o zaplacení 65 286 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 65 286 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky jako přiměřeného zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále jen „OdpŠk“. Újma mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudu spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tvrdil, že řízení před soudem bylo zahájeno dne 19. 11. 2020 pro podezření ze spáchání zločinu dotačního podvodu dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu, skončeno bylo rozsudkem Vrchního soudu v [adresa] dne 23. 5. 2024. Před soudem řízení trvalo 3 roky, 6 měsíců a 4 dny, což je nepřiměřená délka, a šlo o trestní řízení, tedy řízení s presumovaným zvýšeným významem. Z tohoto důvodu žalobce vycházel z částky 20 000 Kč za rok řízení a ohledně prvních dvou let v poloviční částce. Žalobce uznal, že pro složitost řízení by měla být základní částka krácena o 15 %. Celková délka řízení byla ovlivněna trestním stíháním původního předsedy senátu, a proto se hlavní líčení v červnu 2021 nekonalo a další úkon byl novou předsedkyní senátu proveden až v březnu 2022. Další průtah 11 měsíců byl způsoben prodlevou mezi vyhlášením rozsudku dne 27. 2. 2023 a doručením jeho písemného vyhotovení dne 17. 1. 2024. Pro postup orgánů veřejné moci by proto dle žalobce měla být částka navýšena o 45 %. Žalobce nárok uplatnil u žalované dne 6. 11. 2024, žalovaná ve stanovisku doručeném dne 6. 1. 2025 konstatovala nepřiměřenou délku řízení, ale odmítla žalobci poskytnout finanční kompenzaci.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a ten byl odškodněn formou konstatování porušení práva. Uvedla dále, že v namítaném řízení byl žalobce stíhán a posléze odsouzen pro spáchání trestného činu, což způsobil sám vlastním protiprávním jednáním. V minulosti byl již pravomocně odsouzen a poskytnutí zadostiučinění v penězích by bylo v rozporu s dobrými mravy i s účelem odškodňovacího zákona. Namítané řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a bylo složité skutkově i právně.

4. Soud prvního stupně vzal za svá skutková zjištění nesporné skutečnosti, a sice, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil podáním doručeným žalované dne 6. 11. 2024, žalovaná nárok žalobce projednala dne 3. 1. 2025 a konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená, došlo k nesprávnému úřednímu postupu a porušení práva žalobce a peněžité odškodnění mu nebylo poskytnuto.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování zejména obsahem spisu Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], což shrnul v odstavci 6. odůvodnění napadeného rozsudku. Skutková zjištění tam uvedená nejsou mezi účastníky sporná a odvolací soud pro stručnost na ně odkazuje. Soud prvního stupně zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 21. 9. 2019 a skončeno bylo dne 5. 11. 2024, kdy bylo žalobci doručeno usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. Soud prvního stupně vycházel z celkové délky řízení 5 let a 2 měsíce, žalobce byl v době, kdy se trestní řízení vedlo, osobou s trestní minulostí, neboť byl v roce 2004 a 2013 odsouzen za úmyslné trestné činy.

6. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk a tato zákonná ustanovení v odůvodnění citoval. Zároveň soud prvního stupně přihlédl k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, kterou citoval.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že namítané řízení bylo zahájeno dne 21. 9. 2019, skončeno bylo dne 5. 11. 2024 doručením posledního rozhodnutí, které bylo ve věci vydáno a jeho celková délka byla 5 let a 2 měsíce. Tato doba řízení je právě na hranici toho, co lze ještě považovat za dobu přiměřenou, nikoliv však optimální. Specifické v tomto ohledu je trestní řízení, v jehož průběhu se obecně nepředpokládá spolupráce obviněného či obžalovaného s orgány činnými v trestním řízení, což vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3867/2011, na které poukazovala žalovaná.

8. Soud prvního stupně hodnotil složitost posuzovaného řízení po skutkové a právní stránce a považoval ho za značně složité, neboť bylo třeba objasňovat desítky dílčích útoků, kterých se podle obžaloby měl žalobce dopustit, protože se jednalo o pokračující trestný čin dotačního podvodu. V trestním spise je založena řada listin, muselo být vyslechnuto více svědků a o složitosti svědčí rovněž počet hlavních líčení, které proběhly. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že na počátku v přípravném řízení ve věci figurovala i další prověřovaná osoba, a sice příbuzná žalobce [jméno FO]. Žalobce se dopustil rozsáhlé trestné činnosti, kterou mu orgány činné v trestním řízení musely prokazovat a ke zpřísnění právní kvalifikace došlo v odvolacím řízení. Jednalo se v dotační podvod a musela být zkoumána právní úprava poskytování dotací na zřízení pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením. Podle odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v [adresa] ze dne 23. 5. 2024 na straně 30. žalobce přiznával trestnou činnost pouze částečně a nešlo o komplexní doznání. Po stránce procesní bylo řízení složité standardně, proběhlo na třech stupních soudní soustavy a každý soud rozhodoval ve věci meritorně jednou.

