o zaplacení částky 45 923 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 44 929,27 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 4 993,73 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a žalované uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 450,80 Kč (výrok III). V doplňujícím usnesení ze dne 5. 2. 2025, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně doplnil rozsudek o výrok IV., kterým uložil žalobkyni zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] náklady státu ve výši 42,95 Kč a ve výroku V. uložil žalované zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] náklady, které nesl stát ve výši 352,05 Kč.

2. Rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 45 923 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parc. č. [číslo], o výměře 14 m2, a části pozemku parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa], ohledně kterých žalobkyni svědčí vlastnické právo k podílu ideálních 46/64. Žalovaná užívá celý pozemek parc. č. [číslo], na němž má žalovaná postavený zahradní domek, zapsaný na LV [číslo], v k. ú. [adresa], a ohledně pozemku parc. č. [číslo] užívá část o výměře 293 m2 jako zahradu ke svému zahradnímu domku (tzv. zahrada č. [číslo]). Žalovaná celkem užívá 307 m2, což vyplývá z oznámení zaslaného [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“). Žalovaná nemá k užívání pozemku žádný právní titul. Žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase od dubna 2021 do dubna 2024. Do 13. 10. 2020 bylo bezdůvodné obohacení vyřešeno dohodou o narovnání uzavřenou mezi žalobkyní a [právnická osoba], která hradila platbu dobrovolně za své členy, přičemž žalovaná je členkou [právnická osoba] a je si vědoma své povinnosti za užívání pozemku žalobkyni náhradu platit. Žalovaná žalobkyni za období od 14. 10. 2020 do 31. 12. 2022 uhradila platbu 11 Kč/m2 za rok při výměře pozemku 307 m2, tedy celkem 7 484 Kč. Žalovaná je povinna žalobkyni vydat náhradu odpovídající podílu žalobkyně na pozemcích ve výši celkem 51 320,58 Kč a po započtení částečné úhrady žalovaná žalobkyni dluží na bezdůvodném obohacení žalovanou částku ve výši 45 923,45 Kč. Tato náhrada byla určena znaleckým posudkem znalecké kanceláře [právnická osoba]. a žalovaná ji přes žalobní výzvu neuhradila.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že druhý spoluvlastník pozemku (hlavní město [adresa]) jí udělil souhlas s užíváním pozemku a užívá jej proto oprávněně. Žalovaná rozporovala aktivní i pasivní legitimaci žalobkyně v řízení. V tomto sporu má být na místě žalované [právnická osoba], která je detentorem pozemku. Ohledně aktivní legitimace žalovaná poukázala na rozsudek Městského soudu v [adresa], jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví k pozemkům, za které žalobkyně požaduje vydání bezdůvodného obohacení. Zároveň žalovaná namítala, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná rovněž nesouhlasila s výší požadované částky, která je nepřiměřená a znalecký posudek vypracovala kancelář, která je dlouhodobě spjatá s žalobkyní.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování, které shrnul v odstavcích 11. až 30. odůvodnění napadeného rozsudku. Zejména měl k dispozici několik znaleckých posudků ke zjištění obvyklé ceny nájemného za sporné pozemky. Akcentoval znalecké posudky vypracované společností znalecká kancelář [právnická osoba]. a při jednání vyslechl znalkyni této kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO]. V úvahu vzal závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], dále znaleckého ústavu [právnická osoba] v [adresa] s tím, že jejich závěry a použité metody považoval za přesvědčivé. Soud vypočetl průměrné hodnoty obvyklého nájemného pro žalobkyní požadované období, jak je sama rozdělila. Pro první období žalobkyně požadovala 4,03 Kč/m2 za rok, proto soud nepočítal průměrnou hodnotu, kterou zjistil jako vyšší. Pro další období žalobkyně požadovala 7,30 Kč/m2 za rok a soud zjistil průměrnou cenu nájemného ve výši 6,53 Kč/m2 za rok a pro poslední období pak žalobkyně požadovala 7,70 Kč/m2 za rok a soud určil průměrnou cenu nájemného ve výši 6,48 Kč/m2 za rok. Po zohlednění podílu žalobkyně na pozemcích a již zaplacené náhrady soud dospěl k celkové částce bezdůvodného obohacení ve výši 40 929,27 Kč.

