pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil [anonymizováno] co do částky [částka] (výrok I.). Uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Zamítl žalobu co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.). Uložil žalobci, aby žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] zaplatil [částka] (výrok IV.).

2. Žalobce se proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhá odškodnění nemajetkové újmy a náhrady majetkové škody z důvodu, že proti němu bylo vedeno [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] křivé výpovědi a nepravdivý znalecký posudek dle § 175 odst. 1, 3, trestního zákoníku, zahájené usnesením ze dne [datum] a skončené usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], kterým byl zproštěn obžaloby v celém rozsahu podle § 226 písm. b) trestního řádu. Požaduje přitom náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby ve výši [částka], ušlý zisk ve výši [částka], jakož i náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova] trvajícího 6 let a 8 měsíců ve výši [částka].

3. Žalovaná v rámci předběžného projednání žalobcových nároků shledala důvodným jeho nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka]. U nemajetkové újmy konstatovala porušení žalobcova práva, omluvila se a přiznala mu zadostiučinění v penězích ve výši [částka]. Nároku na náhradu ušlého zisku ve výši [částka] nevyhověla ani z části a nevyhověla ani nároku na poskytnutí zadostiučinění ve výši [částka], neboť shledala délku [anonymizováno] přiměřenou.

4. Žalobce s ohledem na stanovisko žalované vzal svou žalobu zpět co do částky [částka] představující částečnou náhradu nákladů [anonymizována dvě slova] a co do částky [částka] představující dílčí plnění z titulu náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil [anonymizováno] co do částky [částka] a výrokem I. napadeného rozsudku ohledně částky [částka].

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování na základě zjištění z jednotlivých důkazů, které jsou podrobně popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, a na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, vzal za prokázaný tento skutkový stav:

Proti žalobci bylo vedeno [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 3 trestního zákoníku v délce 6 let a 8 měsíců. V bytě žalobce a jeho manželky byla provedena domovní prohlídka. Žalobce je soudním znalcem a [anonymizována dvě slova] se týkalo jeho znalecké činnosti. Žalobce v důsledku [anonymizována dvě slova] byl nucen svému okolí vysvětlovat, že se ničeho nedopustil, špatně spal, přestal běhat a na [anonymizováno] často myslel. Žalobce se krátce po zahájení [anonymizována dvě slova] odstěhoval z [obec] a pobývá tu jen v souvislosti s prací. Žalobce byl obžaloby zproštěn a odvolání státního zástupce proti rozhodnutí soudu bylo odvolacím soudem odmítnuto. Po skončení [anonymizována dvě slova] žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, která jej po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty projednala a přiznala mu náhradu nemajetkové újmy způsobené [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] a náklady obhajoby v částce [částka].

6. S poukazem na § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8, § 13, § 15 odst. 2 a § 31a OdpŠk pak soud prvního stupně dospěl ohledně jednotlivých žalobcových nároků k následujícím závěrům.

