pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 9C 220/2018-449,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl žalobkyni povinen zaplatit částku [částka] spolu s 8,05% ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby žalovanému zaplatila na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Žalobkyně se vůči žalobci žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví, na kterých vázlo zástavní právo, se staly předmětem dražby provedené v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod. sp. zn. [spisová značka], přičemž bylo plněno na pohledávku věřitele žalovaného, a to [právnická osoba], čímž žalobkyni vznikl regresní nárok sui generis vůči žalovanému na vrácení částky, kterou plnila na jeho dluh, a to částky v žalované výši.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že byť v katastru nemovitostí byla vedena žalobkyně jako vlastník nemovitostí, faktickým vlastníkem předmětných nemovitostí byl on. Účastníci spolu tvořili pár, avšak jejich vztah se rozpadl a po rozpadu vztahu účastníků se žalobkyně značně zadlužila. Nemovitosti byly pořizovány za minimální náklady a nacházely se ve špatném technickém stavu a žalovaný použil dva úvěry v celkové výši [částka] na rekonstrukci nemovitosti, navíc do rekonstrukce předmětné nemovitosti vložil částku ve výši [částka] pocházející z prodeje jeho chaty. K prodeji předmětné nemovitosti pak došlo při vymáhání pohledávek, se kterými neměl nic společného. V exekučním řízení nemovitost vydražil za částku [částka], přičemž z celkového výtěžku pohledávky [právnická osoba] jako poskytovatele hypotéčních úvěrů byly úvěry uspokojeny celkovou částkou ve výši [částka], kdy na první úvěr bylo plněno [částka] a na druhý úvěr bylo plněno [částka]. Namítl, že regresní nárok žalobkyně ve věci není dán, navíc za situace, kdy náklady na pořízení věcí a jejich rekonstrukci hradil on.

4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k následujícímu prokázanému skutkovému stavu:

Účastníci spolu do roku 2013 vedli společnou domácnost.

V roce 2007 (kupní smlouvou ze dne [datum]) žalobkyně zakoupila budovu ve [adresa], určenou k bydlení na pozemku parc. č. St. 117 o výměře 616 m2 - zastavená plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. St. 117 o výměře 616 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném pro k. ú. [obec], Katastrálním úřadem pro Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, na LV [číslo] to za částku [částka]. Po koupi nemovitosti žalobkyně zřídila žalovanému k nemovitosti věcné břemeno, a to na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], které bylo vloženo do katastru nemovitostí. K nemovitosti žalobkyně zakoupila další pozemky, kupní smlouvou ze dne [datum] pozemek od obce Stálky za částku [částka] a kupní smlouvou ze dne [datum] pozemek od pozemkového fondu za částku [částka].

Dne [datum] žalobkyně zaplatila zálohu ve výši [částka] za služby Ing. [jméno] [příjmení] autorizovaného inženýra v oboru pozemních staveb, jehož celková pohledávka za jeho sužby činila [částka]. K zajištění financování rekonstrukce nemovitosti žalobkyně uzavřela s [jméno] [příjmení] smlouvu o smlouvě budoucí ze dne [datum], na jejímž základě mu měl být prodán apartmán v rekonstruované nemovitosti, za což zaplatil [částka].

V souvislosti s financováním rekonstrukce nemovitosti dne [datum] žalovaný uzavřel s [právnická osoba] úvěrovou smlouvu na částku [částka] splatnou v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje [datum]. S touto smlouvou souvisela zástavní smlouva ze dne [datum] uzavřená k zajištění úvěru.

Dne [datum] byla uzavřena smlouva o dílo mezi žalovaným a autorizovanou stavební firmou, když objednatelem byla žalobkyně. Rozpočet na toto dílo byl podle smlouvy [částka], na tuto smlouvu bylo z úvěrových účtů vedených na žalovaného plněno [částka].

Následně žalobce na základě kupní smlouvy ze dne [datum] prodal za částku [částka] chatu po rodičích, jejímž byl vlastníkem, přičemž tato částka byla vyplacena na účet žalobkyně a z ní pak byla dceři žalovaného zaplacena částka [částka] na svatbu. Ve stejném roce byla na účet stavebního spoření žalovaného vložena celková částka [částka] a žalobkyně zakoupila na úvěr automobil Seat Altea, u kterého v roce 2013 došlo k postoupení úvěru na žalovaného.

