pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 42C 155/2018-275,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby žalované na náhradě nákladů řízení zaplatila [částka] (výrok II).

2. Žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhala na žalované peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou i majetkovou újmy v celkové výši [částka], jež jí měla být způsobena v souvislosti s exekučním řízením vedeným u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka], a které trvalo od [datum] do [datum]. K tomu žalobkyně uvedla, že řízení nevyvolala a že ani nemělo být zahájeno, neboť pro nařízení exekuce nebyly splněny podmínky a byla tak vedena v rozporu se zákonem. Žalobkyně sama nezpůsobila průtahy v exekučním řízení, které by jí mohly být přičítány k tíži, byla v něm aktivní, neboť se snažila uplatnit svá práva. Pro žalobkyni se jednalo o věc, která zásadně ovlivňovala její život a sociální standard, měla negativní vliv na její zdravotní stav a psychiku s přihlédnutím k jejímu pokročilému věku více než 60 let, současně negativně ovlivňovala její okolí. Žalobkyně byla nucena žít ve stavu nejistoty, kdy byla dennodenně konfrontována s vůlí orgánu soudní moci, prosadit nezákonnou cestou exekuci. Nemajetkovou újmu spočívající v průtazích řízení vyčíslila ve výši [částka] za jeden rok řízení, celkem [částka]. Za zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v dlouhodobém nezákonném exekučním řízení vedeném vůči její osobě požadovala [částka] za každý rok exekučního řízení, celkem [částka]. Majetkovou újmu požadovala odškodnit ve výši [částka]. Žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že po zhodnocení všech okolností případu dospěla k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jež bylo žalobkyni poskytnuto v rámci mimosoudního projednání nároku, je již dostatečnou satisfakcí k náhradě vzniklé nemajetkové újmy, a to ve vztahu k prvnímu žalobkyní uplatněnému nároku a že ve zbývajícím rozsahu nároky neuznala. Poukázala dále na to, že celková doba řízení činila 7 let a 1,5 měsíce a ačkoli jej lze hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé, žalobkyně v žalobě ani netvrdila žádný konkrétní průtah v postupu soudu, přičemž to byla právě žalobkyně, která se na délce řízení výrazně podílela, kdy její chování v průběhu celého posuzovaného řízení vykazovalo znaky obstrukčního a kverulantského jednání. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení, neboť nejpozději k datu skončení exekuce si musela být žalobkyně vědoma případné nemajetkové újmy z ní plynoucí. Namítla též, že k žalobě ani nebyly doloženy žádné relevantní důkazy stran doložení zhoršení psychického či fyzického stavu žalobkyně. Vyjádřila dále nesouhlas s tvrzením žalobkyně, že bylo nepochybné, že neměla vůči ní být exekuce nařízena. K tomu podotkla, že exekučním titulem bylo pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Liberci sp. zn. 14C 741/2001 o vyklizení bytu do 15 dnů od zajištění náhradního bytu, které nebylo zrušeno ani změněno a že žalobkyně svoji povinnost uloženou soudem nesplnila ani v dodatečné lhůtě, přičemž z bytu byla vystěhována až v červenci 2013 za účasti policie z důvodu havarijního stavu domu. Namítla také, že žalobkyně neuvedla konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno posoudit vznik, rozsah a případně příčinnou souvislost mezi posuzovaným řízením a tvrzenou škodou.

