pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 27C 210/2017-442, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27C 210/2017-447,

1. Obvodní soud pro Prahu 8, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 4. 5. 2021, č. j. 27C 210/2017-442, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku [částka] a co do [částka] žalobu zamítl (výroky I. a II.), žalobci b) částku [částka] a co do [částka] žalobu zamítl (výroky III. a IV.), žalobci c) částku [částka] a co do [částka] žalobu zamítl (výroky V. a VI.), žalobkyni d) částku [částka] a co do [částka] žalobu zamítl (výroky VII. a VIII.), žalobci e) částku [částka] a co do [částka] žalobu zamítl (výroky IX., X.), žalobkyni f) částku [částka] a co do [částka] žalobu zamítl (výroky XI., XII.).

Doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27C 210/2017-447, rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky XIII. až XXV.), o náhradě nákladů státu (výroky XXVI. až XXXV.) a o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení (výrok XXXVI.).

2. Žalobci uplatnili nárok na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké ve smyslu § 2959 občanského zákoníku. Dne [datum] žalovaný jako řidič vozidla Volkswagen Passat, reg. zn. 4 AT [číslo], srazil na přechodu pro chodce [jméno] [příjmení], matku žalobkyň a) a d), babičku žalobců b), c), e), f), která dne [datum] na následky zranění zemřela. Všechny žalobce pojilo k zemřelé hluboké rodinné pouto, s její náhlou ztrátou se vyrovnávají jen stěží. Žalovaný neprojevil lítost nad svým činem, pozůstalým se neomluvil a neposkytl jim žádnou náhradu, ani se je nesnažil kontaktovat. Žalobci navrhli, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit každé pozůstalé dceři [částka] a každému pozůstalému vnoučeti [částka]. Žalobkyně a) ještě uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů spojených s pohřbem ve výši [částka].

3. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Tvrdil, že příčinou úmrtí [jméno] [příjmení] nebyla zranění vzniklá při dopravní nehodě, ale špatný zdravotní stav poškozené, která mu sama po dopravní nehodě řekla, že jeho auto neviděla, protože byla po operaci šedého zákalu, z čehož dovodil, že poškozená se na dopravní nehodě spolupodílela. Dále uvedl, že nesprávné byly okolnosti vzniku dopravní nehody, z nichž vyšel trestní soud, např. určená brzdná dráha a výpočet rychlosti vozidla. Lítost nad událostí vyjádřil při prvním jednání u trestního soudu, pozůstalým se neomluvil a náhradu újmy jim neposkytl. Vozidlo žalovaného nebylo v rozhodné době odpovědnostně pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb.

4. Do řízení vstoupila Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky jako vedlejší účastnice na straně žalobců, která žalobní návrhy podpořila a poukázala na to, že žalovaný byl v trestním řízení pravomocně odsouzen za trestný čin usmrcení z nedbalosti, a že tímto rozhodnutím je v předmětné právní věci soud vázán. Zdůraznila, že škůdce nese odpovědnost za úmrtí poškozeného i v případě, že poškozený nebyl v dobré kondici a k samotnému poranění se přidružily komplikace plynoucí z jeho nepříznivého zdravotního stavu; odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 627/2013, sp. zn. [spisová značka]. Dodala, že ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] plyne, že veškerá zdravotní péče, která byla poškozené poskytnuta, byla lege artis, tudíž je vyloučeno, že by se na smrti poškozené podílela nesprávná nebo neodborná péče lékaře nebo záchranářů.