Dne [datum] uzavřel žalovaný s [právnická osoba] druhou smlouvu o úvěru na částku [částka] splatnou v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje [datum]. Také tento úvěr byl zajištěn zástavní smlouvou k nemovitostem ze dne [datum].

Oba úvěry v celkové výši [částka] byly investovány do rekonstrukce nemovitosti.

Po rozchodu účastníků se žalobkyně dostala do prodlení se splácením úvěru ProfiCredit v celkové výši [částka], což vedlo k exekučnímu řízení, ve kterém byla nemovitost ve veřejné dražbě prodána za částku [částka]. Vydražitelem nemovitosti byl žalovaný. Z exekučního řízení však pohledávka [právnická osoba] byla uhrazena pouze co do výše [částka]. Ve zbytku bylo plněno na úvěr [právnická osoba]

Na majetek žalobkyně je vedena celá řada exekucí.

Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k plnění regresního nároku ve výši [částka] představující plnění z exekučního řízení, které bylo poskytnuto zástavnímu věřiteli [právnická osoba] na dluh žalovaného.

5. S odkazem na 1937 odst. 1, § [číslo] odst. 1, 2 a § 3028 odst. 1 o. z. soud prvního stupně vzal za relevantní, že se žalobkyně domáhala regresního nároku z bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout žalovanému, když z prodeje nemovitosti provedené formou dražby bylo plněno, na dluh žalovaného, který byl veden u [právnická osoba], k čemuž došlo na základě rozvrhového usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 15. 9. 2016, č. j. [číslo jednací], a to za platnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

6. Následně soud prvního stupně s ohledem na námitky žalovaného ohledně jeho faktického vlastnictví nemovitostí uzavřel, že skutečným vlastníkem v době dražby byla žalobkyně. V této souvislosti pak zhodnotil zřízení věcného břemene a následné financování opravy nemovitosti jako skutečnost, že žalovanému měl být zajištěn návrat jím investovaných prostředků, a to i pro budoucnost. V této souvislosti vzal v úvahu, že účastníci v průběhu řízení nedovedli uspokojivě vysvětlit důvod, který by vedl žalovaného k tomu, aby v katastru nemovitostí nebyl veden jako vlastník nemovitosti, a to s ohledem na to, že pro ostatní je vlastníkem osoba v katastru vedená. Podle názoru soudu prvního stupně uvedené ale neměnilo nic na tom, že žalovaný do nemovitosti vložil hypotéční úvěry v celkové výši [částka] a část z výnosu z prodeje chaty po rodičích, minimálně ve výši [částka]. V tomto ohledu soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný do majetku žalobkyně vnesl částku [částka] a že se jednalo o dluh žalobce, přičemž v řízení nebylo prokázáno ani prokazováno, že by tento dluh plnila žalobkyně. K tomu soud prvního stupně dodal, že žalobkyně uváděla, že do rekonstrukce nemovitosti vložila částku [částka], avšak s výjimkou částek [částka], [částka] a [částka] další vnos neprokázala, přičemž dle názoru soudu prvního stupně vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se domáhala regresního plnění, nebyl ani další vnos do nemovitosti z hlediska právního hodnocení věci relevantní.

7. Soud prvního stupně vzal v tomto případě za rozhodné, že první úvěrová smlouva zněla na částku [částka] a podle rozvrhového usnesení na tomto dluhu bylo věřiteli [právnická osoba] plněno [částka]. Podle soudu prvního stupně z uvedeného vyplývá, že z tohoto dluhu bylo splaceno [částka]. Z druhé úvěrové smlouvy, jež zněla na částku [částka], bylo plněno [právnická osoba] [částka], přičemž do doby zaplacení uvedené částky bylo na úvěru zaplaceno [částka].

