o zaplacení 422 450 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil oběma žalovaným, aby povinni společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Dále oběma žalovaným uložil povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] na nákladech řízení částku [částka] (výrok III.) a aby zaplatili žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně ve věci rozhodl podruhé, když jeho rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a věc soudu prvního stupně byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně svůj návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] s odkazem na § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaný č. [hodnota] způsobil vozidlem [název], RZ [SPZ] (dále jen „škodící vozidlo“), jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná č. [hodnota], škodu ve výši [částka] na obytném přívěsu [název], RZ [SPZ], jehož vlastníkem byl [jméno FO] (dále jen „poškozený“). Žalovaný č. [hodnota] způsobil škodu tím, že při couvání po parkovací ploše narazil zadní částí škodícího vozidla do zaparkovaného obytného přívěsu poškozeného (též „minikaravan“) a poté z místa dopravní nehody odešel, aniž by věc oznámil Policii ČR, čímž porušil podle zjištění Policie ČR § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a), § 47 odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a mohl se tak dopustit přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. a) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaná č. [hodnota] neuzavřela k datu vzniku žalované škody povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaná č. [hodnota] jako provozovatel vozidla podle ustanovení § 2927 o. z. a žalovaný č. [hodnota] jako řidič vozidla podle § 2910 o. z. Žalobkyně pověřila třetí osobu - společnost [právnická osoba]. (dále jen „pověřený partner“), aby jejím jménem vyřídila pojistnou událost. Vzhledem k tomu, že by předpokládané náklady opravy vozidla poškozeného přesáhly jeho předpokládanou obvyklou cenu v době dopravní nehody, oprava vozidla poškozeného by byla s ohledem na hodnotu samotného vozidla neekonomická. Likvidace byla proto provedena formou totální škody, tj. rozdílem tržní ceny vozidla před dopravní nehodou a po ní. Žalobkyně v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila poškozenému dne [datum] náhradu škody ve výši [částka] a samotnému pověřenému partnerovi dne [datum] poplatek ve výši [částka] představující náhradu spojenou s vyřízením případu.

4. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že předmětné vozidlo, kterým podle tvrzení žalobkyně měla být způsobena škoda, bylo v době, kdy měla jím být způsobena škoda, zapsáno v registru vozidel jako vyřazené z provozu a nacházelo se na účelové komunikaci, která není veřejně přístupná. Dále namítli, že ani jeden z nich neporušil povinnosti podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a nikdo z nich nebyl povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Současně namítali výši žalované škody.

[právnická osoba] odkazem na § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a), § 47 odst. 1, odst. 5 písm. a) § 125c odst. 1 písm. a) bod 1. písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), jakož i na § 1 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6 odst. 1, § 10 odst. 1 písm. b), c), § 16 odst. 1, § 24 odst. 2 písm. b), odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), na § 2 odst. 1, 2, § 7 odst. 1, 2, § 19 odst. 1, odst. 2 písm. g), zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, na § 2910, § 2927 odst. 1, 2, § 2991 odst. 1, 2 o. z. a na § 135 odst. 1 o. s. ř., také na judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, též na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci Fundo de Garantia Autoóvel proti [jméno FO] Destapado [jméno FO] a [jméno FO], sp. zn. C-80/17, soud prvního stupně po provedeném dokazování, na základě zjištění z jednotlivých důkazů podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k následujícím závěrům.

6. Žalovaný č. [hodnota] jako řidič nákladního vozidla [název], RZ [SPZ], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná č. [hodnota], dne [datum] při couvání na parkovací ploše autoservisu Car-Men na adrese [adresa], narazil zadní částí tahače do zaparkovaného obytného přívěsu [název], RZ [SPZ], jehož vlastníkem byl [jméno FO]. Žalovaný č. [hodnota] incident neoznámil Policii ČR, přičemž svým jednáním způsobil škodu na vozidle poškozeného, která byla vyčíslena na částku [částka] a poškozenému byla vyplacena [právnická osoba], neboť škodící vozidlo [název] nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

7. [právnická osoba] [název] se nacházelo na dvoře autoservisu, který je oplocen, opatřen uzamykatelnou bránou, která je otevřená po dobu provozní doby autoservisu. V době škodní události se vozidlo [název] nacházelo na veřejně přístupné účelové komunikaci a jeho provoz byl podmíněn pojištěním odpovědnosti. Jednalo se totiž o uzavřený prostor v objektu autoservisu Car-Men, provozovatele, který poskytoval služby - opravy vozidel kterémukoliv zákazníku, který měl o tuto službu zájem a z toho důvodu byl areál přístupný po dobu provozu autoservisu dalším osobám, přičemž vlastník nerozhodoval o tom, kdo bude mít do areálu přístup a po uvedenou dobu měl do areálu přístup kdokoliv. Nejedná se tedy o objekt, který by sloužil např. pouze pro dodavatele služeb, pro předem určené a vybrané osoby a ostatní by byli z přístupu do areálu vyloučeni. Hrozilo zde nebezpečí vzniku nahodilé události, kdy v důsledku provozu vozidla minimálně během jeho přeparkování a umístění v areálu autoservisu, jakož i hrozilo způsobení škody jak na majetku, tak na zdraví ostatních zákazníků daného autoservisu.