5. Žalovaná užívala v rozhodném období od 9. 4. 2021 do 9. 4. 2024 celý pozemek parc. č. [číslo] a část pozemku parc. č. [číslo], o výměře 293 m2. Pozemek parc. č. [číslo] užívala žalovaná tím, že na pozemku měla postavenou svou chatu bez čísla popisného a čísla evidenčního, část pozemku parc. č. [číslo] užívala jako zahradu k chatě. Chata je umístěna v zahrádkářské kolonii a zahrada slouží k užívání spolu s chatou. Bez zahrady ztrácí využití chaty, postavené na pozemku o výměře 14 m2, svůj hospodářský význam. Zahrada a chata tvoří uzavřený funkční celek. Výměra zahrady - část pozemku parc. č. [číslo], v k. ú. [adresa], činí 293 m2, za tuto výměru [právnická osoba] z pověření žalované uhradila část bezdůvodného obohacení za užívání pozemku. Náhrada za užívání pozemku v daném období pro období od dubna 2021 do února 2022 činila 4,03 Kč/m2 za rok, pro období od března 2022 do října 2023 pak 6,53 Kč/m2 za rok a pro období od listopadu 2023 do dubna 2024 činila 6,48 Kč/m2 za rok. Žalovaná žalobkyni jako bezdůvodné obohacení uhradila za toto období v poměru ke spoluvlastnickému podílu žalobkyně částku 5 379 Kč. Za užívání celkem 307 m2 pozemků v žalovaném období je žalovaná povinna uhradit zbývající náhradu ve výši 40 929,27 Kč. Žalobkyně žalovanou o vydání bezdůvodného obohacení vyzvala předžalobní výzvou ze dne 4. 12. 2023 odeslanou dne 8. 12. 2023 se splatností do 7 pracovních dnů od odeslání výzvy, tedy do 19. 12. 2023 a žalovaná nic neuhradila.

6. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 2991 odst. 1, 2 a na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z“, přičemž postupoval podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 4558/2014, sp. zn. 28Cdo 651/2017 a sp. zn. 28Cdo 2036/2020, sp. zn. 28Cdo 651/2017 a sp. zn. 28Cdo 865/2021. Za užívání věci bez právního důvodu náleží žalobkyni jako vlastníkovi pozemku náhrada ve výši ceny obvyklé v daném místě a čase. Ta byla v řízení zjištěna znaleckým posudkem ve formě tzv. simulovaného obvyklého nájemného vypočteného procentuální hodnotou z obvyklé ceny pozemku zjištěné porovnávací metodou a dále několika dalšími znaleckými posudky ve formě obvyklé ceny pozemku. Takový postup je aprobován rozhodovací praxí Nejvyššího soudu za předpokladu, že nelze zjistit obvyklou cenu nájemného ve formě porovnání, což vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 865/2021. Provedené znalecké posudky, které byly čteny k důkazu, měly široký rozptyl zjištěných obvyklých cen. Hlavní rozdílnost byla v otázce nárůstu cen rekreačních objektů během Covidu. Soud prvního stupně proto simulací zjištěné obvyklé nájemné podle znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba] podrobil korekci a náhradu určil v průměrném pásmu podle výsledku znaleckých posudků v žalobkyní označených obdobích. Od dubna 2021 do dubna 2024 proto náleží žalobkyni 46 308,39 Kč a po odečtení již zaplacené úhrady 5 379,13 Kč jí pak náleží 40 929,274 Kč. Od 20. 12. 2023 náleží žalobkyni právo na úrok z prodlení, s odkazem na § 1970 o. z.