5. Vzhledem k tomu, že vozidlo žalovaného nebylo v rozhodné době odpovědnostně pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb., vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného [příjmení] kancelář pojistitelů (z řízení vystoupila [datum]). Podpořila obranu žalovaného tvrzením, že nebyla v trestním řízení prokázána příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a úmrtím poškozené, poukázala na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze dne [datum], který pro účely trestního řízení vypracovali MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., a MUDr. [jméno] [příjmení], z něhož vyplynulo, že k úmrtí poškozené došlo v důsledku jejích vážných chorobných změn přítomných již před dopravní nehodou, které v pooperačním stadiu vedly k zástavě srdeční činnosti a k selhání krevního oběhu. Dodala, že nelze vyloučit ani pochybení ve zdravotní péči v době hospitalizace, které mohlo vést ke zhoršení zdravotního stavu a smrti poškozené.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal po provedeném dokazování za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud na skutková zjištění a právní závěry soudu prvního stupně odkazuje a na tomto místě je jen stručně shrnuje.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl žalovaný uznán vinným, že [datum] jako řidič vozidla tovární značky Volkswagen, reg. zn. 4 AT [číslo], v důsledku překročení nejvyšší dovolené rychlosti jízdy o nejméně 16 km/h, nepřizpůsobení rychlosti jízdy před vyznačeným přechodem pro chodce, nedostatečné pozornosti a nesplnění povinnosti v případě potřeby i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, najel na přechod, kde narazil do přecházející [jméno] [příjmení], jež v důsledku toho utrpěla zranění, která zhoršila její zdravotní stav a bezprostřední příčinou její smrti dne [datum] bylo selhání dechu a oběhu, přičemž těžká poranění utrpěná při dopravní nehodě se spolupodílela na smrti poškozené při jejím zvláštním osobním stavu, čímž spáchal přečin usmrcení z nedbalosti a byl mu uložen trest. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo odvolání žalovaného proti rozsudku zamítnuto, usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo dovolání žalovaného odmítnuto a posléze žalovaný neuspěl ani s návrhem na obnovu řízení. Bylo prokázáno, že k dopravní nehodě došlo na rovné silnici se dvěma jízdními pruhy pro oba směry jízdy, oddělenými středovým pásem o šíři 2 m, vozovka byla bez závad, suchá, viditelnost byla dobrá, přechod pro chodce byl označen svislým i vodorovným dopravním značením. Poškozená před dopravní nehodou přešla dva protisměrné jízdní pruhy, došla na dělící pás, pak přešla levý jízdní pruh a v pravém jízdním pruhu došlo ke střetu. Kdyby žalovaný věnoval řízení náležitou pozornost, mohl a měl vidět, jak poškozená přechází dva protisměrné jízdní pruhy, středový dělící pás a jak vstupuje do vozovky ve směru jeho jízdy. Žalovaný začal reagovat až 40 m před místem střetu, což by bylo ještě dostatečné, kdyby jel maximální povolenou rychlostí 50km/h, ale z rychlosti 66,2 - 89 km/h, kterou se podle závěrů znalce z oboru dopravy skutečně pohyboval, nestačil zabrzdit a poškozenou srazil. Soud prvního stupně k námitkám žalovaného uvedl, že za prokázaných okolností je nerozhodné, jestli poškozená měla nebo neměla červenou čepici (ta koneckonců byla zachycena ve fotodokumentaci dopravní nehody v trestním spise), a zdůraznil, že poškozená se pohybovala běžným způsobem a běžnou rychlostí, nevstoupila do vozovky náhle, proto se již nezabýval tvrzením žalovaného, že na dopravní nehodu mohla mít vliv operace šedého zákalu poškozené či užívání léků. Dodal, že v předmětném občanskoprávním řízení nevyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné důvodně usuzovat na spoluzavinění poškozené na vzniku dopravní nehody. Uzavřel, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání, a že jeho jednání bylo v příčinné souvislosti s úmrtím poškozené. Obecně platí, že příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Přitom určitá okolnost neztrácí charakter příčiny jen pro to, že vedle ní byl následek způsoben i dalšími příčinami, jež spolupůsobí ke vzniku následku. V daném případě zdravotní potíže poškozené, jimiž trpěla před dopravní nehodou, ji bezprostředně neohrožovaly na životě, poškozená byla plně soběstačná, bez zásadních subjektivních potíží a teprve zranění utrpěná při dopravní nehodě zhoršila její zdravotní stav a vedla k rozvoji těžkých chorobných změn, zápalu plic, selhání dechu a oběhu a k úmrtí. Při dopravní nehodě došlo u poškozené ke vzniku instabilní zlomeniny hrudní páteře, otevřené zlomenině levého bérce, chabému krevnímu výronu v měkkých pokrývkách lebních v zátylí, vícečetným oděrkám kůže a ke krevním výronům do podkoží na hlavě v horních a dolních končetinách. Poranění vzniklá při nárazu vozidla si vyžádala neodkladné operační řešení a mohla potencovat již tak těžké chorobné změny na životně důležitých orgánech (srdci a plicích). Těžká poranění, která poškozená utrpěla, ztížila výrazně její zdravotní stav a spolupodílela na smrti poškozené při jejím zvláštním osobním stavu, tj. závažném onemocnění srdce a cév (prokázáno znaleckým posudkem znalců [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., a MUDr. [jméno] [příjmení]). Vzal také v úvahu, že z výpovědi znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. vyšlo najevo, že poškozená sice objektivně byla těžce nemocnou ženou, ale při klidném způsobu života by běžnou zátěž její srdce vydrželo. Operace, kterou v důsledku zranění musela prodělat, je závažnou operací i pro zdravého člověka a pokud by nedošlo ke zranění při dopravní nehodě, nedošlo by k ošetření záchrannou službou, ke zmíněné operaci a následným komplikacím. Protiprávní jednání žalovaného se zásadním způsobem podílelo na následku smrti poškozené. Námitku žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného o nedostatku příčinné souvislosti neshledal důvodnou a uzavřel, že žalovaný nese plnou odpovědnost za způsobenou újmu.