7. Nárok na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím.

8. Podle soudu prvního stupně je odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí nezpochybnitelný, neboť žalobce byl nezákonně trestně stíhán pro [anonymizována dvě slova] křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a byl obžaloby pravomocně zproštěn. V této souvislosti soud prvního stupně přihlédl k závěrům uvedeným v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], přičemž vzal za relevantní, že žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce 2 až 10 let a že vzhledem k tomu, že se jednalo o [anonymizována dvě slova] spojený s jeho profesí, míra společenského a morálního odsouzení je zde mírně zvýšená. Uzavřel pak, že omluva žalované a žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši [částka] je s přihlédnutím k okolnostem [anonymizována dvě slova] dostačující a neshledal důvody k přiznání zadostiučinění nad rámec plnění poskytnutého samotnou žalovanou. K tomu dále uvedl, že žalobce byl nervózní, trpěl nespavostí, přemítal o [anonymizováno], omezil cestování, přestal běhat, přičemž zajisté utrpěla žalobcova pověst, čest a jeho dobré jméno už jen tím, že u něj byla provedena domovní prohlídka, kterou vnímal velmi negativně a úkorně. Žalobcova vážnost a čest utrpěla též v souvislosti s medializací kauzy na celostátní úrovni. Soud prvního stupně ale vzal v úvahu, že sám žalobce uvedl, že jeho rodina a nejbližší přátelé při něm stáli. Pokud se jedná o sousedy, kterým se žalobci nepodařilo vysvětlit důvody domovní prohlídky, soud prvního stupně poukázal na to, že žalobce se s manželkou po několika týdnech od domovní prohlídky z bytu odstěhovali a byt užívá jen k pracovním účelům v [obec]. Co se týká zásahů do pracovní sféry, žalobce tvrdil pokles příjmů, zásahy do této sféry však soud prvního stupně neposoudil za nijak zásadní, trvalé či nevratné. Podle soudu prvního stupně na prohloubení žalobcovy újmy mohlo mít pochopitelně vliv i medializovaní kauzy, a to včetně uvádění jeho jména, nicméně z provedeného dokazování bylo zjištěno, že k medializaci věci docházelo průběžně, média citovala žalobcova vyjádření, která uvedl ještě před zahájením [anonymizována dvě slova]. Ohledně reportáže České televize vzal soud prvního stupně za rozhodné, že v ní sice bylo předestřeno žalobcovo jméno, ovšem nikoliv v negativních konotacích, pouze bylo uvedeno, že žalobce byl stíhán a že si stojí za svým znaleckým posudkem.

9. Následně soud prvního stupně provedl srovnání s rozhodnutími soudu ve dvou obdobných věcech.

10. Ve věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] vzal za rozhodné, že poškozený byl v souvislosti s výkonem svého povolání stíhán pro totožný [anonymizována dvě slova] se shodnou [anonymizováno] sazbou, trpěl stresem i z možného uložení úhrady škody ve výši až [částka], byl nervózní a nekoncentrovaný, zhoršila se mu komunikace s manželkou, pracoval a pracuje u znaleckého ústavu a v důsledku [anonymizováno] se nemohl podílet na některých zakázkách, přičemž vztahy s okolím narušeny nebyly, velmi negativně vnímal domovní prohlídku a nasazená pouta v jejím průběhu, zadržení a převoz na služebnu a propuštění až po 10 hodinách, za což mu bylo přiznáno žalovanou odškodnění ve výši [částka], které soud shledal jako odpovídající. Podle soudu prvního stupně ze srovnávaného rozhodnutí vyplynulo, že oba trpěli psychickým nepohodlím, u obou se jednalo o [anonymizováno] pro [anonymizováno] související s jejich pracovní činností, oba vnímali negativně provedení domovní prohlídky a vzhledem k tomu, že se jednalo o totožné [anonymizováno], trvalo stejně dlouho.

11. Ve věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn [spisová značka] a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] soud prvního stupně přihlédl k tomu, že poškozená byla stíhána pro [anonymizována dvě slova] křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 a 3 trestního zákona ve stadiu pokusu, za který jí hrozil také trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 10 let, přičemž u poškozené došlo k úbytku zadavatelů znaleckých posudků a poškozená musela svou znaleckou činnost přenést mimo své bydliště, měla psychické potíže, trpěla nechutenstvím, nespavostí, depresí, měla třes rukou a bylo zde nutné léčení, o [anonymizováno] se dozvěděli lidé z okolí poškozené, poškozená byla osočována v místě svého bydliště, bylo jí poničeno motorové vozidlo, došlo k narušení její dobré pověsti v malé obci a [anonymizováno] bylo celostátně medializováno, za což jí bylo zadostiučinění ve výši [částka]. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že i v tomto případě se u obou poškozených jednalo o [anonymizováno] v souvislosti s jejich znaleckou činností, ale ve srovnávaném případě byly zásahy do pracovní sféry mnohem markantnější a vnímání okolí na malé vesnici a tlak okolí byl nesrovnatelný s žalobcem v posuzovaném [anonymizováno].