9. Pokud jde o postup orgánů činných v trestním řízení, ve fázi přípravného řízení nebyly shledány žádné průtahy a nebyly ani žalobcem tvrzeny. Toto přípravné řízení skončilo asi po roce, kdy byla podána obžaloba. Žalobce konkrétně namítal průtahy v době od června 2021 do března 2022, a poté od vyhlášení rozsudku do vypracování jeho písemného vyhotovení. Soud prvního stupně zjistil, že v té době skutečně soud nekonal z důvodu dočasného zproštění původního předsedy trestního senátu funkce soudce ministryní spravedlnosti v červenci 2021. Věc byla přidělena až v únoru 2022 nové předsedkyni senátu a ta v březnu 2022 nařídila hlavní líčení na květen. Tuto dobu 11 měsíců soud považuje za průtah na straně soudu, který neospravedlňuje ani objektivní důvod, jež k němu vedl. Jednalo se však o průtah ojedinělý, a proto celkovou dobu řízení je možné ještě hodnotit jako přiměřenou. Pokud jde o dalších 11 měsíců mezi vyhlášením prvostupňového rozsudku do dne vypravení jeho písemného vyhotovení, nešlo o průtah v řízení, neboť o prodloužení lhůty bylo vždy řádně žádáno, uváděné důvody byly relevantní a lhůta byla vždy řádně prodloužena. Výsledný rozsudek má asi 130 stran, což žalobci nelze přičítat k tíži, že se k trestné činnosti nedoznával, ale nemůže oprávněně nyní poukazovat jako na průtah dobu, kterou trvalo věc referující trestní soudkyni, než zpracuje tak rozsáhlé, složité a písemné vyhotovení rozsudku. Tvrzení žalobce, že o průtazích soudu prvního stupně svědčí fakt, že odvolací a dovolací řízení trvaly podstatně kratší dobu, není relevantní. Soud prvního stupně je soudem nalézacím a soud odvolací je pouze soudem revizním a pracuje již se skutkovými a právními závěry, které zpracoval soud prvního stupně.

10. Soud prvního stupně dále hodnotil význam předmětu řízení pro žalobce a vyšší význam je podle stanoviska Nejvyššího soudu presumován mimo jiné v řízeních trestních. I v případech, kdy soud dospěje k závěru o nesprávném úředním postupu v trestním řízení, pak je třeba zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které předpoklad, jinak zásadního odškodnění v penězích vyvracejí. Takovou okolností může, ale nemusí být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestného řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. Rovněž Evropský soud pro lidská práva v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatování porušení práva.

11. Dle soudu prvního stupně se žalobce svým chováním na délce řízení nepodílel. Soud prvního stupně zohlednil skutečnost, že žalobce byl za projednávanou trestnou činnost pravomocně odsouzen a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30Cdo 3514/2017, z něhož obsáhle v odstavci 28. odůvodnění napadeného rozsudku citoval a který se zabýval obdobnou problematikou. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobce není osobou bezúhonnou, pro kterou by trestní stíhání v namítaném řízení bylo první takovou zkušeností. Již v roce 2004 a 2013 byl žalobce pravomocně odsouzen za trestnou činnost, a to v jednom případě za obdobnou trestnou činnost, tedy za trestný čin podvodu. Obě odsouzení byla sice v době, kdy o odsouzení žalobce rozhodoval Vrchní soud v [adresa], již zahlazena, ale to neznamená, že k této skutečnosti nemůže soud přihlédnout v tomto odškodňovacím řízení. Tím spíše k této skutečnosti může soud přihlédnout, jestliže dospěje k závěru, že délka řízení ještě byla přiměřená. Proto soud význam posuzovaného trestního řízení pro žalobce nepřeceňoval, protože pro něho se jednalo již o třetí důvodné trestní stíhání.

12. Soud prvního stupně proto učinil celkový závěr, že délka trestního řízení byla v namítaném řízení stále ještě přiměřená, k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a proto žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že je nesporné, že v namítaném řízení nastal průtah v délce devíti měsíců v důsledku trestního stíhání původního předsedy senátu a pozastavení výkonu jeho funkce. Tento průtah představuje asi čtvrtinu celé soudní fáze řízení, nelze ho akceptovat a nelze ho považovat za ojedinělý. Z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva Žirovnický vs. Česká republika nevyplývají závěry, kterých se soud prvního stupně v odstavci 22. odůvodnění rozsudku dovolává. Tento rozsudek České republice vyčítá přepjatý formalismus a neefektivnost v odškodňování nepřiměřeně dlouhých řízení. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, pokud nepřihlédl k dalšímu průtahu trvajícímu 11 měsíců, kdy soud prvního stupně sepisoval rozsudek. Soud v kompenzačním řízení je oprávněn a povinen hodnotit postup orgánů státu v řízení, jehož nepřiměřená délka je namítána. Žalobce souhlasil s tím, že v namítaném řízení bylo provedeno zvýšené množství důkazů, ovšem jedenáctiměsíční doba je absolutně nepřiměřená a neakceptovatelná. Závěr soudu prvního stupně, že v namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu je nesprávný a z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Žalovaná se v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a odvolací námitky nepovažovala za správné. Soud prvního stupně správně uzavřel, že délka namítaného řízení jako celek byla stále ještě přiměřená a tento závěr je v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

