka, navíc střešní okna jsou součástí střechy, která je nepochybně společnou částí. Trvali na tom, že soud správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku, znalec se k vhodnosti vyměněných oken jasně vyjádřil v rámci svého výslechu před soudem. Žalobci akcentovali, že žalovaný po dlouhou dobu řešil otázku výměny oken a za tím účelem bylo schváleno navýšení fondu oprav. Nesouhlasila s tím, že by se jako jediní měli podílet nad rámec příspěvků do fondu oprav na úhradě svého podílu na výměně střešních oken dvakrát. Soud prvního stupně rozhodl správně i o nákladech řízení a argumentace žalovaného není správná.

7. Odvolací soud přezkoumala napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1,5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.

8. Žalovaný odvoláním napadl rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, týkající se zastavení části řízení. Odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalovaného proti tomuto výroku odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k němu není oprávněn.

9. Dále se odvolací soud zabýval tím, zda řízení před soudem prvního stupně nebylo zatíženo vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku, neboť za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř. K takovému pochybení došlo pouze při rozhodování ohledně požadovaného úroku ve výši 2,19 % ročně z částky 346 909 Kč od 7. 9. 2020 do 4. 6. 2021.

10. Pokud jde o požadavek žalobců na zaplacení částky 346 909 Kč s příslušenstvím, pak soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc posoudil správně i po stránce právní. Odůvodnění napadeného rozsudku ohledně této části nároku žalobců je přesvědčivé a odvolací soud na ně odkazuje. Odvolací námitky nelze považovat za důvodné.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Nyní řešenou problematikou se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26Cdo 413/2013, a uzavřel, že společné části budovy (domu) vymezuje zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen ZVB) v § 2 písm. g) jen demonstrativně, okna v tomto výčtu nejsou, neoznačuje je však ani výslovně za součást jednotky. Bude proto vždy záležet, zda vlastník v prohlášení podle § 4 ZVB vymezí okna jako součást jednotky či jako společnou část budovy. Nacházejí-li se okna na chodbách, podestách, v kočárkárnách, sušárnách apod., jsou přístupná ze společných prostor v domě a je zjevné, že jsou určeny pro společné užívání, není tak pochyb, že jsou společnou částí budovy. Protože však i okna přístupná jen z jediné jednotky jsou součástí vnějšího pláště domu (vnější konstrukce obvodových zdí domu), který lze nepochybně považovat za společnou součást budovy, patří i ony - neurčí-li výslovně vlastník v prohlášení něco jiného - ke společné části budovy (domu).

13. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 26Cdo 1379/2013, uvedl, že při řešení otázky, kdy jsou okna a lodžie součástí jednotky a kdy společnými částmi budovy vždy záleží na tom, zda je vlastník v prohlášení podle § 4 ZVB vymezí jako součást jednotky, či jako společnou část budovy. Nebude-li prohlášení vlastníka podle § 4 ZVB obsahovat takovéto určení, pak budou patřit ke společné části budovy (domu) i lodžie a okna přístupná jen z jediné jednotky jako součást vnějšího pláště domu.

14. V režimu nyní projednávané věci soud prvního stupně správně zjistil, že v prohlášení vlastníka není výslovně uvedeno, že okna v jednotlivých bytových jednotkách nejsou společnými částmi budovy. Navíc je výslovně v prohlášení vlastníka do společných částí zahrnuta střecha, přičemž v souzené věci sporná okna jsou její součástí. Nelze zároveň přehlédnout, že rovněž žalovaný střešní okna za součást společných částí budovy v minulosti považoval, neboť o tom svědčí projednávání nutnosti jejich oprav a za tím účelem navýšení fondu oprav, jak správně zjistil soud prvního stupně. Odvolací námitky v tomto směru jsou proto zcela účelové.

15. Soud prvního stupně správně rozhodl o výši bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému dle § 2991 o. z. výměnou oken dostalo. K tomu bylo provedeno relevantní dokazování obsahem dopisu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 2. 2019, který dne 10. 12. 2018 provedl místní šetření v bytě č. [hodnota] (sporný byt), v bytě č. [hodnota] (byt p. [jméno FO]), a v bytě č. [hodnota] (byt p. [jméno FO]) a konstatoval stav střešních oken. Zároveň měl soud k dispozici znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. 3. 2023, jehož vyslechl i při ústním jednání. Znalec neviděl okna před výměnou, ale viděl dne 7. 10. 2022 původní okna v bytě č. [hodnota], jejichž stav popisoval rovněž znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Není proto důvodná odvolací námitka, že není jasné, z čeho znalec při svých závěrech vycházel. Při svém výslechu znalec pak jednoznačně vysvětlil, proč jsou v nových oknech správná skla.

16. Soud prvního stupně správně odůvodnil, proč žalobci naplnili svoji prevenční povinnost a zároveň znalecky bylo prokázáno, že žalobci zaplacená částka za výměnu oken byla přiměřená. Soud nepochybil ani při rozhodnutí o příslušenství přiznané částce ve formě úroků z prodlení.

17. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 346 909 Kč s příslušenstvím jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

18. Žalobci zároveň požadovali úrok ve výši 2,19 % ročně z částky 346 909 Kč od 7. 9. 2020 do 4. 6. 2021.[Anonymizováno]Především je třeba uvést, že jde o uzavřené období, a proto je na místě vyčíslit celkovou požadovanou částku. Žalobci v žalobě uvedli, že tento úrok požadují z titulu náhrady škody a k tomu předložili smlouvu o hypotečním úvěru, kterou dne 24. 4. 2020 uzavřeli s [právnická osoba]. Soud prvního stupně žalobcům přiznal tento úrok zřejmě jako bezdůvodné obohacení, přičemž z odůvodnění napadeného rozsudku (závěr odstavce 43.) to není zřejmé, a proto je odůvodnění přiznání tohoto nároku pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Dle názoru odvolacího soudu jde o nárok na náhradu škody dle § 2910 a násl. o. z. a je na soudu prvního stupně, aby žalobce postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vedl k předložení důkazů, z nichž bude vyplývat existence vzniku škody, její výše a příčinná souvislost mezi vniklou škodou a chováním žalovaného.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek, ohledně tohoto požadavku žalobců, zrušil (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), a to včetně akcesorických výroků o nákladech řízení.

20. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne i o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně vezme v úvahu odvolací argumentaci žalovaného ohledně existence SJM žalobců a úhradě nákladů za zastoupení advokátem a s ní se vypořádá.