12. Na základě provedeného srovnání soud prvního stupně uzavřel, že adekvátní částkou představující zadostiučinění za nezákonné žalobcovo [anonymizována dvě slova] je v daném případě částka [částka], jež odpovídá prokázaným zásahům do jeho osobní sféry a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění ve srovnatelných případech. Vzhledem k tomu, že tato částka již byla žalobci žalovanou přiznána, soud prvního stupně tedy žalobcův nárok přesahující poskytnuté plnění zamítl.

13. Nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby.

14. U tohoto nároku byly sporné dva úkony právní služby, jež žalovaná žalobci nepřiznala, a to nahlížení do spisu ve dnech [datum] a [datum].

15. Ohledně nahlížení do spisu dne [datum] soud prvního stupně přihlédl k tomu, že z průběhu [anonymizováno] je zřejmé, že žalobcův obhájce žádal o zaslání obžaloby, avšak soud mu dne [datum] sdělil, že obžalobu nelze zaslat, neboť od státního zástupce nepřišla v elektronické podobě a v případě potřeby, nechť nahlédne do spisu. Z neochoty soudu, který by samozřejmě mohl obžalobu oscanovat a zaslat žalobci, soud prvního stupně dovodil, že žalobcův obhájce byl v podstatě donucen do spisu nahlédnout, chtěl-li se s obsahem obžaloby seznámit. V této souvislosti vzal soud prvního stupně v úvahu, že od prostudování spisu při skončení vyšetřování uběhly k dané žádosti již téměř dva roky, a proto potřebu obhájce seznámit se s obžalobou neposoudil za nestandardní, nýbrž jako účelně vynaložený náklad [anonymizováno] za jeden úkon právní služby ve výši [částka] s paušální náhradou ve výši [částka], tudíž včetně daně z přidané hodnoty v celkové výši [částka].

16. Shora uvedený závěr dle soudu prvního stupně platí také pro nahlížení do spisu dne [datum], které bylo učiněno v souvislosti s nařízením prvního hlavního líčení ve věci.

17. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval za oba úkony částku [částka], která je nižší, než částka odpovídající odměně za dva úkony právní služby, soud prvního stupně mu přiznal částku jen jím požadovanou.

18. Nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku.

19. V tomto ohledu soud prvního stupně uvedl, že žalobce byl ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzván, aby konkrétně tvrdil a označil důkazy k prokázání výše ušlého zisku ze zmařené činnosti znalce jako ztráty očekávaného přínosu, kterého by dosáhl nebýt nezákonného [anonymizována dvě slova] při pravidelném běhu věcí. Byl vyzván, aby vysvětlil, proč právě k takovému majetkovému prospěchu mělo reálně dojít s přihlédnutím k vynaloženým nákladům na dosažení tohoto zisku a jak mu [anonymizována dvě slova] v dosažení tohoto zisku bránilo. Žalobce k tomuto uvedl, že k jím požadované částce dospěl na základě srovnávacího výpočtu, kdy odečetl výši svého příjmu za rok [rok] od příjmu za rok [rok] a stejně tak odečetl výši svého příjmu za rok [rok] od příjmu, kterého dosáhl v roce [rok], následně od součtu odečetl částky odpovídající dani a platbám za sociální a zdravotní pojištění a dospěl tak k částce [částka]. Dále uvedl, že k prokázání svého nároku není s to navrhnout provedení jiných důkazů. Podle názoru soudu prvního stupně však nelze odvozovat výši ušlého zisku prostými kupeckými počty vzešlými ze sčítání a odečítání výše příjmů podle daňových přiznání z jednotlivých let a nelze ani vysledovat trend mezi medializací kauzy včetně uvedení žalobcova jména s výší jeho příjmů podle předložených daňových přiznání. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že výše ušlého zisku, která měla být žalobci způsobena [anonymizována dvě slova], nebyla ani řádně tvrzena, ani nebyly nabídnuty důkazy k prokázání jejího vzniku a výše, a proto žalobu v tomto nároku zamítl.

20. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem.

21. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v celkově nepřiměřené délce posuzovaného [anonymizováno] a že bylo prodlouženo v důsledku nečinnosti státního zástupce, který obdržel spis od policejního orgánu dne [datum] a obžalobu předložil soudu až dne [datum], tj. po 21 měsících. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vzal soud prvního stupně za relevantní, že posuzované [anonymizováno] vůči žalobci trvalo od [datum] do [datum], tedy celkem 6 let a 8 měsíců.

22. Poté průběh posuzovaného [anonymizováno] hodnotil podle kritérií uvedených § 31a odst. 3 OdpŠk. V této souvislosti přihlédl k tomu, že probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, že soud prvního stupně rozhodoval jednou o vrácení věci k došetření, o němž rozhodoval ke stížnosti též odvolací soud, a jednou rozsudkem, proti kterému bylo podáno jednou odvolání. [anonymizována dvě slova] zhodnotil jako složité zejména po procesní stránce, neboť bylo vedeno proti několika obžalovaným, vyžadovalo opakované znalecké zkoumání i právní pomoc ze zahraničí, konala se celá řada několikadenních hlavních líčení a bylo prováděno rozsáhlé dokazování. Dále vzal v úvahu, že se žalobce na délce [anonymizováno] nepodílel a orgánům činných v [anonymizována dvě slova] bylo lze vytknout průtah státního zástupce. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ([anonymizována dvě slova]), za které mu již byla poskytnuta náhrada, hodnotil soud prvního stupně význam [anonymizováno] jako standardní.

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud prvního stupně ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen„ Stanovisko“, přičemž vyšel ze základní částky odškodnění [částka] za jeden rok průtahů s tím, že za první dva roky je přiznávána částka poloviční. Základní částku zadostiučinění za [anonymizováno] dlouhé 6 let a 8 měsíců stanovil na [částka], kterou s ohledem na složitost [anonymizováno] snížil o 20 %, přičemž důvody pro zvýšení náhrady neshledal, neboť dle jeho názoru období nečinnosti již bylo dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného [anonymizováno], k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Uzavřel tedy, že žalobci náleží zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky [anonymizována dvě slova] v celkové výši [částka].

24. Soud prvního stupně tak žalobě vyhověl co do částky [částka] představující nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova] a co do částky [částka] u nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů za žalobcovu obhajobu v souvislosti s posuzovaným nezákonným [anonymizováno] řízením a ve zbylých nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O požadovaném příslušenství soud prvního stupně rozhodl podle § 1970 o. z. a § 15 odst. 2 OdpŠk s tím, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum], šestiměsíční lhůta uplynula dne [datum] a žalovaná se dostala do prodlení ode dne [datum], odkdy žalobci náleží úrok z prodlení, a to z částek, které mu žalovaná v rámci předběžného projednání přiznala a vyplatila, ale učinila tak po datu [datum].