Žalobkyně a) a d) jsou dcerami a žalobci b), c), e), f) vnoučaty poškozené [jméno] [příjmení]. Společně nebydleli, ale poškozená plánovala přestěhování z [obec] do [obec], aby byla dcerám a vnoučatům co nejblíže. Jejich rodinné vztahy a city byly vřelé, navštěvovali se při běžných rodinných příležitostech a svátcích. Náhlá ztráta matky a babičky vyvolala u všech pocity žalu a nenahraditelné ztráty, které si nesou dosud. Žalovaný neposkytl žalobcům jakékoliv zadostiučinění, ani omluvu, neprojevil lítost nad způsobenými následky. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení žalovaného, že lítost projevil v trestním řízení, vzal v úvahu, že naopak trestní soud v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], konstatoval:„ Z postoje odsouzeného je zřejmé, že trpí jakýmkoliv nedostatkem empatie a sebereflexe. Po celou dobu trestního stíhání odmítá své zavinění, navzdory jednoznačným důkazům se demagogickým způsobem snaží přenést vinu na poškozenou [jméno] [příjmení] a sám se přitom staví do pozice oběti“. Ani v předmětném občanskoprávním řízení upřímnou lítost a pochopení pro pozůstalé neprojevil.

Žalobkyně a) prokázala, že zaplatila náklady pohřbu [jméno] [příjmení] v žalované výši.

7. Soud prvního neprovedl některé důkazy navržené žalovaným, zejména důkaz další zdravotní dokumentací poškozené a soupisem jejích osobních věcí v době hospitalizace, protože relevantní zdravotní dokumentace byla podkladem pro dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví a dalšího zkoumání zdravotního stavu poškozené nebylo již třeba, stejně jako nebylo třeba objasnit, zdali poškozená v době dopravní nehody měla čepici určité barvy. Neprovedl také důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie, který měl posoudit vliv medikace poškozené na její kardiovaskulární aparát, protože pro rozhodnutí významné skutečnosti byly již prokázány a další zkoumání zdravotního stavu poškozené bylo nadbytečné. Dodal, že věrohodnost provedených důkazů nebyla v průběhu řízení zpochybněna, a to včetně výpovědí svědků.

8. Právně projednávanou věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále o. z., aplikovaná ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval a odkázal na judikaturu, kterou při rozhodování vzal v úvahu. Dospěl k závěru, že uplatněné žalobní návrhy jsou co do základu po právu a dále se zabýval výši náhrady pro jednotlivé žalobce.

9. Náhradu pro pozůstalé dcery (žalobkyně a) a d)) vyčíslil na [částka]. Základní částku [částka] zvýšil, protože poškozené v době úmrtí bylo nedožitých 70 let, tudíž žalobkyně přišly o léta společného života s matkou, nadto poškozená se chystala přestěhovat do [obec], kde všichni žalobci bydlí, ale tento společný a radostný plán byl definitivně zmařen. Žalobkyně nebyly očitými svědky dopravní nehody, byly však přítomny utrpení poškozené v době její hospitalizace, což jejich utrpení zvyšovalo. Z důvodu zdravotního stavu poškozené před dopravní nehodou základní částku nezvýšil ani nesnížil, protože poškozená byla soběstačná, subjektivně se cítila dobře a bylo by spekulativní předjímat čas její smrti. Poškozená a žalobkyně a) a d) na sobě nebyly navzájem existenčně závislé, spolu (zatím) nebydlely, jejich vztahy byly vřelé a nekonfliktní, stýkaly se při konvenčních příležitostech, tudíž ani tady nenašel důvod pro zvýšení či snížení základní částky. Za významný důvod zvýšení základní částky však vzal postoj žalovaného, který pozůstalým neprojevil lítost, neposkytl jim jakoukoliv satisfakci a v předmětném řízení dal najevo lhostejný postoj k jejich utrpení, čímž prohloubil újmu žalobkyň nad běžnou míru.

10. U náhrady pro pozůstalá vnoučata soud prvního stupně uvedl, že s výjimkou stupně příbuzenství a jejich věku, platí to, co pro pozůstalé dcery. Žalobkyni f) byly v rozhodné době 3 roky a je velmi pravděpodobné, že v tomto věku již vnímala babičku jako blízkého člověka a její ztrátou utrpěla duševní újmu, přišla o možnost s babičkou, která se jí věnovala, rozvíjet citový vztah. Žalobkyni přiznal náhradu [částka]. Ze shodných důvodů přiznal náhradu i žalobcům b), c) a e) s tím, že výši náhrady odstupňoval podle věku v rozhodné době a šestnáctiletému žalobci b) přiznal [částka], třináctiletému žalobci c) [částka] a devítiletému žalobci e) [částka].