8. Povinností žalované č. [hodnota] jako vlastníka a provozovatele nákladního vozidla [název] bylo sjednat povinné ručení, byť bylo formálně vyřazené z provozu v registru silničních vozidel, neboť bylo nadále provozuschopné a způsobilé způsobovat škodu.

9. Ke škodě došlo na veřejně přístupné účelové komunikaci, kterou je i parkovací plocha autoservisu, kam mají přístup zákazníci autoservisu a nachází se zde větší množství motorových vozidel.

10. Jestliže nebyla pojištěna odpovědnost za škodu způsobená provozem vozidla žalované č. [hodnota] v okamžiku škodní události dne [datum], bylo povinností žalobkyně plnit poškozenému podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., když pojištění sjednáno být mělo.

11. Uplatněný nárok žalobce je nárokem podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., a to bez omezení, neboť došlo k porušení § 10 odst. 1 písm. b), c) cit. zákona.

12. Oba žalovaní jako osoby nesoucí odpovědnost za újmu (škodu) jsou povinni nahradit žalobkyni plnění v rozsahu, který odpovídá skutečně vzniklé újmy (škody).

13. Skutečně vzniklá škoda na poškozeném přívěsu [název] (minikaravanu) byla stanovena znalcem v oboru doprava, ekonomika a strojírenství [tituly před jménem] [jméno FO], který se znalostí spisového materiálu a po prohlídce výrobní technologie ve [firma] výrobce minikaravanů, stanovil náklady na opravu poškozeného předmětného přívěsu v celkové výši [částka] včetně DPH.

14. Žaloba byla podána důvodně, neboť částka [částka] odpovídá plnění, které bylo poskytnuto žalobkyní poškozenému [jméno FO] a která představuje žalovanými zaviněnou škodu, přičemž částka [částka] představuje náklady, které musela žalobkyně vynaložit na vyřízení případu.

15. Ohledně výše přiznaného příslušenství soud prvního stupně rozhodl podle § 1968 věta prvá, § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž požadovaný úrok z prodlení soud přiznal od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, kterou žalobkyně stanovila žalovaným v předžalobní výzvě, a to v zákonné výši 10 % ročně.

16. Soud prvního neprovedl žalovanými navržené důkazy výslechem hlídače parkoviště [jméno FO] a účastnický výslech žalovaného č. [hodnota], neboť tyto návrhy na doplnění dokazování pokládal za nadbytečné.

17. O náhradě nákladů řízení vzniklých státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem byl § 142 odst. 1 o. s. ř.