26. O nákladech [anonymizováno] soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

27. Proti tomuto rozsudku, ale jen proti zamítavému výroku III. a nákladovému výroku IV., podal žalobce včasné odvolání. Vyjádřil v něm především nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o částce [částka] jako odpovídající přiměřenému zadostiučinění za nezákonné [anonymizována dvě slova]. V této souvislosti poukázal na druhý srovnávaný případ, ve kterém bylo poškozené přiznáno odškodnění ve výši [částka] a zdůraznil, že v tomto srovnávaném případě [anonymizována dvě slova] trvalo pouze 17 měsíců, zatímco v jeho případě 6 let a 8 měsíců, navíc na rozdíl od poškozené byl zadržen a byla u něj provedena domovní prohlídka, v důsledku které se o jeho [anonymizována dvě slova] dozvědělo jeho okolí a musel tak vysvětlovat, proč se tak děje, což se mu v případě jeho sousedů nepodařilo, a proto byl nucen odstěhovat se z [obec], přičemž návštěvy jeho bytu v [obec] jsou pro něj stále nepříjemné. Poukázal dále na to, že [anonymizována dvě slova] zasáhlo nejen do jeho pracovní sféry, ale rovněž i do jeho osobní sféry a rodinného života, mělo stejně jako u poškozené ve druhém srovnávaném případě neblahý vliv na jeho psychický stav, kdy žil v neustálém stresu, jenž byl umocněn tím, že žil pod hrozbou uložení milionové škody, která by pro něj byla likvidační, přičemž měl problémy se spánkem, musel zanechat svého koníčku (cestování po světě s cílem účasti na maratónech) a dále musel své nové rodině (snachám a jejich rodičům) vysvětlovat, proč je trestně stíhaný a proč se o něm mluví v mediích, což rozhodně nezanechávalo na dobrý první dojem a stavělo ho to do velmi nepříjemné situace. Podle něj medializace jeho případu byla širší. Vyjádřil tedy názor, že v jeho případě je odškodnění ve výši [částka] v porovnání s případem poškozené odpovídající s tím, že by soud měl rovněž zohlednit i míru inflace, neboť částka [částka] byla poškozené přiznána již v roce [rok]. Na podporu své argumentace odkázal na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Namítl také, že v jeho případě mělo být při stanovení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného [anonymizováno] vycházeno z částky [částka] za rok, a to nejen s ohledem na časový odstup od vydání sjednocujícího stanoviska a každoroční inflaci, ale také s ohledem na konkrétní okolnosti jeho případu. Podle jeho názoru věc nebyla natolik složitá, aby jakkoliv objektivně odůvodňovala vedení [anonymizována dvě slova] po dobu téměř sedmi let a tedy i ponížení základní částky o 20 %. Naopak by podle něj měla být základní částka zvýšena. Uvedl dále, že po celou dobu vedeného [anonymizována dvě slova] s orgány činnými v [anonymizována dvě slova] řádně spolupracoval a svým chováním nezapříčinil žádné průtahy v [anonymizováno]. Namítl také, že základní částka by měla být zvýšena z důvodu, že významu [anonymizováno] pro něho, neboť [anonymizována dvě slova] ovlivnilo jeho život významným způsobem a zasáhlo do jeho profesní i osobní sféry. Poukázal rovněž na to, že v posuzovaném [anonymizováno] došlo k průtahům především ze strany státního zástupce. [příjmení] [částka] přiznána mu soudem prvního stupně je podle něj s přihlédnutím ke všem faktorům nedostačující. Žalobce nesouhlasil důvody, pro které byla žaloba soudem prvního stupně zamítnuta ohledně jeho nároku na zaplacení ušlého zisku. V tomto ohledu namítl, že předložil daňová přiznání, ze kterých zcela jasně vyplynulo, že v roce [rok] a [rok] došlo ke snížení jeho příjmů, neboť se v daném období snížil počet znaleckých posudků, které vypracoval, přičemž v tomto období [anonymizována dvě slova] vrcholilo, čímž došlo rovněž i k jeho široké medializaci, čímž ztratil jako znalec v očích široké veřejnosti důvěryhodnost a nebyl oslovován s žádostmi o vypracování znaleckých posudků. Na základě těchto skutečností pak dovozuje příčinnou souvislost mezi jeho [anonymizována dvě slova] a poklesem jeho příjmů. Namítl rovněž, že podle ustálené soudní judikatury nelze po účastníkovi [anonymizováno] požadovat, aby prokazoval negativní skutečnosti. Dále, ohledně prokazování ušlého zisku u podnikajících osob, poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 922/18. Vyjádřil rovněž nesouhlas s rozhodnutím soudu prvního stupně o náhradě nákladů [anonymizováno] s tím, že žalobou uplatnil celkem čtyři nároky a že u nároku za náklady na obhajobu byl úspěšný co do 93,6 % z žalované částky. Nesouhlasil ani s počtem úkonů, za které měl uhradit žalované náhradu nákladů [anonymizováno]. Navrhl tedy, aby byl napadený rozsudek ve výrocích I. a II. potvrzen a ve výrocích III. a IV. byl změněn tak, aby jeho žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