11. Dále vzal v úvahu, že žalovaný neprokazoval své poměry a netvrdil, že by nebyl schopen náhradu žalobcům zaplatit, že by zaplacení náhrady mělo pro něj likvidační důsledky, a znovu poukázal na jeho lhostejný přístup k újmě žalobců.

12. Žalobkyně a) prokázala, že vynaložila [částka] na náklady pohřbu [jméno] [příjmení] a soud prvního stupně uplatněný nárok na zaplacení této částky shledal důvodným.

13. Odvolací soud dále odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stran rozhodnutí o náhradě nákladů řízení účastníků a státu včetně rozhodnutí o placení soudního poplatku.

14. Žalobci b), c), e), f) (vnoučata poškozené) napadli včasným a přípustným odvoláním zamítavé rozhodnutí o věci samé (výroky IV., VI., VIII., X., XII.) a související rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Zdůraznili, že v řízení prokázali intenzitu rodinných pout se zemřelou, své duševní útrapy, byť slovy nelze dostatečně popsat ztrátu milovaného člověka, která se ani s časovým odstupem nezmírňuje. Prvotní šok z úmrtí babičky vystřídal u všech žalobců pocit určité samoty a prázdnoty, jejich babička jim vždy stála na blízku, pro všechny a každého zvlášť byla babičkou moudrou, laskavou, srdečnou, kamarádskou, hodnou, kreativní, jednoduše nenahraditelnou. Žalobce b) byl prvním vnukem, strávil s babičkou nejvíce času, těsně před její smrtí ji sám, ze své vlastní vůle, navštívil na tzv.„ smrtelné posteli“ v nemocnici. [příjmení] pouto s babičkou bylo nesmírně silné, podnikli spolu mnoho výletů do přírody, společně trávili čas při konverzacích o historii jejich rodiny, o obrazech, které měla babička doma atd. Žalobce c), který je mladším bratrem žalobce b), taktéž strávil s babičkou velké množství společného času, i jeho citové pouto bylo nesmírně silné a zcela srovnatelné s žalobcem b). Nadto žalobce c) s babičkou rozvíjel svůj tvořivý talent, babička se mu intenzivně věnovala např. při práci s keramikou. I jeho tragická událost zasáhla nepopsatelným způsobem, po babičce se mu stýská. Žalobce e) byl v očích své babičky nadprůměrně inteligentní a snažila se i jeho talent od jeho útlého věku rozvíjet a podporovat. [příjmení] jej hlídala a pro žalobce e) to byla„ nejhodnější a nejoblíbenější babička“, těšil se na brzké stěhování babičky do [obec]. Ztráta babičky ho nesmírně zasáhla. Žalobkyně f) byla nejmladší vnučkou, pro babičku byla výjimečná svojí zvídavostí a nadšením pro kreativní činnosti již v útlém věku. Ačkoli strávila s babičkou nejméně času v porovnání se staršími příbuznými, jejich vztah byl nesmírně intenzivní a jejich stýkání bylo i přes útlý věk žalobkyně f) velmi časté. S babičkou vždy před Vánoci vyráběla ozdoby na vánoční strom, společně pekly a zdobily cukroví. Žalobkyni f) tak nepopsatelně zasáhlo, když jí bylo rodinou vysvětleno, že babičku už nikdy neuvidí, že už ji babička nikdy nepohlídá. Žalobci mají za to, že u všech je náhrada v uplatněné výši [částka] adekvátní. Poukázali na postoj žalovaného, coby škůdce, který se po celou dobu řízení žádnému z žalobců upřímně neomluvil, neprojevil účinnou lítost a celé soudní řízení se pouze snažil svou (a to i v trestním řízení) prokázanou vinu otočit na stranu zemřelé poškozené. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnou odvoláním napadeného rozsudku jejich žalobnímu návrhu zcela vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalovaný včasným a přípustným odvoláním napadl všechny vyhovující výroky ve věci samé a výroky o nákladech řízení. Uvedl, že rozsudek je neobjektivní, účelový a nereflektující skutečnou důkazní situaci, že již na počátku řízení upozornil na podjatost soudce, jež se plně projevila během jednání a odrazila se i v rozsudku. Soud prvního stupně pominul všechny důkazy, které byly ve prospěch žalovaného, zejména neprovedl znalecký posudek z oboru farmakologie. Dále soud hodnotil osobnost žalovaného, což nelze akceptovat, protože k takovému hodnocení nemá soudce kvalifikaci a takové hodnocení není v jeho kompetenci. Stěžejním momentem pro rozhodování o odčinění duševních útrap, je prokázání příčinné souvislosti mezi zraněním při nehodě a úmrtím, ale s tím se soud prvního stupně vypořádal velmi povrchně, ač bylo několika znalci konstatováno, že poškozená byla ve velmi vážném zdravotním stavu již před nehodou. Poškozená svůj stav navíc zhoršovala nadměrnou medikací psychotropních léků, které prokazatelně významně snižují pozornost a hlavně škodí srdci, což mělo nepochybně vliv na srdeční selhání poškozené. Soud prvního stupně odmítl přibrat znalce z oboru farmakologie, který jediný mohl objasnit vliv nadužívané medikace na pozornost poškozené a na selhání dechu a oběhu, které vedlo k úmrtí poškozené. Soud prvního stupně dále prováděl důkazy z trestního řízení, aniž by dal možnost žalovanému předložit důkazy, které svědčí o závažných pochybeních ve vyšetřování nehody a následném projednání věci trestním soudem. Šlo především o závěr posudku z obory dopravy, znalec se v něm vyjádřil k technickému stavu vozidla žalovaného, ač vozidlo nikdy neviděl, dále vyšel z brzdné dráhy, která byla ve skutečnosti o více jak 3 m kratší, tudíž všechny hodnoty, jako rychlost vozidla, chůze poškozené a další, byly nepravdivé. Poškozená, která po nehodě komunikovala, jednoznačně potvrdila, že vzhledem k prodělané operaci šedého zákalu jeho auto neviděla. Operaci soud prvního stupně prohlásil za neprokázanou, ač o ní svědčila nejen sama žalobkyně, ale i jedna ze svědkyň. Svědkyně rovněž uvedla, že poškozená po operaci viděla nádherně, což je nevěrohodné a v rozporu se zkušenostmi operovaných. Zavádějících, či nepravdivých tvrzení, je v rozsudku celá řada, jedno z markantních je, že poškozená chtěla prodat byt a odstěhovat se k jedné ze žalobkyň, o tom však nebyl předložen žádný důkaz. Svědci v nejednom případě zmiňovali jakési problémy mezi žalobci a poškozenou, ale na konkrétní dotazy pak odmítli odpovědět, což soudce ignoroval. Je-li tento soud o mimořádných útrapách žalobců, je třeba tyto pochybnosti odstranit, protože nevytváří dojem tak silných citových pout, jak prezentuje žaloba, ba právě naopak. V projednávané věci šlo o jednostranný přístup k projednávanému případu o ignoranci faktů svědčících ve prospěch žalovaného. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil k provedení řádného dokazování nepodjatému soudci.