19. Proti tomuto rozsudku podali oba žalovaní včasné a obsáhlé odvolání obsahující fotografie poškozeného minikaravanu. V odvolání pak zejména namítli, že společně se znaleckým posudkem č. [č. účtu] ze dne [datum] obdrželi originály fotografií, které pořídil znalec, ale rovněž i fotografie Policie ČR pořízené na místě nehody, fotografie pořízené panem [jméno FO], technikem společnosti [právnická osoba]. a fotografie pořízené neznámou osobou ze společnosti [firma]., přičemž ze souboru fotografií v původní digitální podobě je zjevné, že v průběhu doby se poškození předmětného karavanu stále zvětšovalo. V tomto ohledu vyjádřili názor, že pouze první fotografie je s vysokou pravděpodobností autentická a zobrazuje skutečně poškozené vozidlo, další fotografie mohou pocházet z vozidla jiného a především ani není jasné, co vlastně zobrazují. V této souvislosti poznamenali, že na fotografiích od [firma]. je technologický spoj po odstranění krycí lišty, anebo že krycí lišta byla nainstalována, aby zakryla vyboulené části, což by ale vylučovalo, že oprava byla provedena tak jak tvrdí [firma]., tedy úplnou přestavbou karavanu. Dále namítli, že znalec při zpracováni posudku „objevil“ nové poškození, k čemuž odkázali na obr. č. [hodnota] a že znalec tvrzené poškození objevil na fotografii pana [jméno FO], avšak na fotografii pořízené Policií ČR na místě nehody bezprostředně po ni však ale žádná mezera ani při zvětšení fotografie vidět není a dokonce ani společnost [firma]. takové poškození nikdy netvrdila, a to ani po provedení důkladné prohlídky. Dle žalovaných z porovnání obou fotografií bylo zjevné, že ona „mezera“ vznikla pouze v důsledku geometrických pravidel perspektivy, přičemž bylo významné, že mezeru v přední části vozidla neuvedla ani Policie ČR, nebyla popsána ani technikem [jméno FO], nebyla nikdy zmiňována žalobkyní a v neposlední řadě nebyla ani namítána výrobcem vozidla [firma]. Tedy, jediné prokazatelné poškození předmětného vozidla bylo poškození jeho zadní stěny. Poškození pravé stěny prokázáno nebylo, a to jak v jejím vnitřku, tak vepředu. Podle jejich názoru z výslechu technika [jméno FO] a nepřímo i z jím pořízené fotodokumentace vyplynulo, že jednal v omylu ohledně potenciální možnosti poškození konstrukce karavanu, který vyplynul z neznalosti rozdílu mezi karavanem a osobním automobilem. Následně vyjádřili výhrady ke znaleckému posudku s tím, že jako celek nemohl jako důkaz obstát a že závěr soudu prvního stupně, že znalec při výslechu znalecký posudek obhájil, nebyl správný a měl nechat znalecký posudek přepracovat. V této souvislosti vyjádřili názor, že o nároku žalobkyně vlastně rozhodl výrobce karavanu ([firma].), který nebyl nezávislou osobou, neboť měl na výsledku řízení zájem nejen ekonomický, ale i zájem ve smyslu trestně právním z důvodu možného prokázaného pojistného podvodu. V uvedeném kontextu pak podle žalovaných bylo třeba hodnotit i informace, které společnost [firma]. poskytla znalci. K tomu poukázali na skutečnost, že jim [firma]. nikdy nesdělila odhadovanou výši nákladů na opravu a že dokument, který předložila soudu prvního stupně s největší pravděpodobností nevznikl v roce 2019, ale až [datum] za účelem jeho předložení soudu. Dle žalovaných žalobkyně likvidovala škodu na základě velmi vágního vyjádření výrobce jako totální škodu, aniž by jeho tvrzení měla nějak doložené. Zdůraznili dále, že z provedených důkazů vyplynulo, že poškození karavanu spočívalo pouze v poškození zadní stěny, tak jak je doloženo fotodokumentací Policií ČR a technika [jméno FO] a že další namítaná poškození v jednom případě nebyla nijak prověřena žalobkyní, ač být prověřena mohla a měla, ve druhém případě se jednalo o poškození zcela vyfabulované znalcem, tudíž měl být stanoven postup opravy a náklady na opravu pouze na základě poškození zadní stěny, které bylo mezi stranami nesporné, čemuž ale provedený znalecký posudek neodpovídá. Závěrem vyjádřili názor, že napadené rozhodnutí stojí na skutkovém stavu, který nebyl prokázán, tudíž je vadné. Navrhli tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a doplnění dokazování.

20. Žalobkyně s odkazem na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně navrhla, aby byl rozsudek potvrzen. K odvolání uvedla, že žalovaní zpochybňovali závěry revizního znaleckého posudku avšak svá tvrzení žádným relevantním způsobem neprokazovali. Přitom revizní znalecký posudek byl vypracován znalcem z oboru doprava, ekonomika a strojírenství, a to na základě jeho odborných vědomostí, dovedností a zkušeností, byl vypracován mimořádně podrobně a logicky a vyčerpávajícím způsobem zodpověděl na zadané otázky. Veškeré relevantní skutečnosti pak znalec odborně objasnil a vysvětlil během výslechu na nařízeném jednání. Dále uvedla, že procesní obrana žalovaných spočívala pouze v neodborných a laických spekulací, kdy žalovaní, resp. jejich právní zástupce, bez potřebných odborných znalostí, dovedností a zkušeností zpochybňoval závěry znalce. V tomto ohledu vyjádřila přesvědčení, že takové neodborné a laické spekulace nemohly popřít závěry znalce, který je odborníkem ve svém oboru. Dodala pak, že žalovaní sice během řízení doložili znalecký posudek [číslo] vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO], avšak během řízení vyplynulo, že tento posudek byl vypracován bez jakékoliv znalosti technologických postupů výroby minikaravanů a že způsob opravy, který znalec navrhl, vůbec neodpovídal realitě. V této souvislosti akcentovala, že revizní znalecký posudek byl naproti tomu vypracován po detailním studiu konstrukce obytného přívěsu [název] a způsobu jeho výroby (stavby).