28. Žalovaná podala odvolání včasné odvolání proti vyhovujícímu výroku II., ale jen co do částky [částka] s příslušenstvím. Nesouhlasila totiž se závěrem soudu prvního stupně ohledně účelně vynaložených nákladů za obhajobu. K tomu uvedla, že v obou případech nahlížení do spisu se nejedná o úkon účtovatelný podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, tedy o prostudování spisu při skončení vyšetřování. Namítla rovněž neúčelnosti těchto nahlížení. Vyjádřila též nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně ohledně přiznaného zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného [anonymizováno]. V této souvislosti namítla, že nebyl prokázán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce [anonymizováno] či v průtazích, neboť z provedeného dokazování nevyplývá, že by státní zástupce byl v období od obdržení spisu od policejního orgánu až do dne podání obžaloby nečinný. Podle jejího názoru bylo naopak prokázáno, že v tomto období byly průběžně prováděny další úkony ve věci. Dodala, že pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném [anonymizováno] došlo k průtahu, pak průtah v určité fázi [anonymizováno] lze tolerovat za předpokladu, že celková délka [anonymizováno] nebude nepřiměřená, k čemuž odkázala na rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti Itálii ze dne [datum], § 37. Namítla, že [anonymizováno] probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, že [anonymizováno] věc byla po právní a skutkové stránce složitá a vyžadovala tak větší prostor pro provedení důkazních prostředků a že ve věci bylo vypracováno několik znaleckých prostředků. Podle žalované vzhledem ke složitosti a k celkovému počtu obžalovaných tak věc potřebovala určitou dobu jak v [anonymizováno] přípravném, tak v [anonymizováno] před soudem. Uvedla také, že pokud účastníkovi [anonymizováno] nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení [anonymizováno], ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Podle názoru žalované tedy celkovou délku [anonymizováno] bylo lze hodnotit jako přiměřenou. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadené části změnil tak, že se žaloba zamítá a znovu rozhodl o náhradě nákladů [anonymizováno].

29. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.

30. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dostatečně zjistil skutkový stav věci, na základě kterého bylo lze ve věci rozhodnout. Shodně se soudem prvního stupně vzal odvolací soud za relevantní skutečnosti, že žalobce byl trestně stíhán pro [anonymizována dvě slova] křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 10 let a že byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž posuzované [anonymizováno] vůči žalobci trvalo od [datum] do [datum], tedy celkem 6 let a 8 měsíců.

31. Odvolací soud plně souhlasil se všemi závěry soudu prvního stupně týkajícími se žalobcova nároku na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Shodně se soudem prvního stupně totiž dospěl k závěru, že v poměrech projednávané věci je částka [částka] adekvátní částkou představující zadostiučinění za nezákonné žalobcovo [anonymizována dvě slova], že odpovídá prokázaným zásahům do jeho osobní sféry a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění ve srovnatelných případech. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v této části své rozhodnutí náležitě odůvodnil, odvolací soud v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění. V tomto ohledu odvolací soud pouze dodává, že přihlédl k tomu, že ve srovnatelné věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně přiznaného zadostiučinění ve výši [částka] jako věcně správný potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a že v této věci bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dovolání odmítnuto.

32. Soud prvního stupně též dospěl ke správným závěrům ohledně žalobcova nároku na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby za nahlížení do spisu ve dnech [datum] a [datum], odvolací soud s nimi zcela souhlasil, a proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Podle názoru odvolacího soudu se jednalo o účelně vynaložené náklady [anonymizováno], jak uzavřel soud prvního stupně, a to s ohledem na soudem prvního stupně popsaný průběh posuzovaného [anonymizováno], ze kterého vyplynula neochota soudu zaslat žalobcovu obhájci obžalobu a nutnost seznámit se s obsahem spisu v souvislosti s nařízením prvního hlavního líčení. K odvolací námitce žalované odvolací soud uvádí, že dle jeho názoru lze oba úkony podřadit pod § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