16. [ulice] kancelář pojistitelů včasným a přípustným odvoláním napadla výroky XIV., XVI., XVIII., XX., XXII., XXIV. doplňujícího usnesení, tj. rozhodnutí ukládající jí povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení jednotlivým žalobcům a rozhodnutí ukládající jí povinnost zaplatit náklady státu. Uvedla, že vstup do řízení oznámila podáním doručeným soudu dne [datum] a na jednání konaném dne [datum] z řízení vystoupila, čímž její účast v řízení skončila. V době vydání doplňujícího usnesení již nebyla účastníkem řízení a nemohla jí být uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Nadto žalobci výslovně žádali náhradu nákladů řízení od žalovaného, nikoli od [obec] kanceláře pojistitelů. Navrhla, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené rozhodnutí (výroky) tak, že [obec] kanceláři pojistitelů se neukládá povinnost hradit náklady řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

18. Vady řízení před soudem prvního stupně, k nimž se u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 věta prvá, o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

19. Žalovaný na počátku řízení (podáním ze dne [datum]) vznesl námitku podjatosti vůči soudci Obvodního soudu pro Prahu 8 Mgr. [jméno] [jméno] a Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. 1Nc 2980/2017, rozhodl, že jmenovaný soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této právní věci. V odvolání žalovaný namítl, že podjatost jmenovaného soudce se plně projevila během jednání a odrazila se i v rozsudku.

20. Podle ustanovení § 14 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníku nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Dle odst. 4 téhož ustanovení důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě či je taková pochybnost objektivně posuzováno dána.

Podle ustáleného výkladu § 14 odst. 1 o. s. ř. soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že nelze vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 105/01).

21. Pochybnosti o podjatosti soudce, tj. o tom, zda bude schopen nestranně a spravedlivě rozhodovat, je třeba opřít vždy o takové doložené skutečnosti, jejichž konkrétní obsah a charakter, týkající se projednávané věci a osob účastníků řízení, umožňuje dovodit, že jsou splněny podmínky pro vyloučení soudce předpokládané zákonem v ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. Způsob, jímž je vedeno řízení (i vystupování v průběhu jednání), byť na účastníky nepůsobí příznivým dojmem, sám o sobě nedokládá absenci nestranného úsudku ze strany soudců, neboť není okolností, jež by naznačovala jejich zainteresovanost na výsledku sporu (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).