7. Soud prvního stupně se též zabýval jednotlivými námitkami žalované, která tvrdila, že užívá pozemky se souhlasem menšinového spoluvlastníka pozemků. Bylo zjištěno, že od roku 2015 je mezi účastníky vedeno řízení o vyklizení žalované z pozemku, a proto jí muselo být zřejmé, že žalobkyně jako většinový vlastník souhlas udělený menšinovým vlastníkem odvolala. Žalovaná dále tvrdila, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně nabyla podíly na pozemcích od dědiců, které vyhledala v [stát] a následně začala požadovat vydání bezdůvodného obohacení v nepřiměřených částkách. Soud prvního stupně žalovanou poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nechť prokáže, že žalobkyně při výkonu práva byla vedena snahou žalované uškodit či jí způsobit závažnou újmu. Žalovaná na to uvedla, že další tvrzení ani důkazy nemá. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že tato námitka důvodná není. Ohledně námitky o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně soud prvního stupně uvedl, že o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke sporným pozemkům nebylo rozhodnuto pravomocně, účinky vypořádání a zrušení podílového spoluvlastnictví nastávají ex nunc, a proto nemají vliv na již realizovaná práva. Soud prvního stupně neshledal nedostatek pasivní legitimace na straně žalované, která v této souvislosti odkazovala na rozsudek Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] týkajících se jiných pozemků v dané lokalitě, kde bylo dovozeno, že pasivně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení je [právnická osoba], která je právnickou osobou sdružující vlastníky chatek v zahrádkářské kolonii, případně vlastníky pozemků nebo jejich nájemce. Soud prvního stupně v odstavci 67. a 68. podrobně vysvětlil, proč dospěl k závěru, že tento závěr nelze vztáhnout na nyní souzenou věc, neboť v tam projednávané věci bylo řešeno vydání bezdůvodného obohacení za užívání dvou pozemků, přičemž jeden sloužil jako cesta v zahrádkářské kolonii a druhý sloužil jako část areálu zahrádkářské kolonie bez pozemku pod chatkami, byl oplocen a v rámci oplocení bylo vybudováno zázemí pro členy spolku.

8. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně vyhověl žalobě ohledně částky 40 929,27 Kč s příslušenstvím a ve zbytku ohledně částky 4 993,73 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. Žalobkyni by náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 78 %; soud prvního stupně shledal důvody zvláštního zřetele hodné v tom, že žalobkyně nabyla podíly na pozemcích, o nichž věděla, že jsou užívány třetími osobami, které za toto užívání právním předchůdkyním žalobkyně ničeho nehradily. Z uvedeného důvodu jí přiznal pouze 40 % nákladů řízení. Podle poměrného úspěchu ve věci pak soud rozhodl o nákladech státu v doplňujícím usnesení.

10. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, která namítala, že žalobou uplatňovala minimum možného a odkazovala na znalecký posudek společnosti [právnická osoba] s.r.o. ze dne 25. 3. 2022 a ze dne 16. 10. 2023. Do 23. 2. 2022 žalobkyně uplatnila bezdůvodné obohacení ve výši 48,36 Kč/m2 ročně, do 30. 10. 2023 pak 87,6 Kč/m2 ročně a následně 92,4 Kč/m2 ročně. Ve věci byla vyslechnuta znalkyně znalecké kanceláře [právnická osoba]., která podrobně závěry znaleckého posudku rozvedla. Soud prvního stupně stanovil výši bezdůvodného obohacení, resp. obvyklého nájemného vlastní úvahou, když zprůměroval posudky předložené žalobkyní a některé z posudků, které předložila žalovaná. Dle názoru žalobkyně soud prvního stupně zvolil nesprávný postup, jestliže modifikoval závěry znalecké kanceláře [právnická osoba]. průměrováním hodnot posudků, protože jejich závěry jsou nesouměřitelné. Dále se v odvolání žalobkyně věnovala podrobnému rozboru jednotlivých znaleckých posudků a metodám, které znalci použili. Žalobkyně zdůraznila, že nežalovala jednotlivé úseky zvlášť a vycházela z celkového bezdůvodného obohacení za 36 předcházejících měsíců před datem podání žaloby. Soud prvního stupně pochybil, pokud nesrovnával se znaleckými posudky předloženými žalovanou celkovou žalovanou částku, ale jednotlivé časové úseky, které nejsou samostatně předmětem žaloby a žalováno je bezdůvodné obohacení jako celek. Toto pochybení mělo vliv i na nesprávnou výši vyčísleného průměru, a tedy výši bezdůvodného obohacení, k němuž nalézací soud dospěl. Jestliže chtě soud prvního stupně vycházet z průměru znaleckých posudků, pak měl postupovat pro celé období 36 měsíců komplexně. Bez ohledu na to však nelze srovnávat důkaz provedený znaleckým posudkem společnosti [právnická osoba]., který byl podepřen ještě výpovědí znalkyně, která jej vypracovala a posudky předloženými žalovanou. Tam uvedení znalci vyslechnuti soudem vůbec nebyli. Žalobkyně nesouhlasila rovněž s výrokem o nákladech řízení, kdy se jí dostalo pouze 40 % těchto nákladů, což považovala za nesprávný postup soudu. Žalobkyně opakovala svá tvrzení, která uplatnila v průběhu řízení a zdůraznila, že pro žalovanou nebylo překvapením, že má platit za užívání pozemku. Dále žalobkyně uvedla, že se neodvolává proti zamítavému výroku ohledně úroků z prodlení, představující celkem částku 4 700 Kč, přiznané úroky pak jsou 7 602 Kč. Neúspěch žalobkyně je zanedbatelný, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku změnil a žalované uložil zaplatit žalobkyni i tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku.

11. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání včetně řízení mu předcházejícího, aniž nařizoval odvolací jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

13. Odvoláním žalobkyně byl napaden zamítavý výrok o věci samé ohledně částky 4 993,73 Kč. Vyhovující výrok o věci samé (výrok I.) a část výroku II. týkající se vyčíslení příslušenství z jednotlivých částek nebyly odvoláním napadeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud zároveň přezkoumával související výroky o nákladech řízení.

14. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku, jak má na mysli § 212a odst. 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že tomu tak není.

15. Žalovaná se proti vyhovujícímu výroku o věci samé neodvolala, a proto odvolací soud nepřezkoumával správnost závěrů soudu prvního stupně, v nichž se vypořádal se všemi námitkami žalované uplatněnými v průběhu řízení ohledně aktivní a pasivní věcné legitimace a uplatnění požadavku žalobkyně v rozporu s dobrými mravy.

16. V odvolacím řízení zůstalo sporným pouze to, zda má žalobkyně nárok na bezdůvodné obohacení tak, jak je vyčíslila s odkazem na znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba]., který předložila a k jehož obsahu byla slyšena v průběhu řízení před soudem prvního stupně znalkyně. Soud prvního stupně přihlédl k některým znaleckým posudkům, které v průběhu řízení předložila žalovaná, aniž vyslechl znalce a tyto znalecké posudky hodnotil v odstavci 22. až 25. a dále v odstavci 29. a 30. odůvodnění napadeného rozsudku. Poté v odstavci 38. soud prvního stupně uzavřel, že vycházel ze znaleckého posudku společnosti [právnická osoba]., dále ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] v [adresa] a ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], protože tam uvedené závěry a použité metody jsou dle něho přesvědčivé. Soud prvního stupně nevycházel pouze ze znaleckého posudku společnosti [právnická osoba]., neboť uvedl, že simulované nájemné je pouhou fikcí a znalci modelují výši obvyklého nájemného ze zjištěné obvyklé ceny nemovité věci a výsledná výše simulovaného obvyklého nájemného proto není přesně určenou hodnotou, z níž by soud musel vycházet, ale tento výsledek je oprávněn v rámci hodnocení důkazů drobně korigovat. Znalci měli různá stanoviska k výši nárůstů obvyklé ceny pozemku pro rekreaci v rámci covidového období a soud proto vypočetl průměrné hodnoty obvyklého nájemného pro žalobkyní požadovaná období.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 26Cdo 1959/2019 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popř. je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popř. aby vypracoval nový posudek; nebude-li tím pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku či jeho nejasnost nebo neúplnost odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce. Součástí znaleckého posouzení je i volba metod ocenění. Je tedy na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Znalec je povinen volbu jedné (či více) z metod ocenění řádně odůvodnit, přičemž toto odůvodnění podléhá posouzení soudu co do jeho úplnosti a vnitřní logiky. Pokud se účastníkovi řízení podaří použitou metodiku relevantně zpochybnit, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku. Součástí znaleckého posouzení je i volba metod ocenění. Je na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit.

18. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 22. 5. 2025, č. j. [spisová značka], byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. 12. 2024, č. j. [spisová značka], kde jako žalobkyně vystupovala společnost [Jméno žalobkyně]., proti tam označenému žalovanému, a to o zaplacení konkrétní částky na vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemku v k. ú. [adresa] v Zahrádkářské osadě [právnická osoba]. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení žalobkyně vyšla z obvyklého nájemného stanovené znaleckým posudkem č. [číslo] a č. [číslo], který vypracovala znalecká kancelář [právnická osoba]. Oba soudy dospěly k závěru, že výše bezdůvodného obohacení byla náležitě zjištěna těmito znaleckými posudky, které se týkaly bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2020 do 13. 10. 2020 a od 24. 2. 2022 do září 2023.

19. Podle § 13 o. z., každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

20. Dle názoru odvolacího soudu žalobkyně měla legitimní očekávání, že v obdobné věci bude v souladu s ustanovením § 13 o. z. rozhodnuto podle znaleckých posudků znalecké kanceláře [právnická osoba]. a nedojde ke kombinaci oceňovacích metod tak, jak to v daném případě provedl soud prvního stupně. Nelze odhlédnout rovněž od odvolací argumentace žalobkyně, že znalkyně znalecké kanceláře [právnická osoba]. byla podrobně ke znaleckému posudku vyslechnuta a přesto soud prvního stupně stanovil výši bezdůvodného obohacení, resp. obvyklého nájemného vlastní úvahou, když zprůměroval posudky předložené žalobkyní a některé z posudků, které předložila žalovaná, aniž by tyto znalce vyslechl.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 4 993,73 Kč změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 993,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 1. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. S ohledem na tento závěr byly změněny výroky o nákladech státu (výroky IV. a V.) a náklady ve výši 395 Kč bylo uloženo zaplatit podle § 148 odst. 1 o. s. ř. žalované.

22. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. Dle názoru odvolacího soudu má žalobkyně právo před soudem prvního stupně na náhradu nákladů v plné výši, neboť měla neúspěch v nepatrné výši a výše plnění závisela na znaleckém posudku. Tyto náklady před soudem prvního stupně jsou za právní zastoupení ve výši 27 624,30 Kč (7 úkonů po 2 940 Kč, 6 paušálních náhrad po 300 Kč a jedna paušální náhrada po 450 Kč, 21% DPH ve výši 4 794,30 Kč), dále za soudní poplatek 2 297 Kč a záloha na znalečné 3 500 Kč, tedy celkem 33 421,30 Kč. Odvolací náklady jsou představovány soudním poplatkem za odvolání ve výši 2 297 Kč a za odvolání za jeden úkon 1 000 Kč dle § 7 bod 3. a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen AT), a 1x 450 Kč paušální náhrada dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ve výši 304,50 Kč, celkem tedy 4 051,50 Kč. Celkové náklady představují částku 37 472,80 Kč.

23. Odvolací soud neshledal důvody pro moderaci výše nákladů řízení dle § 150 o. s. ř., k nimž přikročil soud prvního stupně, neboť ani senát [číslo] Městského soudu v [adresa] v rozsudku, který je shora citován, k podobné moderaci nepřikročil za zcela obdobné situace.