4. Po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 3 písm. a), b) a c), § 5, § 7 odst. 1, 2, § 8, § 13, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 a § 31a OdpŠk soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal v daném případě za relevantní následující skutečnosti:

Proti žalobkyni byla nařízena exekuce pro vymožení splnění povinnosti žalobkyně vyklidit byt, jehož havarijní stav následně v roce 2013 způsobil neobyvatelnost bytu a sama žalobkyně jej opustila (zřejmě za asistence policie) a nadále podávala proti jednotlivým rozhodnutím soudu odvolání. Posuzované exekuční řízení bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončilo dne [datum], i když následně pokračovalo dovolací řízení a soudy procesně řešily další podání žalobkyně, přičemž poslední rozhodnutí vydal Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 30Co 72/2021-682, které nabylo právní moci dne [datum]. Aktivita žalobkyně spočívala v tom, že nesouhlasila s rozhodnutím věci bez její účasti, avšak současně se k jednáním opakovaně nedostavovala. Kromě prvního jednání dne [datum], které muselo být odročeno pro závadu v doručení obsílky žalobkyni, byla zmařena tři jednání z důvodů na straně žalobkyně, jež argumentovala špatným zdravotním stavem. Následně podala proti rozhodující soudkyni námitku podjatosti, když se dotazovala na její zdravotní stav u ošetřujícího lékaře, přičemž námitka byla odvolacím soudem shledána jako nedůvodná. Žalobkyně proti každému rozhodnutí v dané věci podávala odvolání, nejméně tři námitky podjatosti, a to jednak rozhodujícího soudce, jednak ustanoveného exekutora. Podala rovněž dovolání proti rozhodnutí o nepodjatosti soudce odvolacím soudem, celkem čtrnáctkrát byl spis předložen Krajskému soudu v Praze s procesními úkony žalobkyně, jednou byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze, jednou Nejvyššímu soudu, kdy po ukončení řízení byla žalobkyní iniciována ještě tři dovolací řízení, avšak vždy bylo zastaveno pro nedostatek podmínek. Žalobkyně doslova zahltila spis svými podáními a vyjádřeními k dané věci, v nichž doplňovala řadu nesouvisejících podkladů.

5. Na základě shora uvedeného skutkové stavu soud prvního stupně uzavřel, že se žalobkyně na délce řízení nemalou měrou podílela a že věc tak byla procesně velmi složitá, neboť se soud musel s jednotlivými podáními žalobkyně vypořádat.

6. Ohledně nároku na odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení ve výši [částka], soud dospěl k závěru, že délku řízení je nutno ohraničit do okamžiku [datum], kdy byla exekuce nejprve zamítnuta a následně toto rozhodnutí bylo zrušeno a exekuce byla zastavena, přičemž obě usnesení byla vydána v jeden den - [datum]. Podle názoru soudu prvního stupně od tohoto okamžiku již žalobkyni nemohla vznikat nemajetková újma, spočívající v délce řízení. Dle soudu prvního stupně dané řízení tak trvalo 6 let a 4,5 měsíce. Žalobkyně sice podala proti zastavení řízení odvolání, když se (ne úplně správným způsobem) domáhala změny důvodů pro zastavení exekuce, avšak od tohoto okamžiku již jí nemohla vznikat nemajetková újma spočívající v nepřiměřené délce řízení, neboť to byla právě žalobkyně, kdo podáním odvolání v konečném důsledku na pokračování exekučního řízení trval, přičemž věděla, že exekuce jako taková na ni vedena dále není. Tímto způsobem tak došlo k prodloužení posuzovaného řízení reálně o dalších 5 let. Jestliže žalobkyně namítala, že řízení trvalo ještě do [datum], nebylo lze dle soudu prvního stupně než konstatovat, že tato navazující délka řízení odpovídá především aktivitám žalobkyně. Z uvedených důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni poskytnuté konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení je dostačující.