V posuzovaném případě žalovaný relevantní skutečnosti netvrdí a samotný způsob vedení řízení nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudce či soudců (§ 14 odst. 3 o. s. ř.).

22. Odvolací soud uzavřel, že námitka žalovaného, že podjatost soudce se plně projevila během jednání a odrazila se i v rozsudku, je zjevně nedůvodná.

23. Odvolací soud při rozhodování o věci samé vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně; soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, proč neprovedl další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem prvního stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 1472/2017).

24. V projednávané věci soud prvního stupně dokazování zaměřil na zjištění skutečností, které jsou významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, důkazy provedl procesně správným způsobem a odvolací soud v jeho postupu a skutkových závěrech neshledal logický rozpor, neshledal, že by při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány, nebo že by pro svá skutková zjištění neměl oporu v provedeném dokazování. Nesouhlas žalovaného s hodnocením důkazů soudem prvního stupně není sám o sobě způsobilým odvolacím důvodem. Soud prvního stupně také vysvětlil, proč neprovedl další, žalovaným navržené důkazy včetně v odvolání zdůrazněného důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - odvětví farmakologie, a odvolací soud toto vysvětlení považuje za důvodné a dostatečné, pročež na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku odkazuje. Tvrzení žalovaného, že poškozená s ním po nehodě komunikovala a jednoznačně potvrdila, že vzhledem k operaci šedého zákalu jeho auto neviděla, nebylo prokázáno a na podkladě provedeného dokazování lze důvodně usuzovat na nepravdivost jeho tvrzení. Pro rozhodnutí ve věci samé je významné a zásadní, že žalovaný měl vidět přecházející chodkyni včas, že pro to měl v místě a čase ideální podmínky, že byl povinen a objektivně mohl přizpůsobit jízdu tomu, aby chodkyně bezpečně přešla vozovku po přechodu pro chodce. V řízení trestním i v předmětném řízení občanskoprávním bylo spolehlivě prokázáno, že žalovaný jednal v rozporu se svými zákonnými povinnostmi a v příčinné souvislosti s tím nebyl schopen zastavit, načež vozidlem narazil do přecházející chodkyně, která v důsledku toho utrpěla instabilní zlomeninu hrudní páteře, otevřenou zlomeninu levého bérce, chabý krevní výron v měkkých pokrývkách lebních v zátylí, vícečetné oděrky kůže a krevní výrony do podkoží na hlavě, horních a dolních končetinách, kterážto zranění zhoršila její zdravotní stav a tato těžká poranění utrpěná při dopravní nehodě se spolupodílena na smrti poškozené chodkyně při jejím zvláštním osobním stavu, tj. závažném onemocnění srdce a cév. Soud prvního stupně důsledně posuzoval splnění předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou usmrcením poškozené a při řešení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a smrtí poškozené vyšel ze spolehlivě zjištěných skutečností. V projednávané věci porušení právních řidičských povinností, kterého se žalovaný dopustil, bylo sice jednou z příčin smrti poškozené, nicméně příčinou podstatnou, důležitou a značnou, kterou nelze vyloučit jen proto, že jednáním žalovaného způsobená zranění dovršila již stávající nepříznivý zdravotní stav poškozené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Cz 59/90, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. Námitky žalovaného směřující k vyšetřování nehody v trestním řízení a k projednání trestní věci soudem jsou pro rozhodnutí v této právní věci irelevantní. Zbývá dodat, že podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud v občanském soudním řízení vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal.

26. Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké bylo na soudu prvního stupně, aby zohlednil okolnosti jak na straně pozůstalých, tak i na straně škůdce, proto (mimo jiné) důvodně hodnotil postoj žalovaného ke škodní události a k pozůstalým. Námitka žalovaného, že k takovému hodnocení nemá soud kvalifikaci ani kompetenci, je lichá (k dalším významným okolnostem se odvolací soud vyjádří v další části odůvodnění).

27. Soud prvního stupně při právním posouzení věci aplikoval správný právní předpis, správně jej vyložil a ze skutkových zjištění vyvodil správné právní závěry, vyjma výše náhrady pro pozůstalá vnoučata, tj. žalobce b), c), e), f).

28. Podle ustanovení § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

29. Podle § 22 odst. 1 o. z. osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

30. Nejvyšší soud se otázkou určování výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z. zabýval v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25Cdo 894/2018, publikovaným pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 4156/18), a vyložil, že při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl.

Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek.

Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku dále uvedl, že považuje pro sjednocení praxe za účelné obdobně jako v Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví pro zajištění automatické valorizace náhrad vázat jejich vyčíslení na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Za základní částku náhrady považoval soud v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné mzdy.

31. Soud prvního stupně v souladu se zmíněnou judikaturou zaměřil dokazování na zjištění rozhodných skutečností na straně pozůstalých a škůdce, a dále správně vyšel ze základní částky [částka], která mu byla východiskem k vyčíslení konečné náhrady, která je určena k tomu, aby nejbližším pozůstalým po osobě blízké, jež zemřela v důsledku škodní události, byla poskytnuta adekvátní náhrada za smutek, duševní útrapy a psychické strádání plynoucí z toho, že je navždy opustila osoba, s níž byli svázáni úzkou vazbou rodinných a sociálních pout.

32. Žalovaný odvoláním napadl vyhovující výroky ve věci samé a namítá, že zavádějící a nepravdivé je tvrzení, že poškozená chtěla prodat byt a odstěhovat se k jedné ze žalobkyň, že svědecké výpovědi se v nejednom případě zmiňovaly o jakýchsi problémech mezi žalobci a poškozenou, a že by tyto pochybnosti měly být odstraněny, jinak lze pochybovat o silných citových poutech poškozené a žalobců. K vyčíslení přisouzené náhrady konkrétní námitky nevznesl.

33. Plánované stěhování poškozené do [obec] bylo prokázáno výpověďmi žalobkyň a) a d), svědků [příjmení]. [příjmení], J. [příjmení], M. [příjmení], L. [příjmení] a MUDr. H. [příjmení], stejně jako vřelé citové vztahy poškozené a žalobců navzájem a fungující rodinné společenství. Všechna skutková zjištění, která soud prvního stupně vzal v úvahu při vyčíslení náhrady, tj. blízkost a kvalitu vztahu žalobců a poškozené, věk poškozené a pozůstalých, společné plány poškozené a žalobců do budoucna, účast žalobkyň a), d) a žalobce b) na utrpení poškozené v posledních dnech jejího života, postoj žalovaného ke škodní události a pozůstalým, míra jeho zavinění, mají oporu v provedeném dokazování a výsledek hodnocení důkazů soudem odpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř.

34. Soud prvního stupně při rozhodování o výši náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyň a) a d) (dcery poškozené) vyšel jak z celkové povahy uplatněného nároku, tak i z jednotlivých a konkrétních okolností projednávaného případu, vzal v úvahu relevantní kritéria pro rozhodování o výši relutární náhrady duševní újmy pozůstalých vyjádřená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Za základní částku náhrady pro vzal dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozené. Tuto částku dále modifikoval podle shora popsaných kritérií a stručně a jasně vysvětlil, proč tuto částku zvýšil na konečných [částka] Odvolací soud s jeho skutkovými a právními závěry souhlasí a rozhodnutí vyjádřené ve výrocích I. a VII. má za věcně správné, proto rozhodnutí vyjádřené ve výrocích I. a VII. potvrdil podle § 219 o. s. ř.

35. Žalobcům b), c), e), f) (vnoučata poškozené) soud prvního stupně přiznal náhradu jen v rozsahu 10 %, 9,3 %, 8,6 % a 5,3 % částky přisouzené žalobkyním a) a d) a takové rozhodnutí odvolací soud za správné nepovažuje.

36. Pro rozhodování o výši náhrady za duševní újmy pozůstalých vnoučat je významné, že jsou se zemřelou v příbuzenském poměru v řadě přímé. Všechna vnoučata považovala babičku za blízkého člověka, nepochybně vnímala její ztrátu a utrpěla tak duševní újmu, na jejíž odčinění mají právo. Všechna vnoučata přišla smrtí babičky o možnost rozvíjet s ní citový vztah a rodinnou pospolitost a v řízení vyšlo najevo, že babička se věnovala všem vnoučatům, širší rodina držela pospolu. Nelze přehlédnout, že všechna pozůstalá vnoučata bydlela a bydlí v [obec], pravidelně se s babičkou navštěvovala a znala plán přestěhování babičky do tohoto města, aby pro další rozvoj rodinných vztahů byly ještě lepší podmínky. Babička se všem svým vnoučatům věnovala jednotlivě i společně, a byť jí v době smrti bylo téměř 70 let, vzhledem k prodlužování věku dožití je pravděpodobné, že nebýt škodné události mohl se vztah mezi ní a vnoučaty rozvíjet ještě řadu let.