33. U nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku odvolací soud vycházel z odlišného názoru než soud prvního stupně. Podle odvolacího soudu bylo v daném případě na místě, aby s ohledem na charakter žalobcovy činnosti, jež dle jeho tvrzení nemohl řádně vykonávat, čímž se mu snížily příjmy, aby soud prvního použil § 28 OdpŠk, tedy aby byl zjištěn žalobcův průměrný výdělek. Přitom u osob samostatně výdělečně činných je třeba při zjištění průměrného výdělku vycházet z okolností konkrétního případu, a to v souladu s § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. Dané ustanovení přitom předpokládá, že základem pro zjištění ušlého výdělku podnikatele bude zejména daňové přiznání. K tomu je však třeba dodat, že daňové přiznání nebývá vždy vypovídající, neboť se v něm vždy nepromítají údaje nezbytné ke stanovení ušlého výdělku, tj. příjmy z výdělečné činnosti a náklady na jejich dosažení. Výsledkem daňového přiznání je stanovení základu daně z příjmů, který je ovlivňován i jinými faktory, než jsou náklady související s podnikáním, a to například odpisy apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Z tohoto důvodu nebude možné se spokojit jen s daňovým přiznáním, ale je třeba vyjít i z dalších údajů v účetnictví poškozeného, zejména v peněžním deníku apod. (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. [anonymizována dvě slova] [rok], 239 s., či [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], [číslo] s.).

34. Odvolací soud současně vzal v úvahu názory uvedené v judikatuře týkající se dané otázky, a to v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 922/18, a v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 417/21, jakož i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

35. Podle názoru odvolacího soudu v daném případě bylo na soudu prvního stupně, aby žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vedl k tomu, aby tvrdil a prokazoval, jaký byl jeho průměrný výdělek v rozhodném období, respektive, aby tvrdil a prokazoval, jaké odměny získával za jím vypracované znalecké posudky a jaké s tím měl spojené náklady, a to v období před vznikem jím tvrzené škody. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně popsaným způsobem nepostupoval, podle názoru odvolacího soudu je zde ohledně této části dána taková vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v odvolacím [anonymizováno] nemohla být zjednána náprava, což ve svém důsledku vedlo také k tomu, že u tohoto žalobcova nároku nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, přičemž ve věci je třeba provést rozsáhlejší dokazování, jež by přesahovalo rámec odvolacího [anonymizováno].

36. Odvolací soud rovněž přisvědčil soudu prvního stupně u nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v tom, že v posuzovaném [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v celkově nepřiměřené délce [anonymizováno], jež bylo prodlouženo v důsledku nečinnosti státního zástupce, který obdržel spis od policejního orgánu dne [datum] a obžalobu předložil soudu až dne [datum], tj. po 21 měsících. V tomto ohledu odvolací soud dodává, že celková délka [anonymizováno] nebyla přiměřená, a proto nebylo lze tolerovat prokázaný průtah. Shodně se soudem prvního stupně také uzavřel, že v žalobcově případě nebylo dostačujícím odškodněním nemateriální újmy, která mu v souvislosti s nezákonným [anonymizována dvě slova] vznikla, konstatování porušení práva, ale, že je namístě odškodnění ve formě peněžní.

37. Při stanovení výše odškodnění v penězích odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vycházel ze Stanoviska a ze základní částky [částka] za rok, s modifikací za první dva roky [anonymizováno] v jedné polovině, přičemž neshledal důvody pro stanovení vyšší základní částky, neboť takto stanovená výše ještě odpovídá řízené v délce 6 let a 8 měsíců, a dospěl ke shodné základní celkové výši zadostiučinění za celé [anonymizováno], a to [částka].

38. Odvolací soud však vycházel z některých odlišných úvah ohledně hodnocení jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a písm. b) až e) OdpŠk.

39. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované [anonymizováno] bylo složité po skutkové, právní a procesní stránce. Podle názoru odvolacího soudu tak bylo třeba snížit celkovou částku, avšak jen o 10 %.

40. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že se žalobce zásadně na celkové délce posuzovaného [anonymizováno] nepodílel, a proto v tomto ohledu neshledal důvody ani pro snížení ani pro zvýšení základní částky.