7. S ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení se soud prvního stupně u nároku žalobkyně na odškodnění nemajetkové újmy z důvodu nezákonného vedení exekučního řízení zabýval otázkou, zda nárok byl žalobkyní uplatněn včas v promlčecí době. V této souvislosti vzal za rozhodnou skutečnost, že se žalobkyně dozvěděla o tom, že jí vznikla nemajetková újma z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum], kterým bylo usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce proti žalobkyni zrušeno a řízení zastaveno. K tomu dále uvedl, že z exekučního spisu není zřejmé, kdy bylo rozhodnutí doručeno žalobkyni, nicméně, že se k němu dne [datum] vyjádřila. Soud prvního stupně tudíž uzavřel, že nejpozději den [datum] lze označit za den doručení a za okamžik, kdy se o zastavení exekuce žalobkyně dozvěděla. Pokračoval pak, že od [datum] žalobkyni běžela šestiměsíční promlčecí doba a že u žalované tak mohla svůj nárok uplatnit nejpozději dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok u žalované dne [datum], učinila tak pozdě, přičemž nedošlo k tzv. stavení promlčecí doby, neboť návrh na předběžné projednání nároku podala asi 8 měsíců po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby. Žalobkyně žalobu podala až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalovaná se promlčení důvodně dovolala, a proto žalobu zamítl.

8. U žalobkyní uplatněného nároku na náhradu majetkové škody soud prvního stupně přihlédl k tomu, že nebyl v žalobě nijak specifikován, proto poskytl žalobkyni lhůtu k jeho doplnění, která však marně uplynula dne [datum]. Přestože žalobkyně požádala v koncentrační lhůtě o její prodloužení, čemuž soud prvního stupně vyhověl a lhůta byla prodloužena o dalších 15 dní, žalobkyně ani v prodloužené lhůtě svá tvrzení nedoplnila. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně tímto nárokem nemohl zabývat a žalobu ohledně tohoto nároku zamítl.

9. Nad rámec shora uvedeného soud prvního stupně pro úplnost dodal, že„ právo žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy bylo určeno tzv. exekučním titulem, tedy v jiném řízení, a toto rozhodnutí nebylo zrušeno. Tedy nadále trvalo i v době, kdy se žalobkyně bránila odvoláním, v němž se domáhala zrušení rozhodnutí o zastavení exekuce. V tomto směru tedy neobstojí argument žalobkyně, že by zastavení exekuce s ohledem na souhlas oprávněného způsobilo ztrátu práva na bytovou náhradu. Pokud žalobkyně podaným odvoláním zamýšlela docílit změny uvedeného rozhodnutí v tom smyslu, že by soud deklaroval nesprávnost proti ní vedené exekuce, učinila tak zcela nepřípadně a naopak docílila toho, že exekuční řízení proti ní trvalo déle.“