8. Soud prvního stupně dále uvedl, že v řízení nebylo prokazováno, který z účastníků úvěr splácel, nicméně z jejich výslechu bylo zjištěno, že vedli společnou domácnost. [příjmení] nebyli manželé, ale soud prvního stupně dovodil, že se na provozu domácnosti a tedy také na rekonstrukci nemovitosti podíleli rovným dílem. Do doby provedení dražby na úvěrech celková splacená částka představovala [částka]. Na celkovém dluhu [částka] došlo k zaplacení [částka] na splátkách úvěru ([částka] [anonymizováno 9 slov]). Celkový dluh ke dni dražby předmětné nemovitosti tedy ještě činil [částka], na který pak byla plněna žalovaná částka [částka].

Soud prvního stupně následně vyjádřil názor, že musel počítat s tím, že investicemi žalovaného došlo ke zhodnocení nemovitosti a finanční prostředky, které byly získány z obou úvěrů, byly investovány do nemovitosti, jež byla ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyni investováním těchto prostředků do její nemovitosti vznikalo ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodné obohacení. Dále soud prvního stupně uvedl, že dokonce pokud dospěl k závěru, že nemovitost byla ve vlastnictví žalobkyně a úvěr hradili spolu se žalovaným ze společných prostředků, docházelo na jejím místě k bezdůvodnému obohacení ve výši ½ hrazených úvěrových splátek. Soud prvního stupně pokračoval, že pokud tedy z prodeje nemovitosti bylo hrazeno na dluh žalovaného (zajištěný předmětnou nemovitostí), jednalo se o splátku finančních prostředků použitých na zhodnocení nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a navíc z celkového dluhu na zhodnocení nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně ve výši [částka] (po odečtení zaplacených splátek) pokud se z této částky odečetla žalovaná částka vyplacená [právnická osoba] ([částka]), zůstala pohledávka žalovaného za žalobkyní ve výši [částka] z titulu prostředků žalovaného investovaných do zhodnocení nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. U této částky pak soud prvního stupně nikterak nepřihlédl k částce [částka], kterou žalovaný do nemovitosti investoval z vlastních prostředků, a to z důvodu, že nebyla ve vztahu k poskytnutému úvěru, ze kterého by se měl počítat regresní nárok.

9. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalobkyně svá žalobní tvrzení neunesla, a proto žalobu zamítl.