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

22. Soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování v rozsahu, na základě, kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav a soud prvního stupně při svém rozhodnutí přihlédl k relevantním důkazům a věc správně posoudil po právní stránce s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a relevantní judikaturu, přičemž se současně řádně vypořádal se všemi námitkami žalovaných. Vzhledem k tomu, že odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o důvodnosti podané žaloby, tedy že částka [částka] odpovídá plnění, které bylo poskytnuto žalobkyní poškozenému [jméno FO] a která představuje žalovanými zaviněnou škodu a že částka [částka] představuje náklady, které musela žalobkyně vynaložit na vyřízení případu, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

23. S ohledem na odvolací námitky žalovaných odvolací soud uvádí, že plně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o průběhu dopravní nehody, respektive o vzniku škody na minikaravanu. Současně plně souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že v době škodní události se vozidlo [název] nacházelo na veřejně přístupné účelové komunikaci a že jeho provoz byl podmíněn pojištěním odpovědnosti. Shodně se soudem prvního stupně odvolací sodu uzavřel, že pokud nebyla pojištěna odpovědnost za škodu způsobená provozem vozidla žalované č. [hodnota] v okamžiku škodní události dne [datum], bylo povinností žalobkyně plnit poškozenému podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., když pojištění sjednáno být mělo, přičemž uplatněný nárok žalobkyně byl nárokem podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. Soud prvního stupně pak dospěl ke správnému závěru, že oba žalovaní jako osoby nesoucí odpovědnost za škodu jsou povinni nahradit žalobkyni plnění v rozsahu, který odpovídá skutečně vzniklé škody.

24. Odvolací soud též zcela souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o výši skutečně vzniklé škody na poškozeném minikaravanu, jež byla řádně stanovena znalcem. V této souvislosti odvolací soud přisvědčil žalobkyni, že soudem prvního stupně ustanovený znalec odborně objasnil všechny rozhodné skutečnosti a v rámci svého výslechu své závěry jasně vysvětlil a obhájil, přičemž zodpověděl na všechny pro danou věc relevantní otázky. K tomu je třeba zdůraznit, že znalec objasnil příčinu „dalšího/nového“ poškození minikaravanu, které vzniklo v důsledku toho, že tento typ karavanu má tzv. sendvičovou konstrukci, kdy vytvořený skelet je slepený a tím nerozebíratelný, přičemž druhotné („další/nové“) poškození odpovídá prvotnímu nárazu do zadní části minikaravanu, a to do jeho hliníkové příčky, a proto bylo třeba provést totální výměnu, což ve svém důsledku mělo vliv i na výslednou cenu opravy minikaravanu. Současně nebylo lze přehlédnout, že znalec posudek vypracoval poté, co se podrobně seznámil s konstrukcí a samotnou výrobou těchto minikaravanů.

25. Z výše uvedených důvodů, kdy veškeré odvolací námitky žalovaných nebyly shledány důvodnými, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen ve výrocích I. a II., a to včetně výroku IV. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

26. Soud prvního stupně s ohledem na výsledek řízení rozhodl správně o náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., pouze opomněl, že v tomto případě vznikly státu náklady nejen za vypracovaný znalecký posudek ve výši [částka], ale také za znalečné ve výši [částka] v souvislosti s výslechem znalce dne [datum]. Z výše uvedených důvodů s přihlédnutím k tomu, že nebyly dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro zrušení napadeného rozhodnutí, odvolací soud podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 221a o. s. ř. výrok III. o náhradě nákladů řízení změnil jen co do výše nákladů řízení a ve zbývající části ohledně splatnosti a platebního místa jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. Žalovaní sice v souvislosti se žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků doložili, že žalovaná č. [hodnota] nemá žádný majetek a nepodniká a že žalovaný č. [hodnota] přes svůj věk nepobírá starobní důchod, od čehož také v rámci své závěrečné řeči odvozovali žádost o případnou možnost poskytnutí splátek ve výši [částka] měsíčně při vyhovění žalobě. Odvolací soud však právě s ohledem na žalovanými deklarované skutečnosti o jejich nemajetnosti a nedostatku příjmů s přihlédnutím k celkové výši dluhu, tedy jistiny spolu s přiznaným úrokem z prodlení, neshledal podmínky pro poskytnutí splátek žalovaným.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. V daném případě vznikly žalobkyni náklady řízení za její právní zastoupení. Advokátu žalobkyně náležela odměna ve výši [částka] za písemné vyjádření k odvolání podle § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen „AT“, dále odměna ve výši [částka] za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT, celkem odměna [částka]. Dále mu náležely 2 režijní paušály ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem [částka]. Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení tedy činily 20 640, resp. po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši [částka] činily [částka].