16. Žalobce ještě akcentoval odvolací argumentaci, že soud prvního stupně ignoroval celkovou délku řízení a nesprávně aplikoval důvody, které by měly sloužit až k individualizaci částky náhrady pro posouzení toho, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že podle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], protiprávní jednání není samo o sobě okolností, jež by vylučovala právo na zadostiučinění v penězích a i osoby pravomocně odsouzené pro spáchání úmyslného trestného činu se s přihlédnutím k dalším okolnostem případu mohou domoci finančního zadostiučinění, bylo-li trestní řízení, v němž byly odsouzeny, nepřiměřeně dlouhé. Nepřiměřená délka trestního řízení by měla být promítnuta do výše trestu, což se v této věci nestalo. Žalobce opakovaně upozornil na průtahy v řízení při vyhotovení trestního rozsudku.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející v odvolacím jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Předně se odvolací soud zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není.

19. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav a věc správně posoudil po stránce právní. Odůvodnění napadeného rozsudku je přehledné, přesvědčivé, přezkoumatelné a odvolací soud na závěry tam uvedené proto odkazuje a s nimi se ztotožňuje. Odvolací námitky žalobce odvolací soud proto nepovažuje za důvodné.

20. Soud prvního stupně učinil správný závěr o skutkovém stavu, když zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 21. 9. 2019 a skončeno dne 5. 11. 2024 a trvalo 5 let a 2 měsíce, a že žalobce byl v době, kdy se trestní řízení vedlo osobou s trestní minulostí, neboť v roce 2004 a 2013 byl odsouzen za úmyslné trestné činy. V namítaném řízení byl žalobce shledán vinným a byl mu uložen trest 6 let vězení s ostrahou, zákaz činnosti na dobu 5 let a náhrada škody vůči státu ve výši 11 412 190 Kč. V odvolacím odsuzujícím rozsudku Vrchní soud krom jiného uvedl, že délka trestního řízení nebyla nepřiměřená, a proto při ukládání trestu a jeho výměry k této skutečnosti nebylo přihlíženo. Odvolací Vrchní soud však přihlédl k trestní minulosti žalobce, který byl pravomocně odsouzen za trestný čin podvodu v roce 2004 a za trestný čin vydírání v roce 2013. V době rozhodování byla obě odsouzení zahlazena. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že celková doba řízení je právě na hranici toho, co lze ještě považovat za dobu přiměřenou, byť se nejedná, jak soud správně konstatoval, o dobu optimální. Soud prvního stupně případně akcentoval, že šlo o trestní řízení a v jeho průběhu se obecně spolupráce obviněného či obžalovaného s orgány činnými v trestním řízení nepředpokládá, přičemž správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3867/2011. V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že z obsahu trestního spisu, zejména z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v [adresa] ze dne 23. 5. 2024, bylo zjištěno, že žalobce přiznával trestnou činnost pouze částečně a nešlo o komplexní doznání. I z toho vyplývá, že řízení bylo velmi rozsáhlé, složité, věc byla projednávaná na třech stupních soudní soustavy, rozsáhlou trestnou činnost musely orgány činné v trestním řízení žalobci prokazovat a ke zpřísnění právní kvalifikace došlo v odvolacím řízení. Odvolací soud se za této situace ztotožňuje se soudem prvního stupně, že, byť došlo k ojedinělému průtahu v namítaném trestním řízení, kdy v červenci 2021 byl předseda trestního senátu dočasně zproštěn funkce ministryní spravedlnosti, v únoru 2022 byla věc přidělena nové předsedkyni senátu, která v březnu 2022 nařídila hlavní líčení na květen 2022, pak tento průtah není zásadní pro posouzení věci. Pokud jde o žalobcem druhý namítaný průtah při vyhotovení písemného vyhotovení rozsudku, který čítal 130 stran, pak odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že za průtah toto považovat nelze, neboť o prodloužení lhůty pro písemné vyhotovení rozhodnutí bylo vždy podle zákona řádně požádáno a o něm bylo rozhodnuto. Soud prvního stupně postupoval správně a svůj postup náležitě odůvodnil v odstavci 23. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž citoval, a uzavřel, že z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení je třeba hodnotit všechna jmenovaná kritéria v § 31 a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Tato kritéria se projeví ve stejném poměru na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, v jakém se na celkové délce řízení podílela.

21. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, a proto byl napadený rozsudek jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v této fázi řízení procesně úspěšná a vznikly jí náklady ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč (za písemné vyjádření, za účast u ústního jednání a přípravu na toto jednání podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).