10. Nad rámec svého závěru soud prvního stupně dodal, že pokud by žalobě vyhověl, došlo by naopak na straně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, neboť žalovaný si vzal úvěr, který byl použit na rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, přičemž investováním prostředků poskytnutých úvěrem žalovanému docházelo ke zhodnocování jejího majetku. Podle soudu prvního stupně dalším plněním ze strany žalovaného, by jen došlo k získání dalšího majetkového prospěchu na straně žalobkyně právě na úkor žalovaného, jehož úkolem by tak bylo zaplatit úvěr na rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, aniž by za uvedené získal jakékoliv protiplnění.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Namítla především, že právní názor soudu prvního stupně předestřený na jednáních a v ústním odůvodnění rozsudku se neshodoval s právním názorem soudu v písemném vyhotovení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že věc byla následně posouzena jinak, byla nesprávně poučena ve smyslu ustanovení § 118a a 119 o. s. ř. Namítla dále nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu jeho vnitřní rozpornosti. K tomu uvedla, že v odůvodnění rozsudku není rozvedeno, jaká tvrzení neměla uvést. Přitom soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutečným vlastníkem nemovitostí zpeněžených v dražbě byla ona a že úvěr u [právnická osoba], který byl v žalobou uplatněné částce z dražby nemovitostí splacen, byl výlučným závazkem žalovaného. Podle žalobkyně z uvedených skutečností vyplývá, že její regresní nárok byl v tomto ohledu po formální stránce jednoznačně prokázán, čímž vyvstala otázka, která svá tvrzení neunesla. Namítla rovněž, že pokud soud prvního stupně uvedl, že žalovaný by měl vůči ní nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pak by se měl zabývat tím, zda byl v řízení tento nárok vůbec nějakým způsobem ze strany žalovaného uplatněn (vzájemná žaloba, procesní obrana), dále by musel řešit námitku vypořádání soužití a námitku případného promlčení vznesenou žalobkyní. Uvedené však v řízení řešeno nebylo a ani jedné ze stran se v tomto ohledu nedostalo poučení ze strany soudu. Stejně tak v případě, že soud prvního stupně shledal, že případné přiznání plnění její osobě by vedlo k získání dalšího nedůvodného majetkového prospěchu. Namítla rovněž, že pokud soud prvního stupně měl v úmyslu zabývat se širším vypořádáním vztahu účastníků, měl k tomuto vést dokazování a poučovací povinnost, což ale neučinil. Navíc pokud soud prvního stupně řešil věc z hlediska širšího vypořádání nebo dobrých mravů, pak k tomu nezhodnotil všechny rozhodné skutečnosti a nevypořádal se se všemi námitkami účastníků, zejména s její námitkou, že předáním vozidla došlo k plnému vypořádání vztahu, jakož i námitkou promlčení pohledávek, který by případně měl žalovaný vůči ní. K tomu dodala, že většina vydaných prostředků (cena nemovitosti) následně vedla k uspokojení dluhu žalovaného, tedy žalovaný cenu nemovitostí získal v podstatě zpět, zaplatil si svůj závazek a získal nemovitost, která byla navíc v dražbě prodávána za 2/3 ceny, čímž opět žalovaný svou situaci vylepšil. Podle žalobkyně se naopak žalovaný obohatil na její úkor, neboť transakcí došlo k výraznému zlepšení pouze jeho situace. Nesouhlasila dále se zamítnutím jejího návrhu na provedení výslechu svědka, který byl navržen k zpochybnění věrohodnosti výpovědi žalovaného, tedy jako důkaz prolamující koncentraci a navíc, s ohledem na to, že se jí nedostalo řádného poučení, k řádné koncentraci nedošlo. Navrhla tedy, aby by napadený rozsudek změněn tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, eventuálně, aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odůvodněním, že účastníkům se ze strany soudu prvního stupně dostalo dostatečného a náležitého poučení ohledně jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Zdůraznil pak, že žalobkyně svoji povinnost důkazní neunesla, když zejména neprokázala, že jí vznikla škoda ve výši v žalobě požadované částky, že soudem prvního stupně nebylo prováděno mezi žalobkyní a žalovaným tzv. vypořádání v širším smyslu a že návrh na doplnění dokazování výpovědí svědka [jméno] [příjmení] byl soudem prvního stupně zamítnut v souladu se zákonem, neboť tento návrh byl učiněn až po provedené koncentraci řízení. Dále uvedl, že žalobkyně zejména neprokázala vznik škody, která jí údajně prodejem nemovitých věcí v exekuční dražbě vznikla a že odhlédla od veškerých dalších skutečností, které byly před soudem prvního stupně zjištěny, a to zejména od skutečnosti, že v době dražby nemovitých věcí mu dlužila nejméně [částka], přičemž částka [částka] byla soudem prvního stupně posouzena jako plnění na tento dluh. K tomu dodal, že o tom, že musí škodu v řízení prokázat, byla žalobkyně soudem prvního stupně poučena na jednání dne [datum]. Nesouhlasil s námitkou žalobkyně, že ze strany soudu prvního stupně bylo prováděno tzv. vypořádání v širším smyslu a v tomto kontextu měl soud prvního stupně poskytnout účastníkům poučení a vyhodnotit případnou námitku promlčení vznesenou žalobkyní. Podle žalovaného soud prvního stupně postupoval správně, když se námitkami žalobkyně na údajné majetkové vypořádání mezi účastníky předáním vozidla nezabýval. K údajnému dalšímu vylepšení jeho postavení uvedl, že získat nemovitou věc za výhodnější cenu, která byla v dražbě prodávána za 2/3 ceny, že tato námitka nesprávná a pro posouzení věci nebyla relevantní. V této souvislosti dodal, že v rámci dražby nemovité věci za ni nabídnul nejvyšší cenu a z tohoto důvodu se tak stal vydražitelem a následně jejím vlastníkem.