41. Podle názoru odvolacího soudu s ohledem na prokázaný postup orgánů veřejné moci bylo třeba celkovou výši zadostiučinění zvýšit o 10 %.

42. Odvolací soud dále shledal, že byl prokázán zvýšený význam posuzovaného [anonymizováno] pro žalobce, neboť se dotýkal jeho profesní činnosti a z tohoto důvodu zvýšil celkovou základní částku o 10 %.

43. Na základě výše popsané moderace, kdy základní částka byla ve svém důsledku zvýšena o 10 %, dospěl odvolací soud k výsledné částce zadostiučinění [částka] a s ohledem na soudem prvního stupně již přiznané zadostiučinění ve výši [částka] odvolací soud žalobci přiznal dalších [částka].

44. Odvolací soud neshledal důvod k valorizaci základní částky zadostiučinění jak namítl žalobce. V této souvislosti lze odkázat na početnou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se touto otázkou, například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud mimo jiné uvedl:„ (P) řípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani otázka potřeby valorizace částek odškodnění nemajetkové újmy za jeden rok trvání nepřiměřeně dlouhého [anonymizováno] vyčíslených ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], [stanovisko NS], uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kterou dovolatel odůvodňuje poukazem na zohlednění růstu mezd a inflace, neboť ani při řešení této otázky se odvolací soud od ustálené judikatury dovolacího soudu neodchýlil, vyšel-li ze základní částky zadostiučinění ve výši [částka] za první dva roky [anonymizováno] a dále za každý následující rok trvání posuzovaného [anonymizováno] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve vztahu k inflaci, nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve vztahu ke změně životní úrovně). Nejvyšší soud ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nadále jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1844/21; srov. též body 43. a následující nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21) a k jinému závěru nedospívá ani v tomto případě.“

45. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve vyhovujícím výroku II. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] jako věcně správný potvrzen, podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byl v zamítavém výroku III. změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci další částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení s tím, že o příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení § 15 zákona č. 82/1998 Sb. a že ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. odvolací soud určil patnáctidenní lhůtu ke splnění povinnosti s ohledem na nezbytné administrativní úkony na straně žalované spojené s řádným splněním její povinnosti, dále byl v zamítavém výroku III. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen a co do částky [částka] s příslušenstvím a v závislém výroku o nákladech [anonymizováno] IV. byl podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. zrušen a v tomto rozsahu byla věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrácena soudu prvního stupně k dalšímu [anonymizováno].

46. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby se v naznačeném směru znovu zabýval žalobcovým nárokem na náhradu škody v podobě ušlého zisku. Přitom bude třeba vycházet z žalobcova průměrného výdělku, avšak bude také nezbytné přihlédnout k žalobcovu tvrzení, že v jím vymezeném období, za které se domáhá náhrady škody v podobě ušlého zisku (roky [rok] a [rok]), svoji znaleckou činnost vykonával, ale v menším rozsahu, a proto bude na něm, aby prokázal, jaké byly jeho příjmy a výdaje v tomto období. [příjmení] pak pouze na žalobci, kterými důkazy svá tvrzení prokáže, a to zejména s ohledem na to, jaké účetní doklady vede v souvislosti se svou znaleckou činností ohledně svých příjmů a výdajů. K tomu lze dodat, že obvykle takovým dokladem je peněžní deník podnikatele a že u znaleckých posudků vypracovaných v soudních řízeních, v rámci kterých byl znalec ustanoven, lze takové údaje zjistit obvykle z vyúčtování znalečného, respektive z rozhodnutí soudu o znalečném. Současně bude třeba, aby se soud prvního stupně opětovně vypořádal s otázkou medializace žalobcova případu, a to zda a popřípadě v jakém rozsahu měla vliv na žalobcem tvrzené menší množství jím vypracovaných znaleckých posudků v letech [rok] a [rok].

47. Výrok I. o částečném zastavení [anonymizováno] a výrok II. co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zůstaly odvoláním nedotčeny (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).