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že soud prvního stupně shledal částečný úspěch žalobkyně u jejího prvního nároku, neboť bylo konstatováno porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přestože i v této části byla žaloba na peněžité plnění zamítnuta. V ostatních nárocích byla zcela úspěšná žalovaná, které vznikly náklady řízení vyčíslené podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém namítla, že její nárok nebyl promlčen a že soud prvního stupně nesprávně stanovil datum [datum], po jehož uplynutí jí již neměla být působena nemajetková újma. Podle jejího názoru se jedná o uměle stanovené datum, neboť posuzované exekuční řízení trvalo až do [datum], od kterého data se teprve promlčecí doba začala počítat. Namítla dále, že újma jí byla způsobena samotnou existencí posuzovaného exekučního řízení a následně jeho délkou dále umocňována. Podle žalované pak, ve chvíli, kdy se bezvýsledně domáhala po dobu několika let konstatování, že je exekuce proti ní vedena neoprávněně, již samotný důvod skončení exekuce byl důležitým jak z morálního hlediska, tak i pro případné uplatnění jejích práv na případnou náhradu škody. K tomu nabídla analogii s trestním řízením a následně umožnění zastavení řízení z důvodu prezidentské abolice, což lze aplikovat i na exekuční řízení. Podle jejího názoru, když bylo zahájeno a neoprávněně vedeno, neztrácí povinná osoba možnost domoci se určení, že exekuční řízení bylo vedeno neoprávněně, ani nedochází k restartu délky exekučního řízení, když je povinné nabídnuta úniková cesta z exekučního řízení v podobě návrhu oprávněného na její zastavení. Dodala k tomu, že orgány soudní moci a exekutoři jsou povinni postupovat řádně a zabývat se oprávněností řízení bez ohledu na to, zda se mohla exekučnímu řízení v její pokročilé fázi vyhnout či nikoli. Vyjádřila tedy přesvědčení, že není na místě vázat konec zásahu způsobeného exekučním řízením na datum [datum], ale jeho pravomocným ukončením dne [datum]. Zdůraznila dále, že možnost podání opravného prostředku je esenciální součástí exekučního řízení, že i na něj má příslušný orgán reagovat promptně a že posuzované exekuční řízení neiniciovala a byla jím poškozena. Dle žalobkyně není možné jí upřít právo, aby nechala přezkoumat oprávněnost zahájení exekučního řízení, jak učinil soud prvního stupně, a proto by měla být vzata za součást exekučního řízení i doba po [datum], kdy chtěla přezkoumat oprávněnost souhlasu se zahájením a trvání exekučního řízení. Akcentovala dále, že se snažila prokázat, že se pouze odmítala vystěhovat, dokud nebude splněn zákonný předpoklad, aby jí byla zajištěna odpovídající bytová náhrada, přičemž paradoxně následně v posuzovaném řízení bylo několikrát zmíněno, či alespoň naznačeno, že bylo vedeno neoprávněně. Z toho důvodu nebyl její postup po datu [datum] oddělitelný od předchozího exekučního řízení pro účely náhrady škody. Žalobkyně dále vytkla soudu prvního stupně, že neposoudil jako předběžnou otázku, zda posuzované řízení bylo, či nebylo vedeno oprávněně, neboť bez odpovědi na tuto otázku, nemohl posoudit, zda bylo její chování účelné či nikoli, a zda jí mohla či nemohla vzniknout nemajetková újma. Navrhla tedy, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako skutkově i právně správného. K odvolání uvedla, že i podle jejího názoru posuzované řízení bylo proti žalobkyni zastaveno dne [datum] a v době podání žaloby byl již nárok žalobkyně promlčen. Vyjádřila rovněž nesouhlas s názorem žalobkyně, že posuzované řízení bylo zahájeno a následně vedeno neoprávněně. V tomto ohledu zdůraznila, že posuzované řízení bylo vedeno na základě pravomocného exekučního titulu a že po jeho zahájení následovala série obstrukcí a podání žalobkyně, která se soudem uložené povinnosti vyklidit byt velmi intenzivně bránila přesto, že je ze spisu patrné, že jí oprávněný zajistil přiměřenou bytovou náhradu, kterou po část doby, kdy bylo vedeno řízení hradil, a že řízení bylo zastaveno na návrh oprávněného zejména proto, že žalobkyně byt v průběhu řízení přestala užívat pro jeho havarijní technický stav. Žalovaná nespatřila ani analogii exekučního řízení s řízení trestním z důvodu, že se jedná o zcela rozdílné procesní předpisy s rozdílnými dopady do práv a povinností účastníků řízení. Poukázala dále na obstrukční procesní taktiku a na četná podání žalobkyně v posuzovaném řízení, která vedla k časté nutnosti rozhodování nadřízených soudů, což samo o sobě vedlo k delšímu řízení. Podle názoru žalovaná bylo nutné okamžik dospělosti možného újmy žalobkyně vztahovat k okamžiku, kdy bylo exekuční řízení vůči ní zastaveno, nikoliv k okamžiku, který si určila žalobkyně, zejména tím, že sama a z vlastní vůle řízení protahovala bez možného relevantního procesního důsledku.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 3 o. s. ř.

14. Soud prvního stupně v daném případě provedl řádné dokazování, na základě kterého správně a v potřebném rozsahu zjistil rozhodný skutkový stav věci, jenž také správně posoudil po právní stránce. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v zásadě souhlasil se všemi závěry soudu prvního stupně, jenž své rozhodnutí náležitě odůvodnil, lze pro stručnost v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, jež bylo v podstatných bodech uvedeno shora.

15. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za relevantní, že žalovaná žalobkyni poskytla konstatování porušení jejího práva na přiměřenou délku řízení, jak zdůraznila již ve svém vyjádření k žalobě a žalobkyně tuto skutečnost nijak nerozporovala, a to ani ve svém odvolání. V poměrech projednávané věci lze považovat uvedené konstatování za plnohodnotnou formu zadostiučinění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 3076/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 40/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4362/2014, též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 625/2022; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Odvolací soud totiž shodně se soudem prvního stupně přihlédl k tomu, že v období od [datum] do [datum] byla délka posuzovaného řízení způsobena v nezanedbatelné míře vlastním chováním žalobkyně, které v uvedeném období mělo charakter jednání obstrukčního. Uvedená délka řízení tak nemohla nikterak negativně zasáhnout do psychické sféry žalobkyně, což platí i pro následné období do [datum], kdy exekuční řízení probíhalo výlučně z důvodu procesní aktivity žalobkyně.

16. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobkyně na zadostiučinění nemajetkové újmy, jež jí měla být způsobena nezákonně vedeným exekučním řízením. Odvolací soud pouze v tomto směru upřesňuje, že se žalobkyně dozvěděla o tom, že jí vznikla nemajetková újma z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl zamítnut návrh na nařízení exekuce proti žalobkyni jako povinné, respektive z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce proti žalobkyni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeno a řízení zastaveno, neboť obě rozhodnutí byla žalobkyni zaslána současně, přičemž zásilka byla vložena do poštovní schránky žalobkyně dne [datum], jak se podává z obsahu přiloženého spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka] (č.l. 315 spisu). Z obsahu spisu lze dále zjistit, že žalobkyně na obě shora uvedená usnesení reagovala podáním ze dne [datum], které bylo exekučnímu soudu doručeno dne [datum] (č.l. 367 spisu). Bylo tedy lze uzavřít, že nejpozději dne [datum] se žalobkyně dozvěděla o zastavení exekuce, tudíž i o vzniklé nemajetkové újmě ve smyslu (srov. § 32 odst. 3 OdpŠk). Podle odvolacího soudu tedy v tomto případě od [datum] žalobkyni běžela šestiměsíční promlčecí doba, jež skončila v pondělí [datum], kdy žalobkyně mohla a měla svůj nárok uplatnit u žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok u žalované až dne [datum] a žalobu podala dne [datum], platí závěr soudu prvního stupně, že tak žalobkyně učinila pozdě a že ani nedošlo ke stavení promlčecí doby. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že se žalobkyně k usnesení o zastavení exekučního řízení vyjádřila již dne [datum] a od tohoto okamžiku odvozoval počátek běhu promlčecí doby, pak tento závěr zcela neodpovídá obsahu exekučního spisu, neboť podáním ze dne [datum], doručeným exekučnímu soudu dne [datum], založeným na č.l. 316 - 322, se žalobkyně vyjadřovala k výzvě exekučního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zda souhlasí se zpětvzetím návrhu a současně si stěžovala na soudní exekutorku.

17. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud uvádí, že nebyl dán důvod pro užití žalobkyní nabídnuté analogie trestního řízení skončeného na základě abolice a posuzovaného exekučního řízení, neboť shodně se žalovanou vyšel z názoru, že exekuční řízení je ovládáno dispoziční zásadou s rovností účastníků, zatímco trestní řízení je řízení vedené státem na ochranu trestním zákoníkem zvlášť chráněných zájmů.

18. Soud prvního stupně také správně zamítl žalobu v části nároku žalobkyně na náhradu majetkové škody. Jeho rozhodnutí plně odpovídalo průběhu řízení, kdy žalobkyně byla řádně vyzvána, aby svůj nárok doplnila, avšak neučinila tak, což také potvrdila prostřednictvím svého právního zástupce při jednání soudu prvního stupně dne [datum].

19. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalobkyně nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, přičemž jí ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. vznikly náklady řízení za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, tedy ve výši [částka].