14. K vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že účastníci vykládají rozsudek každý zcela jiným způsobem, pak rozsudek trpí vadami, neboť jeho odůvodnění není jednoznačné, logické a přezkoumatelné. Zdůraznila dále, že se v daném případě se nejednalo o spor o náhradu škody a že neměla povinnost ji prokazovat škodu, neboť se jednalo o regresní nárok. Ohledně jakéhokoliv jejího dluhu vůči žalovanému uvedla, že má za to, že veškeré pohledávky mezi nimi byly vypořádány přepisem vozidla. Zdůraznila rovněž, že doposud nedošlo k žádnému úkonu započítání nebo procesní obrany, a proto nebylo lze se jich dovolávat. Z opatrnosti opětovně namítla, že i pokud by takový nárok existoval, byl by promlčen, tudíž vznesla námitku promlčení. K tvrzení, že částka z exekuce byla plněna na její dluh vůči žalovanému, namítla, že tento právní názor je zcela absurdní, neboť plnění z exekuce bylo jednoznačně exekutorem zasláno věřiteli podle jeho přihlášky na plnění dluhu žalovaného vůči tomuto věřiteli po prodeji zástavy. Nemohlo se jednat o její plnění vůči žalovanému. K tomu podotkla, že pokud by soud prvního stupně opravdu měl za to, že tomuto tak bylo, byl by tento právní názor zcela nesprávný. Podle žalobkyně však tento názor úplně z dalších pasáží rozsudku nevyplývá, nicméně výklad je pro nedostatečné odůvodnění značně složitý.

15. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně.

16. Soud prvního stupně v daném případě provedl řádné dokazování v potřebném rozsahu, na základě kterého dospěl ke správným skutkovým závěrům, které podrobně popsal v odůvodnění svého rozsudku, a na které odvolací soud plně odkazuje. Odvolací soud však věc samu posoudil po právní stránce odlišně a v tomto ohledu přisvědčil žalobě.

17. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně byla výlučným vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem dražby v rámci exekučního řízení a že dle rozvrhového usnesení soudního exekutora byla část výtěžku dražby, v rozsahu žalobou uplatněné částky, užita k uhrazení úvěrů žalovaného, které mu poskytla [právnická osoba], a to jako zástavnímu věřiteli s ohledem na zástavní smlouvy k nemovitostem žalobkyně uzavřené v souvislosti s úvěrovými smlouvami ve prospěch žalovaného.

18. V poměrech projednávané věci bylo dle názoru odvolacího soudu relevantní, že žalovaný v průběhu řízení neučinil námitku započtení jeho investic do nemovitostí v době, kdy jejich výlučnou vlastnicí byla žalobkyně. Investice do nemovitosti žalovaný totiž tvrdil jen v rámci svého vyjádření k žalobě. Jestliže pak soud prvního stupně přihlížel k investicím žalovaného, čímž fakticky vypořádal pohledávky účastníků týkající se nemovitosti původně ve vlastnictví žalobkyně, činil tak nad rámec předmětu řízení, kterým bylo plnění za jiného.

19. Jak již bylo uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že ve vztahu k žalovanému bylo ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. plněno, co měl po právu plnit sám a že se tak žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť z výtěžku dražby v rámci exekuce vedenou na majetek žalobkyně byla uhrazena část dluhu žalovaného, který již tak dále nemusel splácet.

20. Odvolací soud v tomto případě ohledně nároku žalobkyně neshledal rozpor s dobrými mravy, jak namítal žalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně, přičemž jeho odkaz na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1916/20, posoudil jako nepřípadný. V daném řízení se nejednalo o vypořádání společného jmění manželů, či podílového spoluvlastnictví, ani o určení vlastnictví k nemovitosti. Podle názoru odvolacího soudu bylo rozhodné, že žalovaný investoval peněžní prostředky do nemovitosti s vědomím, že není v katastru nemovitosti zapsán jako její vlastník, kterým byla v rozhodné době prokazatelně žalobkyně, přičemž po rozchodu účastníků byl srozuměn s tím, že nemovitost, respektive nemovitosti zůstaly ve výlučném vlastnictví žalobkyně a nepožadoval po žalobkyni vrácení svých investic. Současně nebylo lze ani přehlédnout již shora uvedenou skutečnost, že žalovaný díky výtěžku z dražby nemusel splácet část svých úvěrů včetně úroků.

21. Vzhledem k tomu, že se v daném případě nejednalo o vypořádání majetku účastníků, nebylo dle názoru odvolacího soudu třeba zabývat se námitkami promlčení vznesenými oběma účastníky ohledně investic do nemovitosti žalobkyně, nyní žalovaného.