Odvolací soud za základní částku náhrady, modifikovatelnou podle shora popsaných kritérií, vzal polovinu základní částky stanovené pro nejbližší osoby (manžel, rodiče, děti), tedy částku [částka]. Neshledal důvod pro modifikaci základní náhrady z důvodu věku jednotlivých vnoučat, neboť všechna vnoučata bez rozdílu přišla o blízkou, milující a milovanou babičku, která se jim věnovala tak, jak to milující prarodiče dělají. Důvody, pro které soud prvního stupně zvýšil základní částku u žalobkyň a) a d), jsou významné i pro vyčíslení náhrady pro vnoučata, potud odvolací soud na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku odkazuje (zvýšení z důvodu zmařeného plánovaného stěhování poškozené za dcerami a vnoučaty, postoj žalovaného ke škodní události a újmě pozůstalých). Za přiměřené vzal zvýšení základní náhrady o 20 % a náhradu pro každého ze žalobců b), c), e), f) vyčíslil na [částka].

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích III., V., IX., XI. potvrdil, v zamítavých výrocích IV., VI., X., XII. změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit ještě žalobci b) částku [částka], žalobci c) částku [částka], žalobci e) částku [částka], žalobkyni f) částku [částka] a ve zbývajícím rozsahu (co do [částka] u každého) zamítavé rozhodnutí potvrdil (§ 219 a § 220 odst. 1 odst. a/ o. s. ř.).

37. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l a 2 o. s. ř.

Žalobci co do základu s uplatněnými nároky uspěli a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto jim odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, byť ve věci měli úspěch jen částečný. Náhradu nákladů řízení, kterou účelně vynaložili na uplatnění práva, vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen AT, takto: odměna advokáta 12x [částka] počítaná z tarifní hodnoty [částka] podle § 7, § 8, § 9 odst. 4 písm. a) za následujících dvanáct úkonů právní služby - převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé (žaloba), další dvě písemná podání ve věci samé, zastoupení při čtyřech jednáních soudu prvního stupně, odvolání ve věci samé, vyjádření k odvolání žalovaného, zastoupení při jednání odvolacího soudu, tj. částka [částka], kterou je třeba podle § 12 odst. 4 AT snížit o 20 %, tudíž odměna za zastoupení každého jednotlivého žalobce činí [částka] a odměna za zastoupení všech žalobců činí [částka]; paušální náhrada hotových výdajů 12x [částka] podle ustanovení § 13 odst. 1 a odst. 3 AT, tj. [částka]; daň z přidané hodnoty 21 % ze součtu celkové odměny [částka] a paušální náhrady výdajů [částka], tj. [částka]; celkem [částka], tzn. pro každého jednotlivého žalobce [částka] Odvolací soud vyšel z toho, že advokátní kancelář [příjmení] & [příjmení] - advokáti s.r.o., má sídlo v [obec a číslo], [ulice a číslo], a protože zastupující advokát nedoložil, že k soudním jednáním jezdil z [obec], nezahrnul do náhrady cestovné a náhradu za promeškaný čas.

38. Žalovanému odvolací soud dále uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 částku [částka], tj. náklady, které zaplatil stát na znalečném ([částka] + [částka]).

39. Ke splnění uložených povinností odvolací soud stanovil žalovanému obecnou třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (žalovaný nenavrhoval lhůtu plnění delší ani plnění ve splátkách). U náhrady nákladů řízení žalobců určil místo plnění k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jinak k rukám oprávněných žalobců a na účet soudu prvního stupně.

40. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky náhradu nákladů nežádala, proto odvolací soud rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

41. Odvolací soud neshledal důvod, proč by měla vedlejší účastnice na straně žalovaného hradit náklady řízení úspěšným účastníkům a státu, proto rozhodl, že [obec] kanceláři pojistitelů se taková povinnost neukládá.

42. Soudní poplatek, který je žalovaný povinen podle § 2 odst. 3, věty první, zákona o soudních poplatcích zaplatit podle výsledků řízení, se vyměřuje z toho, co bylo žalobcům rozhodnutím soudu přiznáno, nikoli z toho, co uplatnili návrhem na zahájení řízení. Výše poplatkové povinnosti je totiž vázána k výsledku řízení, tedy ke zjištění, v jakém rozsahu bylo návrhu vyhověno. Soudní poplatek činí [částka] a žalovaný je povinen poplatek zaplatit na účet soudu prvního stupně v obecné třídenní lhůtě. Odvolací soud rozhodnutí o soudním poplatku (výrok XXXVI.) změnil jen tak, že soudní poplatek činí [částka], jinak, že se potvrzuje (co do povinnosti plnit, lhůty a místa plnění).

43. Rozhodnutí vyjádřené ve výroku XXXV. doplňujícího usnesení (o vrácení části zálohy na znalecký posudek [obec] kanceláři pojistitelů) zůstalo odvoláním nedotčeno a nabylo samostatně právní moci.