22. Odvolací soud tedy uzavřel, že v daném případě byla žaloba podána po právu, neboť na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení v žalobkyní uplatněné výši, a proto žalovanému vznikla povinnost je žalobkyni vydat.

23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku I. ve věci samé změnil tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil [částka] spolu s 8,05% ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. S ohledem na obsah výzvy žalobkyně ze dne [datum] a její odeslání žalovanému dne [datum] byl totiž žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu ve smyslu § 1968 ode dne [datum], od kterého žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. vznikl nárok požadovat po žalovaném požadovat vedle plnění také úrok z prodlení, a to ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala úrok nižší (8,05 %), než ve výši 8,5 % stanovené v období od [datum] do [datum].

24. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení úspěch, přičemž jí vznikly náklady za její právní zastoupení a za zaplacené soudní poplatky. S ohledem na průběh řízení před soudy obou stupňů a obsah podání žalobkyni náležela odměna za tyto účelně vynaložené úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“:

- převzetí věci a příprava zastoupení podle plné moci ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a) AT;

- předžalobní výzva ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT;

- písemná žaloba ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT;

- účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], které se konalo od 13:00 do 14:30 hodin podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;

- doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum] k výzvě soudu ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT;

- účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], které se konalo od 13:00 do 17:10 hodin, tedy za každé tři započaté dvouhodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;

- účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], které se konalo od 14:30 do 15:55 hodin podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;

- účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], které se konalo od 10:30 do 13:33 hodin, tedy za každé dvě započaté dvouhodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) AT;

- písemné odvolání ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) AT;

- účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], které se konalo od 9:33 do 9:52 hodin podle § 11 odst. 1 písm. g) AT.

Podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT činila sazba mimosmluvní odměny [částka], za celkem 13 úkonů právní služby pak [částka].

Dále náležela právní zástupkyni žalobkyně paušální náhrada hotových výdajů ke každému úkonu právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 AT, tedy za 13 úkonů celkem [částka].

Právní zástupkyni žalobkyně dále vznikly náklady v souvislosti s cestovným, a to za cestovné podle § 157 zákoníku práce ve znění platném od [datum] za cesty na trase [obec] - [obec] a zpět v celkové délce jízdy 190 km osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 4,5 litru benzinu 95 ktanů na 100 km, a to: při sazbě podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce ve znění § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb. platném od [datum] ve výši [částka] na 1 km a ceně benzinu ve výši [částka] za 1 litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb., tedy ( (32 x 4,5): 100) x 190 = [částka] + [částka] (190 x 4,20), celkem [částka], respektive 2 143,20 za cesty ve dnech [datum] a [datum];

při sazbě podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce ve znění § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. platném od [datum] ve výši [částka] na 1 km a ceně benzinu ve výši [částka] za 1 litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., tedy ( (27,80 x 4,5): 100) x 190 = [částka] + [částka] (190 x 4,40), celkem [částka], respektive 2 147,70 za cesty ve dnech [datum] a [datum];

při sazbě podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce ve znění § 1 písm. b) vyhlášky č. 116/2022 Sb. platném od [datum] ve výši [částka] na 1 km a ceně benzinu ve výši [částka] za 1 litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 116/2022 Sb., tedy ( (44,50 x 4,5): 100) x 190 = [částka] + [částka] (190 x 4,70), celkem [částka] za cestu dne [datum].

Zástupkyni žalobkyně také vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s účastí na jednáních soudů obou stupňů ve shora uvedených dnech, a to podle § 14 odst. 3 AT za celkem 30 půlhodin po [částka], tedy [částka].

Celkové náklady řízení žalobkyně za její zastoupení v řízení před soudy obou stupňů činily [částka], respektive po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty [částka] 138,90 činily [částka]. S připočtením zaplacených soudních poplatků ze žaloby ve výši [částka] a z odvolání ve výši [částka] pak náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů činily celkem [částka].

Odvolací soud právní zástupkyni žalobkyně nepřiznal odměnu za její repliku ze dne [datum] k vyjádření žalovaného ze dne [datum], neboť toto písemné podání učinila bez výzvy soudu.